Infiniti FX je velmi svébytný vůz, který hledá konkurenci jen obtížně. Svou filosofií je mu nejblíže asi BMW X6. S ním japonský model sdílí důraz na dynamickou jízdu, obratnost v zatáčkách a zároveň i přiměřenou míru pohodlí. Naftový šestiválec pak poskytl alianční partner Renault. Asijský design se rozhodně nezapře: obliny, křivky a do nich zasazené „žraločí“ světlomety, k tomu svažující se střecha evokující vozy kupé (třebaže ne tak výrazně jako X6). Tmavomodrá metalíza je ve vzorníku barev novinkou: není nijak divoká, ale auto v ní docela vynikne.

Interiér doznal oproti předfaceliftové verzi jen minimum změn, spíše se dolaďovaly materiály a některé ovladače. Spřízněnost s Nissanem je bohužel na některých tlačítkách patrná víc než dost, konkrétně třeba pro řidiče skoro neviditelná skupina ovladačů u jeho levého kolena s luxusním pojetím vozu příliš nekoresponduje. Přístrojová deska s modrobílým podsvícením si zaslouží několik výtek – červené rysky 30 a50 km/hjsou prakticky neviditelné, palivoměr je příliš malý a palubní počítač při dojezdu takzvaně „do sucha“ dlouho hlásí dojezd okolo 200 km, aby pak začal padat nevídaným tempem. Naproti tomu centrální LCD panel kombinuje dotykové ovládání s přehlednými tlačítky a přidává ještě ovladače na volantu.

Výbava je bohatá: navigace, Bluetooth, multimediální systém Bose, druhý (barevný) palubní počítač, kamery, které umí zobrazit vůz ze čtyř úhlů či z ptačí perspektivy… technologiemi se tu nešetřilo. Mimoto má nové FX v příplatkové výbavě ještě i monitorování jízdního pruhu, adaptivní tempomat či systém varování před kolizí. Připlatit si lze i za hlídání mrtvého úhlu, tím však testovaný vůz vybaven nebyl. Nevadí to – zrcátka jsou dostatečně velká a s výjimkou širokých D-sloupků je výhled velmi dobrý.

Naftový šestiválec o výkonu 175 kW je nejslabším z trojice dostupných motorů, ale s vozem si poradí zcela hravě. Zrychlení na stovku je záležitostí 8,3 vteřiny a jeho plynulý zátah bez výrazného vrcholu auto rozpohybuje i na dvojnásobnou rychlost – pak už je akcelerace spíše neochotná. Pro svižnou dálniční jízdu je však zcela vyhovující. Ve městě si občas ne a ne poradit s přeřazením na nižší stupeň, pro automat je klíčovou hranicí 2000 ot./min, třebaže má dostatek síly už od volnoběhu. Okresní silnice pak dají vyniknout propracovanému systému pohonu všech kol ATTESA s dělením točivého momentu mezi zadní kola. Auto drží v zatáčkách jako přibité, sportovní režim s možností manuálního řazení pádly pod volantem si tu skutečně vychutnáte. A když už se náhodou začne smekat ven, ESP zasáhne až v okamžiku, kdy je to nezbytné. Takže legrace za volantem? Jednoznačně ano.

To vše se odehrává při poměrně vyrovnané spotřebě: pod devět litrů se nedostanete, avšak nad třináct také ne. S lehkou nohou se dočkáte zhruba 10 l, při dynamičtější jízdě vystoupá ke 12 l. Devadesátilitrová nádrž musí vystačit i hladovému benzínovému osmiválci, diesel ji vyčerpá během nějakých 850 km. Pozitivem Infiniti je velmi dobrá základní výbava za cenu, kde konkurenční X6 teprve začíná počítat příplatky. Japonec sice nemá tak solidní jízdní vlastnosti, ale kombinací kultivovaného motoru, rozumné spotřeby, zajímavých technologií a svěžího designu si může získat novou klientelu.

Zaujalo vás Infiniti FX30d? Máte k chystanému testu komentáře, náměty či dotazy? Pište nám na redakční mail, do komentářů pod článkem či na facebookovou stránku. Rádi je do testu zahrneme.