Mercedes-Benz G je vůbec nejdéle vyráběným a stále prodávaným vozem na našem trhu. A i po letech budí respekt, emoce. Je to všeho schopný matador, který dává majiteli za vysoké peníze to, za co si zaplatil. A nově ve verzi Professional také patřičnou prestiž. I proto jsme toto auto, jehož kořeny sahají až do roku 1979, znovu podrobili testu.
Géčko, Geländewagen, krabice… Znáte ho pravděpodobně všichni. A ve většině z vás budí emoce. Za jeho volantem si představujete třeba ruského mafiána, to když ho potkáte v civilní podobě s velkými litými koly, nápisem AMG na zádi, kupou výfuků a v pořádně blyštivém černém laku. Anebo naopak předpokládáte, že ze dveří vyskočí člověk v montérkách a s knírem, co se právě přihnal z nějakého těžkého terénu, kde opravoval komunikační spoj nebo dohlížel na výkop vodovodu.
Mercedes-Benz třídy G byl totiž déle než čtvrt století rozdělen na dvě řady, tedy na tu „lidštější“ pro majitele, kteří potřebují hlavně dominanci nad ostatními, a pak na tu pracovní, která byla vybarvena obyčejnými laky, dozdobena plastovými díly a plechovými koly a uvnitř jste místo luxusu našli jednoduchý volant, pár budíků a několik tlačítek. Hlavně, aby to šlo všechno umýt wapkou. Tento stroj nesl označení G Professional a v modelové nomenklatuře šlo o Mercedes W461 (verze pro bohaté byla W463). Byl to nejbližší konkurent drsného Land Roveru Defender. Nyní ale přišla jedna z nejzásadnějších změn za desítky let. Nové G Professional vychází už také z řady W463.
Co to znamená? Minimálně trochu rozporuplné pocity, které jsem mu ale schopný díky své zamilovanosti odpustit. Ano, pokaždé když kolem mě projede Géčko, nebo ho vidím zaparkované na ulici, musím se za ním otočit, prohlédnout si ho. A myslím, že nejsem jediný. Mercedes už dlouho chtěl výrobu „G“ zrušit, ale na rozdíl od Defenderu zatím Géčko neodešlo do důchodu. Naopak, loni se ho prodalo na světě přes 20 tisíc kusů, což je nejvíc v celé jeho historii. Lidé po něm šílí a nechtějí se ho vzdát. A to je jedině dobře.
Pojďme ale k té rozporuplnosti, která mi nejvíc připomíná asi ten pocit, když potkáte svého známého instalatéra na večerním představení v opeře, jak má na sobě lepší smoking než vy. Tím, že nový Professional vychází z „lidské“ verze W463, musel se i on polidštit. Je to vidět už zvenčí, protože nevypadá chudě. Zvlášť v mnou testované kombinaci, u které nevadí, že je maska chladiče provedená v černém plastu, protože skvěle sedí s barvou kastle. Viděl jsem ale i bílou verzi s černou maskou, a to už zase trochu zavání bídou. Takže tu ne!
Kromě toho má Professional v základní výbavě poměrně hezké 16″ lité disky kol, které jsou zcela samozřejmě oblečené do obrovských balonových pneumatik velikosti 265/70 R16. Jde o gumy All Terrain Goodyear Wrangler (haha, neměly by se spíš jmenovat Geländewagen?). K tomu si nese samozřejmě plnohodnotnou rezervu na zadních, do boku otevíraných dveřích. Víko palivové nádrže je maskované krytkou. Na profesionální model může odkazovat snad jen mřížka, která chrání nahoře posazené blikače proti poškození. Stejně tak se dá dokoupit i ke světlometům. Tady se už ale dostáváme do příplatků, za mřížku se platí 3 680 korun.
Professional je i v dalších detailech pořád profesionál. To když otevřete dveře masivním tlačítkem na klice a musíte s nimi pořádně prásknout, aby se dovřely. Totéž platí pro zadní páté dveře od kufru. Na podlaze nečekejte velurové koberečky. Místo nich je tu… nic! Kovová podlaha, která má některé plochy potaženy hrubým zdrsněním. No, a pak jsou tu ty slavné špunty. To kdybyste nabrali vodu nebo podlahu vytírali, tak pak můžete vše jednoduše vypustit.
