Kromě vznětového motoru si Murano letos připsalo na konto také drobné úpravy vizáže, které si vynutilo přepracované chlazení agregátu. Hlavním adresátem změn se tedy stal přední nárazník, který má jinak tvarované sací otvory a usazení mlhových světel. A přední část je také asi nejspornější částí, které se dotkl hlavní facelift před čtyřmi roky.

Předfaceliftové Murano sázelo designově jednoznačně na sportovní notu. Ostře řezaná světla a chromovaná mříž masky (slovo mřížka se sem opravdu nehodí) by s klidem mohly zdobit lecjaký závodní vůz. Facelift však přinesl uhlazení, zaoblení a světlomety s korektně řečeno atypickým tvarováním. Ovšem podivné chromové okrášlení masky si u nás během několika minut vysloužilo název „paroží“.

Také zezadu tento statný osmerák doznal úpravy, ale tady se naštěstí postupovalo decentněji a oblouky světel, které dříve kopírovaly tvar blatníků, jsou nyní horizontálně umístěné a protažené do víka kufru, což se zdá být elegantnější i praktičtější. Dvojice rozměrných koncovek výfuku dává najevo, že tohle nebude žádný srneček, ale skutečný vůdce stáda. Pravda je však trochu jiná, ale k tomu se dostaneme později.

Světlá je dobrá

Testované Murano bylo ve vrcholné výbavě Premium a tak by měl na palubě panovat luxus. A na první pohled tomu tak je. Pohodlné a široce dimenzované kožené sedačky naznačují, že Nissan původně vůz navrhl pro americký trh. Světlá kůže možná není nejpraktičtější, ale interiéru mimořádně sluší a v kombinaci s béžovou palubkou vypadá Murano vysloveně útulně. Odkládací prostory na středovém tunelu a pod loketní opěrkou pojmou i větší předměty.

Při bližším zkoumání však odhalíte nemálo ovládacích prvků, které jako by se tu ocitly nedopatřením. Tlačítka vyhřívání sedaček, uzamčení pohonu všech kol nebo nepříliš dobře dosažitelného otvírání kufru a parkovacího asistenta vlevo pod volantem sem nejspíš utekla z jiného vozu. Na tom by nebylo nic v nepořádku, nakonec je to běžná praxe, ale bohužel tím dárcem bylo vysloveně pracovní duo Pathfinder/Navara a luxusní Murano tím dost ztrácí. A tlačítko varovných světel vpravo od LCD obrazovky je prakticky mimo dosah ruky.

Abychom ale jen nehaněli: ovládání klimatizace, multimediálního systému a navigace je přehledné a jasné, navíc jej dublují tlačítka na volantu a stejně jako v Navaře musíme pochválit palubní počítač s velmi propracovanými funkcemi. Ovládání oranžového displeje na přístrojové desce se však přestěhovalo na trojici tlačítek na jejím krytu. Oranžové podsvícení ciferníků je dobře čitelné, ale po delší době poněkud únavné pro oči.

Cestující mají přednost

Posaz na předních sedačkách je, jak už bylo řečeno, výborný, i když bočním vedením neoslní. Vzadu jsou prostorové podmínky také velmi solidní, trojice pasažérů se usadí, aniž by si vzájemně drtili ramenní klouby, ve dvou se pak mohou vysloveně rozvalit. Sedák by však mohl být umístěn o pár centimetrů výše.

Vnějšími rozměry Murano naznačuje, že půjde o schopného stěhováka, leč po otevření kufru, který má ve výbavě Premium elektrické ovládání, vyjdou najevo jisté rozpory oproti původním předpokladům. Nákladová hrana i podlaha jsou sice v rovině, ale umístěné vysoko a ani základní objem 402 litrů nikoho nenadchne. Výklopný díl v podlážce pak neukrývá přihrádky, ale upevňovací pásek. Naštěstí je tu možnost sklopit jedním pohybem zadní opěradla a docílit tak přijatelnějších 838 l.

Výhled je díky vyššímu posazu velmi dobrý, pouze směrem šikmo vzad ho kazí prudce se zvedající D-sloupky. Jako trochu problematické se ukázalo elektrické seřizování volantu, které jej ve vertikálním směru zbytečně naklání a navíc s ním neposouvá plynule, ale skokově. Jedním z odkazů na americký původ je pak nožní parkovací brzda, která se uvolňuje opětovným sešlápnutím až dolů.

Santa by se divil

Je tedy čas se podívat na zoubek naftovému motoru, kterým se Murano pyšní. I tady se nevyhneme srovnání s nedávno testovanou Navarou. Jde o stejný dvouapůllitrový čtyřválec o výkonu 140 kW (190 k), který je zde však spojen s šestistupňovým automatem. V Navaře nám jeho lehce kovbojský charakter nijak nevadil, tady jsme ale občas lomili rukama.

Jistě, teploty pod bodem mrazu neprospějí žádnému dieselu. Ovšem klapot, který se zpod kapoty po stisknutí tlačítka Start ozval, by mohlo klidně vydávat celé sobí spřežení. A ani po zahřátí není v kabině zrovna božský klid. Konkurence, která nabízí také vznětové pěti- a šestiválce, je zkrátka v tomto ohledu o pár kroků napřed. Nissan si však svůj povedený „alianční“ diesel 3.0 V6 rezervuje pro Pathfinder a luxusní divizi Infiniti.

