Kia Sportage 2.0 CRDi: Evropě vstříc

0

[av_gallery ids=’4671,4672,4673,4674,4675,4676,4677,4678,4679,4680,4681,4682,4683,4684,4685,4686,4687,4688,4689,4690′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Za design nové Sportage (ale i Sorenta či Ceedu) je totiž zodpovědné evropské centrum značky vedené Peterem Schreyerem. A jeho rukopis je nezaměnitelný. Vše se odvíjí od nové masky, takzvaného „tygřího nosu“. Stejné linie, tedy vystupující zúžení uprostřed, najdeme na Sportage hned několikrát. Masku kopíruje horní hrana čelního skla, celé sklo zadní, kde je v horním zubu zasazené třetí brzdové světlo, ale i zadní světla či nízko umístěný prolis pro registrační značku.

Příď je definovaná liniemi ostře se sbíhajícími uprostřed. Agresivní světlomety a boční hrany kapoty dělají ze Sportage o poznání dynamičtější vůz než sesterský ix35, který vsadil na fluidní design. Zboku zaujme klínovitě se zvedající ponton, výhled tedy asi nebude kdovíjaký. Záď je trochu rozpačitá kvůli velké mase plechu mezi oknem a spodním plastovým lemem nárazníku, tady se designérům Hyundaie dařilo více. Plastové lemování se týká i blatníků a dveře zespodu chrání alespoň úzká lišta. A ještě jedna věc nás na Kie zaujala: barva. Oranžová metalíza Techno ji bez nadsázky posouvá o pořádný kus výše.

 

Mílové kroky

Jestliže v exteriéru stále ještě najdeme prvky a tvary, které je možné označit za asijské, interiér jako by z oka vypadl evropské produkci. A to nejen zpracováním, ale i tvary a ergonomií. Opět tu září oranžová – na výplních dveří, které mají jemný vzorek připomínající textilii, na obšívání sedaček i na ovladačích výdechů ventilace. Působí to svěže, mladistvě a zároveň jí není moc. Další body pro Korejce se slovenským pasem.

Palubní deska je sice plastová shora až dolů, ale rozhodně není nezajímavá. Je horizontálně rozdělená pásem v lehce odlišné barvě, který má opět tvar „tygřího nosu“ a nese audiosystém, spínač varovných světel a vkusně zakomponované výdechy vzduchu. Klimatizace se nachází pod ním a i když je trochu zapuštěná, je dobře na dosah.

Přední sedačky jsou dobře přizpůsobené i nadprůměrně vysokým postavám, jen sedák by mohl být delší. Volant je dvousměrně nastavitelný a ideálně pasuje do ruky a hlavice řadicí páky má také sympatický tvar. V podstatě jedinou pihou na ergonomii, kterou jsme našli, je ovládání palubního počítače. Už sice není nutné sahat skrz volant na obligátní kolíček, ale tlačítka z levé strany přístrojové kapličky pořád nejsou to ono.

Vzadu už tak růžové (nebo snad oranžové) podmínky nepanují, především kvůli svažující se střeše by tu vyšší postavy mohly vznášet stížnosti. Děti zase nenadchne vysoko umístěná hrana oken omezující výhled. V rámci třídy jde ale stále o slušný průměr. Zavazadelník má sice vysoko umístěnou hranu a je nižší než u Hyundaie ix35, ale nabídne totožný objem465 litrů srovnatelný s kombi nižší střední třídy. Užitečnou pomůckou je síťka na jeho dně, která zabraňuje menším předmětům v cestování sem tam. Nadto má Sportage ve všech výbavách kromě základní Active plnohodnotnou rezervu.

Zážeh

Po nastartování s potěšením hodnotíme dobře čitelnou přístrojovou desku, která sází na kombinaci červené barvy a bílého cejchování. Rychloměr končí trochu optimisticky na 240 km/h, ale k těmto číslům se Sportage podívá leda s dvoulitrovým turbobenzínem, který se ale bude prodávat jen v zámoří. Tady pod kapotou hlučí také dvoulitrový turbomotor, ten však konzumuje naftu a výkon má přesně poloviční: 100 kW neboli 136 koní. Manuální šestistupňová převodovka by měla zaručit solidní kombinovanou spotřebu, ale je tomu skutečně tak?

 

Ne docela. Testovaný vůz měl poháněná všechna čtyři kola a teploty se obvykle pohybovaly citelně pod nulou, ale i tak nám 8,4 litru ve městě přišlo jako poměrně značné množství. Když zamíříte na okresky, snížíte toto číslo na 5,8 litru, což už je přijatelnější. Dálnice a rychlost 130 km/h pak odebírají 7,7 litru a osmapadesátilitrová nádrž ve finále vydržela na zhruba sedm set kilometrů, což odpovídá kombinované spotřebě 7,8 litru. Není to špatné, ale k tabulkovým hodnotám se to neblíží ani omylem. Indikátor řazení tu má spíše poradní hlas, často je možné přeřadit bez podtáčení ještě předtím, než se pod palubním počítačem objeví šipka a příslušný stupeň.