Zatímco dřív byl Professional z hlediska interiéru opravdu chudým příbuzným polidštěného Géčka, nyní se s ním může pohodlně srovnávat. Kabina jasně směřuje k běžným SUV, snad až na ta sedadla, která jsou jen látková, a navíc se na ně opravdu strašným způsobem chytá špína, chlupy a vlasy, což jsem neocenil hlavně ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se novinář přede mnou vykašlal na to, aby sedadla patřičně vyčistil od pozůstatků po své zvířeně a evidentně vlasatých členech rodiny.
Skoro šokem je kožený volant, který znám z běžných Mercedesů. Navíc přichází s brutálním kontrastem, kdy má elektricky ovládaný sloupek, ale okýnka se v Professionalu stahují kličkami, lidově švihadly. Masivní zrcátka jako z dodávky jsou samozřejmě také ručně ohýbatelná a nastavitelná. Stačí vyndat ruku z okna. Pak je tu příplatkové vyhřívání sedadel za poměrně vysokých 9 468 korun. Nechybí klimatizace. Budíky také známe z osobních Mercedesů a mají mezi sebou i barevný displej palubního počítače. Ostudou je rádio. Má sice pěknou obrazovku, ale malou. A nehraje moc dobře. USB se připojuje přímo do panelu, takže trochu vypadá jako dokupovaný „Blaupunkt“. Bohužel cenou neodpovídá, protože se za něj Stuttgart neštítí naúčtovat absurdních 26 300 korun.
Počítejte také s tím, že kabina není úplně prostorná. Pokud se cestující vpředu trochu roztáhnou, zbývá na kolena v zadní řadě méně místa. Ale takový problém to zas až tak není. Než jsem s Géčkem vyrazil na víkend, bál jsem se, že kufr bude odkrytý. Nebyl. I když má kovovou podlahu, byla k dispozici nejen roletka na zakrytí bagáže, ale i oddělující síťka, kdybych převážel něco většího. Paráda, pomyslel jsem si. A pak jsem tuhle kufrovou nutnost našel v příplatcích za 17 095 korun. Ano, za roletku a síťku.
Dost řečí, tohle je auto na hrátky v terénu. Má k tomu pod kapotou velmi slušné náčiní. Model 350 d znamená vznětový šestiválec o výkonu 245 koní a hlavně pořádném točivém momentu, rovném 600 Nm. A i když krabice váží dvě a půl tuny, dokáže s ní pěkně cloumat. Pojďme nejdřív mimo silnice, to je jeho přirozené prostředí. Tam totiž oceníte skvělou dávkovatelnost plynu, protože pedál má poměrně dlouhý chod. A pak také pohotový sedmistupňový automat, který řadí velmi dobře. Můžete si ho pohlídat i manuálním řazením páčkami pod volantem.
Professional se od modelu do Pařížské ulice liší i lepší světlou výškou. Od země to je k šasi dobrých 245 mm, což je o 10 mm víc než u „neprofesionála“. To už samo o sobě pomůže překonat kdejaký problém, ale pak je tu ještě možnost redukční převodovky a kompletní sada tří uzávěr diferenciálu, tedy vpředu, vzadu a uprostřed. Nejlepší na tom je, že nemusíte bojovat se zasekávající se pákou, jako tomu bylo u Defenderu, ale hezky ovládáte všechno stiskem jednoho tlačítka. Je to takový instantní off-roading. Prostě stisknete patřičný čudlík a můžete vyrazit kamkoliv.
V kombinaci se silou motoru, balonovými pneumatikami a správně nastaveným podvozkem si pak můžete užít opravdu rychlou jízdu i v těžších podmínkách. Moc se mi líbilo, jak jsem s Géčkem zbrázdil polní cesty, úvozy a bahnité pozůstatky po traktorových kolejích, jako by se nechumelilo. Auto dokáže přeletět přes díry, rigoly a kameny bez jediné újmy. Spousta překážek se do interiéru ani nepřenese, jako by neexistovaly. Do supertěžkého terénu jsem tentokrát nestihl zamířit, ale něco mi říká, že tak schopný off-road jen tak nenajdete. Pod to se klidně podepíšu.
