Hyundai Santa Fe 2.2 CRDi: korejský klasik

0

[av_gallery ids=’5133,5134,5135,5136,5137,5138,5139,5140,5141,5142,5143,5144,5145,5146,5147,5148,5149,5150,5151,5152′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Skoro by se chtělo říci, jak chce tohle auto přitáhnout nové zákazníky, když vypadá úplně stejně jako to předchozí. Musím se přiznat, že také já sám jsem zpočátku trochu tápal a nevěděl, proč vlastně mám testovat Santa Fe, které už na našem trhu každý dobře zná. Ale nebojte se, i když na to nevypadá, byl modernizován v podstatě po všech stránkách. Někde se zkrátka modernizovalo více, jinde méně.

Decentní proměna

No a na samotné karoserii se modernizovalo méně. Ostatně co by se zde mělo vylepšovat? Druhá generace korejského SUV se po stránce designu velice povedla a do teď za současnou konkurencí nijak výrazně nezaostává. Designéři se tedy soustředili pouze na detaily a na začlenění do řady nových modelů značky Hyundai.

Nejvíce se toho událo na přední části automobilu. Když se pozorně podíváte, zjistíte, že se výrazně přiblížila té z ix35. Nová je maska chladiče, světlomety, mlhovky a vůbec celý nárazník. Já osobně hodnotím všechny změny pozitivně. Sluší mu to. Ale není to jen o předku. Výčet inovací zahrnuje také zadní nárazník, prahy, jiný design litých kol, koncovky výfuku a podobné detaily. I tak ale zůstalo Santa Fe vzhledově v podstatě stejné, jenže komu to vadí?

 

Korejské pohodlí

Ani interiér nenabídne žádnou velkou revoluci, takže zanechme obecných teorií a informací čerpaných z oficiálních tiskových zpráv. Otázka zní: jaké je Santa Fe uvnitř? Odpověď je snad až nečekaně jednoduchá. Je příjemný, pohodlný, komfortní, prostorný a nakonec také variabilní. I když se žádné překvapení nekonalo (německá konkurence je stále poměrně daleko), mnoho chyb jsem zde nenašel. Naopak, budu chválit.

První pochvala směřuje na sedačky. Ty přední jsou rozměrné, pro někoho možná poněkud tužší, ale tuto vlastnost oceníte při každé delší cestě. Třeba takové Volvo nabízí vysloveně křesla, ale z těch vás po několika hodinách začnou bolet záda. Jediné, co bych na toto téma vytknul je boční vedení. Kdyby bylo výraznější, určitě by se nikdo nezlobil. Potěšitelný je také dostatek dokládacích prostor. Pod loketní opěrku pak tvůrci umístili chlazenou schránku, protože ta před spolujezdcem není úplně největší.

Středový panel můžu s klidným svědomím označit za přehledný, pouze nechápu, proč se Hyundai tak úzkostlivě drží modrého podsvícení displejů. Tahle barva se mi moc nezamlouvá, připadá mi příliš agresivní, ale nutno podotknout, že je zde možnost ztlumit ho tak, že vás tolik neoslňuje, což dříve nebývalo zvykem.

Couvání komfortně?

Testované provedení Premium 4×4 nabízí dvě komfortní záležitosti, které u ostatních výbav nenajdete. Zaprvé je to kožené čalounění a elektricky nastavitelná sedadla vpředu. Mnohem zajímavější ovšem je zadní parkovací kamera. Její displej je totiž integrován do vnitřního zpětného zrcátka. Vypadá to efektně a určitě tato pomůcka není na škodu, jenže stejně tak by nebylo na škodu, kdyby v promítaném obrazu byly nějaké pomocné čáry (které najdeme u každého jiného automobilu vybaveného couvací kamerou).

Zadní cestující se budou těšit především z prostoru. Tři dospělí se zde usadí bez výraznějších problémů. Druhá řada sice nabízí ještě tvrdší sedadla s ještě menším tvarováním, ale (když to přeženu) dá se to přežít. Potěšitelná je možnost nastavování sklonu opěradla, přičemž ta nejšikmější nemá daleko k poloze na plážovém lehátku. Zavazadelník je připraven pojmout náklad o objemu až 774 litrů, v případě sklopených opěradel převezete 1582 l. Ta ovšem nesklopíte do úplné roviny, ale čert to vem. Důležitější je, že v podlaze prostoru pro zavazadla najdete dalších několik dobře využitelných a praktických přihrádek například na špinavé věci. Pro doplnění ještě uvedu, že si můžete do zavazadelníku pořídit ještě další dvě místa pro cestující. Bude vás to stát 35 000 Kč a podle velikosti prostoru, který budou mít zdejší pasažéři k dispozici, bych si dovolil tvrdit, že v tomto ohledu půjde o průměr, tedy to budou místa nouzová.

K interiéru bych měl ještě jednu drobnou poznámku. Hyundai dává téměř v každém modelu možnost připojit prostřednictvím USB portu přenosná datová zařízení. Teoreticky si můžete přehrávat vaše oblíbené „empétrojky“, jenže ono to má malý háček. Při testu modelu ix35 s benzinovým dvoulitrem to nefungovalo, při testu ix35 s dieselem to psalo, že mé po okraj nacpané zařízení je „emtpy“, při testu ix35 s dieselem a automatem to zase nechtělo hrát no a konečně v případě Santa Fe to sice nic nepsalo, ale opět to nic nepřehrálo. To už skoro vypadá na menší problém, protože stejný flash disk funguje všude jinde bez problémů.

