Ford Mondeo kombi 2.0 TDCi AWD – zbaven handicapu

Mondeo vždy vynikalo skvělými jízdními vlastnostmi. Chovalo se jako jednooký pirát, který přes svůj handicap viděl mnohem více než ostatní. Dlouhých dvacet let dokázalo Mondeo s páskou na oku drtit konkurenci. Za tu dobu se však plno věcí změnilo a spoléhat se na jedno vytříbené oko již nestačí.

Mondeo vždy překonávalo své úhlavní nepřátele skvělými jízdními vlastnostmi. Hlavním trumfem byl výtečný mix jízdních dovedností spojený s nadprůměrným cestovním komfortem. Minulá generace nějaký ten kilogram sice přibrala, ale jezdila noblesně a v případě potřeby dokázala ukázat záda v těch nejtěžších momentech díky skvěle odladěnému podvozku.

Boom. Přesně tak můžeme charakterizovat celosvětově rostoucí poptávku po osobních automobilech s pohonem všech kol. Přestože zimy jsou stále mírnější, planeta se otepluje a na silnicích narážíme na sníh jen výjimečně, vozy se systémem 4×4 řidiči žádají stále častěji. Tak trochu paradox. Ale budiž. Mít čtyřkolku není jen „cool“, tak nějak se začíná jednat o žádaný standard.

Situace se nejvíce vyostřuje ve střední třídě, kde si v dnešní době nemůže žádný výrobce automobilů dovolit nemít model 4×4. BMW nabízí u trojkového modelu systém xDrive, Mercedes-Benz u třídu C 4Matic, Volkswagen Passat 4Motion a Audi A4 Quattro. Ve výčtu nesmíme zapomenout na další čtyřkolky v podobě domácí Škody Superb 4×4, Opelu Insignia 4×4, Subaru Outbacku nebo Mazdy 6 AWD. Dlouho dobu v přehledu čtyřkolek střední třídy chyběl jinak velký hráč v podobě Fordu Mondeo. To od dob Sierry nikdy nedisponovalo pohonem 4×4. Upřímně ani nebylo potřeba. Poslední dvě generace populárního modelu jezdily doslova fantasticky.

Mohlo by se zdát, že s příchodem pohonu všech kol vypálí Mondeo konkurenci rybník a získá poslední chybějící zbraň k útoku na zákazníka. Bohužel to tak jednoduché není. Nabídka pohonu všech kol se stala standardem a stále náročnější klientele rostou nároky na kvalitu zpracování interiéru. A právě zde vidím hlavní nedostatek současného Mondea…

Aktuální Mondeo podělilo po svém předchůdci skvělé jízdní geny a na silnici předvádí impozantní výsledky. Na dálnici umí být stabilní a maximálně jisté. Nerozhází ho dlažební kostky ani hustý městský provoz. Skvěle si vede mimo město, kde mu nevadí rozbité okresky plné zatáček ani rychlé změny směru. Gatě nově nesundá ani před namrzlým kopcem před oblíbeným lyžařským střediskem nebo před výjezdem k horské chalupě. Ve všech těchto oblastech je současné Mondeo skvělým parťákem a v případě zkoušené verze je oproti předokolce stabilnější a jistější při rychlých průjezdech zatáčkami. Změn díky diferenciálu a spojce u zadních kol doznalo rozložení hmotnosti a naladění tlumičů. Mondeo 4×4 je o chlup komfortnější.

