O Qashqai by se dalo prohlásit, že tak trochu klame tělem. Když ho vidíte z dálky, zdá se vám, že jde o kompaktní SUV. Když ale detailněji prozkoumáte jeho rozměry, nedokážete jej už tak lehce zařadit. Na SUV je to moc malý chlapík, jenže obyčejná městská čtyřkolka to také nebude. Qashqai zapadá do nově rodící se odrůdy – crossover. Svými vcelku líbivými tvary a vkusnou barevnou kombinací nasadil laťku poměrně vysoko.

Když jsem viděl Qashqai poprvé na ulici, musel jsem si jej několikrát obejít a pořádně prohlédnout. Ustupující příď nepůsobí až zas tak masivně, jak bychom se po zkušenostech s mnoha SUV mohli bát. Příjemnou atmosféru kolem sebe navozují i boční linie vozu s bohatým prosklením až k poslednímu sloupku. Náš model kombinoval šedou matílzu s rozsáhlými černými plasty, které jasně dávaly najevo, že se Qashqai nezalekne ani tvrdších podmínek. Páté dveře jsou po vzoru staršího, většího a také mnohem dražšího bratříčka Murana. Emoce budí tvary zadních světlometů a tentokrát větší mohutnost dodává plastový nárazník se zadními mlhovkami.

Autu velmi sluší pětipaprsková 17“ litá kola. Ta díky své vzdušnosti odhalují kotouče a brzdy na všech čtyřech pozicích. Zarazila mě jen rozměrná zpětná zrcátka, která vozu dělají dost velké uši. Hned po prvním couvání jsem je ale shledal velice praktickými. Auto bylo vybaveno „inteligentním“ klíčem. Stačilo ho mít v kapse, stisknout černé tlačítko na klice předních nebo i pátých dveří a Qashqai se s bliknutím odemkl. Zamykalo se stejným způsobem. A nebojte se, zabouchnout si nemůžete. Když je klíč v interiéru, zámek nefunguje a zazní jen výstražný tón.

Ráj milovníků tlačítek

Interiér Qashqaie je prostorný. Těsno nebude na zadních sedadlech ani vyšším postavám. V luxusní výbavě Acenta Pack mě přivítala nadmíru pohodlná sedadla čalouněná hnědou kůží. Tak příjemné posezení se jen tak nezažije. Kombinace ideální měkkosti a velmi dobrého bočního vedení si mě získala hned po prvním sezení a ani se mi z nich nechtělo ven. Jen pro vyšší postavy bych uvítal trošku delší sedák. Pochválím ale výsuvnou loketní opěrku, která pod sebou skrývá skoro bezedný prostor pro cokoliv. Se sedadly koresponduje i výplň dveří. Na volantu a řadící páce je už klasická černá barva.

První co mě při pohledu na palubní desku uhodilo do očí, bylo nadměrné množství všemožných tlačítek. Na sportovně laděném tříramenném volantu je ovladač palubního počítače, handsfree, rádia nebo tempomatu. Vše ve stejném provedení, takže si čudlíky budete chvíli plést. Středovému panelu vévodí 7“ LCD displej, který v sobě kombinuje mnoho užitečných funkcí. Zobrazuje navigaci, funguje jako praktická kamera při couvání, přehledně ukazuje spotřebu, telefonní hovory, rádio, CD a další skvělé funkce. Systém se ale ovládá kupou tlačítek umístěných na středovém panelu pod ním.

Je třeba se naučit zacházet s otočným ovladačem s černým potvrzovacím tlačítkem uvnitř. Okolo něj jsou pak v kruhu rozmístěny směrové voliče a další tlačítka pro přístup do šesti hlavních nabídek. Button „back“ je nelogicky nahoře, kde jsem ho vůbec nehledal, spolu se zbytečným knoflíkem „voice“ na zopakovaní posledního hlasového povelu z GPS a naopak potřebným tlačítkem pro noční zobrazování. A to jsem vám ještě nic neřekl o tlačítkách na zvětšení a zmenšení mapy, ovládání měniče na 6 CD a rádia.

Ani se neptejte, jak jsem byl sprostý, když jsem se pomocí této změti všeho pokoušel poprvé zadávat adresu do navigace. V dnešní době by nebyl přitom takový problém vyřešit vše dotykovým displejem. Velké položky v menu přímo volaly po tom, abych si na ně šáhnul. Jakékoliv pokusy ale končily pocitem marnosti. Se strachem jsem zase auto opouštěl na ulici. Displej je totiž na palubovce umístěn napevno a nelze tak nikterak skrýt. To přiláká nejednoho chmatáka, který za sebou nechá minimálně rozbité okno.

Za co ale musím Nissan pochválit je dílenské zpracování. Většina plastů je sice tvrdých, ale to zde vůbec nevadí. Během jízdy nic nevrzalo ani nepraskalo. Vysoký standard je v Qashqai samozřejmostí. Dobré jsou i samotné přístroje. Slušnou přehlednost umocňuje oranžové podsvětlení.

