Porsche svůj nejúspěšnější model v druhé generaci omladilo. Facelift je to vpravdě minimalistický, změnilo se jen pár detailů. Hlavním poznávacím znamením jsou nové světlomety, které mají LED upravené tak, aby svítily na čtyřech místech uvnitř světla. Změnou prošel nárazník vpředu i vzadu a nové jsou také zadní brzdovky. Výsledkem je, že se Cayenne víc podobá svému novějšímu a menšímu sourozenci Macanu.

Uvnitř je ještě méně změn, jde jen o detaily a třeba rozšířenou nabídku základní výbavy. Jak jsem čekal, objevil se na palubě také nový volant, s nímž poprvé přišel hypersport Porsche 918 Spyder. Poté se dostal do Macanu a teď jej má i Cayenne. Nebudu překvapený, když se později objeví i v Boxsteru, Caymanu a 911. Trochu jiný tvar má také řadící páka.

To by bylo takové povinné představení na začátek, ale mnohem důležitější je pro nás způsob, kterým jsme se jali nový model vyzkoušet. Žádné ježdění po španělských silnicích, žádné přejíždění hrbolů v kontrolovaném prostředí někde za Prahou… Vypravili jsme se na třetí ročník závodu Porsche Performance Drive, který se tentokrát jel od Černého ke Kaspickému moři.

 

Tři státy, čtyři dny

Trasa závodu procházela třemi zeměmi – Tureckem, Gruzií a Ázerbájdžánem. Startovní čára ležela v přímořském letovisku Trabzon na severovýchodě Turecka. Čtyřdenní cesta byla rozdělena do etap, každá s přesně stanoveným časovým limitem. To proto, že se jelo za běžného provozu a tudíž bylo nežádoucí, aby se týmy snažily zajet co nejlepší čas a tím ohrozily ostatní motoristy.

První etapa byla krátká, z Trabzonu jsme vyrazili směrem ke gruzínské hranici. Na cestu podél moře s jednou odbočkou ke klášteru ležícím na ­přilehlých kopcích jsme měli přesně tři hodiny. Český tým se strefil s přesností na 6 sekund a byl také nejlepší v měřené spotřebě 10,2 litru benzinu na 100 km. To mu tak zaručilo první místo dne. Cayenne ale ještě neměl možnost předvést své schopnosti, protože celý první den probíhal na poměrně kvalitním asfaltovém povrchu.

Cayenne S, který je nyní základním benzinovým modelem, kromě upraveného vzhledu dostal také zbrusu nový motor. Dvakrát přeplňovaný šestiválec s objemem 3,6 litru si už svou premiéru odbyl ve službách menšího Macanu, v Cayenne má ale zvýšený výkon na 420 koní. Nahradil původní atmosférický osmiválec. Výhodou také bylo nové nastavení převodovky, která v normálním módu vyřazuje, čímž šetří palivo. Na palubě byl i systém start-stop.

 

Ačkoliv původní specifikace vozu hovořila o velkých 21“ kolech, nakonec dostalo auto nejmenší možné ráfky obuté do vysokých pneumatik. Na asfaltu to znamenalo, že se velmi rychle začaly ozývat typickým hvízdáním. Záhy jsme ale pochopili, proč jedeme právě na nich.

V jiném světě

Na další měřený úsek mezi Batumi a hlavním městem Gruzie Tbilisi nám organizátoři připravili trasu přes horské vesničky. Zapomeňte na asfalt, vede tudy spíš jen koryto připomínající cestu. V Česku by vás sem ani nepustili, ale místní zdolávají nástrahy terénu vesele se svými žigulíky. V jedné nepřehledné zatáčce jsme dokonce velmi neradi potkali náklaďák s přívěsem naloženým velkým množstvím slámy. To je pro místní kraj také docela typické.

Teď se teprve ke slovu dostaly nejen správně vybrané gumy, ale také výškově nastavitelný podvozek auta. Vyšší světlá výška je v těchto místech naprostou nutností, na druhou stranu ale díky povedenému systému pohonu všech kol nebylo potřeba zapínat ani uzávěru diferenciálu, ani systém pro sjíždění kopců. Vše šlo zvládnout pohodlně v základním nastavení.

Porsche mělo ale jeden problém. Protože jsme nedostali auta z gruzínského dealerství, ale vlastní vozy (všimněte si české registrační značky), nebyly v navigaci nahrané mapové podklady. Museli jsme ­proto používat tablety se speciální aplikací, kde jsme si zadali cílový bod. A k němu jsme se pak postupně prokousávali domnělou správnou cestou. Naštěstí jsme ani jednou nezabloudili.

 

Vzhůru na Kavkaz

Třetí úsek závodu byl opět poměrně krátký. Z nablýskaného hlavního města Tbilisi to je jen dvě a půl hodiny do horské vesnice Stepansminda, která leží pár kilometrů od hranic s Ruskem.

