Volvo V60 D5 AWD: na míle daleko

0

[av_gallery ids=’4561,4562,4563,4564,4565,4566,4567,4568,4569,4570,4571,4572,4573,4575,4576,4577,4578,4579,4580,4581′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Začalo to vlastně už stylovým hatchbackem C30, který se hlavně retro-avantgardním řešením zádě vzdálil dosavadní produkci značky. Pak přišlo SUV XC60 a s ním svižnější design plný křivek. A nakonec poslední dvojice novinek ve střední třídě: S60 a V60. S nimi se Volvo od krabicovité minulosti nadobro odpoutalo.

Sedan S60, s kterým testované kombi sdílí přední část až po B-sloupek, už u nás jednou bylo. Kolega Honza už jeho design rozebíral, ale já nezůstanu jen u suchého opakování již řečeného. K novému Volvu se totiž váže celý jeden poměrně zajímavý příběh, na jehož konci jsem udělal obrat o sto osmdesát stupňů.

Když jsem poprvé uviděl fotografie severské novinky, chytl jsem se za hlavu. Dělená optika předních světlometů mi připomenula některé asijské výtvory a celé auto se zdálo tak nějak podivně natažené, až jsem si říkal, jestli náhodou designéři předem nekalkulovali s tím, že značku odkoupí čínská automobilka. Finální verdikt jsem si ale nechal na živé setkání.

 

Pak jsem v den D stál před vozem V s klíčky v ruce, obcházel a kochal se. Proporce sedí, dlouhý rozvor spolu s krátkým (na kombi rozhodně) zadním převisem a rychle se snižující linií bočního prosklení dávají vozu skutečně dynamický až sportovní šmrnc. Líbí se mi i zakomponování zadních světel do obrysu vozu podobně jako u XC60 a příď, ke které jsem měl na fotografií nejvíce výhrad, je ve skutečnosti mnohem plastičtější a harmonická. Ačkoliv auto vypadá zcela jinak než jeho předchůdce, zároveň jej na první pohled jasně přiřadíte k severské produkci. A s vínovou metalízou je auto jednoznačně krásné.

Švéd do morku kostí

Uvnitř panuje už o něco střídmější nálada, design palubní desky jako by z oka vypadl dalším novým Volvům. Horizontální dělení s tmavou vrchní a světlou spodní částí je možná nepraktické z hlediska údržby, ale vzhledově čisté a budí dojem solidnosti. Dvoubarevné provedení se týká i volantu, který je nejen pohledný, ale také se výborně drží – podélné nastavování ale nutí do pozice na dlouhé nohy-krátké ruce. Středová konzola je opět takzvaně plovoucí, tvoří ji plochá deska s mnoha tlačítky a za ní je ještě menší odkládací polička. Dekor z kartáčovaného kovu bych však asi raději vyměnil za pěknou světlou dýhu.

Přístroje se obešly bez usazení do tubusů a místo nich mají pěkné hliníkové obroučky. K čitelnosti nelze mít výhrad a displej palubního počítače s ovládáním kolečkem v levé páčce je ideálně kontrastní. Potěší také, že s vámi auto komunikuje česky, což dosud zdaleka není normou. V tlačítkách se zorientujete rychle a většinu jich stejně přebírají ovladače na volantu. Jediné, které by si zasluhovalo přesunout, je ovládání elektronické parkovací brzdy vlevo pod volantem. To má navíc opačnou logiku než u jiných vozů – stisknutím se aktivuje a přitažením k sobě uvolňuje.

Přední sedačky s elektrickým seřizováním jdou spustit příjemně nízko, mají ale jednu nevýhodu, kterou jsem kritizoval už u XC60. Opěrky hlavy jsou s opěradly spojené napevno a nemůžete si je nastavit. Jsem zvyklý řídit spíš ve vzpřímeném posezu a ve Volvu si prostě hlavu pohodlně neopřu. Jinak ale mají slušné boční vedení a velmi příjemné kožené čalounění.

