Mercedes-Benz C 250 CDI 4Matic kombi: konečně na světě

Sedan a kombi střední třídy s hvězdou na kapotě nabízí velký výběr motorizací. V ceníku si tak můžete vybírat mezi čtyřválci a šestiválci, ať už vznětovými nebo zážehovými. A pro opravdové labužníky je připravena verze 63 AMG, která by měla konkurovat sousedskému BMW M5. Pohon všech čtyř kol byla ale až do nedávna vyhrazen jen šestiválci 320 CDI v případě vznětových agregátů. Jenže ne každý potřebuje třílitr pod kapotou.

Obzvlášť tehdy, pokud Mercedes nabízí parádní turbodieselový čtyřválec. Jeden z nejlepších, které jsem kdy měl pod plynovým pedálem. Označení 250 CDI bylo u automobilky s třícípou hvězdou ve znaku už celkem zaběhnuté, Céčko se k němu vrátilo v roce 2009, ale s novou motorizací. Pod kapotou nenajdeme běžný dvoulitr, jak bývá u čtyřválcových turbodieselů běžné. Objem motoru byl zvětšen na 2,2 litru. A najdeme i celou řadu dalších prvků, které signalizují, že tenhle motor bude mít slušnou chuť do života.

Opravdu jen čtyři válce?

Vynecháme-li podrobnosti o systému common rail, který ve své čtvrté generaci přináší celou řadu vylepšení, jako například vyšší tlak vstřikování, koncového uživatele asi nejvíce nadchne přítomnost dvou turbodmychadel. Ty ze čtyřválce dokáží rázem udělat pohonnou jednotku, kterou by kdejaký řidič podle odezvy typoval spíše na šestiválec.

Něco už napovídají hodnoty – maximální výkon je 204 koní a leží ve 4000 otáčkách za minutu. Mnohem zajímavější je ale v případě černou tekutinu spalujícího motoru maximum točivého momentu – rovných 500 Nm. Dostupných ve  1600-1800 otáčkách za minutu. Přitom šestiválec s označením 320 CDI má jen o 10 Nm víc. Aha!

Faktem je, že šestiválec nabídne delší otáčkové rozpětí, když přináší 510 Nm mezi 1600 až 2800 ot/min. Na druhou stranu 250 CDI za ním vůbec nezaostává, protože slušný zátah nabízí díky přítomnosti dvou přeplňovadel takřka v celém spektru. A byli si toho vědomi i inženýři, když do vozu instalovali automatickou 7stupňovou převodovku 7G-tronic Plus. Ta nabízí dva režimy – ekonomický a sportovní. Přiznám se bez mučení, že jsem většinu času jezdil s písmenkem S na obrazovce palubního počítače.

Automat totiž nechá motor parádně vytáčet a řidič si tak za volantem může užít zátah s trochou přehánění jako při startu letadla. Ano, tenhle nafťák vás dokáže přimáčknou do sedačky, když automat dovolí ručičce otáčkoměru opsat celou křivku odspodu až ke zhruba 4500, kde přeřadí. A to dělá bleskově. Se sportovním režimem jsem byl natolik spokojen, že jsem ani nevyužil možnosti řadit manuálně. To se dělá vyklápěním páky do stran, což navíc není právě nejpohodlnější řešení. Každopádně když necháte vše na automatu, můžete docílit zrychlení z nuly na 100 km/h za 7,4 sekundy, maximální rychlost leží ve 235 km/h. Varianta 350 CDI pokoří stovku o devět desetin sekundy dříve.

I Mercedes-Benz C 250 v provedení kombi umí být zábavný. Je to díky permanentnímu pohonu všech kol, který ve Stuttgartu označují jako 4Matic. Přenášet sílu 500 Nm pouze na zadní kola by mohlo být zábavné, ale jen v tom případě, pokud byste byli buď zkušení řidiči, kteří si libují ve veřejném driftování, jednak za předpokladu, že je dobré počasí.

Pohon na zadek umí hlavně v zimních podmínkách pěkně potrápit. A právě 4Matic je výbornou kombinací mezi stále uspokojivou formou zábavné jízdy a bezpečnosti. V základu je nastaven tak, že se hnací síla přenáší v poměru 45 procent na přední a 55 procent na zadní kola. V případě krizové situace se ale umí poměr změnit.

Radost za milion (a kousek k tomu)

I když je Céčko v tomto provedení poměrně těžké (své přidává nejen pohon všech kol, ale i přítomnost automatu), umí se díky 4×4 chovat v zatáčkách velmi dlouho neutrálně. Což umožňuje jezdit velmi rychle a zároveň bez větších obav. Totéž platí při prudkých rozjedzech. Zkrátka na světlech navolíte režim sport, a při zelené přišlápnete plyn na doraz. Auto vystřelí kupředu a za chvíli jste nad povoleným limitem.

Jen v ekonomickém režimu se mi zdálo, že je prodleva automatu při startu z nuly trochu delší. Ostatně při běžné jízdě režim E mírní reakce plynu, takže de facto šetří palivo. Ostatně i odběr pohonných hmot mě potěšil. Když jsem si s vozem hodně hrál, řekl si zhruba o 9 litrů na 100 km, v běžném provozu jsem mu pak naměřil okolo 7,5 litru na 100 km, což jen mírně překračuje uváděnou tabulkovou hodnotu. Je to důkaz toho, že výkyv spotřeby je jen minimální. Navíc se vám ani při větší snaze zlobit nepodaří přetáhnout desetilitrovou hranici.

Vrátím se ještě k jízdním vlastnostem. Podvozek vozu využívající vpředu i vzadu zavěšení typu multi-link umí být velmi pohodlný. Zároveň ale v zatáčkách podrží. Trochu jsme se jen pral s volantem, který by dle mého názoru mohl mít trochu menší průměr. Faktem také je, že stejné odezvy od řízení jako u bavorské konkurence se v Mercedesu nedočkáte. Nevadí, tohle auto je pro trošku jiný typ zákazníků. A každá cesta do práce přese nemusí vést přes závodní trať, ne?

Pravda, ke komfortu mi během týdenního testu scházelo trochu více místa. Zejména na zadních sedadlech. Vůz byl ve variantě kombi, ale velikost zavazadelníku 485 litrů také není nejslavnější. Na druhou stranu základní cena za tohle provedení je 1 068 000 korun. A to nezní vůbec špatně.

Plusy: převodovka, jízdní vlastnosti, motor, pohon 4×4
Mínusy: málo místa vzadu, malý kufr, velký volant

Základní cena: 1 086 000 Kč

Foto: Zuzana Procházková