Zvenku jistá prémie, uvnitř nikoli
Pokud chci za své peníze maximum a porovnám Mondeo s modernější konkurencí, nebude modrý ovál jednoznačným vítězem. Mondeo se dostalo do Evropy až dva roky od uvedení na trh v Americe a je to znát. Němečtí konkurenti jsou v oblasti kvality interiéru ve všech ohledech dále. Fordu nechybí konektivita ani nejmodernější elektroničtí pomocníci. Jakmile však přesednu do Mondea z Passatu, A4 nebo dokonce Superbu, přijdu si rázem jako ve výletu do minulosti. Nejen kvalita použitých materiálů, ale také celkové pojetí pocitově stísněnější palubní desky je vzhledem k cenovce až k nevíře. Ve Fordu si počínali jako pejsek s kočičkou. Vzali vcelku povedený interiér a přihazovali moderní elektronické vychytávky, které se snažili implementovat bez většího přemýšlení. Místo toho, aby zdokonalili potřebné nebo postavili zbrusu nový celek, vytvořili kabinu, která nedokáže soupeřit s prémiovou konkurencí. Zejména palubní deska tak trpí řadou nedostatků, které předchůdce neměl.

V minulé generaci si bylo nutné zvykat na rozvržení palubního systému v kapličce za volantem, ale po čase se v tom řidič začal orientovat. V aktuální generaci jsem se osobně nedokázal zorientovat ani po třech dnech strávených za jinak skvělým volantem. Vadilo mi chaotické cejchování rychloměru a celková nepřehlednost velkého množství údajů v přístrojové kapličce. Ještě hůře hodnotím displej multimediálního a navigačního systému od Sony. Středový panel s minimem tlačítek spoléhá na dotykové ovládání. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ovládání nebylo příliš komplikované, málo přehledné, celkově pomalé a vyžadovalo nadmíru síly.

Banalita v podobě nastavení cílového místa v navigaci se pro mě stala při jízdě téměř noční můrou. Orientovat se v celkově prapodivném rozložení jednotlivých položek na displeji mi činilo značnou dobu problém. Navigace si žádá více pozornosti, než je zdrávo. Také nastavování teploty klimatizace není zrovna příkladně přehledné. Zobrazování nastavených stupňů se v každém menu děje na jiném místě, navíc často malým fontem.

Volant padne skvěle do rukou. Zvyknout si lze i na změť ovládacích tlačítek na jeho ramenech. Řadící páka je v ideálním místě, stejně tak důležitá tlačítka ovládající parkovací brzdu nebo systém „stop a start“. Výtku si ovšem zaslouží kratší přední sedáky, horší výhled šikmo vpřed přes robustní sloupek a loketní opěrka, která nelze podélně posouvat ani výškově nastavovat (pro mě byla příliš vzadu).

Samotná sedadla testovaného vozu poskytují dostatečnou oporu, stejně tak příkladná je i pozice za volantem. Stačí sednout, nastavit sloupek volantu spolu se sedadlem a už můžete frčet. Žádné ošívání, žádné dlouhé nastavování. Zadní sedadla nabízejí mezigeneračně o nějaký ten centimetr méně podélného prostoru, v praxi je však důležitější o devět centimetrů širší kabina v oblasti loktů. Dozadu se vlezou tři dětské autosedačky. Zajímavost pak představují příplatkové nafukovací bezpečnostní pásy na zadních sedadlech.

Zavazadelník netrhá objemové rekordy, přesto v pohodě postačí, bonusem je dojezdová rezerva a standardem pak elektricky otevíratelné dveře pomocí dvojitého stiska tlačítka na dálkovém ovladači.

Výbava Titanium zahrnuje ambientní osvětlení, které lze vypnout či snížit jeho intenzitu. To samé však nelze říci o změti tlačítek na volantu. Při jízdě za tmy je potřeba odolávat dvěma tuctům svítících bodů. Skvělý dojem na mě udělali příplatková natáčející LED diodová světla fungující na jedničku. Také přepínání dálkových světel se obejde bez připomínek, což není vždy samozřejmostí.

Dostatečně velké srdce
Přestože se s pohonem všech kol pojí jen dvoulitrový diesel o výkonu 110 kW, nebyl jsem zklamán. Agregát je tichý a výkon je servírován plynule, což přispívá k cestovní pohodě.

