Toyota Hilux 2.5 D-4D: Opět Euro 5

0

[av_gallery ids=’4106,4107,4108,4109,4110,4111,4112,4113,4114,4115,4116,4117,4118,4119,4120,4121,4122,4123,4124,4125′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

SUV, SUC, crossover… Všechny jmenované kategorie zaznamenaly v poslední době obrovský boom. Ještě před několika lety bylo na trhu jen pár „esúvéček“, která produkovalo několik málo výrobců. Jenže velký zájem donutil také ostatní automobilky, aby rozšířily svou nabídku o nějaké takové vozidlo, a v dnešní době už mají sportovně-užitkový vůz úplně všichni včetně automobilek jako Porsche nebo v blízké budoucnosti také Maserati. Jak to však souvisí s Toyotou Hilux?

Odpověď je prostá. Obecně se celá kategorie off-roadů pomalu přesouvá směrem k SUV. Zákazníkům už nestačí nerozbitná konstrukce a nepřemožitelná průchodnost terénem. Chtějí jednoduše více a objevují se tací, kteří zastávají názor, že SUV je okoukané, zato terénní pick-up že má styl, což je jeden z důvodů, proč se prodeje v tomto segmentu zvyšují.

Toyotu Hilux obchází pověst nerozbitného a nezničitelného automobilu. Pravda, už to není takový tank jako v první generaci, kdy ještě využíval tuhou přední nápravu, pancéřované přední klouby a podobné „vychytávky“, pořád si však z pracovního hlediska vede přinejmenším nadprůměrně. Jenže to by paradoxně mohla být nakonec menší nevýhoda, protože nerozbitný interiér rovná se chudě působící interiér, terénní vlastnosti rovná se nízký komfort a tak dále. Právě „civilní“ vlastnosti preferuje v dnešní době řada zákazníků před pracovní stránkou tohoto dnes už legendárního stroje. Konkurence zareagovala (VW Amarok je uvnitř prakticky úplně obyčejný osobní automobil, chystá se nový Ranger, Chevrolet Colorado aj.) a Toyota musela zareagovat zrovna tak.

Land Cruiser pick-up

A učinila tak poměrně rozsáhlým, nicméně v mnoha ohledech naprosto klasickým faceliftem. Co máme u Hiluxu nového? Měnil se design, vylepšoval se interiér a naftové motory prodělaly několik úprav, a to s jedním hlavním cílem. Který to asi bude? Samozřejmě – nižší emise. Omlazený japonský pick-up plní limity stanovené normou Euro V. Ale pěkně popořádku.

Po stránce designu má Hilux nové vše, co se nachází před A-sloupkem. Jmenovitě jde o jinou masku chladiče, nárazník prezentovaný jako sportovní, jiné jsou světlomety atd. Tím končí nejvýraznější úpravy, abyste odhalili ty další, budete muset trochu hledat. Řeč je o jinak tvarovaných blatnících, vylepšených zpětných zrcátkách nebo o třetím brzdovém světlu, které se posunulo kvůli lepší viditelnosti směrem nahoru. Jiné jsou také disky kol a paleta barev karoserie zahrnuje dva nové odstíny (šedou a zlatou).

Výsledek? Upřímně řečeno jsem si na novou tvář nerozbitného Hiluxu musel trochu zvyknout, ale nakonec s klidným svědomím můžu konstatovat, že se designérům dílo zdařilo a že ti určitě splnili to, co se od nich očekávalo. Hilux designem lépe zapadá mezi ostatní „sourozence“ v nabídce, působí „dospěleji“, a hlavně působí hodnotnějším dojmem, což je vzhledem k požadavkům „sportovně-užitkových“ zákazníků velmi důležité. Nejvíce připomíná při pohledu zepředu model Land Cruiser. Řečeno stručně, jednoduše a výstižně, Hilux po faceliftu se nám líbí.

Přejděte na vyšší „level“

Aby Toyota Hilux dokázala oslovit nové (ne tak pracovně zaměřené) zákazníky, musel být vylepšen také interiér. Zde si automobilka vytyčila jako hlavní cíl zvýšení úrovně vnímané kvality a to se jí také nakonec povedlo. Hilux dostal mimo jiné přepracovaný přístrojový štít (od druhé úrovně výbavy optitronový), sem tam stříbrný dekor a systém Toyota Touch, který se nezadržitelně šíří celou nabídkou japonské automobilky.

Multimediální zařízení nabízí obrazovku o úhlopříčce 6,1“ a možnost pořídit si zadní parkovací kameru. Pokud chcete brát ohled na své okolí především při jízdě ve městě, pak vám určitě přijde tato pomůcka vhod. Hilux má pořádné nárazníky, vzadu bez přehánění regulérní traverzu, takže jemu se určitě nic nestane, ovšem ostatním automobilům by nemusel váš špatný odhad právě prospět. Ačkoliv se Toyota Touch tváří jako navigace a příslušné tlačítko obsahuje, navigaci v základu nemá. Výrobce vám ji dodá za další příplatek buď rovnou při prodeji, nebo kdykoliv později.

Celkově sice interiér působí lepším a hodnotnějším dojmem a dobrý dojem určitě na některé zákazníky udělá také nabídka dalších prvků výbavy (například kožené čalounění, sportovní sedadla, tempomat apod.), přesto si pořád nejsem úplně jistý tím, zda to bude na konkurenci stačit. Amarok je v tomto ohledu ještě o trochu lepší a dá se předpokládat, že nově příchozí taktéž svým interiérem Hilux o něco málo předčí. Tím nechci říci, že by byl japonský pick-up špatný, ovšem léta působení na trhu jsou na něm přece jen navzdory faceliftu znát. Bohužel.

