Jestliže oba testované motory už dobře známe z minula, v oblasti designu se odehrála doslova malá revoluce. Tytam jsou praktické krabicovité tvary, které se u Volva s karoserií kombi dlouho nosily. V60 má dlouhatánský rozvor, minimální zadní převis, snižující se linii prosklení a mimořádně dynamické tvary. Kdybychom měli vybírat z metalických laků, v nichž se benzínové a dieselové Volvo představily, sáhli bychom asi po vínově červeném. V nabídce je, ale hned několik dalších velmi pěkných barev, s nimiž se rozhodně neztratíte.

Interiér naftové verze kombinuje tmavou palubní desku a světlou spodní část s krémovým čalouněním a hliníkovými dekory. Benzinové Volvo bylo lakováno klasickou reklamní bronzovou barvou s hnědým čalouněním kůží a s tmavou palubní deskou.

Pokud jde o ergonomii, není si nač stěžovat. Ačkoliv je na plovoucí středové konzole tlačítek více než dost, jsou přehledně rozdělená do logických celků a rychle se s nimi sžijete. Snad jen spínač parkovací brzdy, který se aktivuje stisknutím a uvolňuje zatažením, není úplně ideální. Bíle podsvícené přístroje s kovovými obroučkami jsou krásnou ukázkou severského designu, vynikají čitelností a přehledností. Palubní počítač podává informace v češtině.

Jen pro cestující

Prostorové podmínky v kabině nejsou špatné, přední sedadla mají poměrně dobré boční vedení, ale bohužel také pevné opěrky hlavy. Čtyři nadprůměrně vysocí pasažéři se za sebe usadí, ale cestujícím vzadu už před koleny moc místa nezbývá. Na to, že Volvo rozvorem o 15 mm předčí Škodu Superb, by mohlo přece jen nabízet víc. Šířka je ale naprosto adekvátní.

Kufr je naopak takřka nedůstojným zástupcem kategorie kombi střední třídy. Jen 430 l v základu? I vozy o třídu níže nabízejí větší objem. Hlavním problémem je malá výška od podlahy k roletce. Výklopný díl v podlážce nabízí jen gumový pásek pro upevnění předmětů nastojato. Na druhou stranu je ale třeba říct, že opěradla se sklápějí do úplné roviny bez schodu jediným pohybem a zavazadelník lze od kabiny oddělit síťkou integrovanou pod roletkou.

Volvo zkrátka rezignovalo na funkci hranatého přepravce krabic se švédským nábytkem a místo toho nabízí vůz hýřící stylem a dynamikou lehce na úkor praktičnosti. Jestli je to dobře, nebo špatně, ukážou až prodeje. Od nás má značka za odvážný a přitom naprosto svébytný design plus.

Vymyká se

Pojďme se tedy podívat, jak jezdí obě verze. Volvo se v kategorii nejsilnějších motorů stále spoléhá na pětiválcové pohonné jednotky o objemu 2,4 l. Motor s označením D5 se dodává s pohonem předních nebo všech kol, maximální výkon činí 151 kW (205 k) a točivý moment 420 Nm. Firma tím pěkně vykrývá mezeru v nabídce konkurenčních vozů německých značek, neboť její motor se se svými dynamickými parametry řadí přesně mezi dvoulitrové čtyřválce a třílitrové šestiválce.

Charakteristickým znakem pětiválcové jednotky je i zvuk, který je v nízkých otáčkách jednoznačně kultivovanější než u čtyřválce a ve vyšších otáčkách vydává drsně znějící, ale docela příjemný chrapot. Na hladký projev vznětových šestiválců sice nemá, ale i tak se za svůj akustický projev nemusí stydět.

Pokud lpíte na tradičním benzinu, pak pro vás bude nejlákavější vrcholná verze T6. V tomto případě jde o přeplňovaný šestiválec s třílitrovým objemem. Tato pohonná jednotka jezdí sametově a o slovo se sportovním zvukem hlásí až ve vyšších otáčkách. Pokud budete jezdit v klidu, nechá automatický „šestikvalt“ agregát převalovat v co nejnižších otáčkách. Tehdy o něm ani nebudete vědět. Výkon 224 kW (304 k) a maximum točivého momentu 440 Nm vám však za všech okolností zajistí o potřebnou sílu. Zrychlovat lze velmi pružně i v rychlostech výrazně převyšujících dálniční limity.

Volvo V60 se zážehovým srdcem se už rázem přibližuje ke špičkovým soupeřům segmentu, neboť dokáže překonat stovku za 6,2 s a maximální rychlost činí obligátních 250 km/h.

Se sportem nepočítejte

Automobilka ve svých materiálech přímo hýří výroky o nejsportovnějším Volvu všech dob. Dobrá, něco málo na tom je, ale řekněme si na rovinu, že s dieselovým motorem V60 tento vůz sportovní není a být nemůže. To ale není na závadu! Akcelerace je navzdory hmotnosti převyšující 1,7 t velmi slušná, pětiválec táhne od nejnižších otáček, kolem hodnoty 2900 otáček jeho projev graduje a přes 4000 nemá smysl točit. Svým projevem ideálně vyhovuje dálničním přesunům, protože umožňuje držet si na tempomatu rychlostní limit, a přitom mít stále v záloze výkonovou rezervu pro rychlé předjíždění.

S motorem T6 přichází určitá změna v podobě větší síly ukryté pod plynovým pedálem. Ani teď ale nelze hovořit o tom, že by se řidič rázem proměnil ve Fittipaldiho. Má prostě k dispozici jen vyšší výkon, který mu umožní prudší akceleraci. Průjezdy zatáček jsou takřka stejné. Hlavní devízou obou testovaných kousků je pohon AWD (o něm trochu později). Díky němu se můžete dočkat neutrálního chování. Navíc jsme si všimli, že oproti sedanu S60 sedí V60 v zatáčce o trochu lépe. Může za to pravděpodobně lepší rozložení hmotnosti.

