Nemusíte být právě automobilovými fanoušky, a přesto vám vozy Ferrari zaručeně rozbuší srdce. Vím to z předchozích zkušeností, kdy jsem brousil okolí Prahy v sympatickém modelu California, a „prořval se“ toskánskými vesničkami v modelu 458 Spider, který nyní stojí na vrcholu mého pomyslného žebříčku „Nejlepší auta, která jsem kdy řídil“. Přiznám se ale, že k Ferrari FF jsem přistupoval poněkud skeptičtěji. Je to téměř pět metrů dlouhý kombík, má velký kufr, místo pro čtyři a pohon všech kol.
Také se mi automobil podle prvních snímků a videí příliš nelíbil. Rozšklebená čelní maska s chromovou mříží a k tomu na výšku vyvedená světla? Z bočního pohledu tu máme předlouhý rozvor a záď velmi nezvykle zakončenou dvěma kulatými brzdovkami, které vystupují ven z karoserie. Tohle přece nemůže fungovat! Ujišťuji vás, že naživo fungují křivky vozu skvěle. Pravda, tyto automobily to mají lehké – polovině kolemjdoucích se podlamují kolena už jen z toho, že je to prostě Ferrari.
A pak už jen stačí počkat na klasickou větu: „Je to pěkné, ale rodinu v tom nesvezete.“ Stačí zmáčknout tlačítko elektrického ovládání víka a nastává chvíle triumfu. Do nádherně očalouněného kufru se vejde 450 l. To je víc než do vaší „rodinné“ fabie, milý pane. Ano, samozřejmě lze sklopit zadní sedadla hezky do roviny, takže můžete stěhovat i haraburdí na chalupu. Ve Ferrari…
Ano, rodinný vůz…
Tím ale prohlídka praktického interiéru zdaleka nekončí. Ferrari řadí FF do řady svých modelů GT, tedy tam, kde se předtím nacházel ne právě pohledný model 612 Scaglietti. Nejde o brutální supersport, nýbrž o pohodlný stroj na výlety třeba po Azurovém pobřeží. Dokonce s sebou můžete vzít ještě své dva potomky. Dozadu, do pohodlných křesílek, se vejdou i průměrně vzrostlí dospělí.
A kdyby je náhodou trápila dlouhá chvíle, mohou se na vestavěných obrazovkách dívat na televizi nebo DVD. Stačí zaškrtnout patřičné políčko příplatkové výbavy. Něco mi ale říká, že takovou věc si do svého vozu objednáte jen proto, abyste si nákup léku na krizi středního věku obhájili před manželkou.
Ať už je to ale jakkoliv, budete vždy cestovat v komfortu zabaleném do kůže a vybraných materiálů. I palubní deska vypadá skvěle. Snad jen příplatek 2500 eur za displej pro pasažéra bych si rozmyslel. Znamená to totiž, že spolujezdec má na své vlastní obrazovce přístup nejen k datům z palubního počítače, ale vidí i aktuální rychlost. Hádka s manželkou, které jste slíbili, že už po té dálnici nepoletíte 300 km/h, je tak nasnadě.
Ten zvuk!
Naštěstí můžete ženu umlčet motorem. Ferrari FF totiž dostalo do služeb zvukově dokonalý dvanáctiválec o objemu 6,3 l a výkonu 660 k. Už samotné startování je zážitek hodný zapamatování. Otočíte klíčkem do polohy, sešlápnete brzdu a zmáčknete obrovské červené tlačítko ENGINE START na volantu. Motor vyskočí, nádherně zaburácí a pak se uloží ve volnoběžných otáčkách.
Mezitím stihne naskočit dvojice obrazovek, které doplňují dominantní budík otáčkoměru. Na levé můžete odečítat údaje z palubního počítače nebo kontrolovat nastavení jednotlivých elektronických asistentů. Pravá slouží jako ukazatel rychlosti. Před jízdou se ale proškolte i v ovládání převodovky.
Sedmistupňová dvojspojka má na středovém tunelu jen tři tlačítka, jedničku musíte volit pravým pádlem pod volantem, neutrál nastavíte stiskem obou pák. Alespoň vám s vozem neznalý zloděj neujede.
Chování „efefka“ záleží na tom, jak si budete pohrávat s otočným ovladačem na volantu zvaným Manettino. Ten nabízí hned několik jízdních režimů. Protože jde o automobil z kategorie GT, chybí volba Race, kterou najdete třeba u modelu 458. Místo toho tu jsou dva bezpečné režimy na sníh a mokro. Jezdit můžete i v režimu komfortním a pro drsnou jízdu lze zvolit režim Sport nebo odpojit ESC. Pokud však nejste zkušení, raději to hned nedělejte.
Carving na přání
Pak už stačí vybrat vhodnou silnici, šlápnout na plyn a nechat ručičku otáčkoměru opsat celý budík. Ráda vyletí vysoko až k červenému poli značícímu něco málo přes 8000 otáček. A vyletí tam zatraceně rychle. Zvuk se přitom proměňuje z dramatického bublání v drsný řev a pak v jekot. Jakmile se přiblížíte k omezovači, pádlem nastavíte další převod a stroj bleskově zařadí. Je to dokonalý zážitek. A nejen proto, že stovky dokážete dosáhnout už za 3,7 s.
Možná patříte mezi milovníky jízdy bokem, ale zdá se, že řada zákazníků Ferrari rozhodně ne. Automobilka pro ně postavila model FF právě na základě jejich přání. Jenže klasický pohon všech kol spolu s motorem vpředu by zaručeně rozhodil jízdní vlastnosti vozu. Inženýři se proto vrhli do práce a podařilo se jim vymyslet 4RM, který je o 50 procent lehčí než konvenční pohon všech kol. Jde vlastně o druhou převodovku pověšenou na přední části motoru, která má ovšem jen dvě rychlosti vpřed a jednu vzad. Ty mají ale jiný převod než rychlosti v hlavní převodovce. Pohon všech kol je k dispozici při zařazení jedničky až čtyřky a do rychlosti maximálně 200 km/h.
Jízda s FF je proto jiná než se supersportovním modelem 458 Italia. Do zatáček se můžete snažit jakkoliv, ale „utrhnout“ tuhle bestii se vám nepodaří. Na druhou stranu to dává řidiči velkou porci jistoty, kdy může jezdit na limitu, a z případné nebezpečné situace se dostat pomocí předních kol.
Průlet serpentinou proto více připomíná carvingové lyžování na hodně nabroušených hranách než stírání sjezdovky snowboardem. A o sněhu nemluvím jen tak. Zkuste si najít video, kde Ferrari FF předvádí, co na něm dokáže. Já jsem měl FF bohužel během babího léta, takže jsem na jeho opravdu pořádném dortu neochutnal všechny třešničky.
Ferrari FF
Motor | zážehový dvanáctiválec,
6262 ccm, 485 kW / 8000 ot.min -1,
683 Nm / 6000 ot.min -1
Převodovka | sedmistupňová automatická, pohon všech kol
Jízda | 0-100 km/h za 3,7 s, 335 km/h, spotřeba v testu 15,4 l/100km
Rozměry | 4907 x 1953 x 1379 mm, rozvor 2990 mm
ZAVAZADELNÍK | 450 l
Základní cena | 218 900 EUR
