Stejně jako dřív i nové Disco – jak mu jeho fanoušci rádi říkají – využívá základy Range Roveru Sport. Je ale dostupnější a praktičtější. Vlastně se nám začalo líbit tak, že přestáváme chápat, proč vůbec chtít od Land Roveru ještě něco navíc.
Říká se, že nejsilnější láska nemůže vzniknout na první pohled. Nový Land Rover Discovery je toho tak trochu důkazem. Po našem prvním setkání se mi totiž zdálo, že se mi líbit nebude. Však se na něj pořádně podívejte a pochopíte proč. Na jednu stranu je to auto, které se podobně jako třeba Evoque snaží vypadat, jako by ujelo z výstavy konceptů. Hranaté linie původního vozu nahradily křivky, ale nejsou nikterak přehnaně zvýrazněné, takže na stranu druhou se Disco zas až tak moc nesnaží na sebe poutat pozornost. Je spíš vyznavačem čistého a možná tak trochu applovského stylu.
Jde tu samozřejmě o značkovou hierarchii. Range Rovery hrají roli luxusních, reprezentativních strojů, které sice umí svézt celou rodinu a překonat nástrahy tankodromu, ale stačí, že to jejich majitel jen ví. Stejně v nich bude jezdit ze schůzky na schůzku a bude si užívat hlavně to, že je největší ze všech. Land Rovery jsou naopak těmi, kterým se v angličtině říká „work horse“, tedy pracanty, od nichž se bude očekávat, že úkoly, které zvládají, opravdu dostanou. A možná i něco navíc.
Přesto se designéři snaží – a je to dobře – zaujmout alespoň v rámci nějakých limitů. Vidět je to ostatně na starším a menším příbuzném Discovery Sport. U nového velkého Disca jsme se tak například dočkali nové interpretace přídě, na kterou navazují parádní full LED světlomety. Impozantní je pohled z boku, kdy auto vypadá ještě větší a delší, než ve skutečnosti je, za což vděčí i mohutnému zadnímu převisu. Nejodvážnější jsou ale zadní páté dveře. Jejich asymetrie je poznávacím znamením Discovery. Ve své poslední verzi je ovšem hodně odvážná a podle mého názoru působí až moc nuceně. Ale prosím, pokud jde o design, každý má právo na osobní pohled.
Praktická stránka věci
Land Rover Discovery je praktický a chce to dávat dostatečně najevo i uvnitř. Jsou tu chytré nápady, jako dveře, které kryjí kompletní bok vozu včetně prahů, tudíž se při vystupování z vysokého auta neumažete. Na první pohled by se po jejich otevření dalo říci, že Discovery si vzalo interiér z Range Roveru Sport sakumpikum – a bylo hotovo. Bližší zkoumání však ukáže, že je sice tvarově příbuzný, ale ve skutečnosti ještě promyšlenější. Ostatně jako tomu bylo mezi Discem a Sportem i v minulé generaci.
V první řadě jsem našel tolik odkládacích prostor, že bych se je až bál používat, protože bych brzy zapomněl, kam jsem co dal. Ve dveřích jsou hluboké kapsy, pod středovou loketní opěrkou najdete propast, na jejíž dno nevidíte a také nedosáhnete. Když na středovém tunelu odsunete roletku, je tu obligátní sada dvou držáků na nápoje, ale ty lze ještě odsunout a pod nimi odkrýt další objemnou schránku. Skoro tajně pak působí i polička na drobnosti, která se odkryje po odklopení panelu s klimatizací. Tohle je pašerácké auto. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposled věnoval tolik písmenek popisování schránek v autě. A to jsem ještě ani nemluvil o dvou přihrádkách před spolujezdcem.
Možná to bylo dáno výbavou modelu, ale ze zpracování interiéru, které je stále prémiové, jsem trochu cítil, že Range bude mít pořád navrch v barvách a materiálech. Černý volant, černá palubka, černé sedačky, černé všechno… Měl jsem pocit utilitárnosti, což není na škodu. Místo displeje, který používají velké Range Rovery jako náhradu budíků, tu byla ručičková klasika, což mi rozhodně nevadilo. Volant znám, jen neměl ta lesklá dotyková tlačítka, jakými se chlubí třeba nový Range Rover Velar. Kruhový volič automatu, který už snad deset let vyjíždí z útrob všech Jaguarů a Land Roverů tu je taky, takže vše na svém místě a pohoda. Zkrátka a dobře, i když bylo patrné, že Land je o něco méně než Range, pořád jsem se cítil na palubě perfektně.