Pojďme to pořádně roztočit!

Kliček nechávám v bundě pohozené na zadních sedadlech a otáčím voličem ve spínací skříňce pod volantem. Je k tomu ale potřeba sešlápnout spojku, jinak naskočí pouze elektrika. Motor se rozbíhá. Když po něm ještě nic nechci, zní příjemně tiše a slibuje kultivovaný zážitek. Ten se také dostavuje. Tedy pokud se k plynovému pedálu chovám slušně a držím ho jen v nízkých otáčkách. V nich se ale agregát nechová příliš agilně, jak jeho zdvihový objem slibuje. Spotřeba paliva mě šokovala. Chvíli přemýšlím, jestli palubní počítač neblázní, když ukazuje hodnotu 8,5 litru. Tak málo na agregát s tímto objemem? Konečně se dostávám na volnější prostranství. Teď už můžu autu dát trochu do těla.

Sešlápnu až k zemi, chvíli se nudím, než ručička vystoupá někam k 3500 otáčkám v minutě. Pak ale motor popadne všechen dech a vystřelí neuvěřitelně rychle. Trochu se leknu, ale nepovolím. Zvuk je teď velice bojovný a neurazil by ani v nějakém tom sportovním kupátku. Točivý moment 196 Nm vrcholí na hodnotě 4800, ale jde to tak ještě o další 1000 dál, než zátah dosáhne maxima. Když se pokouším dostat do červeného pole na otáčkoměru, partnerka na sedadle spolujezdce pevně svírá madlo u dveří a křičí, že má strach. Řadící pákou s přesným chodem zařadím tedy vyšší stupeň. Ručička otáček poklesne, ale jízda pokračuje. Qashqai mi napumpoval do žil pořádného adrenalinu a přitom se ještě před chvílí choval tak nenápadně. Krása! Při kontrole spotřeby pak už jen samozřejmě kývu hlavou. Stálo nás to 12 litrů benzínu na sto kilometrů.

Mnou testovaný model ale kromě perfektních rychlostních hrátek nabízí i další zábavu. Kruhový volič před loketní opěrkou nastavuje automatické zařazení náhonu na čtyři kola nebo volbu „Lock“, kdy běží 4X4 na stálo. Vyrážím proto na lesní cesty, které se po vydatném tání posledního sněhu a následném dešti pěkně rozbahnily. Volím automatické nastavení a to hned pozná, že tu bude pomoc 4×4 potřeba. Qashqai s klidem projíždí pro jiná městská auta smrtelným terénem. Neuvízne ani v souvislém bahnitém rigolu, který se táhne několik desítek metrů do kopce. Navíc se znovu rozpršelo a já se musím vrátit po roztříštěných okreskách zpět. Nechávám proto čtyřkolku zapojenou. A cítím se opravdu bezpečně. Řízení přesně reaguje na moje pokyny, jen občas se měkčí podvozek nakloní o trochu více, než bych si přál.

Byl by pro všechny, ale…

Nissan Qashqai s dvoulitrovým benzínem a volbou pro 4X4 by byl ideálním vozem takřka pro každého. Když chcete jet úsporně a v mezích silniční etikety, není to pro toto auto problém. Když máte chuť se pobavit, stačí jen motor vytočit a z klidného fešáka se stává dravec. Přitom vás Qashqai nenechá na holičkách ani v obtížnějším terénu, což se o starších zástupcích z podobné třídy SUV nedá mnohdy říct. Pohon všech čtyř kol spolu s komunikativním řízením dává pocit jistoty a bezpečí. Proč je tu tedy to „ale“?

Může za něj hlavně cena. Kožená sedadla a 7“ displej nás rozmazlily. Panoramatická skleněná střecha, která na jedno stisknutí pustí přirozené denní světlo až za hlavy vzadu sedících cestovatelů je uchvacující. Jenže 853 900 korun je za crossover opravdu hodně, zvlášť když už se podobnou cenu dají najít i kompaktní SUV. Tento Qashqai má namířeno do garáží těch bohatší, kteří touží po fešném, ale zároveň nenápadném všeumělci.

Základní cena v provedení Acenta Pack: 741 900 Kč

Obsah: 1997 ccm
Maximální výkon: 103 kW/ 140 k (6000 ot./min.)
Točivý moment: 196 Nm (4800 ot./min)
Převodovka: 6tirychlostní manuální
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 10,1 s
Udávaná spotřeba: 11/ 7/ 8,4 l/100 km
Spotřeba během testu: 9,8 l/100 km
Objem nádrže: 65 l
Provozní hmotnost: 1509 kg
Délka: 4315 mm
Šířka: 1783 mm
Výška: 1606 mm
Rozvor: 2630 mm
Objem zavazadelníku: 410 litrů / 1513 litrů

Foto: Zuzana Procházková