Pozitivem dieselového dvoulitru je ale dobrá kultivovanost, i po studených startech se otřesy a klapot rychle vytratily a ve vyšších rychlostech je tak nejsilnějším akustickým doprovodem svist od zpětných zrcátek. Ta jsou zároveň pro řidiče životně důležitá, výhled šikmo vzad je totiž kvůli silnému D-sloupku skutečně mizerný. Také tlustý čelní sloupek často v zatáčkách přikryje nemalou část vozovky, ale to už je negativum, které je nutné přijmout výměnou za vyšší pasivní bezpečnost. Při parkování tak přijde vhod kamera hlídající prostor za vozem, její obraz lze sledovat na levé straně vnitřního zpětného zrcátka.

Sport ve jméně

Jestliže předchozí Sportage za jízdní vlastnosti nikdo příliš nechválil, i tady se karta obrátila. Podobně jako u dvojice Ceed/i30 nebo Venga/ix20, i tady se inženýři Kie pokusili vůz naladit dynamičtěji než na komfort jednoznačně zaměřený Hyundai. A je třeba uznat, že se jim v tomto konkrétním sourozeneckém klání dařilo jednoznačně nejlépe.

Sportage má totiž podvozek tužší než ix35, ale stále jej není možné označit za tvrdý. Nerovnosti tedy registrujete, ale auto se přes ně přenáší s dobře utlumeným klapnutím, které je možná více znatelné než u Hyundaie, ale Kia kontruje chováním v zatáčkách, kde se i přes těžký motor pod kapotou naklání méně a její ovladatelnost je citelně lepší. Řízení, které je sice také až bolestně umělé a bez náznaku zpětné vazby, je naladěno rovněž na tužší notu, takže auto subjektivně lépe drží stopu a snáz mu určujete požadovaný směr.

Řazení má slušně vymezenou kulisu a přijatelně dlouhé dráhy, u testovaného vozu bohužel trpělo neduhem v podobě zadrhávání při řazení jedničky, kdy občas páka do konečné polohy ne a ne zapadnout. Precizností se sice nemůže rovnat Fordu ani Volkswagenu, ale francouzskou konkurenci s přehledem deklasuje. Krátká jednička poslouží při rozjezdech nebo výletech mimo asfalt, dlouhá šestka udrží otáčky v dálničním tempu na přijatelných 2600/min. Brzdy dokážou zkrotit 1,6 tuny hmotnosti vozu bez debat, ale na první čtvrtině dráhy pedálu jsou trochu laxní.

Na silnici si náš „oranžový expres“ tedy vedl nad očekávání dobře, ovšem pohon všech kol, který lze navíc uzamknout v poměru 50:50 tlačítkem vlevo od volantu, nás zavedl i na rozbahněné cesty plné výmolů. Hlavním omezením se tu ukazuje světlá výška 172 mm, která nás v kombinaci s nechráněnými díly podvozku brzy zastavila. Platí tu obvyklá teze o sportovně-užitkových vozech: nečekejte od nich příliš. Na sněhu je pohon 4×4 k nezaplacení, ale pro výlety do extrémnějších podmínek sáhněte po skutečném offroadu.

Korejské dilema

Ceník nové Sportage začíná na 420 tisících Kč za vůz poháněný novým čtyřválcem 1.6 GDi 99 kW, musíte ale oželet pohon všech kol. Testovaný naftový dvoulitr, který je pro komfortní cestování na dlouhé trasy přece jen lepší volbou než 1.7 CRDi 85 kW, začíná ve výbavě Active na 555 tisících Kč, opět s poháněnou přední nápravou. Za pohon 4×4 a testovanou výbavu Comfort Plus, které nechybí žádný podstatný komfortní nebo bezpečnostní prvek, dáte 665 tisíc.

Sesterský Hyundai ix35 je ve výbavě 4×4 Style o deset tisíc dražší, liší se některými položkami výbavy. Narozdíl od Kie však nabízí i posílený naftový dvoulitr 136 kW (184 k) za příplatek 20 tisíc oproti slabší verzi. Konkurence v podobě Škody Yeti je s motorem 2.0 TDI CR 103 kW oceněná na 625 tisíc ve výbavě Ambition, která ale na Sportage postrádá množství položek výbavy a po jejich doplnění cena vystoupala na srovnatelných 730 tisíc Kč. Výhodou Škody je ale možnost větší individualizace, Kia i Hyundai například nabízejí jediný navigační systém za citelný příplatek 45 000 Kč.

Ceníky Kie už nejsou tak zajímavě nastavené, jak tomu bylo v minulosti. Odpovídá to skoku, který automobilka udělala ve zpracování, designovém ztvárnění i naladění jízdních vlastností. S malým SUV Sportage se značce podařilo říct: ano, tenhle vůz patří do Evropy, pro Evropany jsme ho postavili a můžeme si za něj říct evropské ceny. Zákazníci, kteří si Sportage pořídí, rozhodně neprohloupí a s pohlednou oranžovou metalízou ani nezaniknou v davu.

Plusy: bohatá výbava, kultivovaný motor, tuhý a jistý podvozek, atraktivní design, dobrá ergonomie
Mínusy: výhled vzad, umělé řízení, zadrhávání jedničky, ovládání palubního počítače