Občas není na škodu nebýt příliš vidět. A malý hatchback M140i od mnichovské automobilky to plní bez výhrad. Na parkovišti mezi ostatními auty zanikne a na silnici od něj ostatní mnoho nečekají. O to větší překvapení umí přichystat.
Jedničkové BMW M140i xDrive může být díky své nevýraznosti zatracováno a podceňováno. Pokud patříte mezi ty, kteří uznávají jistou nenápadnost zaručující splynutí s davem, budete spokojeni. Ostatní ať raději sáhnou po okázalé konkurenci, která umí dávat najevo výkon a sportovní apetit řidiče.
Kompaktní modrobílou vrtuli může pohánět tříválec, ale také agregát s dvojnásobným počtem válců, přičemž jeho zevnějšek je téměř stejný. Pokud ze zádi odstraníte označení M140i, rázem se z hatchbacku stává dokonalý „sleeper“, který vždy a všude bude těžit z momentu překvapení. Do země navíc zadupe kdejaký sportovní vůz.
V praxi zkoušený vůz působí jako běžná jednička vyšňořená M-paketem. Při bližším zkoumání narazíte na další dvě koncovky výfuku, širší pneumatiky nebo modře lakované obrovské brzdy. Ani v kabině se nedočkáte horlivých emocí. Vše naleznete na svém místě a při řízení nemusíte nic hledat, vše je v dobrém dosahu a na správném místě. Stejně tak ovládání je intuitivní a jednoduché. Systém iDrive BMW dovedlo k dokonalosti a nelze mít k němu žádnou výtku. Chlubí se rychlými reakcemi a celkovou přehledností. Dílenské zpracování i použité materiály nejsou špatné, při srovnání s Audi to ale taková sláva není.
Samotář s velkým srdcem
Jediný moment, kdy poznáte, že to tak úplně obyčejné auto není, je okamžik, kdy zmáčknete tlačítko Start a bestie pod kapotou dá o sobě náležitě vědět. Hutný mechanický zvuk je příjemný a dává tušit, že tady je vše ještě v naprostém pořádku. M140i dostala pod kapotu stejný motor, jaký pohání sedmičkovou řadu, takže zákonitě dělá z malé a mnohem lehčí jedničky atleta na steroidech. Řadový šestiválec dopovaný dvoukomorovým turbodmychadlem TwinPower dává 340 koní a 500 Nm točivého momentu. Z místa vás na 100 km/h katapultuje za 4,4 sekundy (zadokolka s manuálem je o 0,4 sekundy pomalejší, holt trakce není taková). O dalších 12 sekund později už na rychloměru uvidíte trojciferné hodnoty začínající dvojkou. Samotný šestiválec je výbušný, vznětlivý a vyniká fantastickým zátahem, přičemž do otáček letí s obrovskou zuřivostí.
Lineární zátah od nízkých otáček znamená, že jednička se umí odpíchnout z místa tak, jako by vůbec neměla turbodmychadlo. Prodleva přeplňování díky dvoukomorovému turbu prakticky neexistuje, šestiválci se líbí vytáčení a vůbec nejlepší divadlo předvádí v pásmu mezi 3 000 a 5 000 otáčkami. Takže tu máme slušný záběr stoupající od volnoběhu až k sedmi tisícům otáček a neustálý dostatek síly ve spojení s téměř jakýmkoliv převodem. Chuť se hnát kupředu má v genech a chuť opakovaně zrychlovat je obrovská.
M140i si vystačí s 95oktanovým benzinem a nevyžaduje osmadevadesátku jako někteří konkurenti. Bavorák disponuje režimem Eco Pro, který otupí reakce motoru a rapidně sníží spotřebu paliva. A to dokonce tak, že lze při troše snahy jezdit za 7,4 l/100 km, udávaných pro kombinovaný provoz. Sice mimo město, ale jde to. Spotřeby kolem sedmi litrů se mi dařilo opakovaně dosahovat při pohodové jízdě po okresních silnicích a při večerních přesunech po prázdné Praze. Ve městě se pod devět litrů během dne nedostanete, popojíždění v kolonách a opakované rychlé rozjezdy, stejně jako ostřejší jízda, šroubují spotřebu k deseti litrům. Dynamické svezení nebo jízda po okruhu jsou pak otázkou minimálně dvojnásobku. Jen pro úplnost uvedu, že „stočtyřicítku“ jsem po týdnu ježdění odevzdával s průměrnou spotřebou 9,2 l/100 km.
