Mercedes-Benz C W204 – Elegán v letech

0

Za cenu nové, avšak chudě vybavené Fabie si můžete v současné době dopřát pětiletý honosně působící vůz s robustní technikou, fantastickým šestiválcem, nesrovnatelným komfortem odpružení a daleko vyšší bezpečností.

Pokud sháníte zánovní Octavii nebo novou Fabii, zpozorněte. Ve stejné cenové hladině můžete pořídit Mercedes-Benz třídy C, který je v sousedním Německu vnímán stejně masově jako u nás Octavia. Všem zájemcům o „céčko“ hraje do karet fakt, že ceny prvních ročníků spadly pod hranici čtvrt milionu korun a ceny náhradních dílů jsou přijatelnější než ceny másla. Většinu dílů lze sehnat v pestré nabídce z druhovýroby.

Čtvrtá generace Mercedesu-Benz třídy C se sice již nějakou dobu prodává, to však nic nemění na faktu, že její předchůdce působí i po deseti letech stále svěžím dojmem. Karoserie řady W204 dostala nadčasové hrany a jen milovník vozů s hvězdou ve znaku pozná, o jak starý vůz se jedná.

Céčko se může pochlubit ukázkovým interiérem, který není náchylný na opotřebení. Jediné, co kazí dojem z vozu, je plastový středový panel, který ani v době uvedení na trh nepatřil k výstřelkům moderního designu. Palubní deska vyniká vzornou ergonomií, kvalitou použitých materiálů i jejich zpracováním. Vše umocňuje příkladný výhled a dostatek prostoru na předních sedadlech. Horší je to vzadu, kde budou mít problém osoby vyššího vzrůstu. Sedadla si však zaslouží pochvalu, jsou pohodlná a dají se všelijak nastavit. U testovaného kousku nechybělo vzduchové dofukování předních sedadel, přičemž lze nastavit tuhost sedáku, opěradel i bočnic pomocí rolerů. Díky tomu řidič necítí po stovkách ujetých kilometrů únavu a netrpí bolestmi zad.

Na hladkém asfaltu céčko působí jako vznášedlo a na rozbitých silnicích se drží statečně vozovky a o nerovnostech informuje vzdáleně. Vůbec se nebojte základních šestnáctipalcových kol a standardního podvozku. Právě na nich umí být céčko komfortním přeborníkem.

Sedan převeze 475 litrů zavazadel, kombi o 10 litrů více. Výhodou je pravidelné tvarování, které zvyšuje reálnou využitelnost zavazadlového prostoru, a k dobru přijde i rezervní dojezdové kolo, umístěné pod dnem kufru.

Rok 2011 znamenal modernizaci, která přinesla novou celohliníkovou kapotu, nový nárazník i světlomety s LED denními světly. Příplatkové bixenony dostaly obrysový pás světel ve tvaru písmene C. Přepracováním prošel přístrojový panel a příplatkový multifunkční displej systému Comand. Za příplatek bylo možné pořídit připojení k internetu, odvětrávání sedadel nebo třízónovou klimatizaci.

Třída C je odolná, většinou do ¼ milionu najetých kilometrů se neobjevují žádné problémy. Pozornost si nežádá ani přední náprava. Pokud nastane nějaký zásadní problém při menším počtu najetých kilometrů, většinou se jedná o vůz se stočenými kilometry.

Vcelku spolehlivé céčko se nevyhnulo porodním problémům v podobě nefunkčního sklápění bočních zrcátek, koroze na zadním držáku otevírání kufru, náchylnosti základních laků na mechanické poškození, vlhkosti ve světlometech nebo výpadků koncových světel z důvodu nedoléhajících konektorů žárovek. Občas došlo na nefunkční systém Comand nebo parkovací brzdy, problémy se vstřikovači u dieselů (slabší akcelerace a přechod motoru do nouzového režimu), nefunkční měřiče hmotnosti vzduchu (přerušovaný tah).

Chybu neuděláte s motory 180 a 200 s dovětkem Kompressor. V praxi se jedná o osmnáctistovky dopované kompresorem, které bylo možné pořídit pouze první tři roky výroby. Chlubí se slušnou spolehlivostí a překvapivou dynamikou. Nutné je smířit se s vyšší spotřebou paliva (v průměru kolem deseti litrů, za což ovšem jezdí ještě sametovější šestiválec).

