Bylo jednou jedno velké M, které si ve spojení s automobilkou BMW velice rychle vydobylo reputaci tak vysokou, že se stalo bez legrace legendou. Asi tak nějak by začínala pohádka o německé sportovní divizi, která vyprodukovala nejeden neuvěřitelný model a jež nedávno oslavila jubilejní čtyřicáté výročí.
Proč začínám tak zeširoka? Časy se totiž mění a ona slavná divize už neprodukuje takové automobily jako dříve. Nejenže jsou jednotlivé modely čím dál větší, ono legendární „emko“ už nenajdeme pouze na klasických sedanech a kupé, M se už dostalo i na velká SUV, nově navíc osazená naftovým motorem.
Abych odpověděl na položenou otázku. Zeširoka začínám proto, že v momentě příchodu BMW X6 M50d coby prvního naftového „emka“ pro jistou část fanoušků pohádka o legendárním písmenu M definitivně skončila. Na jednu stranu to lze bez problémů pochopit, na stranu druhou jde výhradně o předsudky. Přesně v tomto duchu se odehrával během testu můj vnitřní boj. Pokud chcete X6 M50d hodnotit, velice záleží na úhlu, ze kterého se na něj díváte.
Hledání emoce
„EM“ jako Emoce. Ačoli tohle tak často zmiňované písmenko oficiálně znamená Motorsport, pro mě vždycky bylo symbolem emocí. Právě emoce jsou důvodem, proč jsem nakonec minulý rok testovanou X5 M, která někomu připadá obludná, vzal na milost. Svezení v tomto monstru rozhodně nebylo bez emocí, a co se jízdy týká, dokázali u BMW pravé zázraky. Doba se mění, i SUV může být dostatečně M. Tak to zkrátka je.
Zkušenost s X5 M mě v jednom ohledu hodně poučila. Zapomeňte na to, co se hojně píše v diskuzích, co lidé hojně říkají, i na všeobecně prezentované názory. Pravda může někdy ležet někde úplně jinde (což byl případ právě zmíněného X5 M), a proto jsem byl také na naftové „emko“ velmi zvědav. Třeba to dopadne stejně. Třeba z něj nakonec budu nadšený stejně jako z benzinové verze.
Určité zklamání se však dostavilo už při našem prvním setkání. Jdu si takhle garáží, míjím jedno auto za druhým, a kdyby můj testovací exemplář nezablikal, snad bych ho i přešel. Pěkná kola, kapota přifouknutá ve stylu hybridní X6, vzadu příslušné logo – a to je asi tak všechno. Řečeno stručně a jednoduše, tohle naftové „emko“ je velmi nenápadné. Na pohled od něj mnoho emocí nečekejte. To může být z určitého úhlu pohledu v pořádku. Já se vás ale zeptám na jednu věc: Mělo by být BMW M nenápadné?
Jaký vlastně je?
Podobně nenápadný jako exteriér je také interiér. Sportovní sedadla, parádní volant, občas někde nějaké to „emko“… Při pohledu dovnitř asi úžasem nepadnete na zem. BMW M se zaměřuje na řidiče, nikoli na parádu. V tomto směru máme na trhu zcela jiné „odborníky“. Důležité jsou pouze věci týkající se spojení řidič–stroj, takže sedadla, volant, přehledné ovládací prvky… Všechno, co jsem zmínil, je zcela v pořádku.
BMW X6 jako takové už dobře známe, takže není potřeba se dál rozepisovat o již známých faktech. Vsadím se, že více než objem kufru zajímá v tomto případě drtivou většinu z vás naftový zázrak pod kapotou. Ano, nejde o nic jiného než o onen dlouho očekávaný dieselový šestiválec osazený systémem trojitého (!) přeplňování. Nutno dodat, že BMW si poměrně úspěšně udržovalo náskok před svými konkurenty, co se naftových motorů a jejich výkonu týká. Dlouhou dobu nabízela tato německá značka nejvýkonnější dieselový šestiválec. Letos se Audi se svým dvakrát přeplňovaným TDI dotáhlo, jenže svou chvilku slávy si moc dlouho neužilo. BMW přidalo další turbo a začalo nabízet výkon 381 k a vrchol točivého momentu 740 Nm. Být inženýrem u Audi, beru tento fakt jako takový trojitý dlouhý nos. Má to někdo zkrátka smůlu…
Už základní parametry dávají jasně najevo, že X6 určitě pomalé nebude. A nic na tom nemění ani hmotnost daleko přesahující 2 t. Stovku vůz zvládne za 5,3 s a maximální rychlost je omezena na 250 km/h. Vlastně jak nad tím tak přemýšlím, motor s tímto obrem hodně cvičí. Rozměry automobilu navíc dodávají celému představení jisté kouzlo a řidič si pak ve finále připadá ještě o trochu rychlejší, než ve skutečnosti je.
