Nejdřív to byl Dodge Journey, pak se americký koncern spojil s Fiatem a rázem přišel na svět Fiat Freemont, který rovnou vyrazil na evropské trhy. Tenhle model už ale začíná být hodně vousatý, takže bylo potřeba na něj opět trochu upozornit. A přesně proto vznikla edice Black Code. O co jde?
V podstatě jde o novou výbavu, která je hodně bohatá. Když mrknete do ceníku zjistíte, že příplatkových prvků v příslušném sloupečku moc nenajdete. A navíc pokud už tam nějaké jsou, většinou to jsou věci, bez kterých se člověk obejde. Třeba střešní okno za 12 100 korun, kuřácký paket za devět stovek nebo paket Video za 22 900 korun. Jsou zde ale i věci, které by v základu naopak být mohly. Třeba ostřikovače předních světel za 3600 korun nebo dojezdová rezerva za 2650 korun. Celkově ale určitě platí, že výbava Black Code je bez jakýchkoliv příplatků v podstatě kompletní.
No a teď si vezměte, že za takto velké auto s téměř plnou výbavou zaplatíte v nejdostupnější verzi 731 900 korun. V případě námi testované dieselové čtyřkolky s automatem (4×4 se s manuálem nenabízí) zaplatíte 811 400 korun. I to je hodně slušná cena. Mimochodem benzinový šestiválec stojí úplně stejně, takže případné zájemce čeká solidní dilema. Celkově je Freemont velké a dobře vybavené auto s velice zajímavou cenou. To by mohlo fungovat.
Verze Black Code tahle pozitiva umocňuje ještě atraktivním vzhledem. Vzpomínáte si na film Jáchyme, hoď ho do stroje? Každou chvíli se v něm opakuje přísloví „Nemusí pršet, stačí, když kape“. A přesně o to tady jde. Často stačí pouze drobnosti a auto hned vypadá atraktivně. Black Code přidává navíc oproti ostatním černá devatnáctipalcová kola, leskle černá zrcátka plus masku chladiče a metalízu v základu. Testované červeno-černé provedení vypadá nejen na fotkách velmi dobře.
Interiér je zklamání
Myslíte si, že se nám tu objevila neodolatelná nabídka? Z určitého úhlu pohledu budete mít pravdu, já ale musím objektivně přiznat, že mě Freemont po podrobnějším prozkoumání interiéru zklamal. Už je to relativně dlouho, co jsem v tomto autě seděl naposledy, každopádně v paměti jsme měl zafixován tento vůz jako velký.
On velký sice je, ale zvenku, uvnitř bohužel tak prostorný zdaleka není. Vpředu těžko něco namítat, jenže vzadu by se mohly objevit stížnosti. Druhá řada je posuvná, ale i když ji dáte zcela vzad, většího než průměrného prostoru se nedočkáte. Pokud patříte mezi dlouhány a Freemont vás zaujal právě kvůli své velikosti, měli byste se asi raději poohlédnout jinde. Ve druhé řadě vám bude scházet prostor před koleny i na výšku. Se svými 190 centimetry se už vzadu dotýkám hlavou stropu. A navíc, když vzadu vyklopíte loketní opěrku, najednou se nedostává ani prostoru v příčném směru.
Freemont je vždy sedmimístný, takže je zde ještě třetí řada sedadel. Jak bývá obvyklé, ta je nouzová, případně určená pro malé děti. Všichni ostatní budou při sezení zcela vzadu bědovat, naříkat a strádat. Prostor jim bude scházet úplně všude. Je pravda, že jim můžete trochu ulevit posunutím druhé řady směrem vpřed, jenže to pak začnou protestovat ti, kdo cestují uprostřed.
Když jsem si testované auto vyzvedl, ze všeho nejdřív mi prolétlo hlavou něco jako „no co je tohle za autobus“. Jenže realita tak slavná není. Interiér není malý, ale vzhledem k podobně velké konkurenci je jednoduše průměrný. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, palubka je obrovská a řidič sedí hodně daleko od čelního skla. A přesně od toho se následně odvíjí místo pro všechny, kteří sedí za ním.
