Je lepší Citroën Cactus, Honda HR-V, Jeep Renegade, Mazda CX-3 nebo Nissan Juke?

Řidičům už nestačí obyčejná auta, touží po nafouklých a stále modernějších modelech. Nemít v kategorii malých SUV svého zástupce si aktuálně nedovolí žádná automobilka. Proto jsme sehnali pět modelů a postavili je proti sobě.

Jejich revírem jsou městské bulváry. Jejich náplní je odvážení dětí do školek či nakupování v hypermarketech. Jejich hlavní zbraní jsou kompaktní rozměry a skvělé manévrovací schopnosti. Řeč je o malých vozech kategorie SUV. Ty začínají být stále více v kurzu a motoristé po nich doslova prahnou. A to i přes vyšší sumu na cenovce.

Po klasických malých autech typu hatchback neštěkne ani pes, aktuálně na starém kontinentu frčí jejich nafouklé deriváty, které na stejné délce poskytují vzdušnější interiéry, vyšší posed a lepší výhled. Celkově pak působí jako kus auta. Ortodoxní řidiči nad aktuální módou jen nechápavě kroutí hlavou. Vysoká karoserie, výše položené těžiště, větší odpor vzduchu a větší hmotnost. To vše dohromady nedává smysl a selský rozum nebere, přesto vozy SUV zažívají naprostý boom. Pro koupi vyvýšených modelů mluví fakt, že jsou bezpečnější a lépe se do nich nastupuje.

Každý je úplně jiný

Do srovnání jsme vybrali schválně různorodé modely. Pokud bychom srovnávali například Captur, Peugeot 2008 a Opel Mokka, věřte, že by nebylo o čem psát. Sáhli jsme proto po maximálně odlišných jedincích a snažili se zjistit, který je nejlepší. Tak si je pojďme představit. Začneme hezky podle abecedy.

Citroën Cactus se zdá být díky originálnímu designu jasnou volbou všech extrovertů. Je vozem plným nápadů a netradičních řešení. Za vše může mluvit praktický prvek Airbump, který slouží k ochraně karoserie. Plastový díl dokáže podle automobilky pohltit drobné nárazy do rychlosti 4 km/h. V praxi je tak dobrou ochranou před šrámy u nákupních center, kde není nouze o kontakt karoserie s nákupním vozíkem. Stejně originálně si ve Francii vedli i v případě kabiny. Za volantem zcela chybí klasická přístrojová kaplička, kterou nahrazuje displej. Na přítomnost otáčkoměru tak musíte zapomenout, jelikož podle průzkumu automobilky je pro většinu řidičů zbytečný. Další zvláštností je nedělené zadní opěradlo, které se navíc sklápí velmi problematicky (na obou krajích musíte odjistit pojistku zároveň, což je v praxi pro normálního smrtelníka jen těžko proveditelné). A i zde sehrál svoji roli průzkum. U Cactusu překvapí zejména přední sedadla, která při prvním kontaktu připomínají maximálně pohodlná křesla. Bohužel v praxi z nich bolí při delších cestách záda.

To Honda HR-V je z jiného soudku. Není výstřední a obléká se podle současné módy. Karoserie možná působí až moc usedle, to ale řadě motoristů bude vyhovovat. Kabina poskytuje moderní elekroniku a po stránce ergonomie nelze nic příliš vytýkat. Přední sedadla poskytují dostatečnou oporu a rozumnou pozici za volantem. Zadní lavice je sice trochu tvrdší, ale stále dovoluje bezproblémové cestování. Hlavním argumentem pro koupi Hondy je prostornost. Nejenže si vyšší řidič sám za sebe sedne, ale také bude překvapovat neznalé neuvěřitelnou variabilitou, o kterou se stará unikátní patent „Magic Seats“, známý například z modelu Jazz. Zadní sedáky lze vyklápět do vertikální polohy a převážet tak doopravdy vysoké předměty. HR-V se tak mávnutím kouzelného proutku stává malým stěhovákem.

Za současnými modely automobilky Jeep se otočí jen fanda značky. To však neplatí o typu Renegade, který do testu přijel v křiklavém laku Omaha. Ve spojení s robustní krabicovitou karoserií působí Jeep lákavě a nejmohutněji. Téměř kolmé čelní sklo doprovázené po stranách širokými áčkovými sloupky připomíná jízdu americkým truckem, což umocňuje vysoká příď, přes kterou se jen těžko odhadují obrubníky. Výhled z vozu není úplně ideální, přesto má své kouzlo a bude se řadě lidí líbit. Na válečnou legendu Jeep Willys odkazuje řada detailů (madlo před spolujezdcem, nápis „since 1941“, logo v rámečcích reproduktorů nebo stříkanec od bahna místo červeného pole otáčkoměru). Komunikační systém a celá řada prvků pochází od Fiatu, což v celkovém chlapáckém pojetí vozu nevadí. S interiérem neladilo jen tlačítko elektronické ruční brzdy. Kabina je ovšem prostorná a nad hlavami cestujících zbývá místo i pro kovbojský klobouk.

Mazda CX-3 je z jiného těsta. Subtilní kráska sází na ladné křivky karoserie, uhrančivý kukuč a maximální spokojenost za volantem. Vše začíná ideální pozicí za volantem. Nemusíte dlouze nic nastavovat a štelovat. Veškeré potřebné ovladače máte hezky při ruce. Sedadla i boční vedení těla jsou na velmi dobré úrovni. K plné spokojenosti chybí jen delší sedáky a scházející loketní opěrka, což je ale problém všech dnes testovaných automobilů. U Mazdy si můžete chybějící loketní opěrku přikoupit. V Japonsku chytře vyřešili ovládání multimediálního systému, které provádíte pomocí ovladačů na středové konzoli. Samotný systém funguje rychle a spolehlivě. Kabina vozu poskytuje vpředu dostatek prostoru, horší je to na zadních sedadlech. CX-3 není totiž odvozená od trojkového modelu, ale menší dvojky.

