Bohatým bere, chudým dává. Tak je možné charakterizovat Dacii Duster, která  dorazila počátkem roku na český trh ve své druhé generaci. Žádná revoluce se nekonala, osobnost i povaha zůstaly stejné, došlo jen na evoluční kroky. Proč také měnit něco, co zákazníkům vyhovuje a v praxi skvěle funguje?

Jak už to u novinářských vozů bývá, do testu dorazil Duster poháněný dieselem ve spojení s vrcholnou výbavou Prestige a samozřejmě ve verzi s pohonem všech kol. Započtou-li se k ceně tohoto provedení příplatky, rázem se cena vyhoupne přes půl milionu korun. To není ve srovnání s konkurenčními SUVéčky vůbec špatné. S ohledem na neprémiový segment to ale není žádná láce. Vždyť základní provedení Dusteru startuje na částce poloviční. No nic. Pojďme se na něj podívat.

Konečně nastal den D. Den Dacie, den Dusteru. Nemohu dospat a hned brzy ráno dorážím na předávací místo, abych se konečně svezl žhavým přírůstkem. Přece jen dotazů na nový Duster každý den přibývá a má zkušenost s ním je zatím nulová. Tato Dacie vzbuzuje v českých končinách nebývalý zájem, zejména u starších jedinců si tento model vybudoval skvělé renomé a dlouhodobě patří díky příznivé cenové politice k nejpopulárnějším modelům. Přicházím tedy na parkoviště, kde stojí na různých místech tři Dustery v oranžovém laku Atacama. Všechny exempláře považuji za modely po faceliftu. Rozhlížím se dále, ale to už ke mně přichází pán s protokolem o předání a s klíčky od vozu (rozumějte s kartou). Jaké je mé překvapení, když se s kartou k vozu přibližuji a on se sám odemyká. To nebylo u předchůdce možné. Nyní můžete mít bezklíčkové odemykání (hands-free kartu) za šest tisíc korun. Stejně tak startování probíhá pomocí tlačítka jako u prémiových modelů. Vůz ještě jednou raději před startem obcházím, a jakmile se trochu víc vzdálím, Duster se sám zavírá, zámky se slyšitelně zaklapnou a dochází na pozdrav pomocí dvojitého ztišeného zatroubení.

Světelný LED podpis za doprovodu vycházejícího sluníčka jasně potvrzuje, že tohle je nový Duster. Ten, který poslední týdny vzbuzuje nevídaný zájem. Druhá generace vypadá na první pohled pořád stejně, dokonce i rozměry karoserie se nijak zásadně neměnily. Zkoumám bedlivě přední partie a přicházím jim na chuť. Není tam nic, co by se mi nelíbilo. Přestože se boční silueta nezměnila, je podle Dacie téměř každý díl nový. No, nezbývá než lidem z Dacie věřit. Vzadu to není rovněž špatné, ale nemohu se zbavit dojmu, že zadní svítilny se inspirovaly u Jeepu Renegade.

Dacia Duster se fantasticky trefila do černého a postavila levný vůz, který uspokojil potřeby motoristů. Od mateřského Renaultu si bere již zaplacené technologie a běžným uživatelům dopřává technologie z luxusnějších modelů. Zejména zástupci starší generace, toužící po tom nejlepším posledním automobilu ve svém životě, si mohou za ušetřené peníze dopřát nový vůz, který vyhoví jejich potřebám. O úspěchu Dusteru mluví jasně prodejní čísla, za sedm roků se prodalo přes dva miliony exemplářů, přičemž se ve většině případů jedná o privátní zákazníky.

Jak jsem už nakousl, propozičně zůstala novinka věrná rozměrům první generace. Duster nepovyrostl a zachování celkové kompaktnosti jde částečně proti trendu (na šířku je dokonce nepatrně užší). Také světlá výška podvozku (21 cm) zůstala stejná. Změny na zevnějšku Dusteru jsou spíše neviditelné. Karoserie byla zesílena, vybrané komponenty přibraly podle automobilky na síle a byla použita tužší ocel. Pevnější je pak přední rám, který nemá přenášet tolik vibrací k cestujícím. Výrazně lepší je rovněž odhlučnění – výrobce použil větší množství těsnicích materiálů a například přední okna přibrala 0,35 mm na síle. Přesto všechno si novinka uchovává nezaměnitelný vzhled. Tuhle Dacii si tak s jiným modelem nespletete.

Po opětovném otevření dveří se soukám do kabiny a zkoumám mezigenerační odchylky. Nový je volant. Tahám za páku nastavení sloupku řízení a jásám radostí – konečně lze volant nastavit ve dvou osách. O velké překvapení se starají otočné ovladače automatické klimatizace (ano, Duster dostal vůbec poprvé automatickou klimatizaci, získat ji můžete od výbavy Comfort za osm tisíc korun). Kruhové ovladače se chlubí luxusním provedením, kovovým ozdobným obroučkem a integrovaným displejem zobrazujícím teplotu a příslušné piktogramy. Že by Dacie nakupovala u čtyř kruhů? Každopádně toto provedení potěší, stejně tak nad nimi umístěná řada „klavírních“ tlačítek. Pokud některé zmáčknete, rozsvítí se nad ním elegantní červený proužek. A zase jsme v Ingolstadtu. V horní části středového panelu našel své místo dotykový displej multimediálního systému s navigací zachycující obraz ze čtyř kamer kolem vozu. Displej funguje rychle, jen grafika odkazuje na příslušnou cenovou kategorii. Velká písmena na kontrastním podkladu ocení starší řidiči, mladí budou zklamaní. Opakem je přístrojový štít. Ten dostal skvěle čitelnou dvojici kruhových budíků, mezi něž se vloudil TFT displej palubního počítače s titěrným fontem (první tři výbavové stupně disponují LCD displejem s větším „retro“ fontem).