Na kufr se nehraje

Už při pohledu zboku je jasné, že proporce favorizují cestující před zavazadly. Zadní dveře jsou nezvykle dlouhé a nastupování na poměrně nízko umístěné sedačky je tak přece jen snazší. Prostor vzadu závisí především na tom, jak dalece jsou ochotni se omezit cestující vpředu. Se svými185 centimetryjsem už měl trochu problém s místem před koleny. Je znát, že jde o auto, které i ve střední třídě patří k těm méně rozměrným. Čtveřice cestujících průměrné výšky ale nemá důvod ke stížnostem. Šířka 1865 mm znamená, že v ramenou a loktech je místa dost a dost.

To ovšem v žádném případě neplatí pro kufr. U sedanu kolega Honza kritizoval nedůstojný objem 380 l a kombi na tom s 430 l po hranu oken není o mnoho lépe. K téhle hodnotě se už nebezpečně přibližují některé hatchbacky o třídu níže a většina kombi v nižší střední má o pěkných pár (desítek) litrů více. Tady se jednoznačně dala přednost image. Výklopná deska v poměrně vysoko umístěném dnu neukrývá přihrádky, ale pouze gumový pásek pro zafixování vyšších předmětů. Jednoduché sklápění opěradel je uvede do jedné roviny se dnem, pouze na konci vyčnívá kryt dělené síťky, kterou lze zavěsit do otvorů ve stropu.

Tradiční pětka

Pod kapotou Volva si pobrukoval motor, který je pro značku veskrze typický. Naftový pětiválec o objemu 2400 cm3 se dodává v nejrůznějších naladěních, z nichž se do testovaného vozu dostalo to nejsilnější: D5 o výkonu 151 kW (205 k). Ještě příjemnější je ale maximum točivého momentu 420 Nm, které je dostupné v širokém rozsahu 1500-3250 otáček. Dodává se jak s manuální převodovkou a pohonem přední nápravy, tak s šestistupňovým automatem a pohonem všech kol. Právě to jsem testoval.

První, čím jsem byl velmi mile překvapen, je akustický projev motoru. V nízkých otáčkách sice není odhlučněn tak dobře, jako třeba motory v Audi, ale pětice válců vydává velmi svébytný a sympatický zvuk, který se s vytáčením mění do ještě příjemnějšího chraplavého barytonu. Jde o jeden z mála dieselových motorů v této objemové kategorii, kde je skutečně radost vyhnat jej do vyšších otáček.

Šestistupňová automatická převodovka Geartronic má sice jen průměrně rychlé reakce (k zážehovým motorům se dodává dvojspojková Powershift), ale řadí zcela hladce a pokud do zrychlovacích manévrů započtete krátkou prodlevu před kickdownem, bezpečné předjíždění není problém. Citlivá práce s plynovým pedálem zároveň umožňuje se ve městě pohybovat zcela pohodlně, zatímco se ručička otáčkoměru převaluje kolem 1100 otáček. Možnost manuálního řazení jsem příliš nevyužíval, samočinná změna převodů se k charakteru auta hodí mnohem více.

Spotřeba ale není tak optimistická, jak tvrdí tabulkové údaje. Městský provoz a častější rozjezdy přinesly paradoxně nejmenší rozdíl, kdy nebyl problém dostat se na papírovou hodnotu 9,5 litru. Mimo město je ale třeba být při využívání schopností vozu velmi opatrný. Ani při sebevětší snaze o úspornou jízdu se průměrná spotřeba ne a ne dostat pod 7,8 litru. Větší hmotnost a pohon všech kol si žádají své. Dálniční limit potom zvedl údaje z palubního počítače na8,2 litru. Výsledná kombinovaná spotřeba se nakonec zastavila na8,4 litru, což je poněkud více, než tvrdí oficiální údaje, ale výkonu vozu to víceméně odpovídá.

Volvosport?

Billboardy, tištěné i televizní reklamy a oficiální prezentace – všude najdete fráze o nejsportovnějším Volvu všech dob. Něco pravdy na tom je. Abych byl zcela konkrétní, Volvo je skutečně mnohem preciznější a dynamičtější vůz, než kdy předtím bylo. Ale sportovní? Kdepak. I při jízdě takzvaně „na pilu“ registrujete měkčí chování vozu, citelnější náklony a u kombi také pochopitelně o něco menší tuhost karoserie v zkrutu. Dlouhý rozvor (o půl centimetru delší než u Škody Superb) znamená, že se Volvo přes nerovnosti přenáší houpavě, plavně a rozhodně vás nebude natřásat jako citelně tvrdší podvozky třeba u BMW.

