Po zjištění, že se mám ujmout testu nové, tedy faceliftové, verze Toyoty Hilux jsem začal usilovně přemýšlet, jak tento vůz dostatečně vyzkoušet. Pověst o tom, co vydrží, je známá asi tak jako Staré pověsti české. Přestože Toyota tvrdí, že se dá s tímto pick-upem trávit více času na běžné silnici, všichni tak nějak tuší, že to pro něj není to pravé. Jak tedy vyzkoušet takový v uvozovkách tank?

Okamžitě mne napadla ona epizoda Top Gearu, kde jsou dělány s Hiluxem neskutečné věci. Jenže to by mne zřejmě nepochválil ani pan vedoucí a už vůbec ne majitel vozu. Řešení se našlo ovšem velice praktické. Po silnicích a dálnicích, prohlídkách interiéru a tak podobně zavítáme také do Hummercentra, tedy do terénu. Raději si připravte k ruce nějaký hadr, dnes totiž poteče bláto z obrazovek proudem.

Nový střih se líbí

Toyota Hilux přichází v novém kabátě. Pěkně ušitý kousek, v našem případě v modrém provedení á-la Octavia RS, se veřejnosti převážně líbil. Jenže to nám je dnes úplně jedno, pokud toužíte po hodnocení designu, musíte si vystačit sami, případně vám k tomu něco málo řekne slečna Nikola. Pod tímto kabátem se totiž ukrývá technika 100% praktická, jednoduchá, sice poněkud starší, ale především odolná a nerozbitná.

 

Že šestá generace Toyoty Hilux nebyla představena letos v Ženevě, poznáte velice brzy poté, co nahlédnete do interiéru. Ten můžeme označit, stejně jako celý vůz, za praktický a odolný, ale rozhodně ne za moderní a komfortní. Není špatný, je trochu fádně šedivý, těžko zde najdeme nějaké fajnové obložení, plasty jsou tvrdé, ale co, tohle přece není nějaké SUV s dvacetipalcovými disky a nulovými schopnostmi v terénu. Zde platí vše právě naopak.

Postarší uvnitř

Karoserie typu pick-up je určena především pro práci. Každý, kdo Hilux hodlá zaměstnat, si může vybrat mezi třemi typy: Single Cub, Extra Cub a nebo náš Double Cub. Toto řešení nabízí pětimístnou kabinu a korbu o rozměrech 1500×1500 mm. Například takovou pěknou hromádku bytových dveří lze odvézt bez větších problémů pouze s otevřenou korbou. Ale zpět do interiéru.

Ten je, jak už jsem napsal, zaměřený zcela logicky na praktickou stránku věci. Ze šedi postarších ovladačů vyniká pouze přehledný a výborně čitelný optitronový přístrojový štít. Sedačky by možná mohly mít lepší tvar. Na posaz za volantem, který se seřizuje pouze výškově, je potřeba si trochu zvykat. Zadní cestující zase pocítí fakt, že jim byl odebrán kousek komfortu ve prospěch nákladového prostoru. Ale i tak zbylo dost místa a tři dospělí pasažéři zde cestu do práce určitě přežijí.

Komfortně? Kdepak

Hodně z cestovního komfortu ubírá motor a vůbec chování vozu na silnici. Je to zkrátka daň za výborné vlastnosti v terénu. Pokud bych měl hodnotit kultivovanost motoru podle měřítek, která běžně užívám, dostane Hilux čtyřku a to ještě s odřenými zpětnými zrcátky. Motor o sobě dává hodně vědět a ne jinak tomu je po zahřátí.

 

Druhou podstatnou částí, která vám sebere komfort SUV, je zadní tuhá náprava s klasickými listovými pery. Když říkám tuhá, tak vězte, že s prázdnou korbou je odpružení tuhé převelice a zadní část automobilu poskakuje jako pozadí stokilové slečny jedoucí na kole. Hilux zkrátka byl, je a doufám že v budoucnu stále bude především tvrďák do terénu a neúnavný pracant, který se vysměje všemu, co se mu postaví do cesty. Pokud ho berete právě z tohoto (dle našeho názoru správného) úhlu pohledu, pak na předchozí odstavce zapomeňte.

V terénu králem

Jak už to tak bývá, každá mince má dvě strany. Z toho, co vám bude na silnici vadit, budete mít v terénu radost. Toyota Hilux využívá klasickou konstrukci. Karoserie stojí na žebřinovém rámu. Výrobce navíc vybavil příčné nosníky zesílenými spoji a zvýšil tak celkovou robustnost. Přední náprava dostala dvojité lichoběžníkové zavěšení, zadní tuhá využívá, jak už bylo řečeno, listová pera. Výkon naftového motoru je přenášen na zadní kola, přední pohon je manuálně připojitelný, nechybí ani redukční převodovka, uzávěrka diferenciálů, světlá výška přes 200 mm a příkladné nájezdové úhly. Tolik teorie.

