Dacia Duster 1.5 dCi: do terénu za pár kaček

0

[av_gallery ids=’4957,4958,4959,4960,4961,4962,4963,4964,4965,4966,4967,4968,4969,4970,4971,4972,4973,4974,4975′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Velmi záleží na tom, za jakého úhlu pohledu se budete na Dacii Duster dívat. Nízká pořizovací cena se samozřejmě někde odrazit musí, což nakonec potvrdil týden strávený za volantem sympatického Rumuna. Třeba interiér nebo obecně seznam výbavy, který si můžete dokoupit, jasně dokazují, že se v tomto případě na luxus opravdu nehraje. Jenže v tom je právě to kouzlo. Znáte konkurenční podobně koncipované SUV? Já ne. Zní to trochu divně, ale Duster nemá konkurenci.

Cenu za design nedostane

Než se ale začneme zaobírat všemi pozitivními vlastnostmi, které Dacia Duster nabízí, zaměříme se na slabší stránky. Těch je samozřejmě více než dost, ale v podstatě všechny výrobce kompenzuje pořizovací cenou. Začít můžeme třeba od designu. Přiznávám, že se mi tvary tohoto rumunského SUV nelíbí, tím spíš v provedení s černými nelakovanými nárazníky a plechovými koly, které ceník nazývá „ozdobná“. Design karoserie mi přijde (ehm, jak bych to jen řekl slušně), divný.

A v podobném duchu můžeme vesele pokračovat při prohlídce interiéru. Do testu se nám dostavil exemplář kombinovaný s druhou nejvyšší úrovní výbavy, ale nebojte se, uvnitř to téměř nepoznáte. Samozřejmě, máme tu „luxusní“ prvky, které nižší úrovně nenabízí. Řeč je třeba o kontrolce dovřených dveří, palubním počítači nebo stropní světle dokonce se čtecí lampičkou. Na takové autorádio rovnou zapomeňte, to obsahuje pouze nejvyšší výbava Exception. V té naší bychom si za muziku museli připlatit 5000 Kč, pokud bychom chtěli přehrávat i MP3, bylo by nutné přihodit další dva tisíce navíc.

 

Uvnitř praktický

Mé první setkání s obnovenou značkou Dacia proběhlo před několika lety, kdy jsem jel ze svým povedeným strýcem na dovolenou do Chorvatska. Povedený strýc si těsně před naší cestou pořídil Logan a byl na něj natolik hrdý, že na trase dlouhé 1300 kilometrů nikoho jiného kromě sebe za volant nepustil. Sice vjel v tunelu do protisměru a občas přehlédl stopku, ale to sem nepatří. Vzpomínám si, jaké jsem měl „Vánoce“ hned z několika prvků v interiéru. Zmínit mohu například elektricky stahovaná přední okna ovládaná obřími čudlíky umístěnými na středovém panelu nebo dálkově ovládané centrální zamykání, které dělá takové rány, že kolemjdoucí pomalu skáčou do nejbližšího roští, neb si myslí, že na ně někdo vystřelil.

Dacia Duster si toto všechno ponechává. Interiér je nakonec úplně stejný,jako ve kterékoliv jiné Dacii. Dělat cokoliv jinak by znamenalo navýšení výrobních nákladů a to je to poslední, co rumunská automobilka chce. Nejmladší exemplář z nabídky ale přeci jen něco málo přidává. Například kryt zavazadelníku vyvedený s trochou nadsázky ve stylu „hadr na holi“. Uznávám, že to je možná trochu přehnané přirovnání. Navíjecí roletku byste ale u Dustera hledali marně.

Japonské geny

Myslím, že už jsme Dacii Duster pohaněli více než dost. Pomalu nastal ten správný čas ukázat také lepší stránky. Důležitou věc, kterou se Duster liší od svých sourozenců, najdeme před řadicí pákou. Ano, řeč je o otočném ovladači s polohami 2WD, Auto a Lock. Že vám je nějaký povědomí? No samozřejmě. Pohon všech kol pochází od Nissanu a s různými úpravami ho najdeme například v modelu X-Trail. Tímto se začíná situace docela měnit. Nissan čtyřkolky přece umí. Japonská technika ukrytá v rumunském automobilu vyráběným pod záštitou francouzské značky přináší první velmi pozitivní body na konto Dacie Duster.

A celou řadu dalších jsem tomuto SUV musel udělit během jízdy. Za jízdu po silnici to ale určitě nebylo. Do zatáček se naklání, řízení je bez jakéhokoliv citu a díky převodovce nebudete ani kdo ví jak rychlí. Duster ovšem prokázal, že nemá ambice hrát si na naleštěného městuodolného fešáka. On má totiž na mnohem více. Nástrahy města zvládne levým zadním, Duster se bez problému vypořádá také s nástrahami lesů, luk, hájů, staveb a dokonce i s těžším terénem. Začínáme objevovat kouzlo tohoto automobilu.