 

Pochopitelně Volvo není princezna Koloběžka, aby umělo být současně sportovní i nesportovní, takže kategorii „podvozek a jízdní vlastnosti“ zakončím tvrzením, že V60 zůstává především velmi pohodlným autem, ke kterému dostanete poměrně citlivé řízení, dobré brzdy a výkonný motor. Dynamické ano, sportovní nikoliv. Podle mého je to ale dobře a snaha pasovat Volvo kamsi mezi konkurenci typu A4 3.0 TDI quattro nebo BMW 330xd postrádá smysl.

Přínos pohonu všech kol je samozřejmě znát nejvíce ve ztížených klimatických podmínkách a tak jsem do Volva naložil lyže (ty se vešly bez problémů) a vyrazil směr Krkonoše, kde není problém narazit na neupravené a jen nahrubo protažené horské silničky. Elektronicky řízené rozdělování točivého momentu na jednotlivé nápravy nezklamalo. Ani na vyjetých ledovatých kolejích ve strmém kopci se auto nesmýkalo a zcela pohodlně vyjelo serpentinami až nahoru. Běžný uživatel, který nemá potřebu vůz šikanovat hrubým zacházením, nemá šanci poznat případné nedostatky oproti permanentnímu pohonu všech kol například od Subaru. Výjezdy mimo zpevněný povrch stejně limituje nízká světlá výška a Volvo má pro takové situace připravené hned tři modely XC. Na silnici pak přenos síly na zadní nápravu ideálně vyrovnává nedotáčivost způsobenou těžkým předkem.

Synonymum pro bezpečí

V jedné oblasti se však Volvo nezměnilo ani za mák. Stále jde o vůz, který přímo propaguje bezpečnou jízdu. V tom mu napomáhá přehršel elektronických systémů – kontrola mrtvých úhlů BLIS, systém City Safety hlídající odstup před vozem a schopný auto zcela zastavit až z rychlosti30 km/h, adaptivní tempomat a asistent pro udržování jízdního pruhu. Parkování zase usnadňuje kamera vpředu i vzadu.

Ve vrcholné výbavě Summum sice nemusíte procházet několikastránkový seznam příplatkové výbavy, ale je třeba počítat s tím, že se prvky, které má ve standardu, odrazí na ceně. V testované konfiguraci vyjde na minimálně 1 225 000 Kč, prémiový audiosystém, bezpečnostní prvky a metalický lak tuto částku navýšily ještě o více než sto tisíc. To není malá částka, ale za své peníze dostanete mimořádně pohledné, komfortní a bezpečné auto. Pokud nepotřebujete denně převážet obří krabice, malý a nízký zavazadelník vás trápit nemusí. Pro Volvo je V60 správná cesta.

Plusy: design, dobrá ergonomie, jízdní komfort, zátah motoru, pohon všech kol
Mínusy: malý kufr, podélné nastavení volantu, pevné opěrky hlavy vpředu, ovládání parkovací brzdy

Cena a výbavy

Základní cena: 730 900 Kč
Cena testovaného vozu: 870 000 Kč

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový pětiválec
Objem: 2400 cm3
Max. výkon: 151 kW (205 k) při 4000 ot./min.
Max. točivý moment: 420 Nm při 1500-3250 ot./min.
Převodovka: šestistupňová automatická
Délka x šířka x výška: 4628 x 1865 x 1484 mm
Rozvor: 2776 mm
Objem zavazadlového prostoru: 430/1241 l
Provozní/celková hmotnost: 1715/2280 kg
Max. rychlost: 225 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,1 s
Město: 9,5 l/100 km
Mimo město: 5,4 l/100 km
Kombinovaná: 6,9 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 8,4 l/100 km
Emise CO2: 169 g/km
Palivová nádrž: 67,5 l