V naší redakci postupně zaparkovalo úplně vše z dílny Subaru, co má na víku zavazadelníku štítek „Boxer Diesel“. Není divu, naftové automobily táhnou prodeje jakékoliv značky a Subaru samozřejmě není výjimkou. V čem ovšem výjimkou je, to je nabídka dalších verzí motoru. Downsizing se nezadržitelně šíří napříč nabídkami všech automobilek, v cenících se objevují položky typu Turbo, Bi-Turbo, a dokonce se mluví o Tri-Turbu… Velkoobjemovým atmosféricky plněným motorům zkrátka pomalu, ale jistě zvoní hrana. Benzinový čtyřválec o objemu 2,5 l patří k těm nemnoha verzím, jež se stále ještě prodávají.

Pokaždé, když se k nám do redakce dostane podobný motor, mi vrtá hlavou, proč drtivá většina konkurence nahrazuje podobné jednotky daleko menšími objemy s turbem. Odpověď je samozřejmě úplně jednoduchá a jasná. Schválně jestli uhodnete hlavní nevýhodu jinak velmi sympatického benzinového Outbacku.

 Za deset

Nebudu vás dlouho napínat, hlavní, a jak se později ukázalo také jedinou podstatnou nevýhodou Subaru Outback 2.5i je vyšší spotřeba. Testovaný dvouapůllitr vyprodukuje nanejvýš 167 k, což je mimochodem číslo, které hravě zvládá například „jedna-šestka“ THP, vzniklá ze spolupráce PSA a BMW. Za své služby si účtuje jak ve městě, tak při jízdě po dálnici deset, případně více litrů benzínu na 100 km. Prakticky pouze na okresních silnicích klesá spotřeba pod desítku, ale jakmile najedete zpět na dálnici a pojedete více než povolených 130 km/h, žíznivost motoru opět velmi rychle vzroste. Bohužel, je to tak.

Jenže jako vždy i v tomto případě platí, že vše má nejen svá minus, ale také plus. Benzinová „dva-pětka“ zdaleka nevykazuje takovou závislost na jízdním stylu jako turbo motory. Spotřeba se nadále pohybuje někde mezi desítkou a jedenáctkou, a hlavně agregát budí dojem poctivého a trvanlivého motoru, který bude na údržbu méně náročný než kdejaký motor postižený downsizingem už jen proto, že nemá systém přeplňování přinášející vyšší tlaky a řadu dílů náchylných k poškození.

Lineární tichošlápek

Zcela záměrně jsem všechna negativa uvedl hned na začátku. Teď se dostáváme k těm kladným vlastnostem. Benzinový boxer o objemu 2,5 l plní v nabídce pro model Outback roli základní jednotky. Kde začít výčet pozitivních vlastností? Asi u kultivovanosti chodu motoru. Bez přehánění jde o tichošlápka, kterého nejenže neuslyšíte uvnitř – na volnoběh je sotva slyšitelný také zvenku. Zcela náhodou spadl tenhle test do týdne, kdy byl v redakci také Evoque SD4 (jeho test jste si mohli přečíst v prosincovém čísle). Na tyto dva modely se hodí přesně taková ta přirovnání o nebi a dudách. Zatímco naftový Evoque je zvenčí vyloženě traktor, Outback 2.5i šlape tiše, sametově, neslyšně… Nechci ale porovnávat neporovnatelné. Zmíněná fakta uvádím pouze pro dokreslení reality.

Jako je tomu u každého velkoobjemového motoru (se slzou v oku vzpomínám na test Subaru Forester 2.5X, který kvůli normám Euro v Evropě skončil), také v případě Outbacku má použitá jednotka dosti zvláštní a pro některé lidi podmanivý charakter. Automobil na první pohled moc nejede, jenže v tom spočívá právě ono kouzlo. Tohle je atmosférický motor, ten se přece musí točit! Zátah je lineární – čím větší otáčky, tím více vás Outback tlačí do sedadla. Jak říká moje babička, „je to fajn“, nicméně v tomto případě jde i přes zajímavé schopnosti pohonné jednotky především o pohodlí.

Nekonečno převodů = nekonečné pohodlí

Ke komfortu totiž také přispívá použitá automatická převodovka Lineartronic. Nemluvím zde o žádné radikální novince, takže předpokládám, že všichni dobře vědí, o čem je řeč. Pokud si náhodou někdo není jistý, pak jen v krátkosti zopakuji, že jde o automat typu CVT, tedy převodovku s plynulou změnou převodů a že k přenosu výkonu používá Subaru řetěz, což je s ohledem na životnost celého ústrojí logicky výhodné.

