Opel před svou kapitulací ještě stihl udělat poslední parádní výstřel. Na svět přivedl Insignii druhé generace, která svými kvalitami navazuje na nejsvětlejší léta automobilky s bleskem ve znaku a snese porovnání s legendárním Diplomatem či Omegou, šlapajícími na paty německé prémii. Nejenže to novince sekne, ona také skvěle jezdí. A to si zaslouží porovnání s tím nejpovolanějším – Passatem od Volkswagenu.
Aby srovnání kombíků střední třídy dávalo v našem časopisu smysl, porovnáme zvýšené verze s pohonem všech kol. Ty mohou svým charakterem oslovit skupinu zákazníků, kteří by za běžných okolností sáhli po SUV. S ledovým klidem oba německé modely mohou opustit asfalt a vydat se vstříc nevšedním zážitkům. Abychom nehráli jen Bundesligu, do testu na poslední chvíli přijelo vylepšené japonské Subaru Outback modelového roku 2018.
Opel si žil svým vlastním životem. Pod křídly General Motors si většinou dělal, co chtěl, občas si vyrazil z kopýtka a občas se mu něco nepovedlo. Po dvaceti letech ztrát následovalo převzetí koncernem PSA a příchod unifikovaných modelů. Ještě než došlo na francouzský diktát, stačila německá automobilka postavit jeden ze svých vůbec nejlepších modelů – Insignii druhé generace. Ta nemá s předchůdcem téměř nic společného. Nová Insignia stojí na zcela nové platformě Epsilon 2 a je dostupná jako liftback s označením Grand Sport se siluetou evokující linii velkého kupé nebo jako kombi značené Sports Tourer. A aby toho nebylo málo a Opel šel s dobou, přichystal na bázi kombi outdoorovou variantu Country Tourer. Ta má o dva a půl centimetru zvýšený podvozek, oplastované blatníky, prahy, nárazníky a důkladně zakrytované citlivé části podvozku.
Zavalitost a jistá neohrabanost předchůdce, jež pramenily z vysoké hmotnosti, jsou pryč. Nová Insignia prošla pořádnou dietou, kombi shodilo na dva metráky hmotnosti. Karoserie se natáhla do délky, zkrátily se převisy (o 10 cm byl prodloužen rozvor), podvozek se přiblížil k zemi a zvětšil se rozchod kol. Kombi působí štíhle, dynamicky a velmi dlouze. Přece jenom má tahle „kára“ na délku pět metrů, čímž překonává nejen Škodu Superb, ale i o třídu výše řazený Mercedes-Benz E.
První generace Insignie trápil vzhledem k vnějším rozměrům nedostatek prostoru, celková stísněnost a podprůměrný zavazadlový prostor. Tomu všemu je konec. Novinka je štíhlá jako laňka, v kabině si nemají cestující na co stěžovat a přepravní kapacita se zvětšila o 130 litrů. Celkových 560 litrů využijete na maximum. Příkladný je vstup i tvar zavazadelníku a potěší kolejničky a různé možnosti doplňků fixujících zavazadla. V případě potřeby lze sklápět zadní sedadla dělená v poměru 60 : 40 (od třetího stupně výbavy v poměru 40 : 20 : 40), čímž vznikne rovná ložná plocha dlouhá dva metry. Sedadla sklopíte jak zevnitř, tak pohodlně z prostoru zadního nárazníku pomocí tlačítek. Krycí roletku lze jednoduše srolovat stisknutím na jejím konci, což neplatí o zpětném upevnění roletky.
