Vyrážíme s dcerou Evou v Defenderu TP4. Prší a podle předpovědi bude celý víkend, jak u nás, tak ve Švýcarsku.  Po 14 hodinách jsme na místě srazu, ve vojenském prostoru u města Bure blízko francouzských hranic. Čekáme na registraci, před námi je asi 30 vozů, organizátoři mají nepromokavá ponča a déšť berou jako samozřejmost. Časem se dovídám, že Bure je jednou z nejdeštivějších destinací ve Švýcarsku, asi jako u nás Horská Kvilda.

Jsme zaregistrováni, dostáváme program,  mapy a chladicí tašku s jídlem. Čekáme na Janu, která patří také k organizačnímu týmu, je původem Češka a učí na univerzitě v Curychu. Známe se jen přes mail. Jsem zvědav jak docentka k Defíku přišla. Jsme pozvání do hangáru, jediné budovy, která je od vojáků k dispozici. Tím pádem  je středem celého dění.  Je zajímavé,  že někteří  Švýcaři  volí angličtinu jako kontaktní jazyk mezi sebou. Ve Švýcarsku jsou čtyři úřední jazyky, tak proč nemluvit pátým…

Kemp se začíná naplňovat. Přemýšlím, jaká by byla reakce  při tak špatném počasí u nás, vlastně prší non-stop, naštěstí  máme přídavné topení  Webasto , tak  můžeme sušit.

Rozhlížím se po vojenském prostoru, ubytovny pro vojáky jsou jednoduché, ale praktické, momentálně prázdné. Ve Švýcarsku je  vojna  povinná, trvá 300 dní a  kdo ji odmítne, musí na náhradní službu, která je ovšem delší. Výcvik trvá 17 týdnů, pak jsou frekventanti rozděleni do svých příslušných divizí, kde zůstanou až do konce své služby v armádě. Divize jsou uspořádány místně podle kantonů,  proto také nejsou problémy s dorozumíváním. Švýcarští vojáci mají plnou osobní výzbroj a výstroj doma, včetně 24 nábojů pro případ nouze než se dostanou do svých divizních skladů-. Jednou ročně musí každý švýcarský voják projít střeleckým testem. Skoro každá obec má střelnici pro výcvik. To je také důvod, proč každý víkend můžete zaslechnout ve Švýcarsku střelbu.

Ráno přijíždí  ve svých Defenderech Jana a Daniel, organizátoři, kteří nás pozvali.  Stále prší, ale program běží bez problémů. Nejlepší je trial, který vede velkou částí vojenského okruhu, který se proměnil v bahnitou kaši. Ježdění je skvělé, vyhání nás až tma.   Je perfektní atmosféra,  seznamujeme se s Petrem,  který má i Defíka TD 5. Nechal ho poslat na Aljašku, skončil v práci a se svou přítelkyní jeli  dva roky z Aljašky až do Patagonie. Když se vrátili, Defíka si nechal, ale přítelkyni vyměnil.

Víkend konči, čeká nás dlouhá cesta domů, ale odjíždíme spokojeni.  Nikde jsme se nesetkali s příslovečnou švýcarskou rezervovaností, ale navázali jsme nová přátelství. Potvrdilo se pravidlo,  že Land Rover otevírá srdce.