Řízení je zase o něco citlivější a tužší než dříve, dvoubarevný volant má příjemně tlustý věnec a docela velký průměr, drží se velmi dobře. Řazení šestistupňové automatické převodovky Geartronic s hydrodynamickým měničem se také posunulo o kus dál, je rychlejší a přitom si zachovalo hladký přechod mezi převody. Powershift v případě motoru T6 je bezproblémový. Jak už bylo řečeno, při běžných rychlostech se snaží držet motor v nízkých otáčkách, a navíc řadí velmi hladce. Při prudší akceleraci je rychlý a bezproblémový. Zdálo se nám, že má i docela solidní odhad situace.

I podvozek ztuhl, ale ne natolik, aby Volvo ztratilo titul výrobce komfortních vozů. V zatáčkách se naklání o poznání více než Audi či BMW, s dlouhým rozvorem je spíše kandidátem na překonávání rovných tras než sérií zatáček. Nerovnosti „žehlí“ velmi profesionálně, nerozhodí jej ani tzv. roleta.

Ani s pohonem všech kol nelze vždy dělat zázraky a zatížení přední nápravy je znát u obou motorů. Volvo sází na elektronicky kontrolovaný Haldex čtvrté generace, který vám poslouží především při zhoršeném počasí, kdy dokáže bez problému korigovat blížící se smeknutí přední nápravy přesunem točivého momentu na zadní kola. Ani při cestě do hor nebudete litovat. S ledovatými a zasněženými krkonošskými okreskami se auto vyrovnalo na výbornou.

Při hodnocení spotřeby má pochopitelně navrch jednotka konzumující naftu. Ta se na dvouciferné hodnoty dostane pouze v hustém městském provozu, jinak se drží kolem 8,5 l. Pokud mimo město zvolníte tempo a nebudete chtít za každou cenu všechny předjíždět, odmění vás dokonce spotřebou kolem 7,7 l. Dojezd na jednu nádrž se pohybuje kolem 850 km. Pokud vám, ale na spotřebě příliš nezáleží, pak vám nebude vadit verze T6, která si během testu řekla o 11,9 l benzinu na 100 km.

A to jsme s ní jezdili normálně. Při klidné jízdě bez městského provozu se nám podařilo snížit spotřebu na 10 l, ale šlo jen o chvilkové potěšení. Pokud se rozhodnete si šestiválec trochu užít, připravte se na nějakých 18–20 l. Dojezd je oproti turbodieselu zhruba poloviční.

Maximální zabezpečení

Pokud jde o pasivní a aktivní bezpečnost, udržuje si Volvo nadále výbornou pověst. Kromě plné sady airbagů, stabilizace či brzdového asistenta tak nad posádkou drží ochrannou ruku také systém kontroly mrtvého úhlu, systém City Safety hlídající vzdálenost před vozem a pohyb chodců v jeho okolí, na dálnici zase přijde vhod aktivní tempomat. Neobvyklá je možnost přepínání mezi přední a zadní parkovací kamerou.

Pokud se při rozhodování podíváte do ceníku, rozdíl mezi oběma motory je kolosální. Pětiválcový turbodiesel vyjde na 1 064 000 Kč, za benzinový šestiválec zaplatíte celých 1 230 000 Kč (i když ve výbavě vyšší o jeden stupeň). Je tedy jasné, že půjde o volbu pro ty, co chtějí od svého automobilu maximum. Za Powershift nebo Geartronic navíc ještě musíte shodně připočítat dalších 49 000 Kč.

Jízdní rozdíl mezi oběma vozy přitom není tak výrazný, aby si zasloužil takový příplatek. Navíc i další náklady na provoz jsou velmi rozdílné – spotřeba a dojezd u turbodieselu vycházejí mnohem lépe. Před nedávnem jsme dokonce jezdili i s verzí D3 (pravda, byl to sedan S60), kdy jsme se v redakci shodli, že spotřeba okolo 6 l je velmi lákavá a pokles síly oproti D5 je minimální. Pokud ale chcete maximum za rozumné peníze, pak vám můžeme jednoznačně doporučit verzi D5. T6 zůstane volbou pro individualisty.

Technické údaje
Volvo T6 AWD
Motor: přeplňovaný zážehový šestiválec
Objem: 2953 ccm
Výkon: 224 kW (305 k)
Toč. moment: 440 Nm
Zrychlení 0–100 km/h: 6,2 s
Max. rychlost: 250 km/h
Převodovka: 6stupňová, automatická
Pohon všech kol: mezinápravová spojka
Komb. spotřeba: 10,2 l / 100 km
Rozměry: 4628 x 1865 x 1484 mm
Rozvor náprav: 2776 mm
Hmotnost: 1741 kg
Kufru: 430 / 1241 l
Cena: 1 230 000 korun včetně DPH

Volvo D5 AWD
Motor: přeplňovaný vznětový pětiválec
Objem: 2400 ccm
Výkon: 151 kW (205 k)
Toč. moment: 420 Nm
Zrychlení 0–100 km/h: 8,1 s
Max. rychlost: 225 km/h
Převodovka: 6stupňová, automatická
Pohon všech kol: mezinápravová spojka
Komb. spotřeba: 6,9 l / 100 km
Rozměry: 4628 x 1865 x 1484 mm
Rozvor náprav: 2776 mm
Hmotnost: 1716 kg
Kufru: 430 / 1241 l
Cena: 1 064 000 korun včetně DPH