Přední sedadla dostala sedák delší o dva centimetry, opěradla mají tužší výplň, takže už nesedíte jak v pohovce a záda tolik nebolí. Přesto kombinace vyššího posedu a vzpřímenější pozice nebude ideální na zdolávání mnohasetkilometrových tras. Při běžných cestách ale dokonale vyhoví, lepší je totiž i boční opora sedadel. Méně prostoru je na šířku, kabina je poměrně úzká a dva urostlejší jedinci budou sedět celkem blízko u sebe. Naštěstí mezi sedadly nechybí loketní opěrka. Příplatkové vyhřívání předních sedadel za šest tisíc korun se zapíná pomocí nepodsvíceného tlačítka na boku sedadla, což není příliš praktické. Vyhřívání je pouze jednostupňové a po chvilce vám udělá ze zadnice hodně propečený steak. Do zadních sedadel pak zapadnete jako do namočené houby.

Zavazadlový prostor je mělký a svou velikostí příliš neohromí. Navíc se jeho velikost liší podle toho, zda máte verzi s pohonem přední nápravy (torzní příčku) nebo jako v mém případě prostorově náročnější pohon 4×4 (víceprvková zadní náprava). V prvním případě využitelný objem činí 445 litrů, v druhém pak 411 litrů. Objem dále snižuje přítomnost plnohodnotného rezervního kola, které získáte za osmnáct stovek a při jízdě mimo terén je nenahraditelným pomocníkem. Kufr působí příjemně i díky čalounění. Prostor pro zavazadla zvětšíte sklopením opěradel zadních sedadel, která jsou u vyšších výbav dělená. Přechod mezi níže položenou podlahou kufru a sklopenými sedadly není u verze 4×2 tak plynulý jako u provedení 4×4. Novinkou v kabině je „šuplík“ pod sedadlem spolujezdce, kam se dají odložit různé předměty. A v neposlední řadě se zlepšila bezpečnost posádky, šest airbagů je standardem (předchůdce měl jen čelní a boční, chránící hrudník a hlavu).

Stále pohodář

Po zvednutí kapoty překvapí dvě plynové vzpěry, což je řešení, které závidí celá řada mnohem dražších modelů. Co se týče nabídky pohonných jednotek, tady se žádná revoluce nekonala. Základní model pohání benzinová šestnáctistovka SCe (v nabídce je i verze spalující LPG) nebo přeplňovaná dvanáctistovka TCE. Zájemce o diesel uspokojí dvojice patnáctistovek dCi – o výkonu 66 nebo 80 kW, přičemž silnější variantu můžete spárovat s automatickou převodovkou EDC. Tedy v případě, že oželíte pohon všech kol. Pětistupňový manuál je vyhrazen šestnáctistovce SCe s pohonem předních kol, šestikvalt pak čtyřkolkám, přeplňované dvanáctistovce a všem dieselům. Výrazný rozdíl je patrný mezi nastavením převodů u šestirychlostního manuálu u verze s pohonem předních a všech kol. U čtyřkolky je jednička extrémně krátká a částečně nahrazuje redukci.

Zkoušená silnější patnáctistovka dCi je trochu hlučnější, uvnitř vozu ale tolik nevadí. Hluk i vibrace jsou v mezích normy a nevybočují z průměru. Na první krůčky s Dusterem si je třeba zvykat. Jednička je hodně krátká a v praxi slouží pouze k cuknutí s vozem dopředu. Hned nato je nutné řadit dvojku, trojku, čtyřku a už při šedesátce pětku. Rozjezdy na semaforech jsou tak o neustálém řazení, což starším řidičům pamatujícím žigulíky a stodvacítky rozhodně nebude vadit. Nezatížený Duster se úplně v pohodě rozjede na dvojku. Na rychlostních silnicích či dálnicích pak přijde vhod „dlouhá“ šestka, která přispívá k rozumným otáčkám.

Francouzský čtyřválec dCi si má říkat o příděl 4,7 l/100 km, což není nedosažitelná hodnota, v praxi je nutné počítat s litrem navíc. V mém případě se průměrná spotřeba pohybovala neustále kolem šesti litrů.

