Nechci přímo tvrdit, že pokud jste muž a líbí se vám některý z účastníků dnešního souboje, není s vámi něco v pořádku. Je sice pravda, že Mini Countryman i Volvo XC60 lákají za svůj volant hodně řidiček, pokud ovšem vybere tu správnou výbavu, dokáže si obě auta sám před sebou uhájit i muž. Zejména když má rodinu a potřebuje pro ni něco většího než jen běžný hatchback.
Třeba takové Volvo našlo dobrou cestu, jak zužitkovat svou činnost mimo automobilový svět. Pravidelně totiž pořádá náročný závod plachetnic kolem světa nazvaný Volvo Ocean Race. Jeho aktuální ročník odstartoval loni v říjnu ve španělském Alicante. Po mnoha etapách pak skončí v červnu ve švédském Göteborgu. Automobilka je na svůj pohár velmi pyšná a tak se jeho název objevuje u speciálních edic, to se nyní týká i modelu XC60 po faceliftu. Musím se přiznat, že v jeho případě jde o nejhezčí speciální edici, jakou jsem kdy u Volva viděl.
Začít by to mělo barvou, speciální edice totiž nabízí lak Ocean Blue II. Ten ale na testovaném autě nebyl, nahradila ho obyčejnější černá. Pěkná 18“ kola nechyběla. Opravdové kouzlo ale spočívá v interiéru vozu. Dobře známý švédský design doplňuje pěkně zpracovaný dekor středového panelu, kde jsou vypsaná všechna města, která tvoří starty a cíle etap závodu. Na krytu zavazadelníku pak na vás čeká obrovská mapa světa, kde jsou všechny etapy vykresleny. Vypadá to skvěle a pokud patříte mezi fanoušky jachtingu, budete na svou edici určitě hrdí.
Miník na tom ale není o nic hůř, i když se samozřejmě nemůže pochlubit takovou specialitou. Testovaný kousek vsadil na typicky britské zelené lakování, které okořenil o pár rychlých černých pruhů. Ačkoliv jde o městský crossover sloužící nejčastěji pro převoz několika dam do nákupního centra a zpět, je Countryman připraven zdolávat nástrahy terénu. Tedy alespoň to naznačuje bohatou plastovou a kovovou ochranou proti nepřízni přírody.
Rodina vs. individualista
Když postavíte Mini Countryman vedle Mini Cooperu minulé generace, působí jako gigant, který by si zasloužil, aby mu název Mini vyškrtli z techničáku. Když jsem naposled testoval jeho sourozence Pacemana, povzdechl jsem si, že Mini už prostě není Mini, ale spíš Maxi. Zaparkujte s ním ale vedle XC60 a rázem nabudete dojmu, že jste si omylem půjčili hatchback a nikoliv crossover. Raději jsem šel zkontrolovat nápis na zádi. Aby to bylo fér, musím laskavého čtenáře upozornit na to, že Countryman by se měl srovnávat spíš s Audi Q3 nebo BMW X1, Volvo XC60 je na něj velké, na délku ho přesahuje o víc než půl metru. Na druhou stranu si myslím, že obě auta se mohou dostat do hledáčku stejného zákazníka.
Třeba takového, kterému jde o luxus a komfort. Volvo ho nabízí hodně a poslední verze XC60 se směle může rovnat vozům prémiového segmentu. Testovaný kus měl najeto jen pár kilometrů a tak jeho kabina voněla čerstvou kůží. Speciální sedadla nebo tenký středový panel Volvu sluší. Škoda, že navigace už není tak pěkná a její ovládání a ovládání dalších systémů vozu je poměrně zmatečné. Celkově ale z kabiny získáte pocit, že jste své peníze utratili za solidní produkt, což vás bude hřát u srdce. Stejně tak hodně místa vpředu i vzadu nebo víc než dostatečný kufr s objemem 495 litrů v základu. Volvo je tak jako stvořené pro rodinné používání.
Countryman se naopak bude líbit těm, kteří ještě na rodinu čekají nebo mají potomky v kojeneckém věku. Přece jen jde stále o Mini, čemuž odpovídají vnitřní rozměry. Místa na nohy je vzadu jen tak tak a kufr, ačkoliv má objemově 450 litrů, je citelně menší než u Volva. Situovaný je spíš na výšku a víc než s crossoverem se tak může poměřovat s běžným hatchbackem.
