Range Rover Evoque i po delším působení na trhu nadále přitahuje pozornost a stále se těší nemalé oblibě ze strany zákazníků. O tomto automobilu bylo napsáno už obrovské množství článků a nakonec ani na stránkách našeho magazínu rozhodně není poprvé. Jenže když se naskytne možnost postavit vedle sebe kompletní paletu naftových motorů a později vše ještě okořenit testem benzinové verze, o které se nepíše prakticky vůbec, je to prostě nabídka, kterou nelze odmítnout. Naše Evoque Party může začít.
V redakci se nám sešel základní Evoque eD4 osazený slabším naftovým čtyřválcem a pohonem pouze přední nápravy, dostavila se také prostřední verze TD4 se stejným motorem, ale pohonem všech kol a konečně třetím do party bylo naopak vrcholné provedení vybavené silnějším dieselem SD4 a automatickou převodovkou, s níž jsme ještě v Evoque tu čest neměli. Určitě nemusím připomínat, že provedení SD4 má pohon všech kol coby součást standardní výbavy. Koncem roku se mi konečně dostal do ruky také benzinový Evoque, ale vzhledem k prodejům jde vyloženě o onu třešničku na dortu, takže si jej necháme až na úplný závěr.
Stále nový
V Range Roveru Evoque jsem poprvé seděl na podzim roku 2011, kdy panovalo kolem jeho příchodu všeobecné šílenství. Na ulicích si lidé automobil fotografovali, zastavovali se, aby si jej prohlédli, jednotlivé redakce automobilových magazínů se mohly přetrhnout, aby vůz dostaly co nejdříve… Land Rover udělal odvážný krok, když do výroby pustil v podstatě koncept. S odstupem času se ukazuje, že to byl krok přímo mistrovský.
Byl jsem zvědav, jak na tom Evoque po více než jednom roce je. Z minulosti známe spoustu případů, kdy s nadšením přijatý model velmi brzy zapadl a už o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Že by případ Evoque? Ani náhodou. Tento vůz vůbec nezestárl a vůbec se neokoukal. V běžném provozu stále působí jako zjevení, stále je nepřehlédnutelný, stále poutá pozornost. Samozřejmě když pak jedou tři takové automobily za sebou nebo když zastaví na benzince, zajímá se o ně kde kdo. Třeba i vojáci, kteří nám nabízeli výměnou za svezení v Evoque svezení ve vojenském Defenderu. Škoda, že si to nakonec rozmysleli.
Evoque se prostě líbí a je celkem jedno, jestli si vyberete pískovou žlutou v kombinaci s černou střechou, bílou nebo modrou metalízu. Mimochodem modrá vypadá v reálu opravdu skvěle. Pokud bych si měl vybrat, tohle by byl můj vážný kandidát.
Pro Range Rover vzorem
Také interiér je na první pohled velmi povedený, stejně jako design samotného automobilu, takže se nemůžeme divit tomu, že při vývoji nové generace velkého Range se designéři inspirovali právě zde. Ovšem i téma vnitřního prostoru, zpracování a podobně jsme v minulých číslech probrali více než dostatečně, takže jej můžeme rovnou přeskočit. Kdo by nechtěl hledat v minulých číslech nebo v archivu na našem webu, pro toho stručně zopakuji, že Evoque dostal do vínku povedenou ergonomii, volant převzatý z Jaguaru, výborná sedadla, vzadu poněkud méně místa a kvůli atraktivnímu designu také miniaturní zadní okno.
Nebyl by to správný Range Rover, kdyby jeho katalog neobsahoval pořádný seznam provedení interiéru. K dispozici je šest různých obložení od hladce broušeného hliníku (který měla všechna námi testovaná auta) přes šedý dub až po strukturovaný hliník. Podle úrovně výbavy pak Land Rover nabízí částečné nebo kompletní kožené čalounění, a to buď horší, nebo lepší kůží. Nechybí možnost různě kombinovat barevné odstíny sedadel a palubní desky. Jednoduše řečeno, variant je nepřeberné množství.
Abych se vrátil k naší testované trojici, písková eD4 dorazila se světlým interiérem čalouněným méně kvalitní kůží. Možná jde o levnější volbu, ale po 14 000 km už kůže vypadala hodně ošoupaně. Naopak modrá SD4 dostala černý interiér a kvalitnější kůži. Rozdíl to je v praxi asi takový, jako kdybyste porovnávali jablka a rajská jablka. Je to zkrátka o něčem trochu jiném.
