[av_gallery ids=“ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’5′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’deactivate_avia_lazyload‘]
Je mi naprosto jasné, že si teď mnozí z vás klepou na čelo. Jezdit s Defenderem v rámci testu po dálnicích? Ne, skutečně jsem nespadl z višně, opravdu jsem nekonzumoval omamné látky ani nadměrné množství alkoholu.
Myslím to zcela vážně. Na nápad realizovat takový test mě přivedly celkem tři věci. Za prvé jsme o Defenderu a jeho terénních jízdních vlastnostech už psali, za druhé na toto téma píší úplně všichni (což je celkem logické), a hlavně za třetí prošel Defender faceliftem. Dostal motor 2.2 TD4 a z Land Roveru se ozývají hlasy, že už jde o docela civilizovaný automobil. Také vám to zní tak neuvěřitelně?
Aby toho nebylo málo, naplánoval jsem trasu ne po jen tak nějakých dálnicích – část vedla přes ráj zaslíbený rychlosti (snad ho ekologové brzy nezničí), tedy přes Německo. Výborně, konečně se nebudu muset bát českých Semirů Gerkhanů sedících v Passatech. Ti by sice zaručeně měli velké problémy Defender dohnat, ale nejspíš by se jim to nakonec asi podařilo (ačkoli možná by k tomu potřebovali i vrtulník). Konečně mohu beztrestně provětrat Defendera a na vlastní kůži si vyzkoušet jeho maximální rychlost. Něco mi říká, že to bude zážitek.
Kde je ten facelift?
Ještě na moment se vrátím k tomu nejdůležitějšímu – k faceliftu. Jestliže se na vůz podíváte zvenčí, nic nového neuvidíte. Pravidelní čtenáři si dokonce mohou myslet, že znovu testujeme stejný automobil, který jsme měli půjčený před rokem (tehdy jsme také měli modrobílý pick-up s bílou střechou). Pohled do interiéru rovněž nic podstatného neprozradí, jedinou novinkou je tedy motor. Na místo původní „dva-čtyřky“ přichází „dva-dvojka“ TD4. Důvody tohoto rozhodnutí snad ani nemusím psát. Starší jednotka zvládla pouze limity Euro 4, nová vyhovuje i normě Euro 5.
Základní parametry zůstaly i přes menší objem a údajnou nižší spotřebu stejné. Maximální výkon činí 122 k (při 3500 ot./min) a točivý moment vrcholí hodnotou 360 Nm (2000 ot./min). Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládne omlazený Defender za pouhých 15,8 s a pozor, maximální rychlost vzrostla z původních 132 km/h na rovných 145 km/h. Samozřejmostí je nižší spotřeba (v kombinaci 11,1 l/100 km), díky filtru pevných částic také krásné číslo produkce emisí CO2 (295 g/km u testované 110 pick-up) a zapomenout nesmím ani na lepší odhlučnění motoru. Myslím, že máme skutečně co testovat.
Dozadu za trest
S vědomím toho, že bych ve voze měl mít plnou nádrž a že by se spotřeba i díky faceliftu měla pohybovat kolem 10 l, jsem vyrazil na plzeňskou dálnici. Velice rychle se ukázalo, že otázka spotřeby bude opravdu velmi zajímavá, protože než jsme dojeli na Rozvadov, polovina nádrže zmizela. Původně jsem si říkal, že budu tankovat až v Rakousku, a to ještě možná. Inu, chybami se člověk učí.
Naše posádka čítala celkem tři lidi. Jak už asi všichni ví, s prostorem v interiéru to není u Defendera nijak slavné, avšak vpředu se sedět dá, a to dokonce i relativně pohodlně. Osobně bych sice potřeboval odsunout sedadlo více dozadu, ale nevadí. Na druhou stranu musím zdůraznit, že sedadla jsou tuhá tak akorát a překvapí i poměrně slušným bočním vedením. Z toho všeho vyplývá, že řidič i spolujezdec si nebudou téměř na nic stěžovat.
Zato zadní sedadla, to je jiná káva. Stačí jeden jediný pohled a máte jasno. Tady se o komfortu rozhodně mluvit nedá. Mí spolucestující nejprve při představě dlouhé jízdy Defenderem vtipkovali, jenže chudáka, který musel do druhé řady, nálada na legrácky hodně rychle přešla. Zhruba na desátém kilometru plzeňské dálnice už vydal konečné hodnocení.
Za cestování ve druhé řadě si prý Defender zaslouží jednu hvězdičku z pěti. Možná mu vadilo nedostatečné místo pro nohy, možná za to mohlo poněkud kolmé opěradlo. Já bych ale měl jiné vysvětlení: Defender je pro pořádné chlapy, ne pro bábovky. Ačkoli naše první etapa měřila přibližně 800 km, názor náš cestující vzadu nakonec nepřehodnotil. Kupodivu.
