MINI Countryman Cooper S: malé velké Mini

0

[av_gallery ids=’4649,4650,4651,4652,4653,4654,4655,4656,4657,4658,4659,4660,4661,4662,4663,4664,4665,4666,4667,4668′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Jedno je jisté: design Mini Countryman je nezaměnitelný a každý jej okamžitě přiřadí k jeho menším bráškům. Základní tvar krabice se zaoblenými rohy zůstal zachován, jen třetí malé okénko vzadu jej podstatně odlišuje. Co se barvy týče, bílá v kombinaci s černou střechou, černým ochranným oplastováním, nezbytnými černými sloupky a tmavými litými koly působí velmi vydařeně a osobně bych asi o jiné kombinaci ani neuvažoval.

Bližší zkoumání však přinese více odlišností než jen přidaný pár dveří a větší světlou výšku. Přední světla už nejsou oválná, ale dostala komplikovanější tvar zaobleného deltoidu. Také vystouplejší maska je sice stále v zásadě šestiúhelníková s dělícím středovým žebrem, ovšem vrcholná specifikace Cooper S dostala chromové lemování a ve spodní části dva rámečky, které spolu s malým spoilerem umístěným netypicky uprostřed masky Countryman výrazněji odlišují.

 

Záď zůstala nejpodobnější menším sourozencům, zadní světla jsou sice vyšší, ale stále lichoběžníková, rozměrné logo ukrývá otevírání pátých dveří. Celkově působí Countryman dojmem mnohem většího a robustnějšího auta, než jakým ve skutečnosti je, a jak jsem si všiml, mnoho lidí se za ním zkoumavě ohlíží. Ohlasy na vnější vzhled pak byly většinou velmi pozitivní, jen několika lidem se auto zdálo jako zbytečně přerostlé.

Kruhy a páčky

Jestliže zvenku Countryman ihned odlišíte, uvnitř už je rozdílů jen minimum. Palubní deska zachovává koncept s obřím kruhovým rychloměrem uprostřed (plovoucí jehla uvolnila místo pro rozměrnou LCD obrazovku) a otáčkoměrem s palubním počítačem plus digitálním rychloměrem před řidičem. Velký koláč tachometru s sebou nese jednu nepříjemnost: ovladače klimatizace, stahování oken a zamykání dveří jsou velmi nízko, zcela mimo zorné pole. Stylové páčkové přepínače na středové konzole a na stropě jsou navíc odděleny drobnými obloučky, které znesnadňují ovládání. Holt daň za image. Ovládání multimediálního systému joystickem je převzaté ze systému iDrive od BMW a zvyká se na něj velmi rychle.

Ovály a kruhy, o které venku Countryman přišel, se však hojnou měrou vyskytují uvnitř. Většina tlačítek, pedály, zrcátko, madla, kliky a polstrování dveří – všechno je zcela důsledně zakulacené. Testované Mini bylo navíc vybavené středovou lištou Center Rail, která disponuje posuvnými držáky na kelímky, telefon, schránkou na brýle a loketní opěrkou – ty jsou ale umístěné mezi zadními sedadly, čili poněkud mimo dosah. Posouvání je snadné, vyjímání ale pro zlost. A dopředu si stejně držáky neumístíte, protože by buď vadily při řazení, nebo by je omezovala ruční brzda s příčným madlem. Jejímu pohodlnému zatahování zase překáží loketní opěrka. Image stranou, vzhledem k pochybné praktičnosti tohoto zařízení bych radši byl bez něj a dozadu přidal místo k sezení. Ale to je na individuálních přáních zákazníka. Zajímavé je fialové podsvícení lišty, zatímco kliky dveří dostaly modré.

Sedadla samotná jsou laděná výrazně komfortně, kožené potahy a absence výrazného bočního vedení příliš nekorespondují s nejsilnější motorizací Cooper S. Při ostřejším projíždění zatáček se tedy musíte zapřít kolenem o dveře nebo středovou konzolu, abyste nelétali ze strany na stranu. Sedí se poměrně nízko, ovšem nevysoké a kolmé čelní sklo znamená, že výhled na semafory není kdovíjaký. Vzadu je však místa dost i pro vyšší postavy, opěradla je možné naklápět a zvětšit tak místo v zavazadelníku. Základní objem je 350 litrů, složením mezipodlahy a narovnáním sedadel lze docílit 450 litrů, což je při skromnějších rozměrech vozu výborný výsledek.

Zpracování je téměř bez chybičky, většina plastů je důkladně měkčená a ani na dlažbě nepovrzávají, ovšem držáky na konzole Center Rail drnčí víc než dost. Technických prvků výbavy je na palubě dostatek, přehrávač nabízí velmi pěkně prokreslený zvuk, jen výšky by mohly být čistší. Připojit lze jak flashdisk přes USB, tak i jiné přehrávače přes vstup Aux. Telefon s vozem komunikuje bezdrátově přes Bluetooth a ovládání je snadné a intuitivní.

Nejsilnější v nabídce

Pokud chcete Countryman s pohonem všech kol ALL4, máte na výběr buď stodesetikoňový diesel nebo špičkovou přeplňovanou benzínovou jedna-šestku o výkonu 135 kW (185 k) a točivém momentu 240 Nm (krátkodobě až 260 Nm), spojenou s šestistupňovým manuálem. Právě tento motor je výhradní pro model Cooper S, který navenek poznáte jen podle znáčku na víku kufru a eska u bočních blinkrů, uvnitř pak podle leštěných ocelových nášlapů s logem. Pohon všech kol ALL4 pochází od mateřského BMW, jde tedy o přizpůsobený xDrive s elektromagneticky ovládaným středovým diferenciálem. Při běžném provozu rozděluje točivý moment 50:50, podle potřeby však může na zadní či přední kola poslat až 100 %. Od 140 km/h jsou však zadní kola odpojena.

