Na starou generaci Sorenta mám jenom ty nejlepší vzpomínky. Obří SUV jsme kdysi vzali na takový poctivý výlet do Chorvatska, kde kromě dálnice, hodně expresní jízdy po okreskách za jednou poněkud splašenou místní průvodkyní a městského cestování došlo také na přejezd pohoří Velebit, kde auto dostalo pořádně zabrat. Ale nakonec vše dobře dopadlo a my jsme se vrátili pouze s rozbitým zpětným zrcátkem. Mé sympatie k Sorentu pak ještě dále narostly po posledním faceliftu, který z něj udělal hodnotněji vypadající a především lépe jezdící vůz. Tedy abych to zkrátil, kvůli tomu všemu byla má očekávání směrem k nastupující generaci všelijaká, ale rozhodně ne malá.

Za volant nové generace jsem poprvé usedl před jistou dobou, přičemž šlo o plně vybavenou verzi kombinující dieselový motor a automat. Zajímavé, ale upřímně, nijak zvlášť mě výsledek nezaujal. Jenže k našemu klasickému týdennímu testu se dostavilo provedení s chudší, i když zdaleka ne chudou, výbavou a manuální převodovkou. Už teď vám prozradím, že to je hned o něčem jiném, i když je samozřejmě jasné, že zákazníci půjdou u takto velkého SUV hlavně po automatu.

 

Eye of Tiger…

Kia už nějaký ten pátek jede u svých automobilů stejný designový směr, takže vás více než vzhled jako takový usadí na zadek při setkání tváří v tvář se Sorentem velikost auta. Na fotkách se to možná nezdá, ale když se pak posadíte za volant a kouknete do vnitřního zpětného zrcátka, připadá vám, že se páté dveře ztrácejí někde v dáli. Dohromady tento drobeček měří 4780 mm na délku, široký je 1890 mm a vysoký 1690 mm.

Dnes už tradiční vzhled automobilů značky Kia znamená to, že se design přední části inspiroval v přírodě, konkrétně u tygra. Prvek zvaný tygří nos najdete i u Sorenta. Lidově řečeno jde o nerovnou horní hranu čelního okna. Takzvaně plovoucí logo umístěné v obrovské masce chladiče také už známe. Sorento prostě na pohled nepřekvapí, ale jistou eleganci mu upřít nelze. Pokud vás zajímá můj názor, tak mně se auto velmi líbí.

Testovaný exemplář pak dostal jednu specialitu z příslušenství. Jde o boční prahové nášlapy, které dávají autu takový o něco drsnější vzhled. Líbí se vám? Tak si raději třikrát rozmyslete, než si je opravdu objednáte. Taková věc je možná dobrá u Defenderu, ale u Sorenta, které je na poměry SUV docela nízké, je to holý nesmysl. Akorát si po každém menším dešti vyslechnete od přítelkyně nebo manželky pár nadávek o tom, kterak si ušpinila kalhoty.

Neprémiový interiér

Na téma Kia Sorento nové generace jsem se už stihnul několikrát dočíst cosi o vzhledem k pořizovací ceně neprémiovém interiéru. Podobné výtky berte z rezervou. Kabina tohoto modelu je zpracovaná perfektně a dosti špatně se zde hledají jakékoliv nevýhody. Takže je vlastně docela dobře, že ten plast, co imituje kůží obšitou palubní desku nevypadá více věrohodně a alespoň na něco je možné vznést kritiku, byť ve velkých uvozovkách. Nové Sorento evidentně vymyslel někdo, kdo u toho přemýšlel.

 

Interiér je velmi prostorný a je jedno, zda se budeme bavit o první, druhé nebo třetí řadě sedadel. Tedy tu jsme v autě neměli, ale z jiných testů víme, že i šesté a sedmé místo je docela dobře využitelné. Nicméně vzhledem k velikosti karoserie je bohatá nabídka místa uvnitř snad i povinnost. Sorento ale přidává dobrou variabilitu a pár praktických detailů.

