Nissan Juke 1.6: odvaha se cení

Nissan Juke je už dost těžko identifikovatelný na fotografiích. Zdání totiž klame. Pod na první pohled mohutnou karosérií se totiž skrývá velmi kompaktní auto. Rozhodně byste netipli, že na délku přesahuje o pouhých 135 mm čtyři metry. Zásadou je tedy prohlédnout si tento crossover na vlastní oči. A pořádně.

Garantuji vám, že si ho objedete ze všech stran hned několikrát. Podobné auto totiž na našich silnicích nemáte šanci potkat. A bylo to vidět i z lidí, které jsem na silnici míjel. Otáčeli se za mnou víc, než kdybych kolem nich proletěl v nasupeném Ferrari. Ano, Juke je hodně netradiční. Jen se podívejte na příď, kde se oblé denní světlomety zasekávají do člení masky chladiče. A nad nimi jsou další světla, tentokrát hodně úzká a posazená jakoby na kapotu. Až jsem se divil, jak dokáží svítit dopředu.

Kreace ale pokračují i z bočního profilu. Teprve teď vynikne, jak je auto krátké. Vždyť zadní dveře zasahují až do poloviny oblouku nad koly, mají malou zasklenou plochu a kliku ukrytou v tmavém plastu C-sloupku. Podobně, jako třeba u Alfy Romeo. Tím se Juke tváří skoro jako kupé. A hodně svalnaté – oblouky nad koly totiž vystupují nebývale do prostoru. Jestli si myslíte, že už je konec nevšednímu vzhledu, pak se podívejte na záď. Tam se do pátých dveří zakusují brzdová světla v podstatě převzatá ze sportovního Nissanu 370Z. Neskutečné!

Uvnitř je veselo

A divit se nepřestanete ani po usednutí dovnitř. Jistě, volant Nissanu s miniaturními tlačítky už určitě dobře znáte, stejně tak budíky. Vše ostatní je ale nové. A stejně šílené jako zevnějšek. Designéři se prý nechali inspirovat u supersportovních motorek a vyrobili vzhledově zajímavý středový tunel. Jen nechápu, proč musí být vyvedený v červené barvě, když lakování karosérie testovaného vozu je v šedé. Čekal bych, že to bude spolu trochu ladit.

Uprostřed najdete obligátní rádio a pod ním hodně nezvyklý systém, který bych spíš hledal ve sportovním autě, než zde. Ale v bláznivém crossoveru je možné zřejmě všechno. Dostanete tak druhou obrazovku, na které si můžete volit nejen teplotu automatické klimatizace, ale i jízdní režimy. Jestli to k něčemu je s atmosférickou šestnáctistovkou, to vám povím až za chvíli. Teď se ještě pojďme podívat na zbytek interiéru.

Když pominu nešvar v podobě ovládání palubního počítače tlačítkem přímo u budíků, ergonomie ve voze vůbec není zlá. Na předních místech se sedí vysoko, to ocení hlavně řidičky, které tak dostanou do ruky kompaktní vůz vhodný pro parkování ve městě a zároveň s dobře přehlednou karosérií. Té napomáhá i fakt, že jsou z předních míst vidět vystouplé světlomety. Je to trochu neobvyklý pohled na silnici. Sedadla mají jen průměrné boční vedení a jsou poměrně tvrdá. Ocenil bych i delší sedák. Je to hlavně na městské přibližování, na delší cesty vám už bude s Jukem trochu nepohodlno.

To dozadu si raději ani nesedejte. Jak se dalo předpokládat, rozvor 2530 mm mnoho prostoru neposkytuje. Vyšší postavy se budou dotýkat koleny předních sedadel, ale i hlavou stropu. Velmi špatně se jim bude už jen dostávat do interiéru, protože malé zadní dveře skrývají malý otvor a navíc se otevírají do úzkého úhlu. Obří není ani zavazadelník, který nabídne 221 litrů prostoru, navíc přes úzký nakládací otvor. Pozitivem ale je, že lze zadní sedadla sklopit do roviny.

