Maserati Ghibli S Q4: Hledá se odvážný milionář

Nemám v žádném případě nic proti německé trojici úspěšných. Audi A6, BMW 5 i Mercedes E jsou povedená auta. Není to ale tak dávno, co se mě jeden z mých známých ptal, které z těchto tří modelů si má do své firmy pořídit, který možná jsem ho trochu svou odpovědí zklamal. Ono je to totiž vlastně jedno. Na druhou stranu vím, že jeho společnost právě provozní náklady bedlivě hlídá a tak jsem si mu ani v náznaku nedovolil podsunout myšlenku, že má ještě širší pole výběru.

Kdyby se Maserati Ghibli chtělo seznámit, dalo by si asi takovýto inzerát: Hledám úspěšného podnikatele, který se se mnou chce ukazovat. Zn.: Pokud mě nechceš rozmazlovat, nevolej. Kdyby se odvážný milionář našel, určitě by to začalo pořádně jiskřit už na prvním rande. A jeho novou známost by mu každý z klubu záviděl.

Na Ghibli je totiž velmi pěkný a neobvyklý pohled. Maserati bylo vždy známé díky svému dramatickému pojetí přídě. Vyrábí vozy, které ukazují zuby. Ghibli není výjimkou, stejně jako jeho předchůdce a sourozence i jeho zdobí také pořádný trojzubec. Moderním světlům zase dodávají jiskru diody. Zvláštní je, že oproti přídi umí působit záď hodně umírněně, ale ne tak, aby z Ghibli udělala rozpolcenou osobnost. Italský šarm tohoto modelu tak tryská všemi směry.

Klub starších gentlemanů

Když se dostanete do interiéru přes bezrámové dveře, ocitnete se na první pohled ve velmi luxusním prostředí. Kůži, chromu, dřevu nelze samozřejmě nic vytknout. Přivítají vás i klubová sedadla s elektrickým nastavením. Interiér na mě osobně (ale může to být jen můj podivný pocit) působí jako vznešený, ale zároveň už lehce, ale opravdu jen lehce nemoderní. Jako bych večeřel v drahé restauraci, kde číšník ve fraku flambuje mezi hosty palačinku, podnik osvětluje křišťálový lustr a zdi zdobí dřevěné desky.

Myslím si, že je to tím, že dobře znám konkurenci. Ta je moderní, vybavená displeji, nočním viděním, head-up zobrazením, perfektními navigacemi a perforovanými sedačkami s bezpočtem různých nastavení. To Maserati chybí. Zapomenout můžete i na adaptivní tempomat a navigace je očividně od výrobce přenosných zařízení Garmin. Hodinky uprostřed palubní desky jsou kryté podivně tlustým štítem, giganticky v interiéru působí i volant, navíc jeho tlačítka se nepříjemně hrubě ovládají. Páka automatu by chtěla být joystickem jako u BMW, akorát se s ní ale musíte prát a strefit se do zpátečky vám dá zabrat, často totiž přeskočí z rychlosti třeba rovnou do P a nazpět pak rovnou do neutrálu. Ach jo.

Když jsem byl před nějakým rokem a půl na mezinárodní prezentaci v Itálii, zástupce Maserati mi vysvětloval, že nedostatek elektronické výbavy na palubě je způsoben tím, že automobilka investovala nejvíc peněz do cizelování jízdních vlastností. Od té doby jsem tuto větu nosil v hlavě a těšil se na den, až si budu moct konečně vyzkoušet nový sedan také na českých silnicích. Ta chvíle přišla nyní a předem vám můžu říct, že minulý odstavec je poslední negativní kritika, kterou jste na Ghibli ode mě četli.

Dravě vpřed

Maserati Ghibli je totiž jedním z těch mála aut, kterým jakýkoliv nedostatek odpustíte ve chvíli, kdy nastartujete motor. Přeplňovaný šestiválec s výkonem 430 koní vyštěkne do výfuků a hlásí, že je připraven. Není rozumné hned zprvu volit nastavení do sportovního režimu. Při něm totiž i po lehkém sešlápnutí plynu auto vyletí jako čert z krabičky. Motor zaburácí a i přesto, že je přeplňovaný, má gradaci jako by šlo o čistou atmosféru. Utíkající ručičku otáčkoměru doprovází stále intenzivnější rachot a na povel masivního pádla pod volantem bleskově naskočí další kvalt osmistupňového automatu od ZF, což doprovodí zuřivé vyprsknutí do výfuku.

Na rozdíl od Němců nesvazuje italské Maserati obligátní limit 250 km/h a tak se auto dokáže v krajním případě prohnat po silnici rychlostí až 283 km/h, přičemž zrychlení z nuly na stovku mu trvá 4,8 sekundy. To je shodou okolností o desetinu pomaleji než u BMW 435d xDrive, jehož test najdete na jiném místě tohoto vydání, ale garantuji vám, že na rozdíl od dieselového kupé, vám tenhle sprint napoprvé nažene husí kůži tak pevnou, že se jí nezbavíte, dokud z auta nevystoupíte, nesednete si do svého oblíbeného křesla a pořádně si neoddechnete.

To dramatické divadlo, které umí Ghibli předvádět na místech, kde jindy jezdíte spořádaně, vás nepřestane bavit. Stejně tak jako pozornost ostatních lidí. Na dálnici vám všichni poslušně uhnou do pravého pruhu, protože strach ze zuby cenící bestie za zády dlouho nevydrží. A někde v podzemní garáži se přistihnete při tom, jak ještě před vypnutím motoru párkrát prošlápnete plyn. Jen tak pro radost.

Zasloužené ovace

Jsou auta, která umí hrát divadlo, ale po stránce obsahové jde o brak. To není problém Ghibli. Podvozek je opravdu precizně zpracovaný. Tuhost je sice nastavitelná, ale v závěru tuto volbu nebudete potřebovat. Auto totiž v zatáčkách dokonale sedí, i když se vezete komfortně. A to řízení! Podle mě patří k nejlepším ve své třídě. Je přímé a upovídané. Přesně takové, jaké ho potřebujete mít, když chcete auto dokonale kontrolovat. Do dlaní se vám přenáší všechno.

Pohon 4×4 je v případě Ghibli řešen mezinápravovou spojkou, jejíž mozek zvládne monitorovat situaci kol a každých 150 milisekund změnit poměr přenášeného točivého momentu mezi nápravami. Minimálně je to 0:100 ve prospěch zádě, maximálně 50:50. Změny můžete sledovat na displeji palubního počítače. Systém je nastaven na sportovní svezení, navíc 550 Nm síly dokáže zamávat i se čtyřkolkou. Ghibli tak při hrubém zacházení nemá daleko ani k přetáčivému smyku. Rádi ho ale budete mít i za předvedené schopnosti v táhlých rychlých zatáčkách, se kterými se vyloženě mazlí.

Vlastně ho budete milovat za jeho osobnost. Každý ujetý kilometr vás potěší a vy nebudete litovat ani jediné utracené koruny, kterou jste do něj museli investovat. A že to nebude levná záležitost. Nejen kvůli pořádně vysoké pořizovací ceně 71 300 eur (bez daně, přepočítává se na koruny v den nákupu), ale i spotřebě, která snadno překročí 16 litrů na 100 km. Z tohoto důvodu na něj můžou zapomenout ti, kterým nákup auta diktuje firemní politika. A těm málo ostatním, kteří si do firmy pořizují, co chtějí, říkám: Jděte do toho a nebojte se, kouše!