R2.2 se povedl

V aktuální nabídce najdeme dvě motorizace, obě plní normu Euro 5. Ta benzínová o objemu 2,4 l (174 k) byla v rámci faceliftu výrazně upravena, dieselový motor je zcela nový. Ať už zvolíte cokoliv, vždy bude agregát spojen se šestistupňovou převodovkou.

My jsme zvolili do testu naftového nováčka, který bude v našich končinách stoprocentně žádanější. Nese označení R2.2, v ceníku ho najdete jako 2.2 CRDi VGT. Jeho objem činí 2199 ccm, maximální výkon 197 koní je dostupný při 3800 ot/min a vrchol točivého momentu přichází při 1800 – 2500 ot/min. Aby nedošlo k nedorozumění, 445 Nm mají verze vybavené automatickou převodovkou. Pokud zvolíte manuál, pak vám poskytne váš agregát maximálně 430 Nm. Samozřejmě je využíván systém vstřikování common rail (třetí generace) a přímý vstřik paliva.

Musím říci, že se mi motor líbil. Dokonce se mi líbil hodně. Je tichý, relativně kultivovaný (i když opět na špičky segmentu trochu ztrácí), dostatečně silný a především umí být i úsporný. Ve spojení s automatickou převodovkou se spotřeba pohybovala mezi devíti a deseti litry. Konec testu pak znamenal průměr 9,3 l/100 km, což považuji za velice slušné číslo. Když už jsem totiž s Hyundaiem opustil naše velkoměsto a zamířil na východ, pak jsem tak učinil s po střechu naloženým „kufrem“ a dalšími čtyřmi pasažéry na palubě (kromě toho jsem Sante Fe na dálnici nijak nešetřil). Výrobce slibuje v kombinovaném provozu hodnotu o dva litry nižší, což považuji za až příliš optimistické, ale kdo se bude trochu snažit, ten se na čísla začínající osmičkou dostane celkem bez problémů.

 

Také automat se líbil

Poslední novinkou, kterou přinesl nedávný facelift je automatická převodovka. A opět musím podotknout, že tak Hyundai udělal krok správným směrem. K charakteru automobilu se totiž výborně hodí (kromě toho má zaručeně nemalý podíl na příznivé spotřebě). Určitě patří k těm chytřejším na trhu, řadí téměř neznatelně a rychle. Ve spojení s automatem vůz řidiče nabádá k ekologické jízdě prostřednictvím indikátoru ECO, který problikává na přístrojovém štítu (manuál má nápovědu pro řazení).

Abych to shrnul, nový Hyundai Santa Fe má příjemný interiér, tichý motor a inteligentní automatickou převodovku, takže jaké myslíte, že asi bude cestování tímto vozem? Vzhledem k mixu, který v Koreji namíchali, je jízda samozřejmě velice komfortní. Možná od kol s relativně nízkými pneumatikami se sem tam dostane do interiéru nějaký ráz, ale není to nic zásadního. Podvozek je naladěn s ohledem na pohodlí posádky a řízení je bez výhrad.

Na polní cestu

Už na první pohled je jasné, že Santa Fe si s terénní jízdou příliš rozumět nebude (i když světlou výšku 203 mm by mu mohl kdejaký offroad závidět). Je to zkrátka klasické SUV, které jednoznačně patří na silnice. V ceníku najdeme také verze s pohonem pouze předních kol, to ovšem mluvíme o základní výbavě Comfort 4×2. Ostatní už nabízejí hnaná všechna čtyři kola, a to prostřednictvím elektronicky řízené lamelové spojky, která reaguje na prokluz předních kol a dle potřeby připojuje ta zadní. Díky příslušnému ovladači lze napevno určit poměr 50/50 (takže naprostá klasika kategorie SUV). No a nakonec zpráva pro ty, kteří chtějí s tímto Korejcem tahat těžká břemena. Maximálních 2,5 tuny utáhne pouze diesel 4×4 spolupracující s manuální převodovkou, všichni ostatní zvládnou o půl tuny méně.

Testovaný vůz představoval absolutní vrchol nabídky. Dieselový motor, automatická převodovka a výbava Premium 4×4 stojí bez stokoruny 880 00 Kč. Není to málo, ale ve výbavě najdete kromě navigace úplně všechno. Ať se vám to líbí nebo ne, stejně vybavená konkurence je jednoduše dražší.

Hyundai Santa Fe je klasik, který zatím příliš nezestárnul. Jednoznačně patří k těm povedenějším ve svém segmentu a především díky ceně si k němu najde cestu ještě spousta lidí. A já se jim divit nebudu.

Plusy: nestárnoucí vzhled, motor, chování automatické převodovky, komfort cestování
Mínusy: agresivní podsvícení, problémové USB, vzadu tvrdé sedačky, absence GPS navigace v nabídce

Základní cena: 879 900 Kč
Cena testovaného vozu: 895 190 Kč

Hyundai Santa Fe 2.2 CRDi VGT

Motor: řadový vznětový čtyřválec
Objem: 2199 ccm
Výkon: 145 kW (197 k) při ot./min.
Točivý moment: 445 Nm při 1800-2500 ot./min.
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení: 10,2 s
Převodovka: 6stupňová automatická
Spotřeba město/mimo/komb: 8,8 / 6,2 / 7,2 l/100 km
Spotřeba během testu: 9,3 l/100 km
Palivová nádrž: 75 l
Délka x šířka x výška: 4660 x 1890 x 1725 mm
Rozvor: 2700 mm
Hmotnost: 1995 Kg
Zav. prostou min/max: 774 / 1582 l