Tak například zadní sedadla mají nastavitelná opěradla a lze je posouvat. Rozsah posuvu je tak velký, že jsem ho ani nemohl využít, protože když jsem chtěl zadní sedák posunout zcela vpřed, narazil jsem na opěradlo sedadla řidiče, které jsem si před tím nastavil na mých 190 cm. Po sklopení opěradel vznikne dokonale rovná plocha a kdybyste chtěli přepravovat něco dlouhého, mám opět dobrou zprávu. Do Sorenta se vejde zhruba 2,3 m dlouhá věc už tehdy, pokud pouze posunete sedadlo spolujezdce zcela vpřed a dáte jeho opěradlo kolmo. Samozřejmě můžete naopak opěradlo položit úplně dozadu na sklopená zadní opěradla, čímž vám tahle Kia dá možnost odvézt už opravdu cokoliv.

Za zmínku určitě stojí také zcela rovná podlaha ve druhé řadě sedadel a už zmíněné drobnosti. Třeba přítomnost USB pro dobíjení veškeré té chytré elektroniky, bez které dnešní mládež neudělá krok, natož aby se bez ní někam vypravila autem. Samozřejmostí je i řada různých přihrádek a obří zavazadelník. Pokud nemáte třetí řadu sedadel, pak pod dnem najdete ještě přihrádky, které bez nejmenšího problému spolknout dva takové větší turistické batohy. Kdybyste náhodou hledali rezervu, tak ta je umístěna na podvozku.

Ne, interiér nového Sorenta opravdu nelze kritizovat jinak než subjektivně. Možná byste někde za zhruba milion korun našli méně plastů v kabině, respektive více nafintěný interiér, ale jakmile přijde na praktickou stránku věci, musím zcela otevřeně přiznat, že mě nenapadá jediný konkurent, který by na tom byl lépe.

Pouze s dieselem v nabídce

Rozhodování, po které variantě Sorenta sáhnout, nám Kia velmi ulehčila. V nabídce najdeme jediný motor, a sice naftový čtyřválec 2.2 CRDi s výkonem 200 koní a točivým momentem 450 Nm. Vybrat si můžete pouze to, zda si chcete sami řadit, nebo zda necháte řazení na automatické převodovce.

Dieselový motor funguje výborně. Je tichý, kultivovaný i relativně úsporný. Ovšem jeho hlavní předností je neuvěřitelná pružnost a na diesel poměrně široké pásmo využitelných otáček. Čtyřválec zabírá už od zhruba 1500 ot./min a jeho elán mu vydrží až ke čtyřem tisícům. Nejlépe se cítí někde mezi, přibližně u dvou a půl tisíc otáček, což je shodou okolností prostor, kde se pohybuje ručička tachometru v případě, že jedete na šestku 130 km/h.

 

Než sáhnete po automatu, dobře si to rozmyslete. Právě charakter motoru neklade na řazení příliš velké nároky. Jakmile vyjedete mimo město a zařadíte šestku, máte v podstatě vystaráno. Pokud zrovna nepotřebujete bleskově akcelerovat, není důvod přeřazovat. Motor si se vším poradí. A jízda po dálnici? Tam stačí vždy pouze přišlápnout plyn a i na šestku auto začne krásně zrychlovat. Několikrát jsem se přistihl při tom, kterak kontroluji řadicí páku, zda tam náhodou nemám zařazenou místo šestky pětku. A právě přesně tohle je vlastnost, kterou přítomnost automatu trochu sráží.

A spotřeba? Při klidné jízdě klidně i 6,5 litru, což je na takto velké auto moc pěkný výsledek. Na dálnici počítejte spíše s osmičkou, ve městě se budete pohybovat někde mezi 8,5 l/100 km a devítkou.

