Nastal čas pozvat Range Rover Velar na české silnice. Kam jsme s ním přijeli, tam budil rozruch. Vypadá totiž, jako by právě ujel z výstavy konceptů budoucnosti. Kochali jsme se jím i my, po týdnu za volantem je ale náš pohled na novinku z Albionu o něco realističtější.

Poprvé jsem se s Range Roverem Velar setkal na letní prezentaci v norském Molde, kde jsem za jeho volantem strávil pár stovek kilometrů. Silnice z kvalitního asfaltu a maximální povolená rychlost 80 km/h znamenaly spolu se ševelícím naftovým čtyřválcem a krásnou přírodou okolo jedno: okamžitě jsem se zamiloval. Teď ale přišel čas si svou novou lásku opravdu prověřit. Dorazila do Česka a na týden je jenom moje. A kromě toho dostala pod kapotou úplně něco jiného.

Velar vyplnil dlouho přehlíženou mezeru v nabídce Range Roverů. Mezi metrosexuálním Evoquem a velkým rodinným Range Roverem Sport bylo zkrátka mnoho místa. Zrodil se Velar a z každého světa nabídl něco. Z velkých Range Roverů pořádnou porci luxusu a nápadný design, z malého pak možnost vzít si čtyřválcové motory, které jsou pro velikány zapovězené. Výsledkem je velmi pestrá nabídka pohonných jednotek, protože můžete mít jak čtyřválce, tak šestiválce a možná se v blízké budoucnosti ještě rozšíří o něco ostřejšího – však na to Velar vypadá.

Jistě chápete, že na prezentaci nám ukázali šestiválce. Prostě to nejlepší, co pro své nové SUV měli. Jenže mě zajímalo, jak bude tak velké auto jezdit se čtyřválcem. Velar D240 mi to přijel předvést. Není sice úplně nejslabším z nabídky (k dispozici je ještě základní D180), ale pořád čtyřválec. Nutno podotknout, že s výkonem – ano, hádáte správně – 240 koní jde o docela silný motor svého druhu. Však jsem ho také letos testoval ve velkém Land Roveru Discovery. Ale opravdu stačí i pro Velar?

Základem je filozofie

Než se ale pustím do hodnocení, musím přece pochopit filozofii, na které Velar stojí. Pro koho je určen? Myslím, že pro ty, kteří hledají už velmi slušný luxus, schopnosti SUV, ale z nějakého důvodu nepotřebují sedmimístný Sport ani příliš nóbl Range Rover. Auto za dva miliony je tak akorát pro ně. A kromě toho milují moderní věci. V kapse nejnovější iPhone, doma Mac, chytrá televize a moderní sochy ve funkcionalistickém bytě v novém věžáku. Sem se Velar hodí jako ulitý.

Design je totiž to, čím dokáže oslnit na první pohled. Proto ty elektricky výsuvné kliky, které po zasunutí vytvoří čistou siluetu. Pokaždé, když auto zamknete, klesne si do nejnižší polohy svých tlumičů, přičemž najednou vypadá jako sportovní kombi. Nádherná maska chladiče, která je členitá, ale zároveň drží linii s povrchem, na ni navazující světlomety a vzadu brzdová světla v úzkém pruhu se zářivými LED jsou vlastně takovou moderní sochou, jen na čtyřech kolech. Tohle auto určitě posbírá ještě pár cen za design.

Vnitřek je také úplně nový a jedinečný. Tedy byl, než stejnou palubní desku dostal i velký Range Rover a Sport. Najednou totiž vypadaly jako strašně stará auta. Je to tím, že designéři odvážně zahodili veškerá tlačítka a nahradili je lesklými displeji. Paluba vozu tak připomíná nejnovější smartphony, třeba obrazovkou pro klimatizaci a nastavení jízdních režimů, která nemá viditelný rámeček (pokud není silně osvětlená sluncem) a působí tak velmi přirozeně. Tohle je ráj pro technomaniaky. A přiznám se, že pro mě tak trochu taky. Však se podívejte na snímek palubní desky přes dvě strany někde tady okolo tohoto textu. Je to jako fotka sci-fi auta.