Automatickou osmistupňovou převodovku ZF dokázali v BMW bravurně vyladit. Řazení je rychlé a zároveň hladké za jakékoliv situace – ať už se ploužíte v koloně, nebo zrovna pospícháte. V manuálním módu řadíte páčkami pod volantem a reakce automatu překvapí hbitostí rychlých šípů. Po dosažení omezovače nedochází k přeřazení, vše je na řidiči.
Permanentní rozdělování točivého momentu mezi nápravami a jednotlivými koly nedovolí divoké průjezdy zatáčkami, přesto lze plynem upravovat směr zádě. Na výjezdech pod plynem je jasně cítit pomoc zadních kol zatočit. Přestože řízení je spíše tuhé než citlivé, přináší značné uspokojení. Elektronická stabilizace se stará o maximální bezpečnost posádky. Nemusíte mít na kontě milion kilometrů, abyste s jedničkou jezdili rychle. Při aktivované stabilizaci se není potřeba ničeho obávat, auto ne a ne sklouznout. Pouze cítíte, že systém doopravdy více preferuje zadní kola, ale vytyčenou stopu drží ukázkově. Elektronika zasahuje velice decentně a neruší. Podržením tlačítka stabilizace (je hned vedle hlavice řadicí páky) docílíte mírného sklouznutí, které je korigováno a brzy srovnáno do vytyčeného směru. Teprve delším podržením tlačítka ESP vyřadíte elektronického dozorce z provozu a může začít nefalšovaná zábava. Za volantem M140i xDrive si užijí nejen ostřílení jedinci, ale také méně zkušenější řidiči, kterým tato verze zprostředkuje rychlé svezení.
Podvozek kombinuje tuhé zavěšení s dostatečně poddajnými adaptivními tlumiči. Díky tomu jednička s noblesou zvládá většinu nerovností, a to dokonce v kombinaci s osmnáctipalcovými koly obutými do nízkoprofilových pneumatik. Jednička umí být zároveň komfortní a rychlá, na krátkých nerovnostech sice trochu poskakuje, ale nic hrozného to není. Zásluhou zadního pětiprvkového zavěšení se od podvozku neozývají žádné hlasité rány a odhlučnění od něj zaslouží pochvalu. Naopak aerodynamický hluk by mohl být potlačen ještě více. Za mokra mi vadilo rychlé špinění zádě včetně kamery, která nedisponuje krytím.
Přestože mnichovský „sleeper“ není absolutním králem výkonu (Audi RS3 Sportback, Ford Focus RS i Mercedes-Benz A43 mají více koní), vůbec to nevadí. Točivým momentem 500 Nm a šestiválcovým charismatem všechny jednoznačně překonává. A přitom neuvěřitelně klame tělem.
V hlavě mi před roky utkvěla neurotická 130i první generace s krátkým rozvorem, která házela zadkem na požádání a byla nesmírně zábavná. To už o nástupci s pohonem všech kol tolik neplatí. Je praktičtější, víc poslouchá, ale stále umí vystrkovat drápky. Řízení je díky automatické převodovce snadnější, na manuál musíte totiž v případě pohonu všech kol zapomenout. Ten dostanete jen u zadokolky. Proto se patří za obě nabízené verze děkovat – v příští generaci se už šestiválec v podobně velkém autě určitě neukáže. Přestože zkoušený vůz váží kvůli zástavbě pohonu všech kol a přítomnosti automatu o devadesát kilogramů více, chlubí se lepším zrychlením.
VERDIKT: Znáte jiné auto velikosti Golfu, které má pod kapotou šestiválec? Díky mnichovské nenápadnosti je M140i dokonalým sleeperem, který splyne s davem a jednoduše se řídí. Je to poslední takto nevelké auto svého druhu s obrovským srdcem. Kupujte, dokud je to možné. Vůz však není pro ty, kteří chtějí dávat za každou cenu výkon pod kapotou najevo.
BMW M140i XDrive
- Převodovka: automatická osmistupňová Steptronic Sport
- Motor: zážehový šestiválec přeplňovaný turbodmychadlem, 2 998 cm3
- Výkon: 250 kW (340 k) při 5 500 ot/min
- Točivý moment: 500 Nm při 1 520–4 500 ot/min
- Základní cena / testovaný vůz: 1 250 600 Kč / 1 417 633 Kč
- Zrychlení: 4,4 s
- Max. rychlost: 250 km/h
- Spotřeba: 7,4 l/100 km
- Hmotnost: 1 615/2 090 kg
- Zavazadlový prostor: 360/1 200 l
Text: Petr Šikl, Foto: Vojtěch Zikmund