Velkorysý podélný prostor dovoluje převézt i dvoumetrového dlouhána, popř. dát si na zadních sedadlech nohu přes nohu. Krajní zadní sedadla mohou být, stejně jako u konkurentů, vyhřívaná. Velkou chválu Opel zaslouží za fakt, že nepodlehl úplné digitalizaci a zvolil rozumný kompromis. Díky tomu zůstala na středovém panelu klasická tlačítka sloužící nejdůležitějším funkcím. Klimatizace se ovládá jednoduše a maximálně pohodlně – tradičními otočnými ovladači. Středová dotyková obrazovka slouží zejména navigaci, audiosoustavě a méně důležitým nastavením, která se většinou neprovádějí při jízdě. Použitá grafika je příjemná a snese srovnání s nejlepšími konkurenty. Mapa navigace umí celkem přesně zobrazovat jízdní pruhy, horší je to s otravným a ve všech případech poplašným dopravním hlášením „Vjíždíte do dopravní zácpy!“.
Přístrojová kaplička za volantem je takový hybrid, když její střední část je digitální a okolo jsou umístěny klasické budíky. Displej mezi budíky má jemnou grafiku a může zobrazovat jak údaje palubního počítače, tak mapu navigace nebo naladěnou rozhlasovou stanici. Plocha k zobrazování je ovšem miniaturní a v praxi pro zobrazování navigační mapy nepoužitelná. Pochvalu zaslouží head-up displeje a rozsáhlý palubní počítač s velkým množstvím užitečných dat (z nabídky můžete mimo jiné zvolit časový odstup od vpředu jedoucího vozu atd.). Vše se zobrazuje v češtině, bohužel právě překladům a popiskům by v Opelu měli věnovat větší péči. Například „průměrná spotřeba“ je zobrazována nelogickými zkratkami „Pr. Úsp. Pal.“ a při aktivování ruční brzdy na vás vyskočí hláška „Ruční brzda aktivována – zamítnout?“. Případným potvrzením hlášky pouze smažete ono hlášení.
Volant se skvěle drží a již v základu je potažen kůží. Připlatit si můžete za jeho vyhřívání. Ovládání mlhovek je trochu utopené, kdo ale vůz vlastní, brzy si zvykne.
Kabina působí celkově moderně, má kvalitní materiály a příkladnou ergonomii. Stěžovat si nelze ani na nedostatek odkládacích ploch. Pro mobilní telefon slouží hluboká schránka na středovém tunelu. V ní telefon sice nelítá, ale často ho tam zapomenete, když ho jednoduše přehlédnete.
Pod kapotu se dostal zbrusu nový naftový dvoulitr vlastní produkce dopovaný dvojicí turbodmychadel, který ze sebe doluje 210 koní a 480 Nm točivého momentu, což slibuje mnohé. V praxi je ovšem výkon ředěn osmistupňovým automatem a pohonem všech kol. Ne že by výkonu bylo málo, jen jeho servírování není horkokrevné, ale velmi příjemné. A to je dobře. Vůz zaměřený na maximální komfort nemá být výbušný a Insignia toto plní beze zbytku. Zvukový projev motoru je uchu lahodící a stěžovat si nelze ani na vibrace, ani na nekultivované chování. Vše je tak, jak se v rámci střední třídy patří. Čtyřválec mohutně a plynule zatahuje od nízkých otáček, přičemž pokles tahu přichází až po překročení čtyř tisíc otáček. Automatická převodovka se chová ležérně, a než při rozjezdu v kopci zařadí dvojku, chvíli jí to trvá. Při jízdě je její rozvážnost příjemná a plně se hodí k jejímu komfortnímu charakteru.
Opel slibuje průměrnou spotřebu 7,1 litru, což je v běžném provozu celkem nereálná hodnota. Mimo město lze jezdit za 6 litrů, jakmile ale vjedete do zácpy, poletíte po dálnici nebo přitlačíte na plynový pedál, počítejte s hodnotou kolem deseti litrů.
Silný diesel se může opřít o povedený ataptivní podvozek FlexRide, který dokáže ve třech jízdních módech zásadně změnit chování. Standardní režim Normal se hodí do všech běžných situací a Insignia je v něm pohodlná. Při přejezdu republiky nebo na nerovnostech přijde vhod režim Tour, který promění vůz stiskem jediného tlačítka na sametově vláčný zaoceánský křižník. Mód Sport naopak vůz přitvrdí.