Co se interiéru týče, stojí za zmínku ještě jedna drobnost. Vrcholné provedení SD4 s automatickou převodovkou dostalo pouze základní multimediální systém bez navigace. Na první pohled vypadá stejně, jen má o několik tlačítek méně. Poněkud smutné je, že i bez navigace je velmi pomalý. Doufejme ale, že se blýská na lepší časy. Koncem roku jsme testovali Freelandera po faceliftu, který měl modernizovaný multimediální systém a ten už fungoval o poznání rychleji. Snad dorazí také do Evoque.
SD4, TD4 nebo ED4?
Land Rover jednoznačně sází na naftu, což je minimálně v Evropě docela pochopitelné. Na výběr je ze dvou motorů, které disponují výkonem 150 k nebo 190 k, přičemž u slabší verze lze volit mezi pohonem všech kol nebo dvoukolkou. Začít můžeme třeba u toho nejdostupnějšího, tedy verze eD4. Když se představil Freelander eD4, vstávaly mnohým vlasy hrůzou, neboť to byl historicky první Land Rover bez pohonu všech kol.
Já jsem z toho také dvakrát radostí neskákal, ale postupem času začíná být čím dál jasnější, že i tato verze má své opodstatnění. V dnešní době, kdy BMW M jezdí s naftovým motorem, limuzínám typu Mercedes-Benz třídy S stačí čtyřválcový diesel nebo kdy se na trhu objevují modely typu Land Cruiser Sport, už musíme opravdu počítat se vším.
Oprostíme-li se od faktu, že máme Land Rover s pohonem pouze přední nápravy, těžko hledat věci, které by vám u eD4 scházely. V běžném provozu při běžné jízdě naopak základní verze velmi příjemně překvapila. Přestože je tabulkově nejpomalejší, působí velmi svižným dojmem. Koho nakonec zajímají tabulky, důležitý je přece dojem z jízdy. Výkon 150 k a 380 Nm stačí k akceleraci z nuly na stovku za 11,2 s. Není to nic světoborného, ale pro běžnou jízdu víc určitě potřebovat nebudete. Navíc vzhledem k absenci 4×4 je automobil o 75 kg lehčí než TD4, a i když se budete možná divit, na silnici opravdu základní verze nabízí lehkost, která TD4 schází.
Přibližně o 50 000 Kč dražší TD4 má stejně výkonný motor, ale disponuje točivým momentem vyšším o 20 Nm. S manuální převodovkou zvládne stovku o 0,4 s rychleji, což je rozdíl, který patrně ani nepoznáte. A co více – přesednete-li z eD4 do TD4, nelze se ubránit dojmu, že jste si sedli z rychlejšího auta do pomalejšího.
Dokud se bavíme o běžné jízdě, TD4 oproti eD4 nic navíc nenabízí. Samozřejmě jakmile budete chtít jezdit za deště rychleji, je eD4 v koncích. Přestože Evoque zatáčí výborně a nabízí hodně povedený podvozek, má pohon dvou kol logicky své limity a za horších podmínek je na rozdíl od TD4 velmi nedotáčivý. Jenže na druhou stranu disponuje trumfem v podobě spotřeby, která je přibližně o půl litru nižší.
Tím nejlepším z naší trojice měla být verze SD4 s automatem. Výkon 190 k a točivý moment 420 Nm ji dostanou ve spolupráci s automatickou převodovkou Aisin na stovku za 8,5 s. Tedy alespoň podle tabulek. Troufám si tvrdit, že to je číslo poněkud vylepšené. Nakonec provedení s manuálem zvládne stejnou disciplínu za 10 s a neřekl bych, že použitá šestistupňová převodovka dokáže ušetřit tolik času, přestože rozhodně není pomalá.