Všechno to navíc doplňuje podle očekávání celkem nízká spotřeba. Nebudeme se zabývat tím, co říkají tabulky. Ano, můžete jezdit možná i za 10 l, ale na takový styl jízdy by vám stačilo něco ve stylu BMW X6 16d. Tohle provedení je určeno pro velmi rychlou jízdu s relativně nízkou spotřebou. Realita je zhruba následující. Ve městě jezdí X6 M50d za cca 14 l, na dálnici při tempu 180–200 km/h zrovna tak a hodně ostrá jízda mimo město zvedla spotřebu na 16 l. Vzhledem k tomu, co tento vůz předvádí, jde o velmi zajímavá čísla a já se musím navíc přiznat, že jsem se přes šestnáctku nedostal.
Rychlé nebo sportovní
Takže to vypadá na sportovní automobil snů, který jezdí hrozně rychle, ale spotřebou se pohybuje na úrovni celkem běžných modelů. Takové tvrzení je sice pravdivé, ale pouze z určitého úhlu pohledu. X6 M50d je velmi rychlý automobil, ale na rozdíl od X6 M nebo X5 M bych jej neoznačil za vyloženě sportovní. Hádejte, co mu schází. Ano, kdo tipoval emoce, tipoval správně.
Například zvuk motoru je příjemný, ale mráz vám z něj tak, jak se to děje u benzinových M, běhat po zádech nebude. A na rozdíl od benzinových X6 M a X5 M také nedostanete tak zázračný podvozek. Dodnes nemohu uvěřit tomu, jak jezdilo už několikrát zmíněné X5 M. Obvykle říkám, že v technice se zázraky nedějí, ale tady to nelze označit jinak. U testované X6 jsem očekával něco podobného, což se ovšem tak úplně nedostavilo. Na okresních silnicích si můžete dovolit celkem hodně, ale pořád budete mít pocit, že řídíte nákladní auto. Schází lehkost, s jakou se vrhalo do zatáček X5 M. Ve finále si tak výkon a hromadu točivého momentu užijete při předjíždění (pružné zrychlení je prostě fantastické), a především na dálnicích.
Ano, X6 M50d sportuje ze všeho nejraději na dálnicích, kde mohou naplno vyniknout výhody třikrát přeplňovaného motoru. Ve velmi expresním tempu zdoláte na jednu nádrž vzdálenosti, o nichž se benzinovým „emkám“ nikdy ani nesnilo. Vše pak podtrhuje velmi povedená osmistupňová převodovka ZF a podvozek, který je příjemně tuhý, ale zároveň schopný „vyžehlit“ kdejakou tu klasickou českou díru.
Ano, nebo ne?
Nebývá to zvykem, ale tento test vyloženě musí mít dva závěry a já začnu tím čistě subjektivním. Podle mého názoru je třikrát přeplňovaný šestiválec naftovým vrcholem řady X6 jak se sluší a patří, ale písmenko M na něm nemá co dělat, přestože jde přesně řečeno o M Performance, tedy o „částečné M“. Vůz je velice rychlý a řidič si může být jist, že v provozu někoho rychlejšího jen tak nepotká, jenže sportovní svezení v pravém slova smyslu z něj nedostanete. Navíc se mi ještě během testu stala jedna taková drobná nepříjemnost. V koloně jsem potkal nádherně modré pravé X6 M, jehož motor při popojíždění moc krásně bublal. Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem si připadal jako hodně chudý příbuzný, což je u auta s pořizovací cenou 2,5 milionu korun abych tak řekl poněkud smutné.
Jenže pak tu máme naopak čistě pragmatický pohled a ten říká něco úplně jiného. X6 M není o moc rychlejší a jeho lepší podvozek naplno oceníte jen velmi výjimečně. Navíc se spotřeba pohybuje úplně jinde, dojezd na jednu nádrž má podstatně menší a především si za něj připlatíte pořádných 652 000 Kč.
Jestliže to přeženu, pak jde o cenu za zrychlení z nuly na stovku, které je lepší o 0,6 s. Zda si tedy X6 M50d vyslouží vaše „ano“, nebo „ne“, to záleží na tom, jaký úhel pohledu ze dvou zmíněných nabídek je vám bližší. A podle toho také bude vypadat konec pohádky zmíněné v úvodu. Pro pravověrné fanoušky divize M má příběh podobný závěr jako všem určitě dobře známí Broučci. Tedy něco ve stylu „na příkaz marketingu poslušně rozdávali písmeno M na jedno auto za druhým, až úplně zmrzli a slavná divize ztratila veškeré kouzlo“. Těm druhým se věc jeví úplně jinak: „… a prodávali a prodávali, a pokud neumřeli, prodávají dodnes.“
BMW X6 M50d
Motor | vznětový šestiválec,
2993 ccm, 280 kW / 4000 ot.min-1,
740 Nm / 2000 – 3000 ot.min-1
Převodovka | osmistupňová automatická, pohon všech kol
Jízda | 0-100 km/h za 5,3 s, 250 km/h, spotřeba v testu 14,7 l/100 km
Rozměry | 4877 x 1983 x 1690 mm, rozvor 2933 mm, 570 / 1450 l
Základní cena | 2 192 500 Kč
