Kategorie, která ještě před pár lety Evropany takřka nezajímala, zažívá dnes boom. Vděčí za to hlavně Volkswagenu Amarok, který ji na starém kontinentu zpopularizoval. A když něco dělá jedna německá automobilka, dřív nebo později se přidá další. Ale jak na to, když nemůžete čekat třeba šest let na vývoj nového vozu? Zavolejte do Japonska!

Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše a tomu, kdo to ještě neví, prozradím jasnou linii tohoto příběhu: Mercedes-Benz X je ve skutečnosti předělaný Nissan Navara. Šokuje vás to? Není proč? Nejen v této kategorii se dnes už běžně setkáváme s auty, která mají základy někde jinde. Fiat Fullback je ve skutečnosti Mitsubishi L200. Renault Alaskan je také Nissan Navara. No a rovněž Mercedes má zkušenosti s převzetím cizí techniky a obrandováním vlastní značkou – kdo by neznal Mercedes-Benz Citan alias Renault Kangoo?

Taková spolupráce ani není v zásadě zavrženíhodná, jakkoliv se zdá, že třeba právě s Citanem Mercedes tak trochu šlápl vedle (Citan si na začátku vysloužil kvůli své stavbě špatné hodnocení Euro NCAP a ostuda byla na světě). Nissan je přece jen solidnější základ. A Mercedes potřeboval střelivo, protože Volkswagen se svým Amarokem je stále úspěšnější. A navíc natolik drzý, že ho poslal na silnice jen se silným šestiválcovým motorem. To má Mercedes mimochodem také v úmyslu a motor bude mít dokonce stejný výkon jako u Volkswagenu. Než se ale za jeho volant dostanu, je nutné seznámit se s verzí, která je víc japonská než německá.

Tedy o designu to rozhodně nelze říci. Nedá se upřít fakt, že se ve Stuttgartu snažili zamaskovat asijský původ vozu, seč jim síly stačily. Příď kompletně předělali po vzoru dnešních Mercedesů a výsledkem je pick-up, který za A mezi ostatními pick-upy působí sebevědomě a hodnotně, a za B ho z předního pohledu zaměníte s SUV Mercedesu, což byl zřejmě cíl. Z boku ale už vědět nebudete – prostě klasický pick-up jako každý jiný s typickými tvary. A totéž platí i pro záď, kde se neměli designéři jak vyřádit.

Jak být „praktisch“?

Zastavím se na chvíli právě u zádi, testované auto totiž dorazilo s doplňkovou výbavou v podobě zastřešení korby. Vybrat si můžete z několika doplňků, jako jsou rolety nebo výklopné dekly, anebo nechat korbu zcela otevřenou. To podle toho, jak budete auto využívat. Zastřešení se ztmavenými skly je ideální pro běžnější cestování se zavazadly, jen se naučit ho otvírat! Není tu klika, ale jen zámek, horní sklo tak budete tahat v horším případě za klíč, v méně pohodlném pak za boky. Ještě že se lze k okrajům krby dostat i přes boční skla…

Korba má rozměr 1 581 mm x 1 560 mm, do prostoru tu logicky zasahují oblouky nad koly. Přesto ji ale využijete pohodlně pro přepravu opravdu velkých nákladů. Jen mé kolo s rámem 29″ bylo nutné rozložit, protože by se sem na délku nepoložilo. Bez doplňkového zastřešení bych ho sem pohodlně postavil a zajistil upínáky. Na korbě je dostatečné množství ok pro jejich připevnění. Vyplatí se pořídit i tažné zařízení, protože X pohodlně utáhne i 3,5 tuny na brzděném přívěsu a tohle auto se i vzhledově hodí k tomu, aby odtáhlo vaši luxusní plachetnici na Slapy.

Z praktického hlediska se podívejme též na kabinu. Ta je zejména v oblasti zadních sedadel už méně dostatečná. Cestující tam budou trpět nejen kvůli kratším sedákům, ale i faktu, že jsou opěradla v příliš vzpřímené poloze, se kterou se kvůli zadní stěně nedá nic dělat. Podivně se také sedí o něco výš než vpředu. Pokud budete mít elektricky ovládané zadní okno, cestující vzadu si ho paradoxně ani neotevřou. Budou o to muset požádat řidiče, který má při ruce k této funkci dedikované tlačítko. Hodilo by se také větší množství odkládacích prostor, což je ale spíš jen detail.

 Němec jen tak napůl

V kostce existují dva způsoby, jak převzít auto od jiné automobilky. První a jednodušší je, když si vezmete celý model a přelepíte jen logo. Druhým způsobem je nasadit na něj vlastní design, což Mercedes, jak už vzhled předku napovídá, udělal. Naštěstí i v kabině. Třeba takový Renault se s Alaskanem vůbec nepáral a uvnitř najdete stejnou palubní desku i tlačítka. Faktem ale je, že Mercedes v přestavbě nešel úplně do hloubky.

