Kategorie pick-upů zažívá jakousi renesanci. Minulý rok přišel VW Amarok, který způsobil nemalý rozruch a svým konkurentům nadělal dost problémů. Letos jej následují další, jmenovitě dvojice Isuzu D-Max a Chevrolet Colorado, respektive Mazda BT-50 a Ford Ranger. Všichni slibují více méně totéž – stejné nebo lepší užitné vlastnosti, lepší design a především komfortnější a luxusnější interiér.

Ford Ranger přijel do naší redakce ve výbavě Limited, s manuální šestistupňovou převodovkou a silnější variantou naftového čtyřválce 2.2 TDCI původem z Fordu Transit. Jde o druhou nejvyšší výbavu, nad kterou stojí už pouze vyloženě silničně zaměřený Wildtrak. Cena testovaného exempláře s dvojitou kabinou startuje na 762 000 Kč. K tomu připočtěme ještě jednu položku příplatkové výbavy, a sice metalízu za 12 000 Kč.

 

Lepší uvnitř

Na jedné prezentaci Fordu Ranger mě zaujalo pán, který vyprávěl o tom, jak poprvé otevřel dveře nového Rangeru a údajně nabral dojem, že jde o nějaké Porsche. Samozřejmě to myslel v nadsázce ale i tak je to trochu přehnané. Ford Ranger je v interiéru o poznání lepší než tomu bylo dříve, ale až tak radikální rozdíl nečekejte. Pořád v autě vládnou tvrdé plasty (některé jsou stříbrné, ne šedé), pořád je interiér spíše jednoduchý. Nutno dodat, že takhle to je v naprostém pořádku. Ty opravdu největší změny oproti předchozí generaci jsou dvě. Řidič kromě vysokého posazu absolutně nemá pocit, že řídí auto řazené do kategorie užitkových a v případě dvojité kabiny je vzadu více prostoru. Nemá problém označit zdejší sedadla za plnohodnotná.

S interiérem souvisí ještě jedna docela zajímavá novinka. Ford zapracoval na aerodynamice, využil k tomu lidi ze seriálu F1 a ve výsledku to je znát. Na poměry pick-upů má Ranger dost skloněné čelní sklo a příznivou aerodynamiku, což oceníte především v dálničních rychlostech. Do interiéru proniká svist od zrcátek, ale to je v podstatě vše. I kolem tachometrových 150 km/h je v kabině relativní ticho.

Univerzální, ale

Silnější verze naftového čtyřválce vyprodukuje maximálně 110 kW, což je tak akorát. Především neohřátý motor o sobě dává vědět, stejně jako dává hlasitě znát svůj původ z dodávky. Jinak je ale řízení a jízda jako taková naprosto bezproblémová. Problém je pouze v tom, že si vůbec nejsem jistý tím, zda ve výsledku Ranger je jízdně lepší než VW Amarok. Chytré řešení s volitelnou tuhostí per na zadní nápravě dává Amaroku velkou výhodu v podobě komfortu, který musí Ranger dohánět zátěží na korbě. S ní je jízda pohodlná, bez ní se člověk musí smířit s faktem, že si koupil pracovní auto, které je schopné odvézt spoustu nákladu. Zadní náprava je bez zátěže poměrně tvrdá.

V terénu Ford Ranger umí. Nebýt chromovaných ozdobných prahů, nebyl by mimo silnice sebemenší problém. Všechny komponenty jsou schovány v podvozku, takže pokud někde o něco škrtnete, nic se neděje, protože jednoduše nemáte šanci cokoli lidově řečeno urvat. Výjimkou jsou již zmíněné prahy, které už byly odřené, když jsme si auto přebírali. Když jsme Ranger vraceli, byly odřené i ohnuté. Kromě designu jsou logicky úplně k ničemu. Nejen že v terénu překáží, při vystupování také rády špiní kalhoty.

 

Ford Ranger se celkově povedl, o tom není pochyb. Je to velice zajímavá alternativa k Volkswagenu Amarok nebo už zaběhnuté a léty prověřené klasice v podobě například Toyoty Hilux. Přímá konfrontace obměněného segmentu terénních pick-upů bude jistě velmi zajímavá. Uvidíme, co se dá dělat, třeba se nám podaří připravit srovnávací test. Každopádně se můžete těšit na letní dvojčíslo, kde kromě testu Fordu Ranger najdete také první jízdní dojmy z nové generace Isuzu D-Max.

Test vznikl ve spolupráci s Tankodromem milovice (http://www.tankodrommilovice.cz/). Děkujeme