Už to tak chodí, že extroverti bývají pro běžný život krajně nepraktičtí. Dalším důkazem budiž bláznivá střela v podobě Nissanu Juke. Kabina je menší než ve Fabii. Řidiči bude vadit pouze jednoose seřiditelný volant a lakovaná mohutná středová konzole, která má podle automobilky připomínat nádrž motocyklu (kam na to chodí, proboha). Na předních, dobře provedených sedadlech se sedí výše, výhled je tak vcelku dobrý. Zamrzí absence loketní opěrky a displej jak z kalkulačky. Na zadních sedadlech bychom ocenili více prostoru pro nohy.

Do terénu? Většinou zapomeňte

Přestože si u Jeepu, Mazdy a Nissanu můžete vybrat model s pohonem všech kol, v praxi ho využijete maximálně při jízdě po polní cestě. Nejvíce z uvedených modelů zvládne mimo zpevněné komunikace Renegade, který se zejména ve verzi Trailhawk terénu nebojí. Jeep je zároveň nejpohodlnějším vozem. Nerovnosti filtruje kvalitně, neposkakuje a z jízdy dělá příjemný zážitek. Duo Mazda a Honda jezdí famózně na kvalitních silnicích. Zejména Mazda poskytuje nejlepší řízení a skvělé brzdy, které nezkazí radost z dovádění. Mazda má o něco tužší podvozek a zdolávání výraznějších nerovností není zrovna její parketou. Větší rány od kol jsou nepříjemné, přesto zachovává i při ostřejší jízdě klidnou hlavu. V praxi tak můžeme tvrdit, že co Mazda ztratí ve srovnání se silnějším Nissanem na rovině, to dožene v zatáčkách. Juke je totiž ještě prkennější a v kombinaci s krátkým rozvorem, ponořováním přídě a ulhaným řízením je vhodný spíše pro masochisty. To nastavení Hondy je pro běžné použití zcela optimální. Cactus se velmi dobře cítí při jízdě po kvalitní silnici, nejlépe pak v poušti.

 Atmosféra versus foukaná

Honda a Mazda vsázejí na atmosféricky plněné čtyřválce, přičemž v případě modelu HR-V se jedná o patnáctistovku a v případě Mazdy CX-3 o dvoulitr, což je v tomto segmentu naprostý unikát. Downsizing jednoznačně vládne, to dokazují zbylí jedinci. Citroën Cactus sází na přeplňovanou dvanáctistovku, Jeep na čtrnáctistovku a Juke na šestnáctistovku, která ze všech zúčastněných poskytuje zároveň nejvíce výkonu.

Ze všech nejrychlejší byl samozřejmě Juke. V přímce neměl vzhledem k přeplňované šestnáctistovce konkurenci. Když přišly na řadu zatáčky, Mazda začala smazávat výkonnostní rozdíl. Jeep dokázal díky foukané čtrnáctistovce zabrat, ale nejvíce mu vyhovuje klidnější jízda. To samé platí o Hondě HR-V. Pro svižnější výkon musíte patnáctistovku neustále vytáčet, což není příjemné v kabině ani při tankování. Dvanáctistovka v Cactusu není příliš přesvědčivá po žádné stránce. To samé platí i o spojení s pětirychlostní manuální převodovkou. Jednotlivé rychlosti aby řidič hledal a převodovce dopřával čas.

 Japonka je nejlepší

Vítězem srovnání se stala Mazda CX-3. Je krásná, křehká a nejlépe jezdí. Její velké srdce je otevřeno jízdním radovánkám. Celkově v ničem neztrácí a působí ze všech nejvyrovnaněji. Japonce na paty dýchá Honda HR-V, která si na nic nehraje a je skvělým služebníkem, který svou práci vykonává maximálně zodpovědně a obléká se podle nejnovější módy. K tomu přidává řadu praktických vychytávek, zejména pak sedadla Magic Seats. Jeep si zaslouží za vyrovnané vlastnosti třetí místo. Pánové v letech budou za jeho volantem maximálně spokojeni. Ovladače nejsou titěrné a není potřeba se potýkat s ovládáním dotykového displeje. A ze všech konkurentů toho Renegade svede nejvíce mimo silnice. Přestože je Nissan Juke absolutně nejrychlejším, jeho kontroverznost a jistá ulhanost ho řadí na předposlední místo. Poslední Cactus není nejhorší ani nejdražší. Jeho mix vlastností byl však zajímavý až po několika lahvinkách vína.

  • Mazda CX-3 je subtilní slečna s velkým srdcem a dobrými úmysly. Nezalekne se přehlídkového mola ani atletického výkonu. Její hlavní zbraní je uhrančivost a bohatá výbava.
  • Honda HR-V kouzlí s prostorem a umí „udělat z prdu kuličku“. Přestože disponuje nejslabším motorem a má jen pětistupňovou převodovku, byla naším aspirantem na vítězství.
  • Jeep Renegade můžete řídit s kloboukem na hlavě, užívat si pohodové jízdy mimo silnice a poslouchat dechovku nebo jazz.
  • Nissan Juke se tváří jako namyšlený frajírek, který sází na svou image a do všeho dává spoustu síly, přitom mu chybí pořádný trénink.
  • Za každou cenu originální Citroën Cactus sice nepíchá, ale dokáže otrávit řadou nedostatků pramenících z myšlenky za každou cenu se lišit.

Petr Šikl (text), Vojtěch Zikmund (foto)

 

0 odpovědí

Zanechte komentář

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *