V zemi vycházejícího slunce se toho nebojí. Opovrhují aktuálním trendem snižování zdvihových objemů a masovému nasazování turbodmychadel se jen smějí. Odvaha japonské automobilce nechybí, což dokazuje plnými doušky na svém novém přírůstku.

První generace modelu CX-5 mě nechávala chladným. Nikdy mě příliš neoslovila, bylo to auto, které dělalo, co mělo, ale chyběla mu taková ta jiskra, která dokáže převážit misky vah při výběru nového vozu. Ale teď je tu nová generace a hodně věcí se změnilo.

Už dlouho se mi nestalo, abych s autem dorazil na chalupu, sedl si na zápraží a jen tak hodinu „čučel“ na smyslné přední partie vozu. Čelní maska Mazdy mě neomrzela ani s příchodem tmy, kdy v nedalekém rybníčku začínají kuňkat žáby a sluníčko mizí za obzorem. V ten okamžik začalo logo před maskou levitovat – stříbrný znak se vznášel před černým pozadím jako obláček na nebi.

Vážně musím uznat, že se toho Mazda tentokráte nebála a čistý design přídě zvládla naprosto fantasticky. Bok i zadní partie ve stylu MX-5 nevypadají špatně, jen už nejsou tak výrazné. Jako celek působí druhá generace vyváženě a moderně.

Nový model stojí na osvědčeném technickém základu, přičemž technici se zaměřili na zlepšení již dobrého. Pro lepší výhled posunuli sloupky čelního skla dozadu, pro větší prostornost rozšířili rozchod kol a pro větší atraktivitu o pár centimetrů snížili střechu, přičemž posádka neutrpěla. Ba naopak, sám za sebe si dokáže sednout 190cm jedinec, který se hlavou nebude dotýkat stropu. Ve srovnání s podobně velkým Tiguanem nabídne Japonka podobně prostornou kabinu, a navíc o čtyři centimetry širší kufr. Ten mezigeneračně povyrostl o tři litry na celkových 506 litrů. Potěší jeho pravidelné tvarování a možnost sklápět zadní opěradla v poměru 40 : 20 : 40.

Ač se to na první pohled v interiéru nezdá, novinka je daleko příjemnější společnicí. Je uvnitř tišší, zbavená vibrací a různých třesů. Dostala hodnotnější materiály, nové bezpečnostní a asistenční systémy a v podstatě jí nic nechybí. Jasně, nemůžete si ji nakonfigurovat k obrazu svému, na druhou stranu již třetí stupeň výbavy přináší vše potřebné. A za slušné peníze.

Přístrojová kaplička je maximálně přehledná, není sice digitální, ale svou funkci odvádí bez připomínek. Osobně mi vadilo jen pár drobností. Tak třeba loketní opěrku nelze podélně posouvat a využívat ji mohl jen můj loket. Nutné si je také zvyknout na specifické ovládání infotainmentu. Kruhový ovladač na středovém panelu „à la iDrive od BMW“ nakonec oceníte – nemusíte se natahovat k trčícímu displeji a dotykově ho ovládat (to lze pouze v případě stojícího vozu). Řešení je to pohodovější a hlavně bezpečnější, jelikož neodvádí tolik pozornosti. Samotný systém by mohl být ovšem rychlejší.

V Hirošimě umějí plnit přísné evropské emisní normy bez snižování zdvihového objemu a dopování turbodmychadlem. Obojí japonští konstruktéři odmítají a vydávají se cestou vlastní, sice trochu trnitou, ale časem prošlapanou. Zdvihové objemy se nemění, spotřeba ovšem klesá. To je sympatické a dokazuje to fakt, že vyšší zdvihový objem nemusí nutně znamenat vyšší spotřebu paliva. S testovaným kouskem vybaveným dvoulitrem ve spojení s manuální převodovkou a pohonem všech kol jsem v pohodě jezdil za hodnoty udávané výrobcem (6,8 l/100 km). V praxi není problém se dostat na 5,5 l/100 km.

Do dvoulitrové Mazdy jsem přesedl z „malého turbomotůrku“. První kilometry se mi zdálo, že vůbec nejede, je ospalá a působí mdlým dojmem. S přibývajícími kilometry se můj názor začal měnit. Dvoulitr se stal příjemným společníkem. S okolním provozem splynete raz dva a pro předjíždění stačí podřadit a vytočit agregát do vyšších otáček. Samozřejmě, benzinový dvoulitr se nehodí pro letce neustále okupující levý dálniční pruh. Jejich potřebám nemůže stačit již z principu. CX-5 s dvoulitrem vyhoví naprosto dokonale běžným uživatelům, kteří jezdí krátké i delší trasy.

Lehčí řízení nevadí, zvyknete si na něj. Manuální převodovka je naprosto přesná a měla by být vzorem francouzským automobilkám. Rapidně se zlepšilo odhlučnění, aerodynamický hluk ustoupil do pozadí stejně jako hluk od pohonné jednotky. Přestože je posádka lépe izolována i od hluku od pneumatik, ideální to ještě stále není.

CX-5 projíždí zatáčky suverénně a zvládne i rozblácenou polní cestu či lehčí terén. Tlumení nerovností je díky doměkka laděnému podvozku s rozumným obutím příkladné a snese srovnání s nejlepšími SUVéčky v segmentu. Pětce nevadí ani ostřejší zacházení, na rozdíl od šestky v kombíku nemá tendenci se tolik naklánět a plavat. Je daleko stabilnější a jistější. Řízení je v tomto případě radost.

Pro pořízení CX-5 mluví pestrá nabídka různých verzí. Můžete mít model s pohonem předních nebo všech kol, s manuálem či automatem (v šestistupňovém provedení), benzin nebo diesel. A vždy můžete vybírat ze šesti výbavových stupňů.

Verdikt: Tahle Japonka se nerada přizpůsobuje, je svérázná, má své zásady a její kráse jen málokdo odolá. V běžném životě je na ni maximální spoleh, vždy dělá přesně to, co se od ní žádá. Na nic si nehraje a vyznává pohodu, ale i sport.

Mazda CX-5 2.0 Skyactiv-G AWD (2017)

  •  Cena: 761 900 Kč
  • Motor: benzinový čtyřválec, 1 998 ccm
  • Převodovka: šestistupňová manuální
  • Výkon: 118 (160) při 6 000 ot/min
  • Max. rychlost: 198 km/h
  • Zrychlení: 10,9 s

Petr Šikl (autor a foto)