Honda CR-V 2.0 l i-VTEC: Konečně zase obyčejné auto

07/07/2015

Hondu CR-V vám určitě nemusíme představovat. V naší redakci se zastavila za poslední rok několikrát, vždy ale měla pod kapotou naftový motor. Těsně před autosalonem v Paříži dorazila nabídka na test benzinového provedení a tu jsme s potěšením přijali.

I když se to na první pohled nezdá, benzinová SUV této kategorie
se netestují až tak často. Náš konkrétní exemplář navíc dorazil s bílým lakem karoserie, pohonem přední nápravy, manuální převodovkou a sedmnáctipalcovými koly obutými do pneumatik v dnešní době snad až nezvykle vysokých. Jeden by si řekl, že to bude nudný test nudného a obyčejného auta. Omyl.

Benzin určitě zvažte

Honda CR-V používá dvoulitrový benzinový čtyřválec o objemu 1997 ccm, s výkonem
155 koní a vrcholem točivého momentu 192 Nm. Na stovce je za deset sekund a maximálně zvládne 190 km/h. Nic, z čeho by vám padla brada až na zem. Jenže v tom to právě je. CR-V si na nic nehraje a jednoduše plní to, co by měla plnit všechna SUV. Je to auto, které je pohodlné, tiché, komfortní… Prostě se v něm velmi příjemně cestuje.

Dvoulitrový benzin je absolutně kultivovaný. Žádné vibrace, žádné rachtání při studených startech. Prostě nic. Až si člověk občas za volantem říká, jestli neřídí hybrid. Samozřejmě záleží na vašich prioritách, ale oproti dieselu je cestování už z tohoto důvodu podstatně komfortnější.

Protože se bavíme o atmosférické jednotce, nesmíte čekat, že pojede od nízkých otáček. Není problém se při běžném cestování pohybovat kolem dvou tisíc, ale jestli chcete zrychlit, musíte většinou podřadit, klidně i o dva stupně. Nechci, aby to vypadalo jako nevýhoda, je to prostě fakt, který je ale v dnešní době považován za něco nepřijatelného. Pokud vám to vadí, můžete zajít třeba k Nissanu, který u svých modelů na atmosférické motory definitivně zanevřel.

Spotřeba relativně vyšší

Nejvyšší výkon leží až na 6500 ot./min. Nejlépe tedy Honda CR-V jede až od pěti tisíc
výše. Na rozdíl od dieselů je ale zátah v celém spektru otáček plynulý, lineární a dlouhý. Nemusíte v polovině předjíždějícího manévru řadit další stupeň, protože autu došel dech.

Kromě toho motor nabízí v nejvyšších otáčkách celkem pěkný zvuk. Jak už to tak na světě chodí, nic nemá pouze kladné stránky, a jak asi tušíte, tou ne úplně ideální
stránkou benzinového CR-V bude spotřeba. Běžně auto jezdilo za zhruba 9,5 litru. Ve městě to bylo o pár deci více, mimo město o pár deci méně. Přes deset si ale motor neřekne. Výjimkou jsou situace, kdy budete s autem upalovat po dálnicích v nepředpisových rychlostech. I v tom je výhoda atmosférických motorů. Spotřeba je vyšší, jenže není tak citlivá na zacházení.

Osobně si myslím, že spotřeba není vše a minimálně nabízený komfort určitě stojí za zvážení. Pokud tedy neplánujete se svým CR-V jezdit stovky kilometrů denně. Pak samozřejmě není co řešit. Na dlouhých trasách se příplatek za diesel může vrátit. Ale musíte jezdit dlouhé trasy opravdu často.

Samostatným tématem je pak podvozek. I u něj se krásně ukázalo, jakým nesmyslem jsou v této kategorii velká kola kombinovaná s nízkými pneumatikami. Možná se za testovaným CR-V nikdo neotočil, ale to vás opravdu trápit nemusí, protože klasické retardéry, tramvajové koleje, městskou dlažbu a podobné záležitosti zvládal podvozek na jedničku s hvězdičkou. Žádné ostré rázy, prostě se zhoupneme a jedeme dál. A takhle to má také v segmentu velkých SUV vypadat.

Z pozice řidiče pak musím ještě upozornit na řízení a řazení. Honda CR-V se
v tomto směru velmi povedla, protože řízení je přesně takové, jaké má být, a řazení s krátkou řadicí pákou je ideálně po ruce.

Hondu CR-V považuji za aktuálně jedno z nejlepších SUV na trhu a poslední test benzinového dvoulitru mě v tom pouze utvrdil. Jen bych dobře zvážil, zda volit verzi s pohonem předních kol. CR-V je přece jen velké auto, do kterého toho můžete naložit více než dost. Stačí pak jen trochu prachu nebo svižnější rozjezd a přední pneumatiky jsou v koncích. Nic víc ale testovanému auto vytýkat nemohu.