Isuzu D-MAX Space Cab a Double Cab: který si jen vybrat?

0

[av_gallery ids=’2089,2090,2091,2092,2093,2094,2095,2096,2097,2098,2099,2100,2101,2102,2103,2104,2105,2106,2107′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Lépe než označení D-Max tomuto autu sluší poetičtější název Horal (Highlander), pod kterým se prodává v Thajsku. Thajci zkrátka dobře vědí, kde jsou jeho přednosti a umí je správně marketingově prodat. D-Max na první pohled vzbudí dojem svým robustním vzhledem, po nasednutí spartánským interiérem, který je však možno vylepšit k dokonalosti napomádovaných strojů a lá luxus, po nastartování léty osvědčenými dieselovými motory a především širokou paletou nástaveb a dalších úprav. Ne nezajímavá je cena, která v případě pohonu zadních kol a verzi Single Cab začíná pod půl milionem. A ani čtyřkolka malého živnostníka finančně nepoloží. Právě cenou se Isuzu snaží provětrat domácí trh. To je v kostce základní charakteristika tohoto japonského pracanta.

D-Max se narodil před osmi lety, ještě před tím se na trhu prosadil jeho předchůdce Campo či Rodeo. U nás jej, stejně jako konkurence své pick-upy, Isuzu nabízí ve třech variantách. Single Cab, pro dva cestující, Space Cab pro čtyři a Double Cab, která nabízí cestování pěti pasažérům. V rozmezí několika dní jsem vyzkoušel pracovní verzi Space Cab a o fous luxusnější Double Cab.

Svalnatý pomocník

Všem verzím je společný svalnatý design, který nenechá nikoho na pochybách, že si v terénu a při lopotné práci bude D-Max vědět rady. Mohutná maska chladiče, výrazné světlomety, zkrátka design jak se patří na vyspělého chlapíka.

V pětimístném provedení s výbavou Custom jsem se s D-Maxem nestyděl zajet ani na garden party mezi navoněné fešáky automobilek zvučnějších jmen. Stačilo by navíc sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si k tomu osvětlené prahové lišty, prostřední opěrku na zadních sedadlech či multimediální Pioneer s navigací. D-Max se prostě dá vyšperkovat k dokonalosti, ale to není účelem cvičení, jak se říká.

Interiér v základním provedení je účelný. Překvapilo mě jen pár mušek. Jednou z nich je „zajímavé“ zvládnutí spínače výstražných světel ve středu palubní desky. Když ho zapnete, nezačne blikat jak je tomu ve většině případů, ale rozbliká se vám zelená dioda na levé straně pod volantem. Detail spíše pro pobavení, než nějaký nedostatek.

Zatímco cestování v Double Cab je pohodlné pro všechny cestující, Space Cab nabízí pohodlí jen šéfům na předních sedadlech. Zadní místa jsou tak říkajíc za trest a na delší vzdálenost než nějakých 20 kilometrů bych to nepřál ani největšímu nepříteli. V opačném případě totiž vážně hrozí, že cestující by přinejlepším museli po delší jízdě navštívit chiropraktika, pokud by to vůbec přežili. S touto variantou však nikdo se zdravým rozumem ani nepočítá a zadní sedáky jsou tak opravdu jen pro krátké přejezdy. Praktické je ovšem v této verzi umístění heveru a nářadí v zadním středovém panelu. Oba pracovníci navíc mají pod svými sedáky praktické schránky na nářadí.

 

Třílitrový čtyřválec?

Double Cab jsem prověřil s třílitrovým čtyřválcovým turbodieselem ve spojení s automatickou čtyřstupňovou převodovkou. Zatímco pohonná jednotka, disponující výkonem 120 kW při 3600 otáčkách za minutu, mě potěšila, o automatu se to říci nedá. Ne že by pracoval špatně, ale ve spojení s D-Maxem se mi více líbila pětistupňová manuální převodovka.

Turbodiesel se předváděl v dobrém světle, měl klidný chod a v terénu dokazoval, že Isuzu nafťáky zkrátka umí. Nemusí se ani moc vytáčet neboť v porovnání s konkurencí dostatečný točivý moment 333 Nm je k dispozici již od 1600 otáček.

