Bavorsko – K pramenům

0

Jarní sluníčko již hřeje a po letošní dlouhé a ne vždy přívětivé zimě je třeba nabrat síly a nadechnout se čerstvého vzduchu. Máme pro vás tipy, kam se vydat na jarní vycházky pěšky nebo na kole.

Prameny Teplé Vltavy zná skoro každý, ale víte, kde jsou prameny Studené Vltavy?  Jsou ukryty v zapomenutém koutu Bavorského lesa, nedaleko české hranice. Drobný potůček se vine hlubokými lesy, kudy procházela kdysi Zlatá stezka a kde byl domov Krále Šumavy. Na české straně, pokračuje přes osadu Stožec,  aby se po několika kilometrech spojila se svou sestrou, Teplou Vltavou. Na bavorskou stranu se dostanete buď přes přechod Strážný nebo vláčkem do Nového údolí.

Chcete-li najít pramen Studené Vltavy, neočekávejte pramínek vyvěrající se skály. V hlubokém lese necelých pět kilometrů od osady Haidmuehle najdete mohutný obelisk, u kterého se spojuje několik potůčků, aby dál tekly jako Studená Vltava. Její meadry se dotknout české hranice v Novém údolí. Když jsem v devadesátých letech přijela poprvé, hledala jsem statky a železniční trať. Nic z toho, díky železné oponě není pravda. Z Nového údolí zůstal jen jeden hotýlek a železniční zastávka. Díky dobrovolníkům ze Spolku Pošumavská jižní dráha je ve starých vagonech zajímavé muzeum, které mapuje bavorské příhraničí a v jednom vagonu je v létě hospoda, která otvírá se slunka východem a zavírá se, když slunce zapadne. Vagony provozují dobrovolníci, kteří za spartánských podmínek v jednom z vagonů přespávají. Nové údolí je druhým možným přístupem k pramenům Studené Vltavy. Auto musíte nechat v 7 kilometrů vzdáleném Stožci a dál pokračovat buď vlakem ( nyní cca za 10 Kč) nebo na kole.  Železniční trať původně vedla až do Pasova, ale když se  hranice do Čech uzavřely, na německé straně koleje vytrhali a původní železniční trať se používá jako cyklostezka a v zimě jako běžecká stopa.  Značení na bavorské straně je velmi dobré a zelené značky vás k pramenům navedou.

Pokud se rozhodnete v Novém údolí zůstat několik dní, není problém najít ubytování jak na české, tak na německé straně. Haidmuehle se dá přeložit jako Borské Mlýny a je výchozím bodem pro další zajímavá místa v okolí. Jedním z nich je kaple Za železnou oponou s půvabnou zvonkohrou, která je slyšet až do Nového údolí. V kapli je soška černé madony, truhla s madagaskarskými drahokamy a zajímavý artefakt, americký dělostřelecký granát, nyní sloužící jako váza. Kaple byla postavena jako poděkování Bohu,  že americká armáda, když postupovala na Plzeň,  Haidmuehle nezničila. Paradoxů tady najdete více. Možná proto, že tady byla železná opona a kolem roku 1953 byly osady podél hranice srovnány se zemí, byla zde zachráněna původní fauna a flora. Staré osídlení nyní dokumentují kovové knihy zmizelých osad, které najdete rozmístěné podél cyklostezek.

Až sejde sníh, vydejte se přes legendární Třístoličník asi k nejneprostupnější části Šumavy. Kanadská divočina je velmi podobná. Kamenné moře, popadané stromy, cesta na nejvyšší horu Plechý (1378 m n.m.) přes Trojmezí je náročná.  Na vrcholu Plechý se tyčí velký železný kříž a je tady překrásný výhled. Když vám ještě budou stačit síly, sestupte asi o 150 metrů níž , ke 14,5 metru vysokému obelisku spisovatele Šumavy, Adalberta Stiftera. Monument se tyčí nad Plešným jezerem a dojem, že jste v divočině je tady velice silný. Mohutný obelisk byl dokončen již v roce 1877 a pro nás Čechy byl do roku 1990 nepřístupný. Jméno  Adalbert Stifter bylo pro minulou generaci neznámé, neboť jako německy píšící spisovatel a básník, nebyl akceptován.  U Plešného jezera stály kasárna a celý prostor byl neprodyšně uzavřen. Pokud pojedete na kole, tak se k obelisku dostanete i od cyklotrasy kolem Schwarzenberského kanálu, ale pozor, kola musíte někde uvázat, neboť od jezera je velmi náročné stoupání a v cyklobotách to není zrovna příjemné.

Po Zlaté stezce již dávno neputují soumaři a koně naložené solí, ale místa kudy procházela jsou stále dostupná jen s batohem na zádech nebo na kole. Soumaři prý cestu z Pasova do Prachatic v délce  90 kilometrů ušli za tři dny. Zkuste to i vy. Šumava je tajemná a svou krásu nerada dává zadarmo.

Může se hodit:

Autor: Dagmar Janoušková, Foto: autor