Suzuki Kizashi 2.4 VVT 4WD: všechno nebo nic

0

[av_gallery ids=’4583,4584,4585,4586,4587,4588,4589,4590,4591,4592,4593,4594,4595,4596,4597,4598,4599,4600,4601,4602′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Designově Kizashi vychází z malého crossoveru SX4. Využívá podobně tvarovanou, ale rozměrnější masku s proplétanou mřížkou v černém laku, světlomety široce protažené do boků a vyklenutou kapotu. Lemy otvorů v nárazníku a a boční otěrové lišty dostaly chromovanou úpravu, stoupající profil spolu s krátkou, leč vysokou zádí budí dynamický dojem. Pihou na kráse jsou chromované obroučky koncovek výfuku, které však ani náhodou nekryjí klasicky ukončené trubky. Tak trochu hra na efekt. Decentní spoiler má zabudované třetí brzdové světlo.

Ve stříbrné barvě není Kizashi příliš nápadné, ale na silnici působí elegantním dojmem. Po krátké debatě jsme se ale shodli na tom, že by se k němu nejlépe hodila červená barva, ve které vynikne standardně dodávaný sportovní paket. Ačkoliv je design nepopiratelně asijský, je proporčně výborně vyvážený, snad jen rozdíl v délce předních a zadních dveří je až příliš markantní. Standardně montovaná osmnáctipalcová litá kola dobře vyplňují podběhy. Vnější zrcátka mají rozměry přímo obří, ve střední třídě nejsou výjimkou vozy s téměř poloviční velikostí.

Nahlédneme-li dovnitř, rázem jdou řeči o asijském designu pryč. Interiér Kizashi je uměřený, tmavé plasty decentně ozvláštňují chromované dekory. Palubní deska je krytá materiálem, jehož povrch připomíná měkčené plasty evropské produkce. Zde se však měkčení dotklo jen několika dílů před řidičem a spolujezdcem, zbytek je tvrdý. Leskle černý plast rádia bohužel trpí náchylností k poškrábání. Palubní deska má dvojici zkosených tubusů s chromovanými obroučkami a bílé podsvícení budíků, které mají husté, ale skvěle čitelné cejchování.

Jako na gauči

Štědře dimenzované přední sedačky jsou evidentně stavěné nikoliv pro subtilní Asiaty, ale pro průměrné Američany, kteří jsou, abychom zůstali politicky korektní, poněkud robustnějších postav. Boční vedení je poměrně solidní, opěradla podrží tělo i na kluzkých kožených potazích. Součástí výbavy je třístupňové vyhřívání a elektrické seřizování, řidič si může uložit celkem tři přednastavené polohy.

Prostor na zadních sedačkách uspokojí i vzrostlejší jedince, pouze sedáky by mohly být delší. I za 185 cm vysokým řidičem zůstalo dost místa na kolena, Kizashi samozřejmě nemůže délkově konkurovat třeba Superbu, šířku však nabízí parádní. Pouze prostřední pasažér bude omezen tunelem kryjícím pohon zadních kol.

V zavazadelníku logicky nelze čekat zázraky, vysoké víko kufru ale umožňuje naložit i rozměrnější předměty. Dostupný prostor je poměrně krátký a nabízí podprůměrných 461 l, pod podlážkou najdeme ještě přihrádky na drobnosti. Lze jej zvětšit sklopením zadních opěradel, transport dlouhých předmětů usnadní průvlak v prostředním opěradle/loketní opěrce. Víko kufru lze otevřít jak tlačítkem u řidiče, tak zvenčí.

Téměř bez chyby

Po usednutí za volant si přizpůsobuji posez vlastním potřebám a s povděkem kvituji dobré možnosti výškového nastavení. Volant je seřiditelný pouze výškově, má však sympaticky tlustý věnec a příjemný potah. Ovladače jsou dobře na dosah a z robustních materiálů, pouze tlačítka vypínání stabilizace, parkovacího asistentu a pohonu všech kol vlevo pod volantem působí trochu lacině. Pod volantem jsou dvě páčky řazení s klasickou koncepcí „vlevo-podřadit, vpravo-přeřadit“. Některým zákazníkům bude možná klasická páka ruční brzdy připadat jako anachronismus, na zasněženém povrchu jsme si s ní však užili zábavu, jakou elektromagnetická neposkytne.

U Suzuki zvolili v případě výbavy postup všechno anebo nic. Jediné, za co si lze tedy připlatit, je metalická barva. Mně však citelně chyběl dotykový displej multimediálního systému (navigace není dostupná), protože ovládání funkcí přes více úrovní na klasickém kostičkovém displeji je leda pro zlost. Abych připojil telefon k bezdrátovému handsfree, musel jsem dokonce konzultovat manuál. Intuitivnost systému prostě u Suzuki do slovníku nepatří.

Audiosystém disponuje sedmi reproduktory a subwooferem, podává velmi dobré výšky a basy, středové frekvence jsou poněkud plošší, ale mezi standardně montovanými systémy patří ke špičce. Ovládání audia, telefonu, tempomatu a palubního počítače dostalo své místo na multifunkčním volantu. Nechybí zdířka pro připojení USB. Lítostivě však pokukuji po amerických nebo australských cenících, ve kterých figuruje audiosystém Rockford Fosgate o výkonu 650 W.

Jeden motor, dvě volby

Kizashi si můžete pořídit s jakýmkoli motorem, pokud to bude atmosférický zážehový čtyřválec o objemu 2,4 litru a maximálním výkonu 131 kW (178 k). Velkoobjemová jednotka poskytuje solidní točivý moment 230 Nm při 4000 otáčkách, výkonová špička je kvůli omezovači chránícímu bezestupňovou převodovku posazena na 6000 otáček. Je však znát, že s manuálem by motor ochotně točil víc.