Jedním z velkých pozitiv Countrymanu je odhlučnění interiéru. Motor sice slyšíte, ovšem projevuje se pouze tichým hučením bez jakýchkoliv vedlejších projevů. Pokud jej vytočíte přes tři tisíce otáček, dočkáte se o něco sportovnějšího zvuku, nicméně stále jen v pozadí, rozhodně nejde o žádnou divočinu. Ve špičkové verzi by klidně mohl být při vytáčení o něco výraznější.

 

Řízení je přímé a velmi sympaticky strmé, kolem středové polohy ale dost neurčité. Řadička má sice delší dráhy, to ale k charakteru SUV patří a navíc jsou přesně vymezené. Jedinou výtku mám vůči řazení zpátečky, která nemá pojistku, jen nepříliš tuhý tlakový bod a řadí se vlevo nahoru vedle jedničky. Pro méně zkušené řidiče by to mohlo být zdrojem nepříjemností. Spojka má velmi měkký chod a rychlý nástup, brzdu je naopak třeba pro jedovatější projev sešlápnout opravdu důkladně.

Komfortní dravec

Jakmile si zvyknete na specifika řízení Countrymanu, což trvá jen krátce, můžete si za jeho volantem užít skutečnou zábavu. Motor se vytáčí velmi lehce, turbodmychadlo garantuje lineární zátah a udržování otáček mezi 3500-5500 znamená možnost svižně projíždět i zatáčkovité okresky, kde pro ostré projetí oblouku stačí podřazovat a spolehnout se na propracovaný systém pohonu všech kol. Na ploše starého letiště jsme pak vyzkoušeli i jízdu s vypnutým stabilizačním systémem – auto se nechá poměrně plynule a snadno přetáhnout z nedotáčivosti do přetáčivého smyku, ovšem není to jeho doména.

Pokud jste očekávali tuhý podvozek ve stylu malých Cooperů, zklamu vás. I v režimu Sport, který zbystří reakce volantu a motoru a zároveň utuží tlumiče, je Countryman velmi komfortní. Na výmoly a hrboly reaguje jediným rychle utlumeným zhoupnutím, žádné drncání se ale nekoná. Náklony jsou minimální a souhra podvozkových prvků je dobře čitelná, s klasickým Mini a jeho pocitem bezprostředního kontaktu s asfaltem se to však srovnat nedá.

Spotřeba je podobně jako u jiných turbobenzínů extrémně závislá na jízdním stylu, nicméně i tady je patrný vliv značky BMW na produkci úsporných jednotek. Zatímco ve městě se díky (mimochodem rychle fungujícímu) systému Stop-Start můžete držet kolem 8,5 litru, pohodová jízda po okresce v rámci limitů ji sníží na 6,3 litru. Pokud dáte všanc své řidičské oprávnění a rozhodnete se pro dynamickou jízdu, budete se pohybovat mezi 8,2-10 litry, dálničních 130 km/hznamená hodnoty kolem 9,4 litru. Kombinovaná spotřeba 6,7 litru je dosažitelná jen obtížně, do7,6 lbyste se však při dodržování pokynů indikátoru řazení vejít měli. Nádrž pojme pouze 47 litrůpaliva, což není v této velikostní třídě právě mnoho.

Povinná terénní vložka ukázala, že blátivé polní cesty a travnatá louka nejsou pro Countryman problém jak díky pohonu všech kol, tak vzhledem k poměrně krátké jedničce a dvojce. Také krátké převisy umožňují zdolat i ostřejší přechody a hrboly, nicméně limitem je výrazně nižší světlá výška oproti „pravým“ SUV – pouze 149 mm. Jako obvykle tedy platí, že příjezd na horskou chatu Countryman zvládne, nutit ho do opravdového terénu by však postrádalo smysl.

Co na to konkurence?

Vybírat pro Mini Countryman vhodné protihráče je trochu problém. Ve třídě menších SUV stylovek jej totiž doprovází pouze o něco rozměrnější (a dražší) sourozenec BMW X1. Pokud odhlédneme od prémiového původu, nabízí se například Nissan Juke. Nemá tak bohatou škálu motorů, s přeplňovanou jedna-šestkou se 140 kW a pohonem všech kol však nabízí podobnou jízdní dynamiku, syrovější zvuk a podstatně tvrdší podvozek. Prostorově vítězí Mini na celé čáře, hlavně na zadních sedadlech a v kufru. Jestliže Countryman je blíže SUV, Juke je spíše zvýšený hatchback. Specifikem Nissanu je převodovka CVT, narozdíl od Mini také nabízí volbu uzamčení pohonu předních nebo všech kol, zatímco u Mini vše řeší elektronika. Cenově je Countryman samozřejmě podstatně výše.

Zákazníkům vyžadujícím menší vůz se zvýšenou stavbou a stylovým vzhledem tak přibyl další oříšek k rozlousknutí. Countryman zůstává u konzervativního vzhledu, nabízí komfortní jízdu i výborně zpracovaný interiér, za pohon všech kol je však třeba výrazně připlatit. Ti, kdo chtějí opravdový požitek ze sportovní jízdy, by ale mohli být zklamáni. Countryman už je proti klasickému Mini prostě někde jinde.

Plusy: komfortní podvozek, spotřeba, image, prostorný interiér, ovládání multimediálního systému
Mínusy: výhled vpřed, „utopené“ ovladače klimatizace, konzola Center Rail, boční vedení sedaček, objem nádrže