Dálniční let rychlostí kolem 170 km/h znamená odběr rovných deset litrů, český dálniční limit pak sníž spotřeba na necelých sedm litrů. Ve městě není problém jezdit za osm a mimo město lze atakovat spotřebu začínající pětkou. Po stránce spotřeby paliva patří Mondeo k zlatému středu a nevymyká se zvyklostem.

Samotný agregát je příjemným společníkem, jedině kdy o něm víte při volnoběžných otáčkách, kdy mírně chvěje kabinou.

Body sbírá za tichý jízdní projev
Mondeo mě provedením interiéru a palubních systémů nepřesvědčilo. V některých ohledech mi připomínalo Insigniu od Opelu, která díky až zbytečné robustnosti mrhá centimetry. Naprosto odlišně Mondeo působí v oblasti jízdního projevu. Tam, kde musí mít Passat adaptivní tlumiče, tam si Ford vystačí s běžně naladěným podvozkem. Nerovnosti přes obutá osmnáctipalcová kola zdolává jako létající koberec, na dálnici je jisté a posádku rozmazluje nízkou hladinou hluku.

Cestovat českým dálničním maximem je v Mondeu zhruba tak nudné, jako poslouchat debatu politiků v křesle. Lepší je proto uhánět sto-osmdesátkou po německém autobahnu. Příkladné odhlučnění, skvěle odladěný podvozek spolu s nadpozemskou stabilitou povede k sbírání pokut – jak jinak, než za rychlost. Vnímání rychlosti je hodně potlačeno a řidiči nezbývá nic jiného, než být neustále ve střehu a sledovat rychloměr stejně bedlivě, jako radar dispečer letového provozu. Ploužit se padesátkou tak vyžaduje cvik a pořádnou dávku sebekázně. Přesednete-li do Fordu z menšího a staršího vozu, mělo by být sledování rychlosti na pořadu dne, jinak se můžete rychle rozloučit s řidičským průkazem.

Když sjedete z dálnice, Mondeo již nebude stoprocentně odhodlané plnit každý Vás příkaz. Nejprve Vám jistou těžkopádností a zavalitostí dá najevo, že jeho revírem jsou zejména rychlostní komunikace a polykání kilometrů. Nenecháte-li se odradit a přitlačíte plynový pedál k podlaze, dostaví se v zatáčkách značné náklony karoserie. Je to však jen póza znudeněnce, který je schopen udělat vše pro svou pohodu. Čím déle s ním budete jezdit a čím více se mu budete zarývat pod kůži, tím více ho oceníte. Překonáte-li, stejně jako já, prvotní rozpačité pocity z ostřejší jízdy, dočkáte se krásně čitelného vozu, který umí po překonání krize středního věku rozdávat radost a z míry ho nevyvede ani razantnější zacházení. Mondeo tak v důsledku vyniká komfortním charakterem při běžném cestování a schopností podvozku prolétávat zatáčky nadprůměrnou rychlostí.

Nevyléčitelný génius
Vždy mu něco chybí. Do příchodu nové generace to byl pohon všech kol a přehlednější přístrojová kaplička. V aktuální generaci Ford odstranil hlavní nedostatek, bohužel nedokázal udržet s konkurencí a přichystat harmonicky sladěný celek. Americký původ spolu s nižšími nároky tamějších zákazníků se prostě nezapřou. Škoda. Mondeo mohlo být ideálním vozem střední třídy. Takto jízdního génia trápí celá řada maličkostí, které se ve vybrané společnosti neodpouštějí.

Verdikt: Nebýt méně prémiového interiéru a stárnoucích detailů, dosáhlo by Mondeo plného počtu hvězdiček. To však nic nemění na faktu, že se stále jedná o jízdní etalon střední třídy. Mondeo 4×4 dokáže být výborným společníkem na dlouhých cestách, umí uspokojit řidičské choutky a plně vyhovět rodinným potřebám.

0 odpovědí

Zanechte komentář

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *