Musím na chvíli zastavit a vydýchat se. Právě jsem v takovém lepším rodinném kombíku zažil brutální zrychlení, řev motoru a průlet zatáčkou, který mi na těle vytvořil tak silnou husí kůži, že jsem se bál, aby mi ještě nenarostlo peří. Mercedes-AMG E 63 S kombi je něco tak šíleného a zároveň krásného, že tomu nebudete chtít prvních pár set kilometrů snad ani uvěřit.
Vypadá jako celkem obyčejný rodinní kombík, že? No, ne tak obyčejný. Je jasné, že máme tu čest s Mercedesem třídy E, který je jedním z nejpovedenějších aut současné produkce Mercedesu. Tak povedeným, že zahýbal prodeji celé značky a mnozí věří, že je ještě lepší než třeba velké Esko. I když je zejména v černé barvě nesmírně nenápadným kouskem, bližší zkoumání prozradí typické indicie. Dokonale zpracovaný aerodynamický nárazník na přídi, masivní třmeny brzd, nápisy AMG všude možně a obří výfuky na zádi. K tomu je o poznání nižší než běžné kombi, což vám dojde hned, jak se vedle něj postavíte. Affalterbach v plné kráse, těší mě!
Otevřete dveře a efekt, který způsobují drobné odlišnosti od běžné produkce, opět vytvoří jiný interiér, v němž budete okamžitě vědět, jak se věci mají. Kdyby vám to snad neprozradil speciální volant kombinující potah z kůže a Alcantary s plochým dnem a sportovní linkou na vrchu, nádherné hliníkové pedály nebo ozdobné desky z uhlíkového vlákna, je tu pro jistotu nápis AMG na krytu držáku na kelímky a embosované logo Affalterbachu na hlavové opěrce.
Mimochodem, sedadla AMG se sportovním střihem, která také kombinují dva druhy látky na svém potahu, jsou opravdovou lahůdkou. Neznamená, že když už si pořídíte něco se značkou AMG, že budete muset trpět ve skořepinách. Ano, ve skořepinách, po nichž tolik toužíte třeba na závodním okruhu, ale při běžném cestování vám zlikvidují zdraví během několika stovek kilometrů. Tahle sedadla jsou pevná a v zatáčkách nekompromisní, ale zároveň velmi pohodlná. Měkoučká a snadno nastavitelná. Vyhřívaná i odvětrávaná. Luxus!
Luxus je ostatně slovo, kterým se dá popsat i zbytek kabiny. A to nejen výbava, které dominují reproduktory křišťálově znějícího audia Burmester, obdařeného kryty reproduktorů z vrtaného hliníku, ale i prostornost. E kombi bylo vždycky etalonem své třídy. Nabízelo velkou porci prostoru na zadních sedadlech i v kufru. A totéž platí o nové generaci, ať už si koupíte model s naftovým čtyřválcem nebo tohle. Můžete si být vždy jistí, že pod elektricky otvíranými pátými dveřmi najdete 640 litrů pro svá zavazadla a celkem až 1 820 litrů, když sklopíte zadní sedačky.
Proč to říkám? Proč řeším kufr, když jsou tady všichni natěšení na brutální jízdu, kterou písmena AMG na zádi Éčka slibují? Protože přesně v tom tkví kouzlo tohoto modelu. Ve faktu, že v jednu chvíli můžete být spořádaným otcem od rodiny, odvézt děcka do školky, zajet s tchyní do IKEA a přivézt ženě šaty z čistírny. Dokonce můžete, když to bude nutné, předstírat přede všemi, že máte jen prostě trochu upravené rodinné auto. Ale když to nikdo z vašich blízkých neuvidí, stisknout tlačítko a proměnit vůz v krvelačnou bestii.
No, trochu přeháním. Výše uvedené by se vám povedlo, pokud byste měli mezi příbuznými hluché. Po nastartování totiž motor do výfuku vyštěkne a pak spokojeně zabublá, i když máte komfortní režim. Je to takové pozdravení. Dobrý den, jsem jen a jen váš a dělejte si se mnou, co chcete. Jen bych vás měl upozornit, že umím kousnout. A teď se připoutejte!
Ono se ale není čemu divit. Pod přední kapotou je totiž pečlivě schovaný motor ze supersportovního Mercedesu-AMG GT. Jde tedy o dvojitě plněný benzinový osmiválec o objemu rovných čtyř litrů, který má dvě výkonnostní varianty. Standardních 571 koní a ve verzi S pak 612 koní. Jistě, proč troškařit! Takto napsané je to prostě jen číslo. A i když vám řeknu, že třeba takové Lamborghini Huracán má o dva koníčky méně a McLaren MP4-12C dokonce o 12 méně, tak to pořád bude jen vyjádření na papíře. Tahle situace se musí bezprostředně zažít.
Představte si, že jedete v kombíku. Hodně místa, velké displeje, zábava… A pak řidič sáhne na kolébkové tlačítko systému Dynamic Select a posune ho nenápadně z komfortního režimu o dvě pozice dál. Sport plus (a to tam máme ještě Race). Najednou zvuk zhrubne, to jak se otevřou klapky u výfuku (lze i manuálně speciálním tlačítkem). Cítíte, jak je kombík naježený, protože mu zároveň ztuhly tlumiče nastavitelného podvozku na třetí, tedy nejtvrdší polohu. Devítistupňová převodovka se přehodí z hladkého, až nezaznamenatelného přežehlování jednotlivých převodových stupňů do režimu připomínajícího satanův kladkostroj a je jasné, že každé přeřazení bude doprovázené šlehou od biče. Řidič zastaví a začne se potutelně usmívat a vy víte, že jako spolujezdec jste odkázán na jeho milost.
Noha dolů, vepředu dojde k detonaci malé atomové bomby. Kdyby někdo v tu chvíli sledoval výfuky, všimne si snad i toho pověstného hřibu. Auto kupředu vystřelí takovou rychlostí, že vám z vytřeštěných očí začnou samovolně tryskat slzy strachu a vzrušení zároveň. Sevřené půlky, prsy zaťaté do Alcantary a ručička utíkající po rychloměru rychlostí zvuku. Ještě že je virtuální, pomyslíte si, ale než váš mozek vůbec stačí jen takovouto jednoduchou myšlenku vyplodit, už překračujete hranici 100 km/h. Z úplného stání to sem trvalo těžko představitelných 3,5 sekundy. Auto zrychluje dál a dál, 200, 250… 290 km/h je maximum. V tu chvíli víte, že kdybyste se delší čas takto pohybovali, utečou na zemi roky, a až zaparkujete, najdete všechny své kamarády o několik let starší, zatímco vy vystoupíte jako mladík.
Rychlost je jedna věc, druhá je, jak ji auto podává a jak si s ní poradí. Němci na E63 AMG S předvádějí dokonalou hodinářskou práci. Přetavení filozofie rychlosti do supermoderní techniky. Dokonalý motor a skvělý podvozek doprovází devítistupňová automatická převodovka, která řadí jako v nějakém závodním speciálu. Když vše necháte na automatu, bude vás při každém zařazení vyšší rychlosti kopancem posouvat ještě víc kupředu. V manuálním režimu vás nechá hrát si do aleluja a radovat se z toho, když při brzdění před zatáčkou podřadíte a výfuky zabouří jako před tropickou smrští. V tu chvíli i kolemjdoucí pochopí, že tohle není normální kombík.
Jsou ovšem lidé, řidiči, a není jich málo, kteří mohou zdvihnout prst do vzduchu a káravě připomenout, že se čtyřkolkou prostě není taková legrace jako se zadokolkou. Mohou vyjít do ulic s transparenty „My chceme drift“ nebo „Jízda bokem je náš směr“. Ale to by se měli podívat na nápis na zádi Éčka pozorněji. 4Matic totiž doplňuje takové malé, nenápadné plus. Co to znamená?
Nový pohon všech kol, chytře dělící sílu mezi zadní a přední nápravu. Ale když se chce, nechá ji všechnu proudit pouze na zadní kola. Všech těžko pochopitelných 850 Nm. A pak je tu ještě režim Drift, který zaručí, že se přední kola nepřipojí vůbec a že se zadní samosvorný diferenciál pustí tak silně do práce, až se bude z pneumatik kouřit. Tohle je to nejlepší, co Mercedes mohl fanouškům přinést. Dvě auta v jednom!
Je nutné upozornit na to, že pokud dojde na lámání chleba, je E 63 AMG S použitelné i ke každodennímu životu. Kombík to je, na výlet se jede. Samozřejmě to s sebou nese určité starosti. První je spotřeba. Ne že by majiteli auta začínajícího na ceně 3,5 milionu korun měl zas až tak vadit fakt, že s ním bude v průměru jezdit tak za 20 litrů 98oktanového paliva na 100 kilometrů, ale spíš to, že tím pádem nebude mít právě vynikající dojezd. Počítejte někde okolo 300 kilometrů (když si nebudete příliš hrát). Nastavitelný podvozek je i v komfortním režimu o poznání tužší. Tam, kde se běžné E vzduchem nese jako žehlička přes samet, je cítit u AMG kdejaká díra a výmol. A jestliže Éčko vyznávám jako opravdový balzám na české slepenice, AMG vidím jako typický vůz na uhlazené německé „štrásy“. No a pak jsou tu ještě ty karbon-keramické brzdy, za které někdo, kdo nám specifikoval testovaný vůz, připlatil 221 170 korun. Brzdy téměř v ceně základní Škody Fabia! Paráda na okruh, jsou neunavitelné. Ve městě je budete proklínat, až budou studené naříkat opravdu hlasitým kvílením, přitahujícím pozornost širokého okolí. Bez nich to bude určitě lepší.
Tohle jsou ale jen minoritní problémy. Mercedes-AMG E 63 S kombi ukazuje, jak jsme my, jako lidstvo, za pouhých pár desítek let postoupili kupředu. Lamborghini Diablo, Ferrari F40, Bugatti EB110. Všechno to jsou auta z plakátů, sny kluků a krásné kousky hrdých majitelů. Ti se museli potýkat s nepohodlím, strachem ze zabití a příšerně vysokými provozními náklady, nemluvě o naprosté nepraktičnosti. Teď tu však máte rodinné kombi, které zvládne totéž, ne-li víc než supersporty z vlhkých klukovských snů. Žijeme v neuvěřitelné době…
Text: Jan Markovič, Foto: Vojtěch Zikmund