Praktická zkušenost je asi taková, že vás automobil rozhodně nezatlačí do sedadla tak, jak byste asi očekávali. Budu se opakovat, ale ani automatická SD4 nenabízí lepší pocit z jízdy než eD4, což tedy pro mě osobně bylo obrovské překvapení. Jinak však musím pochválit šestistupňovou převodovku, která je poměrně „chytrá“, a jak už jsem napsal, je rychlá, a hlavně pouze šestistupňová. Jsem moc rád, že Land Rover (zatím) nepoužil osmistupňové ZF tak, jako to udělal v případě základního Jaguaru XF se stejným motorem. Na papíře to možná vypadá skvěle, v praxi je ale motor na takovou převodovku příliš slabý a ta pak neustále přeřazuje, což je třeba na dálnici celkem otravné.
Na vrcholu
Evoque není obyčejné SUV, ani obyčejný crossover. Vymyká se jak svým designem, tak proporcemi, a hlavně je úplně jiný v oblasti jízdních vlastností. Když jsem v něm seděl poprvé, nestačil jsem se divit a po více než roce mohu napsat, že ve své třídě stále nabízí nejlepší jízdní vlastnosti. Konkurence na tom zatím nic nezměnila.
Nejmenší Range Rover velmi ochotně zatáčí, v zatáčkách si je hodně jistý, zároveň ale není přehnaně tuhý. Ideální kompromis. Zavzpomínám-li na jízdu s příplatkovými tlumiči schopnými měnit své chování, musím podotknout, že jde vlastně o zcela zbytečný příplatek. Možná v kombinaci s benzinovým motorem má smysl. Si4 je regulérně sportovní SUV v pravém slova smyslu, nafta si bohatě vystačí s klasickým podvozkem.
Už v předchozích testech jsme několikrát napsali, že Evoque je všeobecně velmi povedený vůz, ale zasloužil by si lepší motor. Vzhledem ke konkurenci je diesel přece jen poněkud náročnější na přísun čím dál dražší nafty. Během našeho testu, kdy minimálně dvě třetiny probíhaly na dálnici rychlostí kolem 160 km/h, si nejúspornější eD4 řeklo o 8 l/100 km, TD4 o 8,4 l/100 km a automatické SD4 o rovných deset litrů. Jen pro představu – takové ML 350 BlueTEC nám jezdilo v testu za 10,5 l/100 km.
Který?
Které dieselové provedení bych si nakonec vybral? Před tímto testem bych si na výsledek nevsadil ani jedinou korunu českou, a hle, stalo se. V tom je mimochodem kouzlo srovnávacích testů, kdy máte možnost přesedat z jednoho vozu do druhého, a vyzkoušet si tak rozdíly, na které normálně nepřijdete. Nebudu vás napínat. Tram ta da dá… Bohatě bych si vystačil se základním eD4. Chápu, že to je divné, ale podívám-li se na věc z pohledu obyvatele hlavního města Prahy, který stejně jezdí v drtivé většině po městě, na hory jede párkrát do roka, a co si budeme povídat, zase taková extrémní zima v našich končinách nepanuje, je to celkem logické. Navíc nejdostupnější varianta jezdí skvěle po silnici, má nejnižší spotřebu a ještě něco ušetříte.
Kromě toho Evoque mnohdy hraje roli druhého auta do rodiny určeného na nákupy, jízdu do kadeřnictví a pro děti do školy. V takovém případě už opravdu není co řešit. Samozřejmě pokud bydlíte na horách, budete na věc nahlížet úplně jinak. Pokud čtyřkolku, pak klidně slabší TD4 s manuální převodovkou. Automat není špatný, ale manuální řazení se natolik povedlo, že pokud vyloženě nemáte hrůzu z řadicí páky, pak opět je lepší ušetřit. Zvláště když automobilka nabízí tolik možností, za které lze ušetřené peníze utratit. Evoque Party nám končí a jako vítěz z ní překvapivě odchází nejdostupnější eD4.
Range Rover Evoque
eD4 | 2179 ccm, 110 kW, man. 6, 380 Nm,
0–100 km/h za 11,2 s, 180 km/h, 854 040 Kč
TD4 | 2179 ccm, 110 kW, man. 6, 400 Nm,
0–100 km/h za 10,8 s, 185 km/h, 903 240 Kč
SD4 | 2179 ccm, 140 kW, aut. 6, 420 Nm,
0–100 km/h za 8,5 s, 195 km/h, 1 028 880 Kč
Rozměry | 4365 x 1965 x 1635 mm, rozvor 2660 mm
zavazadelník | 575 / 1445 l