Bezestupňová převodovka CVT je zároveň jedinou volbou pro pohon všech kol (manuální se dodává pro Kizashi s pohonem předních kol). Disponuje šesti přednastavenými „převody“, které je možné volit pákou nebo pádly pod volantem a její spolupráce s motorem prozrazuje původ vozu snad nejvíce.

V nízkých otáčkách se totiž Kizashi chová velmi letargicky, převodovka se snaží udržovat otáčkoměr v oblasti do dvou tisíc a auto akceleruje jen podprůměrně. Stačí však sešlápnout plyn až na podlahu, eventuelně si pádly navolit nižší převod a jakmile se otáčky přehoupnou přes 3000, přichází intenzivní a plynulý přísun síly, který auto žene vpřed. Vytáčení má navíc za následek velmi čistý a zvonivý zvuk motoru,  který je jinak odhlučněn na jedničku. Jak ale bylo řečeno, v šesti tisících ho převodovka utne.

Podvozek je naladěn spíše na tužší notu, drobné nerovnosti odfiltruje, ale na výmolech, které kamióny na sflikovaném asfaltu nadělají, se občas ozývaly tupé rázy do karoserie. U Suzuki se bohužel s neumětelstvím českých silničářů příliš nepočítalo. Na kvalitním povrchu však sedí jako přibitý, motor o sobě nedává příliš vědět a největším zdrojem hluku tak je svist od rozměrných zpětných zrcátek.

Všechna čtyři

Pohon všech kol i-AWD je pro Suzuki dobrým způsobem, jak se v evropské střední třídě dostat do oné exkluzivnější části výrobců, kteří podobné systémy nabízejí. Na kluzkém povrchu rozděluje točivý moment mezi jednotlivá kola podle potřeby, jinak zachovává poměr 50:50. Tlačítkem vlevo pod volantem lze pohon zadních kol zcela odpojit.

A řekněme si otevřeně, v přívalech sněhu, které republiku sužovaly začátkem měsíce, byl pohon všech kol doslova zlatým vejcem, které Kizashi sneslo. Nejen že umožňuje hladce a bez problémů projíždět po namrzlém, zasněženém či mokrém povrchu, ale s vypnutou stabilizací nabízí možnost vybírat zatáčky plné sněhu perfektně řiditelným smykem. Pro ty, kterým podobná alotria nic neříkají, mohu dodat, že výjezdy do hor zvládá Suzuki zcela bravurně.

 

Snad největší radost jsem měl během pátečního rána, či spíše ještě brzké noci, kdy silnice pokryla vrstva neujetého sypkého prašanu a teploty se pohybovaly citelně pod bodem mrazu. S uzamčeným pohonem všech kol a svítící kontrolkou TCS Off jsem v klidu, předepsanými rychlostmi, ale značně nestandardním jízdním stylem zdolával zatáčku za zatáčkou, aniž bych byl nucen přespříliš zatěžovat brzdový pedál. Subaru získává docela silného konkurenta.

Chválu si Suzuki zaslouží za naladění posilovače řízení. Volant jde sympaticky ztuha, poskytuje přiměřenou odezvu a kolem středové polohy není mdlý, nadto je převod řízení poměrně strmý. Řazení v manuálním režimu není sice tak rychlé jako u dvojspojkových převodovek, ale klasické automaty spolehlivě předčí. Elektronický pedál plynu však má poměrně znatelnou prodlevu při reakci na sešlápnutí.

Není všechno zlato

Doposud tedy Kizashi získávalo velmi pozitivní hodnocení. Leč přišla na řadu spotřeba a tady narazíme na jeden ze dvou zásadních problémů, které asi zabrání přespřílišnému rozšíření nového Suzuki mezi běžné řidiče. Abychom začali od čísla nejnižšího, mimo město se patrně podíváte na nejnižší hodnotu8,7 litru. Dálniční stotřicítka ubírá po deseti litrech, zpomalení na stovku má za následek pokles o půl litru.

Ve městě ale počítejte s minimálně 11,6 litru a to jen v případě, že doprava není hustá. Razantním jízdním stylem není problém dostat se k 18 litrům. Výsledná kombinovaná hodnota 9,9 litru tedy znamená dojezd kolem 600 km, což sice není špatné, ale dieselový dvoulitr by patrně zvládl přes tisícovku – musel by však být v nabídce.

Druhým problematickým bodem je již zmiňované omezení výbavy na maximální možnou. Kizashi s pohonem předních kol a manuální převodovkou začíná na 680 000 Kč, pohon všech kol a CVT stojí o 80 000 více. Můžete se nechat hýčkat koženými sedačkami s vyhříváním a elektrickým seřizováním, nechybí tempomat, zmiňovaný výborný audiosystém, automatická klimatizace, kompletní elektrická výbava, střešní okno, bixenonové světlomety, bezklíčkové odemykání a startování…

Ovšem evropské a zejména české zákazníky často naláká plakátová cena „již od…“, proti které Suzuki nemá papírově co postavit – třebaže po dovybavení konkurenta na stejnou úroveň by stálo méně. Nabízí nepříliš rozšířený pohon všech kol, který ale znevýhodňuje přítomnost jediného a navíc nenasytného motoru v nabídce. Kizashi tak zřejmě prodejní rekordy dělat nebude. Přesto si za poměr cena-výkon-jízdní zážitky zasluhuje velké plus.

Plusy: pohon všech kol, tuhé řízení, bohatá výbava, komfortní interiér, otvor zavazadelníku
Mínusy: spotřeba, absence volitelné výbavy (navigace), prodleva plynu, ovládání multimediálního systému