Dětské nemoci

Od Land Roveru, jehož auta ještě před pár lety jezdila s naprosto katastrofálně pomalým zábavním systémem, je to určitě krok velmi ocenitelný a odvážný. Má ale lehkou dětskou nemoc, takové nachlazení, ze kterého se určitě brzy vzpamatuje. Každá nová technologie tím může trpět a někdy to její používání znepříjemní, někdy se zdá být zbytečnou – mluvím třeba o ovládání gesty v nových vozech BMW, které má zatím jen několik příkazů a ne vždy na ně reaguje správně (nedávno jsem něco na palubě BMW vyprávěl, a jak jsem tak máchal rukama, pustil jsem nahlas rádio).

Kokpit Velaru je krásný a efektní, jenže jeho ovládání v některých místech také není efektivní. Tlačítka sice dříve nebyla pěkná, ale zase jste je mohli pohodlně nahmatat poslepu. Tady se musíte soustředit, kam sáhnete, což je za jízdy trochu nepříjemné. Často se nestrefíte nebo nestisknete pořádně a musíte znovu. Jistě si pamatujete na svůj první chytrý telefon s dotykovou obrazovkou, jak najednou bylo oproti tlačítkům těžké za volantem psát esemesky (to je vtip).

Je tu i další problém, a to je lesklost obrazovek. Ano, je to hezčí, ale zase si je okamžitě upatláte a pocit z luxusního auta se tím vytrácí. Shodou okolností jsem hned po Velaru testoval Bentley Bentayga a to mělo matnou obrazovku. Dobrá volba! Lesklá jsou i tlačítka na volantu, takže i ten budete muset leštit. A třeba ovládání hlasitosti, které je možné používat i pouhým „hlazením“ plochy, reagovalo pozdě a někdy vůbec. Vrcholem bylo, když mi jednou po nastartování celý systém zamrzl – objevily se jen černé obrazovky a z reproduktorů se začalo ozývat strašidelné bouchání v nepravidelných intervalech. To je ale naštěstí drobnost, kterou spravilo vypnutí a zapnutí motoru a zřejmě ji vyspraví i nějaký softwarový update. Přes veškerá trápení jsem ale za odvahu vývojářů rád a doufám, že se systém brzy podaří vypilovat k dokonalosti. Má k tomu alespoň dobře nakročeno.

Jinak asi není potřeba zmiňovat, že kabina vypadá skvěle. Luxus si užijete nejen vpředu, ale i na zadních sedadlech, kde je i přes sníženou střechu dostatek místa. Auto si pro nastupování ještě „sedne“, a tak nebudete mít jediný problém. Testovaný kousek měl navíc v hlavových opěrkách zabudované obrazovky, z čehož budou nadšené děti. Když už jsme u nich, vyzkoušel jsem ještě složený dětský kočárek, který se pohodlně vešel do kufru. Pořádných 673 litrů vám tak bude stačit bohatě.

Slabý není, ale…

Čtyřválec má neoddiskutovatelnou výhodu – má velmi rozumnou spotřebu. Za celý týden jsem s ním sice jezdil za výsledný průměr 8,1 litru nafty na 100 km (to je méně než v případě Land Roveru Discovery se stejným motorem), ale na některých cestách si řekl i o půl litru méně. Byl jsem velmi mile překvapen, snad pomáhají i aerodynamičtější tvary auta nebo jeho na poměry velkých SUV nízká hmotnost. Řeč je o 1 765 kilogramech. Navíc výkon 240 koní stačí víc než dost. Vždyť s autem dokážete zrychlit z nuly na 100 km/h za 7,3 sekundy a dynamicky je tak zcela v pořádku. Je to dáno i velmi slušným točivým momentem rovných 500 Nm, který bych čekal právě spíš u šestiválce.

