Rovnou se přiznám, že náročná cesta po zemích bývalého východního bloku nebyla můj nápad. Byla součástí akce zvané Porsche Performance Drive, kterou značka pořádala už loni. Tehdy se jelo s modelem Panamera přes země Balkánského poloostrova. Příchod nejsilnějšího turbodieselu do nabídky Cayennu dal vzniknout myšlence na další cestu. Tentokrát mnohem náročnější.

Start byl v Kišiněvě, asi 600 tisícovém hlavním městě nejchudší evropské země Moldavska. Je to typická postsovětská metropole složená z nevzhledných paneláků, ale také poměrně pěkných zelených parků. Jezdí tu ještě staré trolejbusy po velkých bulvárech z rozpraskaného betonu. Vozový park je bídný, jen tu a tam zasvítí nějaké luxusní auto. A pak je tu ještě zbrusu nový showroom Porsche. Prý tu za loňský rok prodali 70 kusů. To není vůbec špatné. Prodejna ale nyní poslouží jako startovací bod pro devět posádek z osmi zemí, které spolu budou soutěžit na přesný čas a spotřebu. Naše české auto je jasně rozpoznatelné. Jako jediné je totiž vyvedeno v červeném lakování.

Cesta Moldavskem

Vyrážíme z Kišiněva do městečka Briceni, které je kousek od hranic s Ukrajinou. Mapa v navigaci je v této oblasti poměrně řídká. Moldavsko nemá dálnice, ale rychlostní silnice je celkem příjemná. Ač je všední den, nejezdí tu mnoho aut a jen občas je potřeba předjet nějaký ten rozpadající se náklaďák. To Ceyennu problém nedělá. Osmiválec je totiž schopen produkovat výkon 382 koní a hlavně velmi vysoký točivý moment 850 Nm. Sešlápněte pedál až k zemi a auto s duněním zabere. Předjetí je tak otázkou okamžiku takřka v jakékoliv rychlosti.

 

V autě sedíme čtyři, přičemž tři svou hmotností převyšujeme metrák a máme sbaleny kufry na pětidenní cestu. Přesto auto stále jede hbitě a pohodlně. Dokonce se nám podařilo kufry snadno naskládat do 680 l velkého kufru, jen už nejde zatáhnout roletka. Prostornost Cayennu je také příkladná, ani na zadních sedadlech nikdo po stovkách kilometrů netrpí. Narazili jsme na jediný vážný problém – přední sportovní sedačky se zvýšenými boky. Při každém vystupování nás zabolí do pozadí. Nekupovat!

Cesta Moldavskem pěkně ubíhá, protože tu jsou jen malé kopečky a na nich pole, mezi kterými se táhne cesta s dlouhými zatáčkami. V nich pomáhá systém torque vectoringu, který pečlivě přerozděluje sílu mezi všechna čtyři kola tak, aby auto snadno kroužilo v šikanách. Jedinou nepříjemností je hluk od pneumatik. Naše týmové auto je totiž vybaveno plášti do terénu. Jejich smysl jsme ale pochopili až druhý den, kdy naše posádka dorazila do ukrajinského horského střediska Bukovel.

Elektronika v terénu

Někdo tu investoval hodně peněz. Mezi chudými vesničkami a rozbitými silnicemi, po kterých se jen tak volně procházejí krávy, stojí obrovský luxusní hotel Radisson Blu a na vrcholky Karpat směřují nové sedačkové lanovky. V zimě to tu bude určitě žít. Teď je ale léto a to znamená, že sjezdovky jsou naše. Vydáváme se vzhůru. Nejprve zvedáme světlou výšku Cayennu. Lze ji nastavit ze základních 210 až na 268 mm. Díky tomu je SUV schopné přebrodit řeku hlubokou až 555 mm. To se nám hodí hned na začátku, když cestu přetíná poměrně rozvodněná říčka.

 

Tím jak stále stoupáme, řídne porost a cesta se zhoršuje, že stěrku se mění na bahno, což je strašidelné na úzké serpentině, jejíž vracečky hraničí s prudkým srázem. Jsou přitom tak ostré, že je nejideálnější do nich najet s lehkým skluzem. V tu chvíli se zase hodí systém PTM, kterým se v několika krocích nastavují terénní režimy. První upraví elektronické systémy, druhý už sepne mezinápravovou lamelovou spojku a pohon všech kol tak přenáší sílu rovnoměrně mezi obě nápravy. Třetí režim pak uzavře mezinápravový diferenciál vzadu. Blátivé drifty jdou tedy jako po másle. Cayenne má nájezdový úhel 29,5 stupně vpředu a 27,5 vzadu, což není vůbec špatné.