Silný diesel má ale obrovskou výhodu i na silnici. Zejména v porovnání s Defenderem, na kterého vzpomínám s láskou, až na ty nutné přesuny po dálnici. Mercedes je mnohem kultivovanější a také mrštnější. Klidně sešlápněte plyn až na zem a auto přes svůj hmotnostní handicap vyrazí kupředu poměrně hbitě. Až vám to na takovou kostku přijde nepatřičné. Můžete tedy klidně ostře předjíždět nebo pospíchat po dálnici. Povolených 130 km/h není problém a na výletě po Německu využijte rychlost až do omezovače, tedy 160 km/h. Samozřejmě má „G“ jedny z nejhorších aerodynamických vlastností mezi auty, takže počítejte s vysokou spotřebou – klidně s 13 litry nafty na 100 km, někdy umí vystoupat i na 16. A také s hlukem, o který se nestará poměrně kultivovaný diesel, ale sténající vzduch, který se marně snaží tuhle divokou cihlu obtéct.
Jinak je ale Géčko pohodlné, a to možná až překvapivě. Klidně bych s ním vyrazil i na delší cestu. Jednak se mi líbí výhled jako z rozhledny, jednak je v rychlostech pod 100 km/h slušně utlumený, a navíc i pohodlný. Jasně, v zatáčkách se chová pořád jako pravý těžký off-road, tedy jako rozdováděná koza. Volantem je ho potřeba občas trochu korigovat, a když přijde zatáčka, musíte do ní najet opatrněji. Nejlépe s rozvahou a klidem. Párkrát jsem to zkusil rychle a zjistil, že Géčko se i v nové podobě velmi rychle dostane na hranu. Ale žádný strach, v takovém případě se o bezpečnost postará elektronika, která zasáhne opravdu hodně tvrdě a nenechá vás ulítnout.
Závěr je jasný. Osobně Mercedes G miluji, a tak rozumím tomu, že si ho lidé pořizují. Je to klasik, je schopný a dokáže se předvést v těžkém terénu i jako poměrně solidní dopravní prostředek. Jasně že v Česku není mnoho míst, kde byste ho opravdu použili, a tak je zřejmé, že si ho povětšinou lidé pořizují hlavně pro občasnou zábavu na polňačkách a k sebereprezentaci. Není se ale čemu divit. Mercedes už desítky let vyrábí povedené auto, které už prakticky nemá konkurenci. Tak doufám, že nová verze je předzvěstí toho, že tu ještě hezkých pár let bude.
Verdikt
Mercedes-Benz G překvapivě dobře funguje i na silnici, takže jde o použitelný vůz. Díky nové verzi už za jeho volantem nevypadáte jako zaměstnanec telekomunikační společnosti, který právě jede vyřešit odpojený kabel někam do lesa. Luxusnější provedení ale znamená vysokou cenu. Dát přes dva miliony korun za off-road chce hodně nadšení. Ale chápeme ho.
Mercedes-Benz G 350 d Professional
- Převodovka: 7stupňová automatická převodovka, pohon všech kol
- Motor: 2 987 ccm, přeplňovaný naftový šestiválec
- Cena: 2 075 150 Kč
- Testovaný vůz: 2 175 710 Kč
- Rozměry: Výška 1 980 x Šířka 1 875 x Délka 4 764
- Výkon/točivý moment: 180 kW (245 koní) při 3 600 ot/min /600 Nm mezi1 600–2 400 ot/min
- Zrychlení: 8,8 s
- Maximální rychlost:160 km/h
- Dojezd: 969 km
- Spotřeba: oficiální 9,9 / test 12,7
- Hmotnost: 2 612 kg
Text: Jan Markovič, Foto: Vojtěch Zikmund
