Kde jsou ty časy, kdy se pod označením 4×4 skrývalo několik off-roadů a pár téměř závodních speciálů. Kategorie vozů využívajících pohon všech kol se nám rozrostla do nevídaných rozměrů. Kromě běžných SUV, klasických kombíků nebo třeba crossoverů už máme na trhu dokonce Ferrari s pohonem 4×4, které jsme vám jen tak mimochodem představili v rámci klasického redakčního testu v minulém čísle, no a samozřejmě pozadu nemůže zůstat ani segment těch vůbec nejluxusnějších automobilů, kam bezpochyby patří Bentley Continental Flying Spur Speed.

Stručná historie je následující. V roce 2005 automobilka Bentley tento model představila, ovšem verze Speed přišla až o čtyři roky později spolu s prvním faceliftem.

Ne náhodou je potřeba tento fakt zdůraznit. Flying Spur Speed se stal po uvedení do prodeje historicky nejrychlejším čtyřdveřovým automobilem značky. A není se čemu divit, protože předpoklady k tomu má přímo vynikající.

Pod kapotou je dvakrát přeplňovaný šestilitrový dvanáctiválec. Ten dostal oproti klasické a naprosto obyčejné variantě výkon zvýšený na příjemných 610 koní dostupných při 6000 ot./min. Točivý moment má také tak trochu ohromující hodnotu a ještě více ohromující průběh. Tabulkové údaje slibují vrchol 750 Nm, který je k dispozici v rozmezí od 1700 – 5600 ot./min. Asi není žádným překvapením, že pohonná jednotka disponující takovými čísly nebude řešit hmotnost 2525 kg a že stovku zvládne tohle monstrum za 4,8 s. A maximální rychlost? Daleko za hranicí 300 km/h, přesně řečeno 322 km/h, což je rovných 200 mph.

Fascinující!

Nebudu chodit kolem horké kaše ani vás jakkoliv zdržovat. Testované Bentley je velice luxusní, má sice konzervativní, ale zároveň také hodně majestátný design, tohle všechno je pravda. Ovšem to, co mě nejvíce zaujalo, je jednoznačně jízda, respektive motor. Už samotné startování stojí za to. Na místo obvyklého téměř okamžitého naskočení pohonné jednotky posádka chvíli poslouchá elektrické bzučení, když tu se náhle ozve z čista jasna pořádné bafnutí a začíná takový koncert, že z toho naskočí husí kůže i panu Norrisovi. Určitě vám nemusím připomínat, že speciálně jemu jen tak z něčeho husí kůže nenaskakuje. Je to něco jako hodně dobře utlumené startování závodního speciálu a jasně to dokazuje, že nejde o nějaký obyčejný šestiválec.

Dvanáctiválec spolupracuje pouze se šestistupňovou automatickou převodovkou, ale není potřeba si vůbec na nic stěžovat. Zaprvé by zde bylo osm rychlostních stupňů zcela zbytečných, protože v tomto případě nikdo nechce díky nižším otáčkám při dálniční jízdě šetřit. Zadruhé motor má takovou sílu v tak obrovském rozsahu otáček, že je úplně jedno, jestli zrovna točíte dva, tři nebo pět tisíc. A zatřetí si převodovka s přeplňovaným dvanáctiválcem výborně rozumí.

Což je jeden z  hlavních důvodů, proč si běžně můžete užívat ničím nerušenou klidnou a velice plynulou jízdu, kdy se spotřeba dostane třeba i pod hranici dvaceti litrů. Dvanáctiválec nabídne extrémně vyrovnaný a kultivovaný klid. Pomalá jízda rovná se chování plachetnice. To samé platí logicky také při jízdě po dálnici. Není to správné, ale musím se přiznat k tomu, že jsem se na dálnici za volantem několikrát moc dobře bavil. Člověk si jede svých komfortních 180 km/h, když tu se náhle přisune nějaká Škodovka nebo cože to vlastně bylo za auto s desetinovou cenou. Takové značky vás ve Flying Spur Speedu zajímat rozhodně nebudou. Když mě probliknul, nebral jsem to jako pokyn k tomu, abych uhnul z cesty, ale jako pokyn ke startu. Pedál na podlahu a začaly se dít věci.

Podvědomě jsem čekal, že převodovka podřadí, chvíli se nebude nic dít a nakonec vystřelím kupředu neskutečnou rychlostí. Má očekávání byla naplněna mírou opravdu vrchovatou, pouze s tím rozdílem, že převodovka nepodřazuje. Je to přesně to, o čem jsem psal o pár odstavců dříve. Motor umí neskutečným způsobem zatáhnout bez ohledu na to, kolik jedete a co má zrovna převodovka zařazeno za převodový stupeň. V tu ránu vás začnou jindy luxusní sedačky hodně tlačit do zad a ten obyčejný vůz, co si dovolil (!) vás chtít předjet, rázem někam zmizel. Vím, že se opakuji, ale nemohu jinak. Vše doprovází nádherný zvuk dvanáctiválce.

