Vemte si už samotný vzhled. Vozy s nápisem Range Rover na kapotě vždy platily spíše za mohutné krabice, do kterých se sice vejde celá vaše rodina včetně služebnictva. Evoque je ale naprosto jiný. Vůz vychází z konceptu LRX, který byl představen před dvěma lety. Mnoho se toho ale nezměnilo. A tak auto vypadá jako by právě uteklo z automobilové výstavy budoucnosti. Zejména pak v třídveřovém provedení.
A tím se přesouvám k další zajímavosti tohoto vozu. Na trhu už není mnoho SUV, která by se nabízela v tří nebo pětidveřovém provedení. Evoque je ale provokativní a tak nechává zákazníkovi možnost rozhodnout, zda vsadí na přitažlivý design, nebo se zaměří více na praktičnost. Jenže ani vzhled pětidvéřové verze, kterou jsem měl možnost prohnat po klikatých silničkách severního Walesu, vás rozhodně nezklame. Vždyť se za námi otáčeli snad všichni obyvatelé tohoto krásně zeleného venkova!
Uvnitř vozu už nenajdete tolik dramatických detailů, jako vně vozu. Evoque si vypůjčil volant z Jaguaru. A to je dobře, protože padne do ruky rozhodně víc, než lodní kormidlo z velkého Range Roveru. Také tvarem palubní deska zapadá do konceptu značky. Materiály jsou na špičkové úrovni, stejně tak jejich slícování. Displej multimediálního systému se ovládá dotykově, má trochu pomalejší odezvu (i když rychlejší než v Jaguaru XJ).
Sezení jako v nerangeroveru
Velmi mě zaujal posaz za volantem. V klasickém Range Roveru se sedí vysoko, skoro jako na věži. V Evoque řidič nepřichází o pocit z vyššího vozu, ale zároveň sedí níž směrem k podlaze. Výsledkem je obklopení palubní deskou a dojem z větší sportovnosti vozu. To ale nemění nic na tom, že prostoru je vpředu dostatek a v pětidveřovém provedení také na zadních místech, kde jsem neměl se svými 190 cm problém sednout si za sebe. Kufr je spíše průměrný, ale na běžné výlety bude stačit bohatě.
Range Rover Evoque zatím k pohonu nabízí jen čtyřválce, zklamání to ale rozhodně není. Nesvezl jsem se sice se základním motorem 2.2 eD4, což je vlastně slabší varianta vznětového čtyřválce 150 koní a s pohonem předních kol. Tato verze je evidentně určena jako ceníkové lákadlo a také jako model pro ty, kteří hodně hrají na spotřebu. Konzumace paliva má být jen 4,9 litru nafty na 100 km v případě třídveřové verze. K dostání ještě bude benzinová varianta 2.0 Si4 (240 k) pouze s automatem a motor 2.2 TD4 můžete spojit s manuální nebo automatickou převodovkou ve výkonových verzích 150 a 190 koní (označeno jako SD4).
Usedl jsem za volant silnější verze a musím potvrdit, že má opravdu síly na rozdávání. Agregát běží kultivovaně, přitom na čtyři kola posílá maximum točivého momentu 420 Nm. Zajímavostí je, že čtyřkolka je řečena spojkou Haldex předchozí generace. Řidič to ale nepostřehne. Zástupci značky nám u chutné večeře důvody pro nasazení této verze neozřejmil, zřejmě se s novější verzí počítá pro facelift.
Pojďme na silnici, kde se auto nechová ani náznakem jako typický Range Rover. Naopak, je velmi agilním vozem, který se nezalekne ani drsnějšího zacházení, ba sportovní jízdy. Řízení je příkladně strmé, takže v serpentinách vás nečeká rozcvička jako v případě velkého Range Roveru. Podvozek není nastavitelný, odpružení je tužší, což by mohlo odradit některé zákazníky této značky.
Naopak má ale šanci přitáhnout do tohoto segmentu mladé kupující a smazat tak auru Range Roverů jako aut pro bohaté muže ve skoro důchodovém věku. Mám ovšem dvě výtky. První směřuje na řízení, které je sice přesné a není komunikativní. Posilovač by mohl být méně účinný. Automat je sice příjemnou volbou, při ostré jízdě ale občas zazmatkuje. Kdo to myslí se sportovností vážně (mnoho zákazníků to asi nebude), má naštěstí možnost sáhnout po manuálním řazení.Geny zůstaly
Range Rover Evoque má ale v zásobě ještě jeden trumf. Jsou to schopnosti v terénu. Musím se přiznat, že když jsem v autě seděl někdy v zimě poprvé, výrazně jsem pochyboval o jeho schopnostech mimo silnici. V segmentu kompaktních SUV se totiž stalo tradicí, že tyto vozy jen málokdy opustí asfaltové cesty. Výrobci to vědí a tak se už ani možnost zdolávání terénu svá auta nesnaží naučit. Range Rover je ale Range Rover a tak musí zvlánout projet bahnitým rigolem, brodem nebo sjet ze štěrkového svahu.
Evoque sice nemá nastavitelný podvozek, zato tu ale nechybí kontrola sjíždění svahů a systém Terrain Response. Jde v podstatě o nastavení vlastností ESP pro jednotlivé povrchy. A mohl jsem si na vlastní kůži vyzkoušet, že z Evoque dělá velmi schopný stroj do středně těžkého terénu. Nejen, že jsem se s ním vydal na rozbahněné kopce a proplétal se mezi dobytkem místních farmářů, organizátoři si pro nás v nedalekém Liverpoolu připravili průjezd nevyužívaným železničním tunelem, který byl ovšem kvůli vytrvalým dešťům zatopen.
V jednu chvíli se nám už valila voda málem přes kapotu, ale Evoque se neutopil. Následoval ještě druhý brod, tentokrát přímo v přístavu. Mezitím jsme zvládli ještě prudká stoupání i klesání. A to vše bez větších obtíží. Jen jako řidiči mi občas bylo ztěžka odhadovat kraje vozu na levé straně. Byla to ale moje nezkušenost, dostal jsem totiž auto s řízením na pravé straně.
Range Rover Evoque se povedl. Po prvních kilometrech zde mohu prohlásit, že jde o jeden z nejschopnějších vozů v této kategorii. Přináší solidní jízdní vlastnosti na silnici i v terénu, je luxusní, pohodlný, prostorný a vypadá úžasně. Nezbývá, než sledovat, jak na tuto lahůdku zareaguje trh. Já Evoque ale věštím hodně růžovou budoucnost.