Jízdní vlastnosti jsou na pick-up více než potěšující. Odpružení je spíše měkčí, což je u vozu s listovými pery na zadní nápravě nezvykle příjemné. Při přejezdu příčných nerovností má nenaložená záď tendenci odskakovat, ale to není u této kategorie nic objevného. Při ostřejším průjezdu zatáčky bych pak přemýšlel o přejmenování na Kamzík. Posilovač řízení nabízí pohodovou odezvu, takže vůz máte pod kontrolou. Rozhodně nemá problém s nějakou přeposilovaností.

Manuál je prostě lepší

Stejná motorizace, provedení Space Cab, tedy více místa pro náklad a místo pěti míst jen dvě pohodlná a dvě dojezdová, avšak místo automatu již zmíněný pětistupňový manuál a dostanete verzi, která má velkou šanci zaujmout. Více než „namistrovaný“ Double Cab s automatem. Z motoru dostanete hned o 30 Nm více. A pětistupňový manuál má přesnou kulisu a řadí se s ním jedna radost. To je ta přesná volba, kterou všem vřele doporučuji.

V čem se ale Isuzu D-Max má hodně co učit, je bezpečnost. Čelní náraz podle Euro NCAP zcela určitě znamená pro řidiče těžká poranění v oblasti nohou kvůli nadměrnému posunu brzdového pedálu směrem nahoru. Mít smysl pro černý humor, nabízel bych k D-Maxu kolečkové křeslo jako bonus při koupi.

 

Do terénu

Kde by naopak mohl své zkušenosti rozdávat, tak to je terén. Pohon všech kol se dá přiřadit až do rychlosti do 100 km/hod. Standardně je D-Max vybaven samosvorným diferenciálem s redukční převodovkou ovládanou tlačítky na palubní desce. Po nezpevněných cestách proplouvá s ladností geiši, v těžkém terénu si cestu klestí jako Marco Polo, neohroženě a s přehledem.

Vyzkoušel jsem jeho vlastnosti na ohromném prostoru s jílovým povrchem a musím uznat, že jíl létal všemi směry. Kde by se řada vozů zastavila, on si tvrdohlavě razil cestu vpřed. Jízdní výkony v terénu jsou jednoduše na jedničku. V porovnání s konkurencí se chlubí vůbec největším stupněm stoupavosti, standardními nájezdovými úhly a poměrně malou brodivostí. Jedno je však jasné. Ať si na korbu necháte nainstalovat jakoukoli nástavbu, kryt či jiné vybavení, kterého Izusu nabízí opravdu hodně, tak vás tenhle chlapík rozhodně nenechá ve štychu. To si buďte jistí.

Další pozitivní zprávou je, že ačkoli D-Max odvede pořádnou porci práce, tak mu stačí málo. Výrobcem udávané hodnoty se příliš neliší od skutečnosti. Je pravdou, že jsem jezdil s D-Maxem spíše nenaloženým, ale i v případě naložení si myslím, že se dá za průměrných 12 litrů na 100 km jezdit. Zajímavostí je, že palubní počítač ukazuje spotřebu v podobě počtu kilometrů, které ujedete na jeden litr nafty.

Konkurence u Toyoty, Fordu či Mistsubishi má rozhodně o čem přemýšlet. I když je pravdou, že jejich vozy si nevybírají jen pracanti. D-Max je zkrátka takový japonský Maxipes Fík a Ferda mravenec dohromady, zvládne téměř nemožné. Jen ta bezpečnost kdyby se zlepšila.

Ceny
Isuzu D-Max 4WD Space Cab – 645.000 Kč
Isuzu D-Max 4WD Double Cab – 858.000 Kč

ISUZU D-MAX

SPACE CABDOUBLE CAB

Motor: vznětový čtyřválec common rail 2999 ccm
Výkon: 120 kW (163 k) při 3600 ot/min
Max toč. mom: 360 Nm při 1800-2800 ot/min
Zrychlení: 0-100 km/h 13,0 s, 13,0 s
Max. rychlost: 170 km/h, 175 km/h
Průměrná spotřeba: 8,4 l/100 km, 9,0 l/100 km
Převodovka: 5stupňová manuální, 4stupňová automatická
Rozměry: 5155 x 1800 x 1730 mm, 5035 x 1800 x 1735 mm
Rozvor: 3050 mm, 3050 mm
Hmotnost: 1980 kg, 1995 kg
Nákl. prostor: 1460 mmx1795 mm, 1460×1380 mm