Discobus
Jestliže je Disco po anglickém termínu „work horse“, tak musí být také „people mover“. Jasně, sedm míst k sezení tu nabízí kdekdo, ale Discovery se může podle mě nabízeným prostorem porovnávat s těmi největšími, kde třetí řada sedadel není jen tak proto, aby o ní šlo mluvit v tiskových zprávách, ale skutečně je použitelná. Řeč je o Audi Q7, Volvu XC90 nebo Mercedesu GLS. A kdybych se nebál absurdity tohoto srovnání, hovořil bych i o Škodě Kodiaq.
Je fakt, že přístup do třetí řady a vůbec manipulace se sedadly mohly být lepší. Audi nebo Mercedes mají elektrické vyklápění poslední řady. Pro nástup je potřeba pořádně zabrat za boční sedačku ve druhé řadě a jedním táhlým pohybem jí sklopit záda a zároveň ji posunout kupředu. Přístup je poměrně úzký, ale aspoň se děcka zabaví. Před koleny jim pak zbude ještě dostatek místa, takže opravdu nejde jen o nouzovku. Klidně sem na pár desítek kilometrů pusťte i někoho dospělého. Pasažéři ve druhé řadě se mohou také posouvat po kolejnicích.
Vzhůru výklopné páté dveře se zvedají elektricky, už jsou ale jen jednodílné. Místo toho je tu trochu zbytečná elektrická přepážka, která se zase vyklopí směrem dolů. Asi má usnadnit nakládání, ale na mě nepůsobila příliš bytelně. Určitě bych se na ni neposadil, to by dopadlo špatně. Alespoň, že díky ní se sem pak dobře odkládají drobnosti, když je třetí řada vztyčená. Přepážka totiž přesně definuje hranice kufru. Když dáte třetí řadu dolů, vejde se odzadu XX litrů nákladu. Disco je pořád ten starý dobrý stěhovák.
Zkuste to se čtyřmi
Když je možnost, nevynechám příležitost popíchnout automobilku Volvo kvůli tomu, že se rozhodla do všech svých budoucích modelů dávat jen čtyřválcové motory. Podle mě je to škoda. To Land Rover Disovery můžete dostat s některým z dieselových šestiválců, a dokonce i s osmiválcovým motorem. Sláva! A proto jsem mu byl i připraven tak nějak odpustit, že jsem k testu dostal model SD4. Tedy čtyřválec. Ano, je to tady. Čtyřválec v Discu! No, to je tedy odvaha, říkal jsem si, když jsem nastartoval.
Instalaci malého motoru částečně ospravedlňuje fakt, že díky příbuznosti s Range Roverem Sport dostalo Discovery nové hliníkové šasi. Poprvé ve své historii. A tak se z bytelného ingotu proměnilo už v opravdové SUV. Spolu s hliníkem přišla samozřejmě i výhoda v podobě půltunového snížení hmotnosti oproti předchozí generaci. Pokud si špatně nevzpomínám, tak je to asi největší mezigenerační zhubnutí, na které jsem během své kariéry narazil. A to byly na pořádné odtučňovací kúře Range Rover, Audi Q7 i Volvo XC90. Dalším faktem, který nasazení „čtyřhrnku“ pod kapotu takto velkého vozu posvětí, je jeho síla. Výkon 240 koní, ale hlavně pořádný točivý moment s hodnotou rovných 500 Nm znamenají, že se není potřeba bát podprůměrné dynamiky. Čtyřválec ve zrychlení z nuly na stovku na šestiválec sice ztrácí sedm desetin sekundy (0–100 km/h za 8,3 s), ale u tohoto typu vozu mě to zas až tak neuráží.