Nicméně Freemont dokáže zabodovat variabilitou. Druhou řadu sedadel můžete posouvat, můžete nastavovat sklon opěradla, můžete ji sklápět… V podlaze najdete něco jako tajné přihrádky, na krajních místech u sedadel druhé řady je integrovaný podsedák pro malé děti a manipulace s třetí řadou je ještě navíc hodně jednoduchá. Přidejme detaily typu integrované baterky v zavazadelníku a máme po praktické stránce dosti schopné auto. Škoda, že nesvítila.
Zpracování na úrovni
Italská ani americká auta nikdy nebyla ve zpracování interiéru etalonem a Freemont to jen potvrdil. Pravda, všechno je v něm takové robustní, posádka má kolem sebe mnoho materiálu a cítí se uvnitř bezpečně, celkové zpracování ale nijak neoslní. Neříkám, že je špatné, je prostě na cenové úrovni, na níž se Freemont pohybuje.
Na tenhle Fiat je potřeba hledět jako na relativně levný vůz, takže je svým způsobem všechno v pořádku. Po pravdě mě testovaný kousek ještě překvapil, protože v době testu už měl najeto 26 tisíc novinářských kilometrů, což je pořádná porce. Auta s takovým nájezdem se redakcím normálně nepůjčují. Čekal jsem, že realita bude ještě daleko horší, než obvykle bývá. Shrnuto: v praxi Freemont co do zpracování nenadchne, ale ani neurazí. Nakonec mi nejvíc vadilo minimální boční vedení u předních sedadel. Ta jsou široká a mají výplň tuhou tak akorát. Jenže u takhle velkého auta bych předpokládal použití na delší trasy a tam jsou podobné sedačky spíš ke škodě. Pokud vás totiž sedadla nedrží ve správné poloze, vystoupíte po čtyřech hodinách jízdy zkroucení jako paragraf.
Dynamikou nepřesvědčí, spotřebou ano
Naftový Freemont s pohonem všech kol má vždy pod kapotou dvoulitrový Multijet naladěný na 170 koní a 350 Nm. Základní údaje vypadají slibně, ale část výkonu sebere automatická šestistupňová převodovka a další nemalou část odebírá dost vysoká hmotnost. Tahle verze je totiž z celé nabídky nejtěžší. Dokonce i benzinový šestiválec taktéž s automatem a výkonem 276 koní je lehčí. Pohotovostní hmotnost u dieselu činí 2004 kg, takže se nelze divit tomu, že se na stovku dostane až za dlouhých 11,1 sekundy.
V praxi umí naftový Freemont jet celkem svižně, ale musím se přiznat k tomu, že jsem v něm jezdil pouze já sám. Jakmile by se auto naložilo nebo by se obsadilo všech sedm míst, o zmizení výkonové rezervy v nenávratnu vůbec nepochybuji. Na předjíždění si raději ponechte více prostoru.
Dieselovému motoru jako takovému se nejvíce zamlouvá rychlost 130 km/h a klidné cestování po dálnici. Na šestku pak točí něco málo přes dva tisíce a v takovou chvíli umí být i relativně tichý. Naopak jízda po městě nebo i po okresních silnicích, kdy převodovka v každé zatáčce podřazuje, se motoru tak docela nezamlouvá. Při akceleraci umí být dost hlučný a pomalý automat také mnoho kladných bodů nepřidá.
Překvapením je ale spotřeba. Ve městě jsem jezdil za 10,4 l/100 km. Na diesel to je hodně, na dvoutunové auto s klasickým automatem to ale zas tak špatné není. Na delších trasách se Multijet klidně dostane i pod osm litrů. Při takové kombinované cestě, kdy se jelo 168 kilometrů po dálnici a 130 kilometrů po okreskách, ukázal palubní počítač 7,1 l/100 km.