Pohodlí, pohodlí a znova pohodlí. Budu to opakovat dokola, protože to je to hlavní, co kombinace zajímavého benzinového motoru s automatem typu CVT zajišťuje. Jestliže budete jezdit klidně, motor sotva uslyšíte a jízda bude krásně plynulá… Přesně takový režim jízdy je totiž pro testovaný páreček nejlepší a myslím si, že kvůli tomu byla tato dvojice také nakonec stvořena. V podstatě celý testovaný Outback působí trochu „americky“, a jak známo, Američané si na komfort jízdy dost potrpí.

Ještě než se pustím do další části testu, nemohu opominout zmínku o chování převodovky. Vůči konkurenci by nebylo fér, kdybych nenapsal, že použitý Lineartronic nepatří k posledním zázrakům techniky, což se projevuje nejvíce při razantní jízdě, kdy převodovka začíná zmatkovat. Naštěstí má řidič k dispozici možnost řazení pádly pod volantem, a to je pak úplně jiná písnička. Převodovka reaguje velice rychle. V souvislosti s rychlostí musím zmínit ještě jeden fakt. Odezva na kickdown je sympaticky svižná. Oproti Lineartronicu je v této disciplíně všemi opěvované DSG výrazně pomalejší.

Na nic si nehraje

Abych to shrnul, testované Subaru Outback 2.5i Lineartronic vyniká maximálně tichým a vyváženým chodem motoru a plynulou jízdou a jeho jedinou výraznější nevýhodou je vyšší spotřeba. O automobilu samotném jsme psali už vícekrát. Outback, stejně jako jeho levnější provedení Legacy s nižší světlou výškou, si na nic nehraje. Není přeplácán plasty s imitací chromu, nemá v interiéru obložení s módním klavírově černým lakem a nemá měkčenou palubní desku. Pro někoho zásadní nevýhoda, ale já říkám no a co.

Outback boduje v daleko důležitějších ohledech. Interiér je maximálně prostorný, na zadních sedadlech je místa na rozdávání a do zavazadelníku naložíte kdeco. Vše je kvalitně zpracované, byť možná na vkus nejednoho Evropana působí celek pořád až příliš lacině. Jenže Outback má v záloze ještě jeden důležitý trumf, o němž zatím nebyla řeč. Kdo tipuje podvozek, ten hádá…

Český ideál

… samozřejmě správně. Outback totiž vyniká stejnou vlastností jako jeho „sourozenec“ Forester. Nezáleží příliš na tom, po čem zrovna jedete. Podvozek vše důsledně odfiltruje, a ještě se u toho tváří tak, že mu to vlastně dělá dobře. Na polní cestě není problém uhánět rychlostí kolem 100 km/h, a proto se nelze divit, že testované Subaru nerozhodily ani silnice české kvality.

Jako každé správné Subaru (s výjimkou Justy a BRZ) využívá Outback pohon všech kol. Díky tomu, že jsme do testu dostali převodovku Lineartronic, nenajdeme ve voze klasický mezinápravový diferenciál, nýbrž systém používající mezinápravovou spojku. Přesto pořád platí (pokud přijde na věc), že Outback přejede vše, na co si jeho majitel troufne.

Jak už jsem naznačil, benzinový čtyřválec o objemu 2,5 l je v nabídce pro Outback nejdostupnější variantou. S výbavou Trend začíná na částce 779 000 Kč. Testovaný exemplář se dostavil s prostřední úrovní výbavy Active, která vás v kombinaci s automatickou převodovkou Lineartronic vyjde na 859 000 Kč. Subaru nabízí taktéž provedení se šestistupňovým manuálem. To je levnější o pořádných 60 000 Kč.

Kdo hledá pohodlný vůz s léty prověřeným motorem, ten bude u Subaru Outback 2.5i na správné adrese. Pouze je potřeba smířit se s trochu vyšší spotřebou. Automobilka toto kompenzuje nižší pořizovací cenou. Zatímco u výbavy Trend činí rozdíl mezi dieselem a testovanou jednotkou pouze 20 000 Kč, u vyšší úrovně Active už vzrůstá na dvojnásobek. Navíc je diesel spojen výhradně s manuální převodovkou, takže pokud chcete do Outbacku automat, musíte volit benzín povinně.

Plusy: tichý a kultivovaný motor, bytelný podvozek, prostorný interiér
Mínusy: vyšší spotřeba

Základní cena: 859 000 Kč
Cena testovaného vozu: 859 000 Kč

Technické údaje
Motor: atmosférický zážehový čtyřválec
Objem: 2457 ccm
Výkon: 123 kW (167 k) při 5600 ot./min.
Točivý moment: 229 Nm při 4000 ot./min.
Maximální rychlost: 198 km/h
Zrychlení: 10,4 s
Převodovka: bezestupňová CVT
Spotřeba město/mimo/komb.: 11,3/6,7/8,4 l/100 km
Spotřeba během testu: 10 l/100 km
Palivová nádrž: 65 l
Délka x šířka x výška: 4775 x 1820 x 1605 mm
Rozvor: 2745 mm
Hmotnost: 1608 kg
Zav. prostor min/max: 526/1726 l