Až na několik drobných překážek sem vede poměrně kvalitní asfalt. Cesta se klikatí parádními horskými průsmyky, které jsme si chtěli řidičsky užít. Objevil se ale další problém, jemuž jsme ze začátku nepřikládali takovou váhu. Chytrá automatická převodovka se učí řidičův jízdní styl a přizpůsobuje se mu. Za pár set kilometrů, co jsme ujeli klidným tempem po silnicích a pomalým posunem přes rozkopané cesty, se i tady na pěkné okresce s mnoha zatáčkami a rovinkami rozhodla chovat nanejvýš ospale.

Je to zvláštní pocit. Sešlápnete plynový pedál, pod přídí máte motor s výkonem 420 koní, ale auto se šine dopředu, jako by to byl tříválec. Kickdown byl dostupný až po opravdu razantním příkazu pravou nohou. A tak přišly na řadu páčky pro manuální řazení. Podřadili jsme sami a auto se poslušně ostře rozjelo. Konečně jsme také zaslechli, jak zní motor, když radostí z ostré jízdy vyprskne do výfuků.

Cayenne na tomto krátkém úseku asi nejlépe předvedl své sportovní geny, které mu nadělily roky pečlivého vývoje. Porsche si dalo záležet, aby si i tohle ­velké SUV zasloužilo nosit odznak Zuffenhausenu na přídi. Když ve sportovním režimu ztuhnou tlumiče a vy se můžete spolehnout na přesné řízení (jen posilovač by mohl být ještě o něco méně aktivní), je i jízda s takovým autem zážitek. To pak ale přestanete myslet na průměrnou spotřebu. Výsledkem bylo 15 litrů benzinu na 100 kilometrů.

 

Sáhli jsme si na dno

Stepansminda je krásné místo. Máte výhled na pětitisícovku Kazbeg, můžete se autem vyškrábat ke starému kostelu, kde je zase pěkný výhled na protější svahy. Jen si s sebou vezměte dostatek zásob. Tamní obchody jsou na tom totiž velmi špatně. Bábuška nezúčastněně sedící na špinavé plastové židli nabízí třeba troje špagety, jedny kyselé okurky a zubní pastu. To je vše. I tak se nám ale ze Stepansmindy nechtělo.

Jenže jsme museli. Byla před námi totiž nejhorší zkouška: Dostat se odsud za 13 hodin do Baku, hlavního města Ázerbájdžánu. Kromě rozestavěné horské silnice, kde se pilně pracovalo a my jsme se tu museli proplétat mezi buldozery a náklaďáky, byla zážitkem ještě hranice. Na ní vám Gruzínci popřejí hodně štěstí a na druhé straně si vás přeberou celníci v uniformách ne nepodobným těm ze Severní Koreje. Papírování zabralo dvě hodiny. Ázerbájdžán je evidentně bohatší než Gruzie.

Je to vidět na vesnicích, kde jsou najednou větší a lépe zásobené obchody. Nikde ale dálnici ­nenajdete, jen nekonečně rovné úseky houpajících asfaltovek obklopené polem s lískovými ořechy. Tu a tam hlídkuje policista. Všichni předjíždějí přes plnou čáru a tak jsme to zkusili také my. A hned nás zastavila hlídka. Nejdřív to vypadalo na 50 eur, ale pak jsme jim darovali model našeho Cayenne. Usmáli se, zamávali a odjeli.

 

Jet 13 hodin v kuse je ale i v tak pohodlném autě za trest. Silnice tolik házely, že jsme nakonec raději přepnuli na sportovní režim, aby si část posádky sedící vzadu nerozbila hlavu o strop. Cílem byla pumpa uprostřed živého Baku s bulváry připomínajícími Barcelonu nebo Paříž. Nechali jsme organizátory, aby nám strhli pečeť z víka nádrže a pak už jen čekali na výsledek.

Nevyhráli jsme. Český tým skončil celkově šestý ze čtrnácti. Radovali se Maďaři, druzí byli Rumuni a třetí Poláci. Bylo to trochu zklamání, ale mnohem důležitější byl zážitek z neobvyklé cesty. A také výsledné přesvědčení, že Porsche Cayenne, které zvládlo dojet od Černého až ke Kaspickému moři, jen tak něco nezastaví.

Porsche Cayenne S

Motor | zážehový 2x přeplňovaný šestiválec, 3604 ccm, 420 k při 6000 ot./min., 550 Nm při 1350–4500 ot./min.
Převodovka | osmistupňová automatická, pohon všech kol – mezinápravová spojka
Jízda | 0–100 km/h za 5,5 s, 259 km/h, kombinovaná spotřeba 9,8 l/100 km
Rozměry | 4855 x 1939 x 1705 mm, rozvor 2895 mm
PoHOTOVOSTNÍ HMOTNOST | 2085 kg
Zavazadelník | 670 / 1780 l
ZÁKLADNÍ CENA | 2 282 000 Kč