Pohon všech kol je řešen systémem Twinster od společnosti GKN, který se skládá ze tří spojek, jež suplují funkci středového a zadního diferenciálu (totéž má Ford Focus RS nebo Range Rover Evoque). Zajímavostí je fakt, že dvojice spojek (každá pro jedno ze zadních kol) dokáže spínáním a rozepínáním efektivněji řídit točivý moment jinak než ztrátovým přibrzďováním kol. Systém 100x za sekundu sleduje jízdní podmínky a jednoduše posílá více točivého momentu (až 50 % veškerého točivého momentu) vždy na vnější zadní kolo, čímž dokáže přesněji nasměrovat dlouhou Insignii do zatáčky. V praxi to potom znamená kladné vektorování točivého momentu v zatáčkách, kdy vůz prostě přidá na jedné či druhé straně, aby se stočil do oblouku.
U Outbacku je systém stálého pohonu všech kol v kombinaci s převodovkou CVT tvořen systémem variabilního rozdělení točivého momentu, který v lehčím terénu funguje znamenitě díky režimu X-Mode. Na přední kola systém posílá 90 % točivého momentu, na zadní kola nanejvýš padesát procent. Alltrack disponuje Haldexem páté generace, který kromě rychlejších reakcí přináší také úsporu hmotnosti (díky zjednodušené konstrukci se obejde bez tlakového zásobníku).
Přes délku pěti metrů Country Tourer překvapí ladností, s jakou projíždí zatáčky. Za volantem nenasvědčuje nic tomu, že řídíte tak dlouhý vůz. Změny směru jsou rychlé a nechybí mrštnost o metr kratšího vozu. Špičkově odladěný podvozek filtruje naprosto excelentně nerovnosti (o běžných vůbec nevíte, vnímání těch větších je značně utlumeno). Při opakovaném přesednutí z Passatu nebo Outbacku překvapí Insignia odhlučněním a poskytovaným pohodlím. Cestujícím se dostane pocitu, jako by se vezli na obláčku nebo se vznášeli na létajícím koberci. Ani jeden z konkurentů není v oblasti nabízeného komfortu tak daleko. Na palubě Insignie vládne klid, ticho a pohodlí. A to všechno za nejnižší pořizovací cenu.
Jen těžko se to píše, ale automobilka Opel stvořila vůz, který umí zašlapat do země legendární Passat Alltrack. Insignia boduje poskytovaným komfortem, příkladným odhlučněním, podélnou prostorností, pohodlnými sedadly, bohatou výbavou, fantastickými jízdními vlastnostmi, špičkovým pohonem všech kol a celkovou vyvážeností zaměřenou na komfort. Dieselové srdce zní příjemně a nebýt několika drobností, jednalo by se o jednoznačného vítěze.
Oproti tomu Passat Alltrack dělá vše dobře a je univerzálnější. Má vzdušenější kabinu, umí jezdit daleko ostřeji, ale zároveň úsporněji. Tím, že však dělá vše jen dobře, nedokáže posádku svézt tak pohodlně jako Insignia. Stejně je na tom i vylepšený Outback, kterému není cestovní komfort cizí, ale na Opel v této oblasti také ztrácí. Subaru deklasuje oba soupeře svými schopnostmi mimo asfalt a hlavně povedeným systémem EyeSight. Ani s jedním modelem tak neuděláte vyloženě špatně, jen musíte znát své priority.
My od velkého, outdoorově střiženého kombi očekáváme, že dokáže zdolat tisíc kilometrů, aniž by posádka pocítila únavu, a že si umí poradit i v místech, kde končí asfalt. To první plní vůz s bleskem ve znaku absolutně nejlépe, to druhé pak s odřeným břichem. Dnes si odnáší zasloužené vítězství, jelikož je zároveň cenově nejdostupnější.
Celý test naleznete v květnovém vydání (5/2018)
Petr Šikl (autor), Vojtěch Zikmund (foto)