Není speed jako Speed

Verze Speed ovšem nezůstala pouze u vyššího výkonu motoru. Bentley vylepšovalo kvůli lepším jízdním vlastnostem podvozek. Například stabilizátory jsou větší, tlumiče tužší, elektrický posilovač řízení byl jinak nakalibrován a tak dále. Hlavně si prosím vás nemyslete, že je výsledkem limuzína schopná předvádět v zatáčkách nějaká kouzla. Zázraky neexistují, takže se bude muset mít Jean při rychlé jízdě na okreskách hodně na pozoru. Nic na tom nezmění ani pohon všech kol s diferenciálem typu Torsen. Jistě, něco málo auto snese, okamžitě vás tečna nevyvede ze zatáčky do pole, ale s parníkem prostě závodit s paní Hilgertovou také nebudete. Z určitého úhlu pohledu to zábava je, ale v olympijském kanálu by to poněkud nebylo ono. Na druhou stranu je auto přesně podle očekávání ve vysokých rychlostech naprosto stabilní, což byl hlavní cíl, kterého měly dosáhnout všechny úpravy související se slovem Speed.

Jenže nic není dokonalé, což platí i o Bentley Continental Flying Spur Speed. Třeba podvozek, ten je komfortní do té doby, dokud nevezmete nějaký pěkný český kanál. Ostré nerovnosti prostě tlumit neumí a výsledkem jsou takové rázy, že by klidně mohla panu vedoucímu sedícímu vzadu zaskočit jahoda z jeho šampaňského. Spotřeba samozřejmě také není nejsilnější stránkou auta, i když, jak se to vezme. Možná se už bavíme o cenové kategorii, kde majitelé mají na apetit svých vozů zcela jiný pohled. „Tak jsem dneska po cestě z Prahy do Mnichova překonal rekord, tankoval jsem dokonce pětkrát…“ Až bude James Bond v důchodu spěchat, možná se slzou v oku nakonec zavzpomíná na naftový Jaguar XJ. I Jamesovi se bude ze spotřeby točit hlava, natož pak nám běžným smrtelníkům. Proto zde kromě zmíněného základního údaje dvaceti litrů nic bližšího rozepisovat nebudu. Pouze přidám poznámku o tom, že dvojnásobek není vůbec žádným problémem. Stačí nastavit na tempomatu tu správnou rychlost.

Je to Škoda

Ale teď trochu vážněji. Bentley Continental Flying Spur Speed je skutečně extrémní „čtyřkolka“. Pokud vás zajímá, kdy je nejlepší s tímto autem jezdit, pak myslím, že za pořádného deště. Ostatní řeší vyjeté koleje plné vody a další malichernosti, posádka v Bentley se prostě veze, nic neřeší a jede. V pohodlí luxusního obývacího pokoje, se světlou kůží, která mimochodem potáhla i strop, dřevem a…

Ošklivým plastem kolem displeje multimediálního systému. Bohužel, i automobil s cenovkou kolem pěti milionů má své chyby, a protože jde o takto drahé auto, kde bych očekával precizní i poslední šroubek v karoserii, musím říci, že mě to velice zklamalo. Luxus se totiž kombinuje s koncernovými prvky známé z Volkswagenů. Řeč je třeba o navigaci, kterou dobře zná kdejaký český zloděj, protože ji každou chvíli vytáhne z Octavie. Jistě, není úplně stejná, je trochu větší, ale stejná je grafika, provedení, menu, všechno. Být majitelem, budu mírně řečeno pěkně nazlobený. Takových detailů by se našlo více, i zde zkrátka platí ono slavné „nic není dokonalé“. Občas si holt budete při bližší prohlídce interiéru říkat „je to Škoda“.

Bentley Continental Flying Spur Speed má své chyby, ale pořád platí, že to je ideální auto pro „Jamese Bonda důchodce“. Maximálně luxusní, když na to přijde, je sakra rychlé a samozřejmě také neskutečně drahé. A protože pan Bond nikdy neseděl v levném autě, možná mu nebude ani vadit přítomnost několika koncernových detailů.

Bentley Continental Flying Spur Speed
Motor | zážehový dvanáctiválec, 5998 ccm,
449 kW / 6000 ot.min-1, 750 Nm / 1700 – 5600 ot.min-1
Převodovka | šestistupňová automatická,
pohon všech kol – diferenciál Torsen
Jízda | 0-100 km/h za 4,8 s, 322 km/h,
spotřeba v testu 20,5 l/100km
Rozměry | 5290 x 2194 x 1388 mm, rozvor 30650 mm
ZAVAZADELNÍK | 475 l
Základní cena | 189 490 eur bez DPH