V roce 2012 představilo Volvo model V60, který sice na první pohled vypadal jako zcela běžná verze, ale zároveň byl speciální. Šlo o hybrid, a nebýt průtahů se zahájením výroby, mohl to být vůbec první hybrid pracující s naftovým motorem. V tomto směru nakonec Volvo předstihl koncern PSA, nicméně ve Švédsku připravili rovnou plug-in hybrid, takže můžete V60 strkat do zásuvky, což už francouzské hybridy neumí.
Nabízí se otázka, proč testujeme dva roky staré auto. Na ni existuje velmi jednoduchá odpověď. Na některých trzích totiž zákazníci dostanou zajímavé státní bonusy, pokud si koupí vůz s nízkými emisemi. Ukázkovým příkladem je Nizozemsko. A přesně na těchto trzích byl o hybridní V60 takový zájem, že Volvo mělo co dělat, aby svůj hybrid vůbec stihlo vyrábět. Ostatní, včetně České republiky, museli jednoduše počkat. My jsme se nakonec dočkali až letos.
Budoucnost se starým motorem
V60 plug-in hybrid na pohled těžko poznáte, pokud si nevšimnete falešného víčka nádrže u předního blatníku nebo malého štítku hlásajícího, že jde o hybrid. Automobilka nechala vše ve zcela standardním provedení, a to včetně označení. Na pátých dveřích najdete nápis D6 AWD. Že by šestiválec? Ale kdeže, pod kapotou je umístěn naftový pětiválec a na zadní nápravě elektromotor. Přítomnost staršího pětiválce pro mě byla trochu překvapením, tak nějak automaticky jsem čekal, že zde bude nový dvoulitr řady Drive-E, nicméně auto jako takové vlastně není žhavou novinkou, což přítomnost staršího motoru vysvětluje.
Samotné (možná trochu zavádějící) označení D6 AWD je věc, na kterou si musíme zvyknout. V blízké budoucnosti už známá označení (D4, T6, T8…) nebudou symbolizovat počet válců, ale jakousi výkonovou úroveň. Vše od řady 60 výše bude mít dvoulitrové motory, výkonnější provedení budou mít elektromotor na zadní nápravě přesně tak, jako je tomu u současné hybridní V60. Přeloženo to znamená, že testovaná hybridní verze D6 AWD má diesel i pohon všech kol a výkonem by se mohla vyrovnat šestiválcovému motoru. Je to poněkud komplikované, ale vlastně nakonec i celkem logické.
Testovaná V60 používá jako hlavní motor pětiválcovou naftovou dva-čtyřku o výkonu 215 koní a s točivým momentem 440 Nm. Samostatně je na zadní nápravě umístěn elektromotor s maximálním výkonem 68 koní, a především s točivým momentem 200 Nm. Teoreticky bychom se měli dostat při součtu až na 283 koní a 640 Nm. U Volva tvrdí, že v některých rychlostech se výkonové špičky obou motorů potkávají. Protože jsme nebyli na brzdě, budeme muset těmto tvrzením věřit. Pravda je, že hybridní V60 umí jezdit hodně svižně, i když…
Když vidíte na papíře 283 koní a masivních 640 Nm, uděláte si jistou představu o dynamice. V60 ale v praxi zase tak expresně nejede. Rozhodně to není pomalé auto, nicméně moje představy zcela nenaplnilo. Důvod? Podívejte se do malého techničáku a budete mít jasno. Provozní hmotnost 2058 kilogramů je na 4,6 metru dlouhé auto hodně velká nadváha. Nedá se nic dělat, akumulátory nejsou lehké, elektromotor také něco váží, stejně jako naftový pětiválec a šestistupňový automat.
Naprosto stejné auto, až na ten kufr
Hybridní V60 je stejná zvenku a nic zásadního nečekejte ani v interiéru. I tady platí, že jde o naprosto standardní šedesátku jak ji známe z dřívějších testů. Kdo chce najít rozdíly, musí zabrousit mezi tlačítka před voličem automatu nebo otevřít zavazadelník.
