Infiniti EX30d: zaostřeno na Evropu

Přiznám se, že jsem měl malý crossover trochu problém zařadit mezi konkurenci. Postavením v hierarchii modelů Infiniti i cenou odpovídá kategorii, kde by se měl měřit s Audi Q5 nebo BMW X3. Při prvním pohledu zvenčí i při hodnocení prostornosti interiéru bych ho ale zařadil spíše do ještě menšího, právě se rodícího segmentu, který zahájilo BMW X1.

Ono ale EX k němu směřuje i vzhledově. A není to rozhodně výtka. Naopak! Vůz totiž spíše než ty do terénu připomíná mrštné automobily na asfalt. Kam je také prioritně určen. I přes jeho pohon všech kol, který tu slouží spíše jako pojistka jistých jízdních vlastností a jako přidaná hodnota. Jeho pojetí je mi ale o to více sympatické, protože si rozhodně nehraje na to, že má ambice se předvádět v blátivých rigolech. I kombinace oblých linek, standardních 18“ kol, chromové masky i klik a pěkné metalízy Blue Slate (jeden z mála drobných příplatků) spíše svádí k pečlivému opečovávání prémiovým voskem než vytváření blátivých stříkanců.

Luxusu na palubě

A na totéž se klade důraz i uvnitř. Světlá kůže na sedadlech a palubní desce spolu s hnědým dřevěným dekorem vytváří atmosféru VIP salonku v hotelu Ritz. Sem si prostě v džínách a holinách od bahna nesednete. Spíše se bude hodit oblek. Přední sedadla vás budou hýčkat velmi příjemným komfortem, který je ideální kombinací mezi tvrdostí a pohodlím. Sice nemají tak skvělé boční vedení a v létě se na nich kvůli chybějící perforaci asi budete lehce potit, posezení v nich je ale prvotřídní. Samozřejmostí je elektrické nastavovaní.

To na zadní cestující se asi moc nemyslelo. Místa je ve druhé řadě poskrovnu. Už úzký otvor, kterým se sem těžce přistupuje přes dveře (otvírají se do malého úhlu) naznačuje, že tu příliš pohodlí nezažijete. Obzvlášť ne za někým, kdo měří 190 cm jako já. Lavice sedadel je dosti krátká  a boční vedení nulové. Na delší cestu sem dávejte leda děti. Neberte jim s sebou ale moc hraček. Nevešly by se totiž do kufru, který nabízí kapacitu podprůměrných 340 litrů. Aspoň, že jsou v něm tlačítka na sklopení druhé řady.

Pozůstatky po Nissanu

Palubní deska vypadá ovšem velmi pěkně. Její provedení je bezchybné, i když jsem na ni poznal pár ovladačů z vozů Nissan, včetně navigace. Volant se příjemně drží a pod ním barevně svítící přístroje navozují sportovní atmosféru, i když nejsou schované v tubusech. Americký původ vozu se odráží v několika detailech. Mám na mysli například nožní parkovací brzdu, nepraktické ovládání palubního počítače přeš tlačítka vedle budíků, nebo po čase velmi otravné pípání při jakémkoliv úkonu. Jinak tu ale máme vše, co Evropan chce včetně trojbliku a novinek v podobě bezpečnostních asistentů.

U nich se na chvíli zastavím, protože posouvají Infiniti opět směrem blíž hlavně jeho německým konkurentům. Značce se podařilo tyto bezpečnostní prvky představit takřka ve stejnou chvíli jako třeba Mercedesu. Takže ji naštěstí neujel vlak. Řidič může těžit například z aktivního tempomatu, systému upozorňujícímu na mrtvý úhel nebo přílišnou blízkost auta před vámi, či asistentu pro hlídání jízdního pruhu. Ten je ale až příliš aktivní. A pokud vás už otrávilo předchozí pípání, jeho signalizace vám za chvíli vleze tak na nervy, že jej budete muset vypnout. Nesmím zapomenout zmínit vynikající kamerový systém, který nabízí pozorování vozu jakoby z ptačí perspektivy. To je při parkování neocenitelná výpomoc.