Přestože je Mini dílem BMW a zájem o něj je očekáván také ze strany náročnější klientely, působí více plastově než Volvo. Prim ovšem hrají stylové prvky, které odkazují na původní Mini. Řeč je třeba o gigantickém rychloměru uprostřed palubní desky. Ten u nového Mini Cooperu zmizel a totéž se dá očekávat i u nástupce modelu Countryman. Lepší je totiž sledovat rychlost na displeji pod volantem. Přes nedostatky a stísněnost má kabina Miníka styl a bude se líbit individualistům, kteří hledají něco méně spotřebního. Kdybych tak obě auta známkoval za jednotlivé disciplíny, obě by dostala jedničku za styl a design.
Naftové překvapení
Od zástupců Volva se mi podařilo vyprosit zbrusu nový naftový čtyřválec s dvojitým přeplňováním, který v nabídce XC60 nahrazuje starý pětiválcový diesel. S příslibem, že nebudu psát o spotřebě, jsem dostal nezajetý kousek, i tak ale stál za to. Už po prvních kilometrech jsem věděl, že novinka bude patřit k nejlepším dieselům na trhu. Dodává velmi pěkný výkon 181 koní a rovných 400 Nm točivého momentu. Je tichá, silná a dynamicky velmi uspokojivá. A ačkoliv byla nezajetá, zvládla jezdit za 6,5 litru (aj, porušil jsem slib). Spojena přitom byla s manuální šestistupňovou převodovkou. Tu umí Volvo opravdu dobře. Je přesná a má krátké dráhy jako u nějakého sportovního kupé. Až mi bylo líto, že drtivá většina testovacích aut od Volva jezdí s automatem.
Zkouška nového dieselu měla ale jeden háček. Byl k dispozici pouze s pohonem předních kol. Nikdy bych nečekal, že to bude tak vadit, zejména u městského crossoveru, ale to jsem se hodně spletl. Motor je totiž na přední pohon příliš silný. Volvo navíc na přední nápravě nemá ani elektronickou uzávěru diferenciálu jako někteří konkurenti, takže nastává průšvih. Hrabání na mokru jde ještě přežít, ovšem zkuste si v zatáčce přidat plyn! Motor čapne přední kola a stočí je dle své libosti. V tu chvíli se nebohý řidič musí prát s volantem, aby se zachránil. Přidejte na rovné vozovce a ucítíte znovu siný tah za volant. Uf uf, ještě nikdy jsem tak netoužil po pohonu všech kol jako právě u tohoto Volva. Rada tedy zní: bez čtyřkolky ani ránu! Minimálně ne s takto silnou jednotkou.
Mini v nabídce tak silný nafťák nemá, proto jsem sáhl po tom nejlepším co je v ceníku. Model Cooper SD má čtyřválec s výkonem 143 koní a točivým momentem 305 Nm. Ve srovnání s XC60 to působí jako velký výkonnostní deficit, jednotka ale nemusí bojovat s tak těžkým vozem. Oproti obéznímu Švédovi s hmotností 1850 kg je o skoro 400 kg lehčí Brit úplný střízlík. Navíc má šikovný pohon všech kol All4. Jedinou slabinou je tak automatická šestistupňová převodovka, protože i Mini umí zábavné manuální převodovky se sportovně krátkými dráhami.
Diesel v Miníku je citelně hlučnější, konzumace paliva je však prakticky totožná. I s automatem umí jezdit okolo 6,5 litru. Zatímco Volvo s manuálem může být mrštné v každé situaci, u Mini je potřeba se k lepší dynamice propracovat. V praxi tak, že mu budete hodně šlapat na krk. To se pak rozohní a je schopné podávat slušné výkony. Škoda, že u toho vytočená nafta ještě víc hlučí. Převodovka nabízí i manuální řazení pádly umístěnými na odvrácené straně volantu. Jde ale o starší systém převzatý od BMW, kdy obě pádla slouží pro zařazení vyššího i nižšího převodu zároveň. Mění se jen směr jejich stisknutí. Osobně mi to příliš nevyhovuje, když ale auto budete používat delší čas, zvyknete si.