V modře podsvíceném rámečku najdete tlačítka Pure, Hybrid a Power, nad nimi je pak ještě podezřele vyhlížející tlačítko AWD a velmi důležitý čudlík Save. Všechna tlačítka souvisí s přítomností hybridního ústrojí. Pure je jízda pouze s elektromotorem, Hybrid je standardní režim, kdy se Volvo chová jako běžný hybrid, Power nutí k poctivé práci diesel i elektromotor naráz. Protože ve standardním režimu má auto tendenci se rozjíždět na elektromotor, můžete aktivovat režim AWD, kdy systém bez jakýchkoliv okolků použije při rozjezdu vždy i přední nápravu. A tlačítko Save?
Tento malý knoflík je asi tím nejzásadnějším v celém autě. Pokud ho zmáčknete, systém pojede v hybridním režimu, ale nevybije vám baterie. Jinak řečeno, sami si můžete určit, kdy se má V60 změnit na elektromobil a kdy má být obyčejným hybridem. U ostatních plug-in hybridů je problém v tom, že vytáhnete dobité auto doma ze zásuvky, a než dojedete například do města, polovina elektrické energie vám už na dálnici zbytečně zmizí. A přesně tohle řeší tlačítko Save. Chytré!
Podstatným rozdílem oproti běžnému modelu V60 je pak přesně podle očekávání zavazadelník. Ten musel ustoupit elektromotoru i akumulátorům, takže máte dno poměrně vysoko a pod ním už nenajdete žádný prostor. Skrytou, ale také nikoli nevýraznou změnou je menší nádrž. U hybridu má objem 45 litrů, standardem je přitom 67,5 litru. To je důležitá informace pro zájemce, kteří si představují švédský hybrid jako stroj schopný dálničního letu a bezemisní městské jízdy. Ano, jde to, ale ve vysokých rychlostech spotřeba rychle roste a dojezd se rychle krátí. Jak se říká, nic není dokonalé.
Máme dobito, kolik ujedeme?
Zapojil jsem V60 do jedné veřejné nabíječky, za čtyři hodiny bylo dobito a mohl jsem vyrazit do města vyzkoušet, kolik vlastně na tu čistou elektriku ujedu. Volvo slibuje 50 kilometrů, což je pro běžné popojíždění dostatečná hodnota. Mě ale zajímaly reálné hodnoty, s puštěnou klimatizací, rádiem, v běžném provozu. Nakonec jsem ujel necelých 34 kilometrů, pak se pětiválec opět nastartoval. Není to moc, ale i toto číslo lze považovat za dostatečné.
Málokdo urazí při cestě z kraje města do práce větší vzdálenost. Drtivé většině lidí, minimálně v Česku tohle bude stačit i pro cestu zpět. Navíc musím zdůraznit, že jsem splynul s provozem, byla to běžná jízda. Kdybych chtěl, 40 kilometrů by zřejmě V60 zvládla bez problémů, ale to by pak už běžná jízda nebyla. Oněch zmíněných 34 kilometrů můžeme brát jako minimum. Líbí se mi, že elektromotor snese i prudší akceleraci. Vlastně se V60 v režimu Pure chová opravdu jako elektromobil. Mimochodem v režimu Hybrid s vybitými akumulátory ukazoval palubní počítač ve městě spotřebu necelých sedm litrů.
Elektricky i na dálnici
Pokud systém zobrazující toky energie nelže, pak se na pomoc elektromotoru můžete spolehnout až do 150 km/h, následně se elektrický pomocník odpojí a stane se z něj naopak přítěž. To je důvod, proč není hybrid úplně vhodný pro rychlé dálniční lety. Paradoxně bude mít vyšší spotřebu než běžné spalovací motory a malý dojezd. Pro hybrid je ideální předpisová rychlost 130 km/h. K mému překvapení i v této rychlosti umí systém vypnout dieselovou jednotku a pokračovat pouze s elektromotorem. Spotřeba při dálničních jízdách velmi záleží na stavu akumulátorů a na profilu trati. Můžete jet klidně za tři a půl litru, ale také, pokud potkáte více táhlých kopců, jet za osm litrů. Na přesné zjištění těchto hodnot testovací týden úplně nestačil. Orientačně mohu nabídnout číslo 6,5 l/100 km.