Měli jsme navíc smůlu na testovací vůz, který v rozsahu zhruba 1600-1900 otáček vysílal přímo nelidské vibrace do palubní desky, takže test provázela snaha udržet se pod, respektive nad těmito čísly, což však nebylo vždy možné. Automatické převodové ústrojí se při městském putování obvykle snažilo udržet otáčky přesně uprostřed.

Automat je další typicky americký produkt. Šest stupňů je rozumně rozprostřených, aby pokrylo celé spektrum rychlostí od krátké jedničky suplující redukci až po dálniční šestku. Rychlostí řazení sice nevyniká, ale změna převodů je hladká a obejde se bez cukání. Plynulý nástup točivého momentu zaručuje hladké a rychlé rozjezdy, akcelerace na 100 km/h za deset a půl vteřiny však patří k horšímu průměru třídy. Pro pohyb v lehkém terénu (polní cesty a zasněžené kopečky Murano zvládlo bez ztráty kytičky) je tu navíc možnost manuální volby převodů pákou a uzamčení pohonu všech kol v poměru 50:50.

Lehká deziluze

Také jízdní vlastnosti dávají najevo, na které silnice mělo Murano primárně namířeno. Trasy na kvalitním povrchu dálnic a státovek zvládá na výbornou, s menšími nerovnostmi se vypořádává za decentního zhoupnutí. Pokud však zamíříte na rozbité okresky, k houpání se přidají tupé rázy od kol, která se ne a ne rozhodnout, zda na výtlucích zapružit či odskočit. Tuhé nastavení tlumičů je nutí rychle se vracet, ale měkké odpružení jim dovoluje cestovat po příliš dlouhých drahách.

Když se navíc k výmolům přidají i ostřejší zatáčky, je na čase si přiznat, že Murano tak trochu klame dynamickou vizáží. Těžká příď se hrne po tečně ven a mohutné náklony hovoří jasnou řečí: takhle ne. Nekompromisně zasahující stabilizace stejně velké hrátky nedovolí, naštěstí však jde vypnout. Řízení je poměrně přesné, ale velký převod znamená, že v zákrutách budete přehmatávat ostošest, o absenci zpětné vazby nemluvě. Brzdy reagují rychle a nástup účinku je plynulý, ale značné zatížení přídě má za následek její citelné potápění.

Muranu s dieselem a automatem zkrátka více než co jiné sedí přesuny v rámci zákonem daných limitů a pokud možno v přímce. Pohon všech kol je výborným pomocníkem, pokud se povětrnostní podmínky zhorší nebo pokud cestujete do hor, ale k hravosti nijak nepřispěje – pro zábavu za volantem tu však má Nissan přeci jen jiné vozy.

Vyplatí se?

Když přišlo na řadu hodnocení spotřeby, začali jsme poněkud zpochybňovat celý smysl existence naftového motoru v tomto voze. Při městských přesunech si totiž řekl o téměř 12 litrů, mimo město se pohyboval na hranici oficiálně udávané kombinované spotřeby 8 l. Dálnice a130 km/hznamenalo nárůst k 9,7 l, stovka potom o devět desetin méně. Ve výsledku jsme se tak dostali na 9,8 litru– dvoutunová Navara s manuální převodovkou se dostala o více než litr pod tuto hodnotu. Nádrž o objemu 82 ltedy znamená dojezd kolem osmi set kilometrů.

Pozitivem dieselu však je přístup k výbavě Base, která se s benzínovým šestiválcem nenabízí. Nepostrádá v podstatě žádné významné prvky, dostanete automatickou klimatizaci, navigaci, osmnáctipalcová litá kola, tempomat, parkovací kameru, připojení Bluetooth, bixenonové světlomety a kompletní bezpečnostní výbavu. Součástí je pohon všech kol s elektronickou náhražkou samosvorného diferenciálu. Ve vyšších výbavách Comfort a Premium si tak připlácíte hlavně za elektricky seřizovaná sedadla s koženým čalouněním, prémiovou navigaci Nissan Connect, větší kola nebo bezklíčové otevírání a startování.

U Nissanu Murano tedy otázka nestojí tak jako u konkurence: připlatit si za zhruba stejně silný naftový motor? Ne, tady si připlácíte za výkonnější dvousetpadesátikoňový zážehový šestiválec ze sporťáku 350Z. A pokud chcete Murano ve vrcholné výbavě, neváhejte po něm sáhnout. Jeho zvuk a točivá charakteristika stojí za spotřebu o dva litry vyšší. Diesel svůj smysl nalézá hlavně pro nastavení ceny „již od“, kde za své peníze dostanete pořádný kus auta s výbornou výbavou.

Plusy: poměr cena/výbava, vnitřní prostor, ovládání multimediálního systému, komfortně laděný podvozek
Mínusy: hrubý chod motoru, malý zavazadelník, chování na nerovnostech, laciné ovládací prvky, sporný design přídě

Cena a výbavy

Základní cena: 995 000 Kč
Cena testovaného vozu: 1 205 000 Kč

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem: 2488 cm3
Max. výkon: 140 kW (190 k) při 4000 ot./min.
Max. točivý moment: 450 Nm při 2000 ot./min.
Převodovka: šestistupňová automatická
Délka x šířka x výška: 4860 x 1885 x 1720 mm
Rozvor: 2825 mm
Objem zavazadlového prostoru: 402/838 l
Provozní/celková hmotnost: 1830/2365 kg
Max. rychlost: 196 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,5 s
Město: 10,1 l/100 km
Mimo město: 6,8 l/100 km
Kombinovaná: 8 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 9,8 l/100 km
Emise CO2: 210 g/km
Palivová nádrž: 82 l