Na dlouhé cesty ideál

Sorento je kvalitně postavený automobil, který, pokud nějaké nedostatky má, tak je důkladně maskuje. Úplně stoprocentně se mu to nedaří pouze u dvou věcí, a sice odhlučnění podvozku a řízení. V interiéru panuje při jízdě příkladné ticho za předpokladu, že jedete po hladké silnici. Jakmile ale není povrch úplně dokonalý, posádka o tom ví. Nejde o žádnou katastrofu, ale je to vlastně jediný hluk, který k vám proniká. Jinak je interiér odhlučněný perfektně.

 

Druhou nectností je řízení. Kia sice používá pro evropské verze Sorenta posilovač umístěný přímo na hřebenu řízení, ale na přeposilovaném a absolutně umělém charakteru to nezmění vůbec nic. Jenže je velkou otázkou, zda to vůbec někomu má vadit. Tohle přece není žádné sportovní auto, ale velké SUV určené pro pohodlné cestování. Já osobně jsem si nakonec zvykl a ještě navíc jsem trochu litoval, že testovaná verze nabízela možnost nastavit posilovač pouze v režimech Normal a Sport. Kdyby zde byl i Comfort, volím ten. Protože klidná a plynulá jízda je to, co jde Sorentu nejlépe.

To má totiž kromě jiného i velmi pohodlně naladěný podvozek. Ano, když posadíte auto do zatáčky v ostřejším tempu, nerozhodí ho to, nicméně jeho šálek to vážně není a řidič na to rychle přijde. Naopak dlouhé cesty po dálnicích za doprovodu decentního šustění kolem, v těch širokých a dobře tvarovaných sedačkách, to je něco úplně jiného. Hned bych do Sorenta naložil své „hračky“ a vyrazil na alespoň tisíc kilometrů dlouhou cestu někam k moři připomenout si, co to je windsurfing.

Kia Sorento je na silnici výborná. Jenže takové auto zpravidla nemůže být dobré v terénu a tento Korejec to potvrzuje. Automobilka jako by definitivně rezignovala na mimosilniční radovánky a raději udělala auto pro běžné cestování co nejlepší. To se samozřejmě dá pochopit, ale nebylo by z mé strany fér, kdybych nenapsal, že poslední vydání Sorenta mimo silnice moc jistoty nevykazuje. Nakonec i pohon všech kol, kdy se zadní náprava připojuje s jistým zpožděním, o něčem svědčí. Ale taková je zkrátka dnešní doba.

Ano, opravdu bez chyby

Sorento nebude volbou zájemců o prémiové auto. Nejde ani tak o to, že by se jim auto nelíbilo, ale o prostý fakt, že mají na kapotě logo Kia. Ale to je jejich problém. Když se ohlédnu za testovacím týdnem, vybaví se mi designově zajímavé auto, které nabízelo obrovský vnitřní prostor, variabilní interiér, pohodlné sedačky, kvalitní zpracování i ergonomii, velmi slušný motor a přesnou převodovku. Ještě důležitější je ale to, na co si vzpomenout nemohu. A já si nemohu vzpomenout na nic, co by se dalo kritizovat. Takže ano, nová Kia Sorento je opravdu bez vážnější chyby. Kia navíc vše podtrhla cenou zhruba milion korun. Za vše, co tohle auto nabízí, to je částka více než slušná.

Kia Sorento 2.2 CRDi

Motor – vznětový přeplňovaný čtyřválec, 2199 ccm, 200 k / 3800 ot.min-1, 450 Nm / 1750-2750 ot.min-1

Převodovka – šestistupňová manuální, pohon všech kol – mezinápravová spojka

Jízda – 0–100 km/h za 9,0 s, 203 km/h, kombinovaná spotřeba 6,1 l/100 km

Rozměry – 4780 × 1890 × 1690 mm, rozvor 2880 mm

Pohotovostní hmotnost – 1746 kg

Objem zavazadelníku – 660 / 1732 l

Základní cena – 903 980 Kč