Je pravda, že po nastartování se čtyřválec jasně zvukově projeví, tedy zejména zvnějšku. Uvnitř je vše o poznání klidnější a jízda může být pohodová. Ostatně Discovery je celkově nastaveno na velký komfort. U šestiválců jde o standard, u čtyřválce si musíte připlatit za vzduchový podvozek. To je podle mě zkrátka povinnost, protože to autu dává ten správný charakter. Měkké přejíždění nerovností, gumování chyb na zničených českých silnicích, nebo jen ten roztomilý detail, že když otevřete dveře, tak se auto samo o kousek sníží, aby vám usnadnilo nasednout. Disco je pohodlné, ať už v něm jedete sami nebo s rodinou. Opravdu dobře se pak hodí na hodně dlouhé cesty. I když má čtyřválcový model o něco méně objemnou palivovou nádrž.
Geny Land Roverů
Vzduchový podvozek se hodí ještě z jednoho důvodu. Nastavení výšky poslouží při jízdě v terénu. Rozdíly však nejsou tak velké, jak byste si mohli myslet. Standardní světlá výška auta je totiž už velmi dobrých 213 mm. V off-road režimu se pak zvedne na 217 mm, což opravdu není o tolik. K dispozici je ale samozřejmě i systém do terénu Terrain Response, u kterého lze nastavovat jízdu po nejrůznějších površích. Pak je tu uzávěra diferenciálu, a dokonce i redukční převodovka. Díky pořádným nájezdovým úhlům vpředu i vzadu se terénu opravdu bát nemusíte. Ale lhal bych, kdybych se vám snažil namluvit, že jsem Disco nějak víc trápil.
Pořádně jsem ho ovšem prohnal po silnicích. Na dálnici sice při 160 km/h už svou velikost prozrazoval svistem vzduchu okolo, ale předvedl vyrovnanou a klidnou jízdu. Na menších silnicích už bylo patrné, že jde o velké auto bez sebevětších sportovních ambicí. Disco nemá třeba na rozdíl od velkých Mercedesů aktivní stabilizátory, které by mu pomohly v zatáčkách se tolik nenaklánět. A i když vůz shodil pořádnou porci hmotnosti, pořád je jízda s ním v serpentinách dost kompromisní.
Možná to není Porsche Cayenne, ale garantuji vám, že pokud byste přesedli ze starého Disca do nového, tak si na moment budete myslet, že je. Půl tuny k dobru znamená mnohem lepší chování. Auto už se nedopouští žádných větších přešlapů, prostě poslouchá na slovo. K ostřejší jízdě beztak nesvádí ani pozice za volantem, za nímž se cítíte spíš jako na ovladatelné vyhlídkové věži než jako v ostrém autě. I díky tomu se mnohdy zdá být normálně rychlá jízda dostatečnou. Totéž pak lze říci i o řízení jako takovém.
Za týden ježdění s novým Discem jsem se do něj dokázal zamilovat. Na první pohled se mi nezdálo, ale pak jsem ho pochopil. Kdybych měl velkou rodinu, a samozřejmě také dostatek prostředků, byl by jasným kandidátem. Upřímně, poté co předvedl, jsem nějak ztratil důvod toužit po Range Roveru Sport, ale samozřejmě věřím, že si tihle dva zákazníky krást nebudou.
Verdikt
Tohle SUV je vyvážené v každém směru. Najdete v něm obrovský prostor, velkou dávku pohodlí, dostatečnou porci luxusu a jako bonus navíc opravdu použitelné schopnosti v terénu. Je to přece pořád Land Rover. Po svezení s ním si nejsem moc jistý, proč bych měl místo Disca sáhnout po dražším Sportu. Ale třeba mě zase někdy v budoucnu přesvědčí. Do té doby je tohle auto můj favorit z Albionu.
Lan Rover Discovery SD4
- Převodovka: 8stupňová automatická převodovka, pohon všech kol
- Motor: 1 999 ccm, přeplňovaný naftový čtyřválec
- Cena: 1 504 030 Kč / Testovaný vůz: 1 802 900 Kč
- Výkon/točivý moment: 177 kW (240 koní) při 4 000 ot/min, 500 Nm /1 500 ot/min
- Zrychlení: 8,3 s
- Maximální rychlost: 207 km/h
- Spotřeba: oficiální 6,5 (test 8,7 l/100 km)
Text: Jan Markovič, Foto: Vojtěch Zikmund