Opět Euro V

Ani motor se nevyhnul modernizaci. Toyota potřebovala proměnit Hilux podle evropských norem ve vozidlo šetrné k životnímu prostředí, což vyřešila instalací filtru pevných částic DPF jak pro základní testovaný diesel, tak pro výkonnější naftový třílitr. Dostupnější agregát ovšem prodělal ještě další změny. Především jej inženýři doplnili o nové turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek, vylepšili systém vstřikování paliva a přidali lepší mezichladič výfukových plynů systému EGR. To všechno znamená parametry 144 k a 343 Nm, nižší spotřebu paliva a samozřejmě (jak jinak) nižší produkci emisí.

To, že základní naftová jednotka nebude žádný „divoch“, se dá očekávat už podle parametrů motoru. Vzhledem ke kratším převodům však vozu určitě bohatě postačí. Nebudu se zde zabývat dynamickými schopnostmi, ty u Hiluxu nepovažuji za důležité. Naopak podstatné jsou jiné dvě věci. Za prvé motor působí oproti dřívějšku kultivovaněji a za druhé opravdu nabízí rozumnou spotřebu paliva. Během testu se průměr ustálil na 9,3 l/100 km. Mimochodem když jsme zkoušeli Amarok, jeho motor 2.0 BiTDI vykázal spotřebu pouze o 1 dl nižší.

Práce šlechtí

Hilux v terénu umí, to platí prakticky od prvního prodaného exempláře z dávné minulosti a výjimku netvoří ani aktuální verze. Kromě našich zkušeností to dokazuje také jeho hojná účast na různých expedicích nebo výlet za islandskou soptící sopkou. Toyota pouze drobně vylepšila podvozek tak, aby byl Hilux ještě o kousek odolnější, jinak se v tomto ohledu nic měnit nemuselo. Ve své kategorii je Hilux po pracovní a terénní stránce stále na špici. Náš vůz nabízel připojitelný pohon předních kol, redukci a uzávěrku diferenciálu, což je přesně ten správný mix pro to, aby vás v terénu jen tak něco nezastavilo.

Velké překvapení si pro nás ovšem japonský pick-up připravil při jízdě po běžných cestách. Je totiž takový, jak bych to jen řekl, osobnější, překvapivě tichý a tak nějak přijatelně pohodlný. Přesně toho chtěla japonská automobilka faceliftem dosáhnout. Zároveň však musím jedním dechem dodat, že onen prokletý Amarok zase nabízí při jízdě po silnici o trochu více, nehledě na to, že si zájemci mohou vybrat mezi civilnějším a pracovnějším zadním odpružením, čímž německý výrobce vyšel vstříc nejen těm zájemcům, kteří vůz využívají jako pracovní, nýbrž i všem ostatním. Toyota nic takového nenabízí.

Přesto všechno je Hilux zajímavý univerzál schopný plnit nejnáročnější požadavky, respektive snášet nejdrsnější zacházení a zároveň celkem pohodlně překonávat také delší vzdálenosti. Navzdory faceliftu jej to však stále táhne více směrem k práci a terénu, kde na něj konkurence (i ta moderní) pořád ztrácí.

Líbí se vám? 

Líbí se vám modernizovaná Toyota Hilux Double Cab? Pak si připravte minimálně 672 000 Kč. Vybírat můžete mezi třemi druhy kabiny, třemi výbavami a dvěma motory, přičemž základní pohonná jednotka je spojena s manuální pětistupňovou převodovkou, mimochodem taktéž upravenou a relativně přesnou (jen řadicí páka má rozměry toho, co si pamatuji z jízd autobusem značky Ikarus). Silnější třílitr je spojen s automatem, taktéž pětistupňovým. Výbava už v základu nabízí vše podstatné, kdo si chce připlácet, má díky faceliftu více možností.

Hilux modelového roku 2012 vypadá lépe, má lepší výbavu, v interiéru působí hodnotněji a samozřejmě to nejdůležitější – plní normu Euro V. Navzdory všem úpravám, které ho tlačí směrem k SUV, je to pořád starý dobrý nezničitelný Hilux. Jeho revírem není dálnice a jeho tempo není vražedné. Hilux se nejlépe cítí v práci a v terénu, což je jen a jen dobře. Nakonec těch SUV, SUC, crossoverů a kdovíčeho ještě máme na trhu už teď více než dost.

Plusy: hodnotnější vzhled, na pick-up dobré odhlučnění, pracovní a terénní schopnosti
Mínusy: oproti nové konkurenci horší chování při běžné jízdě a nižší komfort

Základní cena: 672 000 Kč

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem: 2494 ccm
Výkon: 106 kW (145 k) při 3400 ot./min.
Točivý moment: 343 Nm při 1600-2800 ot./min.
Maximální rychlost: 170 km/h
Zrychlení: 13,3 s
Převodovka: 5stupňová manuální
Spotřeba město/mimo/komb.: 8,6/6,6/7,3 l/100 km
Spotřeba během testu: 9,3 l/100 km
Palivová nádrž: 80 l
Délka x šířka x výška: 5260 x 1835 x 1850 mm
Rozvor: 3085 mm
Hmotnost: 1900 kg