Naprosto perfektní je na jízdy mimo silnice podvozek. Jeho naladění dává zcela jasně najevo, že tento vůz patří mimo zpevněný povrch a když už na silnice musí, tak má nejraději ty nekvalitní (v ČR je tedy jako doma). Precizně dokáže pohltit velké rázy od kol a velmi úspěšně zvládá vyžehlit povrch naší slavné „dé-jedničky“. Jízda polní cestou rychlostmi kolem 100 km/h je pro něj radost.

Kompaktní offroad

Samostatnou kapitolu představuje pro Dacii Duster jízda terénem. Na ni je totiž vybavena až překvapivě dobře. Díky krátkým převisům karoserie nabídne offroadové nájezdové úhly. Ten přední má hodnotu 30°, zadní 36° a přechodový 23°. Navíc můžete v nesnázích sáhnout po režimu Lock, kdy je rozváděna síla motoru na obě nápravy v poměru 50/50. No a aby toho nebylo málo, k dispozici je ještě redukce.

Dacia ji sice oficiálně nazývá prvním rychlostním stupněm, ale jednička je ve skutečnosti tak krátká, že se běžně normálního provozu můžete rozjíždět rovnou na dvojku. Ze šestistupňové a mimochodem hodně přesné převodovky se tak stává pětikvalt. Ovšem ta vůbec největší výhoda pro jízdu terénem leží někde trochu jinde. Když Duster odřu, když něco poškodím, zkrátka když se něco přihodí, tak mě to bude stát málo peněz a když náhodou zničím celé auto, tak si prostě pořídím jiné. Dacia zvládne mimo silnici to, co čistokrevné a podstatně dražší offroady.

 

Naftová alternativa

V nabídce motorizací najdeme pouze dvě možnosti. Buď si můžete pořídit levnější benzinovou šestnáctistovku, nebo si připlatíte za povedenou naftovou jedna-pětku. Benzinový motor už jsme vám před několika měsíci představili, takže jsme si napodruhé vzali do testu vůz s agregátem 1.5 dCi. Ten poskytuje maximální výkon 110 koní a k Dusteru se maximálně hodí.

Naftová jedna-pětka vyniká především spotřebou paliva. V testu jsem jezdil za 6,8 l/100 km, určitě se ale dá jít i níže. Duster totiž musel prokazovat své schopnosti v terénu a na dálnici jsme ho také zrovna nešetřili. Kromě nízké spotřeby, která byla tak trochu očekávána, mě překvapil ještě svým kultivovaným a tichým projevem. Určitě vás budou během jízdy více otravovat jiné záležitosti, než hluk motoru.

Úspěch nebo propadák?

Dacia Duster má především kvůli své pořizovací ceně spoustu negativních vlastností. Jestli chcete levný vůz s pohonem všech kol a budete s ním jezdit v běžném provozu, pak do showroomů rumunské automobilky nechoďte. Na silnici je Duster průměrný a třeba takové Suzuki SX4 je lepší jak po stránce jízdních vlastností, tak z hlediska vnitřního komfortu nebo kvality zpracování. Nic na tom nezměníte, ani pokud sáhnete po nejvyšší úrovni výbavy. Jenže! Po silnici umí jezdit úplně každé SUV, ale v terénu? Drtivá většina konkurence se ho bojí asi tak jako evropská unie řecké ekonomiky. Dacii Duster jen tak něco mimo silnice nezastaví. Je to dělník, který ve své kategorii prostě nemá konkurenci.

Dacia opět dokázala, že umí přivést na svět správné auto v ten správný čas. Model Duster zase prokázal, že umí zaujmout, a to i přes svůj laciný interiér a řadu chyb. Především ale umí být skvělým dělníkem. Přiznávám, že jsem se před tímto testem nebývalému zájmu také divil, ale Duster mě přesvědčil. A víte co? Radši tento test rychle ukončím a skočím do nějakého showroomu. Zapsat se do pořadníku.

Plusy: cena, spotřeba, schopnosti v terénu
Mínusy: laciný a levný interiér, chudá výbava, náklony v zatáčkách

DACIA DUSTER 1.5 DCI

Motor: řadový vznětový čtyřválec
Objem: 1461 ccm
Výkon: 81 kW (110 k) při 4000 ot./min.
Točivý moment: 240 Nm při 1750 ot./min.
Maximální rychlost: 168 km/h
Zrychlení: 12,5 s
Převodovka: 6stupňová manuální
Spotřeba město/mimo/komb: 6,5 / 5,3 / 5,8 l/100 km
Spotřeba během testu: 6,8 l/100 km
Palivová nádrž: 50 l
Délka x šířka x výška: 4316 x 1822 x 1625 mm
Rozvor: 2673 mm
Hmotnost: 1294 kg
Zav. prostor min/max: 408 / 1570 l