Jak asi všichni očekávají, silnou disciplínou bude pružné zrychlení. Když zabere elektromotor a velký diesel, svezete se na vlně točivého momentu. To platí hlavně o nízkých rychlostech, kde naplno pocítíte pomoc od elektromotoru. Především v režimu Power jsou reakce na plyn velice příjemné, za což může právě elektromotor na zadní nápravě. Ten nemá na co čekat a reaguje hned. Dojem trochu kazí převodovka, která rychlé reakce zadního motoru nestíhá. V praxi tak přidáte plyn, auto zareaguje elektromotorem, ale slibný zátah na chvilku přeruší podřazující automat. Jakmile najde správný rychlostní stupeň, přidá se naplno také naftový pětiválec a auto vystřelí svižně vpřed. Komu tohle vadí, může použít manuální režim řazení. Šestistupňový automat je celkem poslušný a řadí vámi vybrané rychlosti velmi ochotně.
Zvykat si budete muset na brzdy. Jejich pedál má relativně krátký chod a v prvních chvílích brzdí pouze zadní nápravou. Odezva je taková všelijaká, jenom ne standardní. Prostě cítíte, že pod nohou v první chvíli nemáte přímo brzdové kotouče, ale pouze dráty, které převádějí vaše pokyny elektromotoru a až ten brzdí. Dá se na to ovšem zvyknout.
Větší péči bude od řidiče vyžadovat hmotnost samotného auta. V zatáčkách umí elektromotor na zadní nápravě pěkně zatlačit, takže se očekávaná nedotáčivost nedostavuje tak rychle, jak byste čekali. Jenže dvě tuny jsou dvě tuny, stačí relativně málo a boj s fyzikou je prohraný. Pneumatiky jsou v koncích. Budiž Volvu ke cti, že na auto nenasadilo žádné ekopláště, ale velmi schopné pneumatiky. Jinak by vám gumy pískaly snad v každé zatáčce. Pokud budete muset z nějakého důvodu provést rychlou změnu řízení, očekávejte velkou tendenci k přetáčivému smyku. Hlavně v zimě je s tím třeba počítat, protože zadek auta je hodně těžký. Nad vším nicméně bdí zástup bezpečnostních asistentů, kteří reagují okamžitě.
Přes to všechno je hybridní V60 jízdně nakonec celkem schopné auto. Navíc má citlivé a relativně tuhé řízení, takže se dají střihat zatáčky, až vám z toho bude dobíjecí kabel v kufru vodorovně vlát. Důvodem je tvrdší podvozek. Stinnou stránkou stejné věci není zrovna stoprocentní pohodlí na nerovnostech. Ve městě hybridní V60 poněkud drncá.
Cena?
Naftový hybrid z dílny automobilky Volvo stojí 1 539 000 korun, za necelých šedesát tisíc si můžete pořídit ještě verzi R-Design. Málo to není. Třeba trojkové BMW Touring s dieselovým šestiválcem 335d a systémem xDrive vyjde na 1 388 400 korun, nicméně jak je v dnešní době zatím ještě zvykem, je potřeba si za ekologické vymoženosti připlatit. A protože u nás tento příplatek stát nepokryje, musí zákazník sáhnout hlouběji do kapsy sám. Řekněme si na rovinu, že v tomhle případě prakticky není šance, že by se vám vložené peníze na provozních nákladech vrátily, protože V60 hybrid šetří hlavně při jízdě po městě, kde se vysoké nájezdy dělají poměrně složitě.
Volvo V60 D6 AWD neboli plug-in hybrid je zajímavé auto, které má něco do sebe. Jsou to dvě auta v jednom bez jakékoliv nadsázky. Když už ho budete vlastnit, zaručeně vás bude elektrické popojíždění po městě za minimální cenu bavit. Stejně jako nevěřícné pohledy kolemjdoucích, když kolem nich projede zcela neslyšně na pohled standardně vypadající auto.
Volvo V6 D6 AWD Plug-in Hybrid
Motor | vznětový přeplňovaný pětiválec, 2400 ccm,
215 k / 4000 ot.min-1, 440 Nm / 1500–3000 ot.min-1, elektromotor (68 k, 200 Nm)
Převodovka | šestistupňová automatická, hybridní pohon všech kol
Jízda | 0–100 km/h za 6,1 s (režim Power), 230 km/h (režim Power), kombinovaná spotřeba 1,8 l/100 km (režim Hybrid)
Rozměry | 4635 × 2097 × 1899 mm, rozvor 2776 mm
Pohotovostní hmotnost | 2058 kg
Objem zavazadelníku | 305 / 1126 l
Základní cena | 1 539 000 Kč