Vtip je ale v tom, že spolu s nákupem čtyřválce se musíte smířit i s tím, že zatímco vaše auto je na první pohled luxusní, o zvuku, který vyluzuje, se to rozhodně říci nedá. Šestiválce, které jsme mohli vyzkoušet v Norsku, znamenaly, že na palubě panovala naprostá akustická pohoda. A to k luxusu také patří. Menší diesel je však mnohem více slyšet, a to nejen zvenčí, ale i zevnitř. A také při každé akceleraci. Naštěstí ho osmistupňový automat drží v rozumných otáčkách, a tak tolik neruší třeba na dálnici. Jak jsem ale psal, zvukový zážitek k luxusnímu autu patří také a tady se čtyřválcový Velar rozhodně na jedničku nepředvedl.

Reparát si ale dělá díky jízdním vlastnostem. I se čtyřválcem totiž jezdí velmi dobře a platí to i pro rozbité české silnice. Auto stojí na dvacetipalcových kolech, což nevadí, protože podvozek je vyvážený. Není vyloženě měkký, houpavý, ale spíš tužší – jen ne tolik, aby vás trápil na dlažbě nebo na slepené cestě. To pak oceníte i při rychlejší jízdě okreskami, kde se Velaru daří víc než dobře. Nabízí přímé řízení, které může přinést radost i lidem hledajícím zábavnější svezení.

Čtyřkolka tak akorát

Velar se samozřejmě drží DNA Land Roverů a nabídne i něco v terénu. Testovaný kousek byl vybaven elektricky nastavitelným podvozkem. Uměl tři polohy, tedy nejnižší parkovací a nástupní, standardní pro běžné jezdění a zvýšenou pro pomalejší jízdu terénem. K tomu na palubě nechybí systém Terrain Response, který se vybírá pomocí obrazovky (ano, i on už přišel o tlačítka). Naopak tu chybí redukční převodovka, kterou můžete vybavit velký Range Rover. Upřímně řečeno by v takovém autě ale byla naprosto k ničemu. Kdo to myslí s terénem vážně, koupí si stejně sesterské Discovery.

Tomu ostatně odpovídá také zvolený pohon všech kol. Range Rover Velar má elektronicky řízenou mezinápravovou spojku, přes kterou připojuje přední kola. To je přesně tak akorát, abyste měli dobrý pocit jistoty a mohli vyrazit do středně těžkého terénu. Ten jsme si mohli vyzkoušet v Norsku, v Česku jsem s autem, za které jsem byl týden zodpovědný, rozhodně do drsnější přírody nevyrazil. A hádám, že tak neučiní takřka žádný budoucí majitel Velaru.

Jak tedy Velar uspěl v testu. Inu, po prvním zamilování, kterého jsem měl plnou hlavu po návratu z norské prezentace, jsem se dostal do běžné vztahové fáze. Objevil jsem pár chyb, míst, která by rozhodně mohla být lepší. Pořád jde ale o krásný vůz přitahující pozornost, tak krásný, že na něj vlastně budete hrdí (rád jsem ukazoval lidem ve svém okolí jeho funkce). Jen ten zvuk motoru. Ale víte co, stále je tu naštěstí možnost pořídit si šestiválcový model. A to je ostatně také moje doporučení.

Verdikt

Velar vás a vaše okolí oslní na první pohled. Budete mu však muset odpustit pár drobných nedostatků, které s sebou nese odvážný krok k ovládání budoucnosti. Displeje jsou krásné, ale občas je s nimi trápení. Naftový čtyřválec berte, pokud vám nebude vadit jeho zvuk. V takovém případě vás potěší silou i spotřebou. Mou volbou ale zůstává šestiválec.

Land Rover Velar D240

  • Převodovka: 8stupňová automatická převodovka, pohon všech kol
  • Motor: 1 999 ccm, přeplňovaný naftový čtyřválec
  • Cena: 1 675 245 Kč
  • Testovaný vůz: 2 014 287 Kč
  • Rozměry: Výška 1 665 / Šířka 2 032 / Délka 4 803 / Rozvor 2 874
  • Výkon/točivý moment:177 kW (240 koní) / 4 000 ot/min / 500 Nm při 1 500 ot/min
  • Zrychlení: 7,3 s
  • Maximální rychlost: 217 km/h
  • Spotřeba: oficiální 5,8 / test 8,1
  • Kufr: 673/1 731 l

Text: Jan Markovič, Foto: Vojtěch Zikmund