Okresková plavba
Jakoby se nadšení pro jachting zapsalo hluboko do DNA Volva XC60. Z hlediska jízdy je totiž jeho oblíbenou kratochvílí plutí po dálnicích a okreskách. Nejlépe je tedy nespěchat a užívat si komfortu, který podvozek nabízí. Řízení je švédsky odtažité, avšak poměrně přesné. V závěru mi nevadilo, že crossover není tvrdý a připravený na zdolání serpentiny. K jeho stylu se přece jen víc hodí pohodlné cestování. A přesně to hledají i jeho zákazníci. Není si tedy nač stěžovat.
To spíš Mini to bude mít v hledání svých nových majitelů těžší. Oproti Volvu totiž sází na sportovnější jízdní vlastnosti, tedy přesně takové, jaké se líbí nám a jaké čekáme od značky Mini. Těm dámám co vyráží za nákupy by to ale vonět nemuselo. Tvrdší podvozek tu a tam narazí při přejíždění nerovností. V zatáčkách se ovšem crossover chová spíš jako hot hatch. A to řízení! Není sice tak „motokárovité“ jako u malého Cooperu, je ale pořád hodně ostré. Jízdu v Countrymanu si tak můžete opravdu užít. Klidnější cestování však kvůli vyššímu hluku (i od kol) a tvrdšímu nastavení už tolik ne.
Nedá mi to, abych se ještě na moment nezastavil u výbavy Volva. Tahle automobilka si postavila vysoký kredit na bezpečnosti. XC60 bylo v roce 2008 prvním vozem, který vyjel s elektronickou brzdou pomáhající zabránit střetu s jiným autem v nízkých rychlostech. Dnes ji najdeme u většiny nových modelů. Kdysi jsem dělal rozhovor s dámou, která je u Volva zodpovědná za testování bezpečnostních systémů. Říkala mi, že vyvinout takové zařízení je o mnoho lehčí, než pak vychytávat jeho mouchy. Test mi potvrdil, že je to běh na dlouhou trať. Je to skoro sedm let od uvedení modelu XC60 na trhu, přesto zařízení pořád nefunguje dobře. Volvo mě hystericky varovalo před srážkou, když jsem se blížil k retardéru nebo když jsem najížděl pomalu k závoře od parkoviště. Snad se to s příchodem nové generace zlepší.
Toto srovnání je tak nejspíš i rozlučkou. Píšu ho v hotelovém pokoji před testováním nového Volva XC90, které najdete na prvních stránkách časopisu. Podle jeho zajímavého designu se velmi brzy změní i menší XC60, na novou generaci už nastává nejvyšší čas. A totéž platí i pro Countryman, který by se měl změnit v duchu nového Mini Cooperu. Pokud ale nechcete ani na jeden vůz čekat, vybírejte klidně z testovaných kousků. Nezklamou. Záleží jen na tom, co od svého nového crossoveru budete očekávat.
Mini Countryman Cooper SD
Motor | vznětový přeplňovaný čtyřválec, 1995 ccm, 143 k / 4000 ot.min-1, 305 Nm / 1750–2700 ot.min-1
Převodovka | šestistupňová automatická, pohon všech kol – mezinápravová spojka
Jízda | 0–100 km/h 9,4, 197 km/h, kombinovaná spotřeba 5,7 l/100 km
Rozměry | 4109 × 1789 × 1561 mm, rozvor 2595 mm
Pohotovostní hmotnost | 1425 kg
Zavazadelník | 450 / 1170 l
Základní cena | 774 800 Kč
Volvo XC60 D4 Drive-E VOR
Motor | vznětový dvakrát přeplňovaný čtyřválec, 1969 ccm, 181 k / 4250 ot.min-1, 400 Nm / 1750–2500 ot.min-1
Převodovka | šestistupňová manuální, pohon předních kol
Jízda | 0–100 km/h 8,5 s, 210 km/h, kombinovaná spotřeba 4,2 l/100 km
Rozměry | 4644 × 1891 × 1713 mm, rozvor 2774 mm
Pohotovostní hmotnost | 1854 kg
Zavazadelník | 495 / 1450 l
Základní cena | 1 069 300 Kč