Výběr je na vás

Pojďme ale k motorům, tady jsou na výběr v základu tři. Turbodiesel s objemem 1,5 litru a dvě šestnáctistovky – přeplňovaná a základní atmosférická. Tu jsem dostal k testu,, což jsem vůbec nepovažoval za špatnou zprávu, protože ještě v této třídě zákazníci na částky podobné „plakátovým“ rozhodně slyší. A benzinová 1.6 začíná na 369 tisících korun. To není vůbec zlé. Tabulkových 117 koní sice není kdovíjaká síla, ale Juke s tímto agregátem váží jenom 1172 kg. To je na crossover hodně málo a podepisuje se tak na lepší dynamice. Stovka překonaná za 11,1 sekundy pro většinu zákazníků bude bohatě stačit a pokud ne, sáhnou po přeplňované verzi.

Na druhou stranu se s tímto motorem pojí manuální pětistupňová převodovka. Ta má bohužel velmi nepřesný a hlučný chod. Navíc jsou nižší stupně nastaveny hodně na krátko a je tak potřeba ve městě více řadit. Je to škoda, protože motor projevuje ochotu do práce prakticky v celé šíři otáčkového spektra. Slábne už jen v hluboce spodních otáčkách a po překonání výkonnostního maxima v 6000 ot/min.

Mimo město tedy budete jezdit jedině na pětku. To s sebou přinese problémy hlavně v jízdě po dálnici. Auto sice vyvine rychlosti nad povolených 130 km/h, nadměrný  aerodynamický hluk a hluk motoru vás ale od nich odradí víc, než Passat ve zpětném zrcátku. Kromě toho je Juke také více náchylný na boční vítr, za což může evidentně stavba jeho karosérie. V tomto provedení tedy doporučuji zůstat ve městě.

Tam využijete ekologický mód, který nabízí zmiňované nastavené jízdních režimů. Při něm je reakce na plyn nejpomalejší a auto vás drží tak, abyste ušetřili co nejvíce paliva. Ještě vám k tomu na obrazovku uprostřed vypíše graf s vaší konzumací. To je jistě příjemná finesa, která má smysl. Trochu směšně ale působí režim Sport, který na obrazovce ukáže „šneka“ s nápisem „power“. Reakce motoru na plyn se pořádně zostří (dojde k prostému přemapování pedálu) a posilovač sníží svou účinnost. Řidič dostane trochu falešný pocit, že si teď s autem může dovolit víc. Každopádně je to ale příjemný mód, na který jsem si během testu zvykl a jezdil v něm pořád. I tak jsem byl spokojen se spotřebou, která se ustálila na 8 litrech benzinu na 100 km, což vzhledem k podmínkám mého zkoušení považuji za odpovídající.

Klid a pohoda, nikam nespěchat

Nissan Juke má vpředu zavěšení typu McPherson, vzadu pak najdete torzní ramena. Naladění podvozku je logicky tuhé a zpříjemňuje průjezdy zatáčkami. Při hlavním využití Juke ve městě se přesto trápit nebudete. K žehlení retardérů sice nedochází, ale jejich přejíždění není velkou komplikací. Bojte se jen děr po zimně, které se ozvou pořádným bouchnutím od kola. To je ale spíše problém českých silničářů než japonských inženýrů.

Dobrou zprávou je, že auto si nedovolí odskočit na nerovnostech, což se někdy děje i u větších crossoverů s tuhým podvozkem. Řízení je strmé a relativně citlivé. Opět jde hlavně o to, že se s ním budete dobře pohybovat v městské aglomeraci. Tam také Juke patří. Už je proto, že testovaný kousek nabízí pohon předních kol. Mimo silnici zvládne jízdu po louce, asi tak stejně jako každý jiný kompakt. Tady výjimečnost nehledejte.

Nissan Juke je rozhodně zajímavé auto, které ale není pro každého. I to jej ale dělá přijemným společníkem na cesty do velkoměsta, kam je prioritně určeno. Nemyslím si, že udělá podobnou „díru do světa“ jako větší sourozenec Qashqai, ale vítám jeho přítomnost v nabídce japonské značky. Čím více vtipných motoristických nápadů, tím lépe. Ne každý chce stejné masky a palubovky á la Volkswagen.

Plusy: neotřelý vzhled, solidní spotřeba, jízdní vlastnosti, dynamické režimy
Mínusy: až příliš extravagantní (pro někoho), slabý motor, hlučná převodovka, málo místa vzadu

Základní cena: 369 000 Kč
Cena testovaného vozu: 410 000 kč

Foto: Zuzana Procházková