Samozřejmě jde o do jisté míry nadsázku, faktem ale zůstává, že provedení pick-up vyžaduje od zadních cestujících dosti velký kompromis, respektive sebeobětování. Nedá se nic dělat, off-road je u Defendera prioritou číslo 1, ale to přece každý ví. Co možná někteří neznají (nebo tomu nebudou chtít věřit), je rozsah výbavy. Koupit si můžete třeba vyhřívaná sedadla, vyhřívané čelní sklo či elektricky stahovaná boční okénka. A na ještě jednu věc bych nerad zapomněl. K dispozici je samozřejmě i jakýsi audiosystém. Stejně jako můj kamarád i já jsem hodně rychle oznámil hodnocení. Nevzpomínám si, že bych kdy řídil vůz s horším ozvučením.
Land Rover Defender: vmax
Po zhruba dvouhodinové jízdě jsme přejeli hranice s Německem a nastala ta správná a dlouho očekávaná chvíle. Teď můžeme beztrestně vyzkoušet, co Defender dovede. Chce to podřadit na pětku (převodovka je mimochodem poměrně přesná) a lidově řečeno „to pořádně osolit“. Motor začíná hučet a ručička tachometru se pozvolna sune nahoru. Za minutku míjí 140 km/h, za další už dokonce 150 km/h.
V autě přestává být slyšet vlastního slova kvůli aerodynamickému hluku a já mám pocit, že v momentě, kdy jen trochu otočím volantem, se karoserie rozhoupe a Defender to vezme přímo do terénu mimo silnici. Dost možná ale střechou napřed. „Vysoké“ rychlosti jsou opravdu zážitek, tím spíše, okoření-li vám jízdu boční vítr.
A teď vážně. Pominu-li veškeré nepohodlí pramenící jednoduše z konstrukce vozu, není pro faceliftovaný vůz zas takový problém trávit delší čas na dálnici. Motor je totiž relativně tichý a jízda po kvalitních silnicích rychlostí kolem 110 km/h je vlastně i celkem komfortní. Takže u toho Land Roveru zas až tolik nelhali. Jen spotřeba se úplně nepřiblížila slibovaným číslům. Dvakrát jsme tankovali plnou, což ve výsledku znamenalo cca 13 l/100 km při jízdě v rozmezí 90–120 km/h. Aerodynamika také nepatří k nejsilnějším stránkám vozu, ale to bych Defenderu s klidem kvůli designu, v dnešní době unikátnímu, odpustil.
Ačkoliv to možná z textu není úplně patrné, Defender se mi moc líbí a dříve bych mu odpustil kde co prostě proto, že má styl a v terénu zvládne neuvěřitelné věci. Po 2000 km musím své tvrzení trochu poupravit. Ano, všechno mu odpustím, až na jednu výjimku. Posunuté pedály jsou hrozná věc. I na toto téma bylo napsáno kdeco, takže se nebudu dlouze rozepisovat. Jen přidám vlastní zkušenost. Jeli jsme a jeli, minuli jsme Rozvadov, Mnichov, pak jsme potkali na dálnici jiný Defender (ó to bylo slávy) a kdesi před Innsbruckem přišla zastávka. Když jsem se chtěl postavit na zem, ejhle, ono to nešlo. Pravé koleno proti posunutým pedálům značně protestovalo. Ale jak jsem psal v úvodu, Defender není pro bábovky. Takže to samozřejmě berte jako bezvýznamné konstatování, nikoli jako výtku.
2000 km s legendou
Celkový počet najetých kilometrů při naší cestě, která vedla z Prahy do Innsbrucku, za Brenner, zpět do Innsbrucku, do městečka Nauders, San Valentino a pak přes Innsbruck a Mnichov zase zpět do Prahy, dosáhl čísla 1980. Všechny hodiny strávené za volantem (a občas byly zatraceně dlouhé) ukázaly jednu zásadní věc. Defender po faceliftu je možná v interiéru tišší a snad si i bere o několik decilitrů nafty méně, ale jinak je úplně stejný jako předtím. Automobily jako Defender totiž nedokáže změnit absolutně žádný facelift, což je dobře.
Během testu jsme vyzkoušeli několik projížděk mimo silnici. Defender se přitom tváří a chová úplně stejně, jako když jede po dálnici a právě o to jde. Buď si jej koupíte, protože potřebujete schopný off-road, nebo prostě proto, že ho chcete (nemohu občas uvěřit tomu, kolik jich potkávám v Praze). Patříte-li do druhé skupiny, můžete se těšit i na dlouhé cesty. Defender je umí řádně zpříjemnit. Ale není se čeho bát. Jak se přece říká, láska hory přenáší, a jestliže zvládne přenést hory, určitě zvládne srovnat posunuté pedály.
