[av_gallery ids=’12865,12866,12867,12868,12869,12870,12871,12872,12873,12874,12875,12876,12877,12878,12879,12880′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]

Druhé setkání s Mini Paceman jsme si odbyli v zimně a na rozdíl od toho prvního z minulého roku už tento disponoval pohonem všech kol. Jde o klasiku s mezinápravovou spojkou, která připojuje kola zadní nápravy. A opět na rozdíl od prvního testovaného exempláře byl tentokrát pod kapotou naftový čtyřválec. Označení SD pak dává jasně najevo, že jde o to nejsilnější, co dieselová část nabídky pro Paceman dává k dispozici.

A nejen to, jde také zároveň o to nejdražší, co pro malého křížence SUV a kupé můžete dostat. Dražší už je pouze ostré provedení JCW. Pro úplnost dodejme, že byl do hnacího řetězce zařazen také šestistupňový automat. Pokud se budeme na tohle Mini dívat jako na prémiovou stylovku, pak tomu odpovídá jak design, tak právě kombinace dieselu, automatu a čtyřkolky. Takto malých (natož čtyřmístných) automobilů schopných nabídnout to samé na trhu najdete opravdu velmi málo. Z určitého úhlu pohledu Paceman SD ALL4 vlastně nemá konkurenci.

Styl, styl a znovu styl

Jestli chcete odpověď na otázku, proč sáhnout po třídveřovém, čtyřmístném a velmi malém crossoveru, pak asi tím jediným možným logickým důvodem je design. Paceman je neokoukaný a v našich končinách ho na silnici potkáte spíše výjimečně. Vsadím se, že se situace jen tak nezmění, o to už se postará vysoká cena. A kromě toho auto jako takové to je jednoduše hezké. Škoda, že tohle provedení nemá třeba bezrámová okna. Stylu by to ještě prospělo.

 

Interiér známe. Designéři dostali volnou ruku a uvnitř je znát, že byl stylový vzhled do jisté míry upřednostněn před logickým rozmístění ovladačů. Vrcholem všeho je uprostřed umístěný rychloměr, který z pozice řidiče jen těžko přečtete a který je tak odsouzen do role zajímavé dekorace s pohyblivou ručičkou.

Jak už bylo řečeno, Paceman odveze maximálně čtyři osoby. Překvapivě ti vzadu se nebudou úplně tísnit, jak tomu bývá zvykem u jiných kupé. Logicky ale prostoru pro hlavu není na rozdávání. S tím ovšem bude majitel zaručeně počítat.

K čemu

Dvoulitrový naftový čtyřválec nabídne řidiči 143 koní a solidních 305 Nm. Dojem dělá Paceman velmi svižný, ale vždy jen na krátkou dobu. Jakmile se vytratí vrchol točivého momentu, zátah taktéž rychle zmizí. Když se svezete, budete si připadat rychlí a když vám pak řeknu, že stovku zvládne tato verze za 9,4 s, asi tomu nebudete chtít věřit. Ano, Paceman SD není tak rychlý, jak vypadá.

Co mu ovšem jde na výbornou, to jsou okresní silnice. Modely Mini se vždy pyšnily charakterem motokáry, ne jinak tomu je u naftového Pacemanu. Řízení je tuhé a pěkně strmé, kam auto namíříte, tam také bez odmlouvání jede. Přítomnost pohonu všech kol pak dost podstatně vylepší jízdu v zatáčkách. Verze používající pouze přední nápravu k pohonu velmi snadno ztratí přilnavost a začíná bezmocně hrabat. ALL4 je zcela jiná písnička, Paceman je neutrální, počíná si velmi jistě a když třeba potkáte i zasněženou silnici nebo nějakou jinou plochu, můžete si hrát jak malé děti. Paceman dokáže být zábavný.

 

Ovšem diesel tuhle hravost kazí svou nekultivovaností. V tomto ohledu mě Paceman coby auto téměř za 800 000 Kč velmi zklamal. Když si vzpomenu třeba na Dacii Duster po faceliftu, byla její naftová jedna-pětka naprostý tichošlápek ve srovnání s tím, co předváděl tento dvoulitr. Při klidné jízdě automat řadí do dvou tisíc otáček další rychlost, tady problém není, jakmile ovšem zrychlíte a přiblížíte se ke třem tisícům, začíná se tohle Mini projevovat spíše jako užitkový automobil. Motor je hlučný a nekultivovaný. A není ani kdovíjak úsporný. Při klidné jízdě se dostanete k sedmi litrům, na druhou stranu při svižném cestování není ani desítka zas takovým problémem.

Nakonec jsem se za volantem této varianty začal ptát, k čemu vlastně je. Ano, diesel + systém pohonu všech kol je lákavá kombinace. U BMW si navíc dobře spočítají, jestli mají pro své produkty patřičnou poptávku, takže zřejmě zákazníci existovat budou. To ale nic nemění na faktu, že zrovna tahle konkrétní verze  je k ničemu.

Ano, dá se s ní bavit, ano, dá se s ní rychle cestovat na dlouhé trasy a ano, je relativně úsporná. Jenže u všech těchto hodnocení stojí nějaké to „ALE“. Můžete se bavit, ale jestli se chcete bavit, proč si nekoupíte benzin, se kterým dostává zábava za volantem docela jiný rozměr (vyšší použitelné otáčky, rychlejší auto, lepší zvuk). Můžete také cestovat na dlouhé trasy, ovšem za předpokladu kvalitních dálnic, protože Paceman má velmi tuhý podvozek.

 

Zároveň při 150 km/h se dostáváte ke třem tisícům otáček a motor začíná být dost hlučný. Paceman zkrátka není to pravé auto na dlouhé rychlé cestování. A konečně můžete i něco uspořit na spotřebě, jenže diesel je samozřejmě dražší a ve srovnání s benzinovým motorem ušetří maximálně dva litry na sto kilometrů. Vyplatí se vám to?

Závěr je tedy jasný. Kdo chce stylové auto, kdo má peníze a kdo nechce zapadnout v davu, ten bude s Pacemanem velmi spokojen. Kdo chce k tomu všemu čtyřkolku, ten nechť si koupí benzinovou verzi S. Získá tišší, rychlejší a zábavnější auto, zároveň ušetří padesát tisíc na pořizovací ceně. Dieselový čtyřválec mi u Pacemana skutečně moc velký smysl nedává. A nenašel jsem ho ani během týdenního testu. Bohužel…

Mini Paceman SD ALL4
Motor | přeplňovaný vznětový čtyřválec, 1995 ccm, 143 k, 305 Nm
Jízda | 0–100 km/h 9,4 s, 197 km/h, xx l/100 km v testu
Základní cena | 775 000 Kč