Rok 2009 přinesl osmnáctistovky přeplňované turbodmychadlem s přímým vstřikem paliva (180 CGI, 200 CGI, 250 CGI). Díky tomu jsou čtyřválce tišší, úspornější (dá se jezdit dlouhodobě za sedm litrů). V nejběžnějších otáčkách táhnou turbomotory ještě o něco lépe než kompresorem dopované čtyřválce. Základní mechanika čtyřválců je odolná, ale přímé vstřikování si nerozumí s biosložkou v benzinu a časem dochází k usazování karbonu. Důsledkem je nepravidelný běh.

Zajímavou volbou jsou atmosférické šestiválce. Základní benzinový šestiválec C 230 uspokojí méně náročné jedince upřednostňující pohodlnou jízdu. Modely C 280, C 300 a C 350 bývají často vybaveny nepohodlným sportovním podvozkem. Narazit na vidlicový šestiválec je vcelku vzácné, ale ne nereálné, čehož je zkoušený kousek důkazem. Z bazarové nabídky jsme si vybrali sedan C 300 o výkonu 170 kW, spojený s automatickou převodovkou a pohonem všech kol 4Matic. Sametově jdoucí šestiválec překvapí tichostí, kultivovaností, lineárním projevem, nadprůměrnou dynamikou a stále přijatelnou spotřebou (dlouhodobě lze jezdit za 10,5 l/100 km). Pozor si je potřeba dát na chrastivé zvuky, které avizují vytahané rozvodové řetězy (bojkot rachotu se nevyplatí, agregát umí spáchat harakiri). Pořízení šestiválce je nesmírně lákavé. Pokud tedy na něj narazíte, zachovejte chladnou hlavu a berte jen neprůstřelně prověřený exemplář ze spolehlivého zdroje. Problémy se šestiválcům totiž příliš nevyhýbaly – jsou známy ztráty oleje a závady mazací soustavy, které automobilka sice řešila v tichosti během garančních servisů, ale jisté riziko drahých oprav stále existuje.

Chybu neuděláte ani se základními čtyřválcovými diesely, které překvapí velmi příjemnou spotřebou paliva. S verzí C 200 CDI ve spojení s manuální převodovkou lze jezdit pod pět litrů a dlouhodobou spotřebu je možné udržet na hodnotě 5,4 l/100 km. Silnější varianta C 220 CDI jezdí za šest. U dieselů řady OM 642 může vadit hlučnější projev a vibrace doprovázející studené starty. Servisní rady ke vznětovým čtyřválcům jsou jednoduché: každých 15 000 km nový olej, používání kvalitní nafty a praktikovat opatrné zahřívání i dochlazování. Při dodržení uvedených pravidel máte šanci, že tyto turbodiesely natočí přes půl milionu kilometrů bez potřeby generálních oprav.

Nová řada vznětových čtyřválců OM 651 se objevila ve vrcholné verzi C 250 CDI v roce 2008, aby se později přidaly slabší verze (C 180 CDI, C 200 CDI). Obě výkonnější verze C 220 CDI a C 250 CDI využívají k přeplňování dvojici turbodmychadel a zabírají razantně od nízkých otáček. Bohužel hlučnost byla stále vysoká a za tišší můžeme považovat až diesely vyrobené od roku 2010. U vrcholného čtyřválce C 250 CDI docházelo po celou dobu výroby k závadám revolučních vstřikovačů Delphi Piezotec (verze C 220 CDI se dočkala ještě během výroby solenoidových vstřikovačů). Se spotřebou jsou na tom všechny nové čtyřválce velmi dobře.

Vidlicové šestiválcové diesely (C 300 CDI, C 320 CDI a C 350 CDI) patří mezi spolehlivé, tiché a zároveň výkonné. Pod názvem C 320 CDI se ukrývá vidlicová jednotka o objemu 2 987 ccm. Tento motor figuroval v nabídce od samého počátku a vydržel zde až do ledna roku 2010, kdy byl kvůli nově zavedeným emisním limitům nahrazen přepracovanou (opět složitější) jednotkou se štítkem C 350 CDI. Vzhledem ke spolehlivosti a projevu obou motorů však doporučujeme hledat právě starší verzi, plnící „jen“ emisní normu Euro 4. Papírově je sice o 5 kilowattů slabší, realita je ale kvůli utlumenému charakteru novějšího motoru poměrně odlišná.