Samotná jízda je příjemná, ani se nechce věřit, že Dacia neprováděla na nastavení podvozku žádné větší změny. Mezigeneračně se Duster na nerovnostech téměř nehoupe a jeho projev je v každém případě jistější. Rozbitá polní cesta dovoluje pelášit rychleji než dříve, tlumiče včas zachytí karoserii a nedovolí jí vznášet se v oblacích. Rozkmitání karoserie či skoky jsou otázkou až doopravdy zběsilého tempa. Po asfaltu není problém uhánět tachometrovou stosedmdesátkou, to je rychlost kdy posádka stále netrpí hlukem od podvozku ani obtékajícího vzduchu (Kadjar může jen tiše závidět). Nikde nic nevrže, neskřípe, při cestování panuje stále pohoda.

Výlet do bahna znamená jediné – zajisté se umažete. Spodní hrana dveří nepřekrývá prahy, což si žádá velmi opatrné vystupování. Přesto to nohavice vašich kalhot zaručeně schytají. Špindíru z vás udělají i kliky dveří, pod které se dostává bahno. Kapesníček se tak stane nutnou výbavou každého majitele.

Z Dusteru je dobrý výhled a díky slušným nájezdovým úhlům zdolá i výraznější terénní zlomy. Problém mu nedělají prudší bahnitá stoupání a všude, kam jsem se s Dusterem odvážil, tam projel. A pokud ho budete pokoušet stále víc a víc, jednou můžete zůstat viset na břiše a sledovat visící kola ve vzduchu. Jízdu v terénu usnadňují na obrazovce zobrazované úhly náklonu, kompas nebo čtyři kamery monitorující okolí vozu. Ty usnadní nejen parkování, ale také pohyb ve stísněných podmínkách či mezi překážkami, např. kameny. Další novinkou je asistent pro sjíždění svahů, ten udržuje rychlost při jízdě z prudkých kopců (dokonce i při neutrálu). Duster rychle topí a k naprosté spokojenosti chybí jen vyhřívání volantu nebo čelního skla. Ale to už je jiná cenová.

Pohon všech kol je stále stejný, Dacia nic nevyvíjela a systém 4×4 pochází stejně jako dříve od Nissanu. Kromě pohonu předních kol je možné zvolit automatický režim, kdy se točivý moment přesouvá podle potřeby mezi přední a zadní nápravou. Pro terén je pak určen režim Lock, který funguje do rychlosti 80 km/h a rozděluje točivý moment mezi přední a zadní nápravu v poměru 50 : 50.

Samotné řízení je lehčí, ale poměrně pomalé. Hydraulický posilovač byl vyměněn za elektromechanický, který by mohl mít především kolem středové polohy více citu. Cílové skupině ale toto nastavení bude plně vyhovovat. Na druhé straně ujíždějící přední kola poznáte ještě před zásahem stabilizačního systému, tak to není vyloženě špatné.

Při volbě nejdražšího motoru a kompletním doplnění výbavy se výsledná cena přehoupne lehce přes půl milionu korun. Oproti tomu základní provedení pořídíte za polovinu – přesně řečeno za 259 900 Kč. Obejít se ale budete muset bez klimatizace. Ta je dostupná až od druhého stupně výbavy (+ 31 000 Kč), navíc za příplatek 15 000 Kč. Nejlepším poměrem výbava/cena disponuje třetí výbavový stupeň Comfort. Tam v cenách od 312 900 Kč prakticky nic zásadního nechybí. Bezpečnostní výbava je u všech variant kompletní. Standardně je poskytována tříletá záruka, dokoupit lze až pětiletou. Duster je v některých věcech kompromisní, za dané peníze však žádné jiné podobně velké SUV nekoupíte.

Duster nikdy neohromoval bezpečnostní výbavou, zkrátka přinášel jen to nejnutnější. Nyní je situace daleko lepší. V základu dostanete šest airbagů, a když budete chtít, můžete počítat se čtveřicí kamer monitorujících okolí auta, se systémem hlídání mrtvého úhlu, s asistentem sjezdu z kopce, s automatickou klimatizací či s bezklíčkovým odemykáním a startováním.

Dacia Duster vyhoví nejen starším uživatelům, ale dobře poslouží v rumunských kopcích, na ukrajinských pláních i lidem na českém venkově. Druhá generace navazuje na sedmiletý bestseller, rozvíjí a zlepšuje již dobré. Duster je schopný nejen na silnici, ale také tam, kde končí hladký asfalt. Mezigeneračně je kultivovanější a modernější. Některé věci by zasloužily zlepšení, to by ale tato Dacia ohrozila modely od Renaultu a byla za úplně jiné peníze.

Dacia Duster 1.5 dCi 80 kW, 4×4, Prestige

  • Převodovka: Manuální šestistupňová, pohon všech kol
  • Motor: 1 461 ccm, vznětový přeplňovaný čtyřválec
  • Rozměry: Výška 1 682 / Šířka 1 804 / Délka 4 341 / Rozvor 2 676
  • Výkon: 80 kW (110 koní) / 4 000 ot/min
  • Točivý moment:260 Nm / 1 750 ot/min
  • Zrychlení: 12,4 s
  • Maximální rychlost: 169 km/h
  • Dojezd: 808 km
  • Spotřeba: oficiální 4,7 /test 6,2
  • Zavazadelník: 411/1 444 l

Petr Šikl (text), Vojtěch Zikmund (foto)