Ano, je to Renault

Po modelu FX30d, který jsme testovali v minulém čísle, je EX30d druhým zástupcem značky, jenž na český trh přichází se vznětovým motorem. Jako třetí tu bude co nevidět ještě velký sedan M. Všichni mají společnou pohonnou jednotku – vidlicový šestiválec původem z Renaultu. Rozhodně se ale nemají za co stydět. Motor s označením V9X patří mezi to nejlepší, co v současnosti mezi naftovými šestiválci seženete. Oproti Renaultu dostal například nové turbodmychadlo a vylepšením prošlo i několik jeho dalších částí. Může se pochlubit přímým vstřikováním. Výkon 238 koní je parádní, stejně tak točivý moment 550 Nm. Díky šesti válcům a kvalitnímu odhlučnění se nesetkáte s “chrochtáním” jako u čtyřválců. Že máte naftu pod kapotou vám dává spíše najevo lehké vibrování v pedálu při stání na volnoběh a hluboké bručení při vytáčení a prudké akceleraci.

Zajímavé je, že pokud automatickou 7stupňovou převodovku necháte ve sportovním režimu, dovolí motor vytočit až k 5000 otáčkám. Dynamická jízda Infiniti sluší a pohonná jednotka zajišťuje crossoveru slušné zrychlení. Z nuly na 100 km/h mu to zabere 7,9 sekundy, maximální rychlost je 221 km/h. U automatu bych se ale na chvíli zastavil.

Když jsem řídil Infiniti FX37S, byl jsem s ním nad míru spokojený, také kolega v testu FX30d pěl jen chválu. Jenže teď mě automat zklamal a nejsem si jistý tím, zda to bylo nastavením pro konkrétní vůz nebo spárováním s turbodieselem. Spíše asi to druhé, protože v kombinaci se silnějším zážehovým agregátem tak nevynikaly jeho slabiny. Převodovka se nechová moderním způsobem. Neřadí totiž vysoké stupně pro nižší spotřebu, naopak ráda a často podřazuje když pustíte nohu z plynu a snižujete rychlost. Má to za následek lehké škubání.

Až na ten automat

Také rozjezdy jí nejdou a než předá informaci z plynového pedálu, chvíli jí to zabere. Nepomůžou ani parádní hořčíkové páčky pod volantem. Při snaze zařadit vyšší stupeň se jen ozve pípnutí. Kdepak, zakázáno! Výsledkem je pak vyšší spotřeba, která při běžné jízdě znamenala 10,5 litru nafty na 100 km a pod 10 jsem se dostal jen v případě sebezapření. Oproti benzínovému motoru jde zhruba o dvoulitrovou úsporu. Při ceně vozu zřejmě pro koncového zákazníka zanedbatelnou.

Pokud jsem ale odhlédl od podivného automatu, musel jsem konstatovat, že co se týče jízdních vlastností, jsem na výsost spokojen. Infiniti rozhodně sportovní geny má. I s černou tekutinou v nádrži. Nedotáčivost se neprojevuje, díky 4×4 a velkým kolům jsou průjezdy zatáčkami neutrální. Řízení klade ideální odpor a je i příjemně strmé. Dokonce jsem měl pocit určité zpětné vazby, což u aut podobného ražení nebývá tak častým zvykem. Za to patří „Exu“ velké plus.

Pokud se zajímáte o kompaktní a luxusní crossovery, pak by rozhodně Infiniti EX mělo být jedním z těch, které vezmete v potaz. Dokáže zaujmout nejen jízdními vlastnostmi ale i bohatou výbavou, kdy se připlácí už jen za několik položek. O tom si některé německé značky můžou nechat jenom zdát. Stejně jako o unikátnosti svých vozů. Zatímco jich jsou plné silnice, majitel Infiniti si může být jistý tím, že vždy zůstane v neokoukané menšině. A to pro mnohé individualisty znamená další velké plus.

Plusy: komfort, jízdní vlastnosti, dynamika, odhlučnění
Mínusy: americké pípání, slabý automat, malá prostornost, nadváha

Základní cena: 1 405 400 Kč
Cena testovaného vozu: 1 457  kč

Foto: Zuzana Procházková