Z hlediska jízdního komfortu hledá céčkový Mercedes ve střední třídě konkurenci jen těžko, což platí i o odolnosti mechaniky a celkové spolehlivosti. Oproti minulosti Mercedes zapracoval na antikorozní ochraně. Případné problémy většinou nejsou důsledkem konstrukčních chyb, ale vyplývají z nadměrného opotřebení konkrétního exempláře. Téměř každé druhé ojeté „céčko“ bylo individuálně dovezeno ze zahraničí, kde v mnoha případech tvrdě sloužilo buď jako firemní vůz, nebo okupant levého pruhu dálnic. Řada pětiletých céček dokázala nalítat klidně čtvrt milionu kilometrů, což z opotřebení interiéru nemáte šanci poznat. Část exemplářů z dovozu má stočený tachometr, což dokazují případy, kdy si dovozci dovolili snížit stav kilometrů na třetinu (z 360 tisíc km na obligátních a žádaných 120 tisíc kilometrů). U těchto vozidel je nutné počítat s repasí podvozku, celkovou generálkou motoru a automatické převodovky (céčka většinou vydrží 250 000 km bez závažnějších investic). Větší jistotou mohou být vozy prodané v Česku, které se paradoxně chlubily bohatší výbavou (ano, i Mercedes si nechával v případě céčka moc dobře zaplatit za příplatkovou výbavu). Dobrý stav vozů zaručovala možnost bezplatného šestiletého servisu, kdy si zákazník platil jen komponenty podléhající opotřebení (např. brzdy).

Dostupnost náhradních dílů v druhovýrobě je překvapivě dobrá a díky nezáludné konstrukci bez zbytečných složitostí je možné vůz v klidu servisovat i mimo síť autorizovaných opraven. Výhodou pro kupujícího je ověřitelná servisní historie u vyhlédnuté ojetiny. Autorizované dílny totiž používají sdílenou servisní databázi, a tak lze většinou podle VIN kódu dohledat servisní záznamy i u vozů individuálně dovezených ze zahraničí.

Za zhruba 350 tisíc si můžete pořídit zbrusu nové auto, třeba Dacii, která bude mít vše potřebné, ale stejně se budete ohlížet po prémiovějších modelech. Tak proč si život neužít za volantem šestiválcového sametově jezdícího ojetého Mercedesu, který vypadá jako nový a stojí stejné peníze? Navíc s ním naděláte hodně parády a cestovní pohodlí je z jiné galaxie. Z galaxie komfortu.

HISTORIE
2007: spuštění výroby třetí generace W204 ve verzi sedan a kombi s pohonem zadních nebo všech kol (4Matic). Sedmistupňový automat pro šestiválce, pětistupňový či šestistupňový manuál pro čtyřválce
2008: příchod vznětového čtyřválce 250 CDI s točivým momentem 500 Nm
2009: další vznětové čtyřválce odvozené od 250 CDI, u benzinových motorů nahrazuje turbodmychadlo kompresor (C 180, 200 a 250)
2010: verze C 350 CDI s pohonem všech kol, sedmistupňové automaty nově s čtyřválci
2011: celková modernizace modelu (denní LED světla, systém start-stop, modifikovaný automat 7G-Tronic+ atd.), nové bezpečnostní systémy, verze kupé
2012: nová základní verze C 180 BlueEfficiency s motorem 1.6 Turbo

POZITIVA
+ jízdní vlastnosti a poskytovaný komfort
+ odolnost podvozku
+ odhlučnění
+ nadčasový design
+ kvalita zpracování
+ image a výbava
+ verze s pohonem všech kol

NEGATIVA
– hlučnější čtyřválcové diesely
– trakční schopnosti zadokolek za snížené adheze
– průměrné manuální převodovky
– spolehlivost vstřikovačů Delphi u dieselů
– méně místa na zadních sedadlech