Přesto všechno bych velmi dobře zvážil, zda se opravdu nakonec dieselová jednotka vyplatí. Mám totiž pocit, že benzinový šestiválec zas tak dramaticky žíznivější nebude a posádka dostane nesrovnatelně lepší akustický komfort a úplně jinou dynamiku jízdy. A jak jsme si řekli v úvodu, bude to za stejnou cenu. U Freemonta si tedy musíte vybrat, jestli chcete o pár litrů nižší apetit, nebo výrazně lepší jízdu. Těžká volba, že?
Terénu se nebojte
Jestli má Freemont nějakou vlastnost, kterou převyšuje všechny ostatní konkurenty, pak je to robustnost. Při řízení máte pocit, že se autu nemůže nic stát, a směle se vydáte i do míst, kam byste se s takovým Volkswagenem Sharan 4Motion určitě nepouštěli. Podvozek pracuje velmi obstojně. Vzhledem k přítomnosti devatenáctipalcových disků je vlastně dost pohodlný.
Co se čtyřkolky týká, ta pracuje klasicky s mezinápravovou spojkou. Stejně jako převodovka i tahle věc prozrazuje, že Freemont není nejmladší. V době, kdy spojky Haldex dávno pracují doslova bleskově a preventivně připojují kola druhé nápravy, je systém ve Fiatu trochu pozadu. Nejdřív musí pořádně hrábnout přední kola a až potom se zapojí zadní náprava. Dobře to je cítit třeba na kluzké silnici v zatáčkách. Ze začátku musíte překonat jistou nervozitu z toho, že stojíte na plynu a auto začíná být nedotáčivé. Až po určité době se připojí zadek, který situaci zachrání. Na rychlé svezení ovšem Freemont samozřejmě není. Karoserie se naklání, řízení je přeposilované jako kulturista, který se čtyři roky připravoval na letní olympiádu, a u naší verze scházel i výkon.
Sleva zdarma se nekoná
Kdo chce sedmimístné auto s dieselem, automatem a pohonem všech kol a zajímá ho jenom nejnižší cena, ten má vyhráno. Freemont tohle všechno splňuje na 135 procent. Vzhledem k výbavě je cena 811 900 korun skvělou nabídkou. Ale pak tu máme trochu složitější závěr. Pokud do vašeho rozhodování začnou zasahovat další aspekty, vyvstane problém. Freemont je zkrátka staré auto. Tomu odpovídá nízká cena, ale také kvalita. A ta je průměrná.
Postavíte-li vedle Freemonta třeba zmíněný Sharan, musíte uznat, že jde o podstatně lepší auto. Je prostornější, kvalitnější, úspornější, ale přirozeně také dražší. Třetí řadu dostanete jen k verzi Highline, a to se bavíme u automatu a čtyřkolky zhruba o milionu korun. A mimochodem na téhle hranici už začíná třeba také nové Discovery Sport – pro případy, že potřebujete jezdit do terénu v sedmi.
Freemont si zaslouží uznání za kombinaci výbavy a ceny. Osobně bych ale raději šetřil o něco déle a koupil něco z dražší konkurence (nebo alespoň benzinový šestiválec). Nakonec cenový odstup není zas tak dramatický a radši než kožená sedadla budu mít prostornější interiér.
Fiat Freemont 2.0 Multijet 4×4 Black Code
Motor | vznětový přeplňovaný čtyřválec, 170 k / 4000 ot.min-1, 350 Nm / 1750–2500 ot.min-1
Převodovka | šestistupňová automatická, pohon všech kol – mezinápravová spojka
Jízda | 0–100 km/h za 11,1 s, 184 km/h, kombinovaná spotřeba 7,3 l/100 km
Rozměry | 4888 × 1878 × 1691 mm, rozvor 2890 mm
Pohotovostní hmotnost | 2004 kg
Objem zavazadelníku | 540 / 1461 l
Základní cena | 811 900 Kč