Ano, je tu nová palubní deska s masivním lesklým dekorem, výraznými výdechy klimatizace a displejem zábavního systému Command uprostřed. Stejně tak budete v ruce držet luxusní volant Mercedesu v kůži se sadou tlačítek a přitom odečítat rychlost z typických mercedesovských budíků. A ti, kdo ještě v autě ze Stuttgartu nejeli, budou chvíli bojovat s jednopáčkovým řešením ovladačů pod volantem. Jenže pak tu narazíte i na pár detailů Nissanu a kouzlo se do jisté míry může vytratit. Třeba volič na přepínání pohonu všech kol nebo tlačítka vyhřívání sedadel umístěná na jejich základnách. Ajajaj…

Nicméně ke cti Mercedesu je potřeba zmínit fakt, že X doplnil dlouhým seznamem výbavy, která je v ceně, případně si ji lze ještě dokoupit. Slušné audio, sada asistentů včetně čtečky dopravních značek a také praktická sada kamer kontrolujících při parkování kompletní okolí vozu přijdou vhod a opět zazvoní na notu prémiovosti. A pak je tu ještě jeden moment, který vás přesvědčí o tom, že možná vážně sedíte v autě, které si hvězdu na kapotě zaslouží…

Jezdi jako pán

Tím momentem je, když sednete dovnitř a stříbrným tlačítkem nastartujete. Pod kapotou není šestiválec, na který se všichni těšíme, ale postarší naftový čtyřválec o větším objemu 2,3 litru a výkonu 190 koní, který má i Nissan Navara. Nastartování doplní jedno mocné nadechnutí, ale pak se motor uklidní a v kabině budete mít pocit, že jste do rukou dostali ten nejklidnější nafťák pod sluncem. Motoru jako takovému ale za to vděčni být nemusíte, poděkování směřuje k Mercedesu, který se postaral o jeho výborné odhlučnění a tím se vyhnul možné ostudě. Tohle je zvukově zatím ten nejpohodlnější pick-up, který jsem řídil.

A taky poměrně dobře jezdí. Tedy pořád je cítit, že sedíte v pick-upu. Konstrukci žebřinového rámu a tuhou zadní nápravu neschováte, ale celkovému jízdnímu projevu pomáhá sofistikovanější víceprvkové zavěšení zadních kol spolu s vinutými pružinami. Většina pick-upů má vzadu totiž jen listová pera, což je lepší pro jízdu s těžkým nákladem. Mercedes nicméně neztrácí na schopnostech v terénu, ať už díky snadno ovladatelnému pohonu všech kol nebo vysoké světlé výšce, i když ta nepatří k nejlepším hodnotám: 202 mm. Stále však zvládá například brodit 60 cm hlubokou vodou.

Řízení je tužší a dává řidiči do rukou jasně najevo, že sedí v 2,2 tuny těžkém kusu železa s délkou přes 5,3 metru. Převod je docela dlouhý, což je dobré třeba v terénu, ale o něco horší při ježdění po městě. Při klasickém cestování se můžete dočkat rozumné spotřeby, kdy s lehkou nohou bude X konzumovat okolo 8,5 litru nafty na 100 km, v průměru pak zhruba o litr víc. V terénu je to pak do 14 litrů podle náročnosti. Nádrž má objem 70 litrů, takže se nakonec dočkáte i solidního dojezdu.

Stejně se mi ale zdá, že si řada lidí pořídí nové X hlavně kvůli prestiži. Podobně jako Amarok totiž apeluje i na bohatého klienta z většího města, který si pick-up pořídí hlavně proto, že se mu tento druh vozu líbí, i když pro něj nemá reálné praktické využití. Z tohoto pohledu uhodil Mercedes hřebíček na hlavičku. Jeho X prestižní reprezentaci splňuje do puntíku a především díky skvělému odhlučnění kabiny dělá následné cestování s pick-upem mnohem snesitelnějším. Je to zkrátka stylová záležitost.

Verdikt

Dívat se na Mercedes-Benz X optikou běžných pick-upů musíme. Vždyť mu jako základ posloužil Nissan Navara! Automobilka ze Stuttgartu ale nehledá klienty tolik mezi lesníky a zemědělci jako spíše ve městech, kde se chtějí odlišit od ostatních. Pick-up s maskulinními tvary tak dobře poslouží hlavně k sebereprezentaci. Z tohoto hlediska je Mercedes X špičkou!

Mercedes-Benz X 250d 4Matic

  • Převodovka: 7stupňová automatická převodovka, pohon předních kol
  • Motor: 2 298 ccm, přeplňovaný vznětový čtyřválec
  • Cena: 1 053 305 Kč /Testovaný vůz: 1 307 405 Kč
  • Výkon: 140 kW (190 koní) při 3 750 ot/min
  • Točivý moment: 450 Nm mezi 1 500–2 500 ot/min
  • Zrychlení: 11,8 s
  • Maximální rychlost: 176 km/h
  • Dojezd: 752 km
  • Spotřeba: oficiální 7,9 / test 9,7

Text: Jan Markovič, Foto: Vojtěch Zikmund