Vrcholem naší výpravy je špička hory Stih ve výšce 1707 metrů nad mořem. Výhled je perfektní, ale musíme také dolů. Zpět stejnou cestou se nám nechce, takže volíme blátivý sešup do druhého údolí. S tím zase pomáhá PHC, systém pro sjíždění kopců, jehož rychlost lze nastavit mezi 3 až 30 km/h. Sráz vypadá zrádně, ale stačí držet volant rovně, nešlapat na brzdy a auto jede poslušně krokem dolů.

Zvládli jsme to, zdá se. Ale najednou se ozve skřípění a hlasité německé „Scheiße“. Jeden z instruktorů, který nám ještě před chvíli pomáhal vyhýbat se nejnebezpečnějším překážkám sám v jedné uvízl. Ani nejvyšší světlá výška nestačila a Cayenne zůstal v hlubokých kolejích na břiše. Kola se protáčí a auto se smýká tam a zpět. Pak se ozve další skřípání a už se odtrhává část zadního nárazníku, pod vozem byl kámen. Auto vyprošťuje až jiný Cayenne.

 

Úleva evropských cest

Jestliže výjezd na vrcholky Karpat byl příjemným offroadovým zážitkem, nepříjemný terén nás ještě čeká. Cesta mezi Bukovelem a hranicemi s Polskem je peklo. Ukrajinské silnice jsou v katastrofálním stavu. Díry mají tak hluboké, že by do nich zapadlo celé kolo. Ve vesnicích chybí asfalt. Párkrát jsme proto potkali i vozy s proraženou olejovou vanou. Mezi výmoly je nutné trpělivě kličkovat a občas se i brodíme řeknou, ve kterou se ulice za deště promění. Kanalizace tu totiž není.

To Polsko je balzám na pocuchané nervy. Zejména perfektní dálnice A4 mezi Tarnowem a Katowicemi. To už jsme ale přezuli na silniční pneumatiky. Cayenne utichl a je si možné víc užít bublání jeho osmiválce. Zběžný pohled na průběžné výsledky ale ukazuje, že se spotřebou je na tom náš tým poměrně bídně. Zatím jsme jezdili okolo 10 litrů nafty na 100 km (řádění v terénu se naštěstí do průměru nepočítalo). Vedou jiní, třeba Maďaři, kteří se rozhodli pro extrémistickou taktiku. Všechny spáry na voze zalepili černou páskou, sklopili zpětná zrcátka, přehustili pneumatiky, vypnuli klimatizaci a za zataženými okénky se škvaří směrem k českým hranicím. Zpocení, ale s nízkou spotřebou.

Na poslední úsek mezi Českým Těšínem a Bratislavou je tedy potřeba nasadit ekologickou taktiku, která v našem případě spočívá hlavně v lehké noze na plynu. Na tahu přes Žilinu a Trenčín je hodně kamionů a také dotěrných policistů, kteří se dokonce v přestrojení za civilní Superb neštítí ani provokací. Klidná jízda jde tedy sama. Výsledek? S Porsche Cayenne vybaveným osmiválcovým dieselem jsme jeli v průměru za 8,9 l na 100 km. To je jen o šest desetin víc než udávají tabulky! Stejně ale končíme na sedmém místě. Za námi jsou Rumuni a Slováci, kteří se první den zdrželi v kavárně, nabrali zpoždění a pak už z úmorného snažení některých posádek měli jen legraci.

Porsche Cayenne S Diesel
Motor |  vznětový osmiválec, 4134 ccm,
382 k / 3750 ot.min-1, 850 Nm / 2000-2750 ot.min-1
Převodovka | osmistupňvá automatická,
pohon všech kol – mezinápravová spojka
Jízda | 0–100 km/h 5,7 s, 252 km/h,
kombinovaná spotřeba 8,3 l/100km
Rozměry |  4846 x 1939 x 1699 mm,
rozvor 2895 mm
Pohotovostní hmotnost | 2195 kg
Zavazadelník | 680/1780 l
Základní cena |  2 146 000 Kč