Že Toyotu Hilux v terénu nic nezastaví? To jsem možná trochu přehnal a trochu jsem jí fandil. Najít překážku, která by byla pro tento vůz nepřekonatelná, nebylo až tak těžké a při našem řádění na trati Hummercentra jsme na ni narazili už po deseti minutách. Jedinou věcí, která v terénu způsobuje problémy, je délka vozidla a velká vzdálenost náprav. Tuto nevýhodu ještě podtrhnou hliníkové boční stupačky. Stačil jeden podrobný pohled na ně a bylo jasné, že na podobný problém narazilo více lidí, kteří měli Hilux před námi. Brzy jsme zjistili, že je potřeba dávat velký pozor při přejezdu ostrých zlomů a nerovností. Přes vše ostatní se Hilux valí jako tank.

Redukujte

A můžete si vzpomenout, na co chcete. Pokaždé se odehraje podobný scénář. S připojeným předním pohonem narazíte na překážku. Aha, ono to nejde? Tak zařadíme redukci a je po problému. Můžete sjíždět nebo vyjíždět neskutečně prudké svahy, křížit nápravy nebo se brodit blátem. Není problém a Hilux se u toho tváří, jako že mu to dělá dobře. Na to byl stavěn, přesně tohle je jeho hřiště.

Svou roli zde sehrály také terénní pneumatiky. Disky mají průměr pouze 15“, zbytek vyplní vysoké pláště. Na silnici je potřeba s tím počítat, protože zde je tento off-road podstatně více nervózní než někde v terénu.

Hlučný silák

O dostatečný příděl newtonmetrů se mohou starat dvě verze naftového čtyřválce: 2.5 D-4D a 3.0 D-4D. Právě druhý jmenovaný byl pod kapotou testovaného exempláře. Kromě nekultivovaného chodu mu ale nelze vytknout téměř nic. Maximální výkon činí 171 koní při 3600 ot./min. a vrchol točivého momentu 360 Nm (v případě automatu) je dostupný v širokém pásmu od 1400 ot./min. do 3200 ot./min. Hilux tak má síly na rozdávání, o čemž vypovídá také údaj, že za něj můžete zapřáhnout zátěž o hmotnosti 2,250 t.

Kromě toho je motor ještě docela úsporný. K výrobcem udávané hodnotě 8,9 l/100 km v kombinovaném cyklu jsme se sice nepřiblížili, ale ani číslo 11 l/100 km není až tak hrozivé. Jen se nenechte nachytat. Palubní počítač ukazuje v poněkud amerických jednotkách. Údaje jsou zobrazovány v kilometrech na jeden litr paliva.

 

Opravdu nezničitelný

Opomenout nesmíme ani automatickou převodovku. Jak jsem byl poučen jedním kamarádem, který má za sebou výlety v australské džungli, automat je do terénu prostě nejlepší. Zní to docela logicky, ale pokud budete více času trávit na běžných komunikacích, možná by nebylo špatné vyzkoušet nejprve manuální převodovku. Tato samočinná totiž nepatří právě k těm nejchytřejším a zmatkuje až příliš často.

Toyota Hilux pro modelový rok 2009 je velká, praktická a v terénu vykazuje s trochou nadsázky průchodnost rovnou tanku. Novinkou je vylepšený vzhled, robustní technika zůstává víceméně stejná a to je dobře. Vůz se sice tváří jako nějaké takové SUV, ale stále se jedná o pick-up, stále o ten pořádný a nerozbitný pick-up s velkým P i U.

Základní cena v provedení SOL: 898 450 Kč
Cena doplňkové výbavy:  11 900 Kč
Celková cena: 910 350 Kč

Objem motoru      2982 ccm
Maximální výkon      126 kW (170 k) / 3600 ot. / min.
Maximální točivý moment      360 Nm / 1400 – 3200 ot. / min.
Převodovka      5stupňová automatická
Maximální rychlost      175 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h      11,6 s
Udávaná spotřeba město      11,7 l / 100 km
Spotřeba mimo město      7,3 l / 100 km
Kombinovaná spotřeba      8,9 l / 100 km
Spotřeba během testu      11 l / 100 km
Provozní hmotnost      2010 kg
Délka / výška / šířka      5255 mm / 1810 mm / 1835 mm
Rozvor      3085 mm
Nákladový prostor (délka/výška/šířka)      1520 mm / 450 mm / 1515 mm

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková