Testujeme, co se do nás vejde. V redakci se střídá jedno auto za druhým a já musím říct, že za poslední rok jsem si už zvykl na všechna ta SUV a crossovery plné různých elektronických „vychytávek“. Najednou člověk jako kdyby přestal mít takový ten instantní pocit. Ano, to je to správné slovo. Občas se nemůžu ubránit dojmu, že místo poctivé polévky nám automobilky v jednom kuse servírují polévku z pytlíku. Jenže jak se říká, člověk si zvykne na všechno, a když to je podpořeno nižší cenou…

A tak se stalo, že nám do redakce opět zavítalo Subaru XV. Bál jsem se, že nebudu mít o čem psát, protože o tomhle modelu jsme napsali všechno a popsali všechny verze motorů, jenže XV je ve srovnání s ostatními tak jiné, že moje obavy vzaly fofrem za své.

 

Nové čudlíky, jiný podvozek

Do testu opět klasicky dorazil dvoulitrový diesel. Každý ví, že to je boxer a že jeho maximum činí 147 koní. XV není úplně největší auto, takže to je výkon víc než dostatečný. Aktuálně je v prodeji provedení modelového roku 2014, což na první pohled nepoznáte. Jasným znamením jsou pouze jinak zpracované ovladače klimatizace, které mají lesklý povrch a stříbrné boky. To je z novinek vše. Japonská značka zmiňuje ještě jinak nastavený podvozek, ale nic přesnějšího vám už nikdo neřekne, a abych byl zcela upřímný, takhle s více než ročním odstupem od doby, kdy jsem XV řídil naposledy, bych rozdíl nepoznal. Ale to je jedno.

XV za dobu svého působení vůbec nezestárlo. Pořád to je na ovládání jednoduché auto, které na vás nechrlí tuny informací, bez nichž se většinou obejdete. Uvnitř je všechno tam, kde to má být, žádné přehnané množství čudlíků – jen základní displeje. Že to je nevýhoda? No, tak to bych se hádal. Auta typu XV se v noci řídí daleko lépe, protože na vás nic moc nesvítí. Na rozdíl od umělých přístrojových štítů, obřích navigací a podobných záležitostí.

Subaru XV je poctivý stroj, kde hraje prim podvozek a řidič. Doslova jsem si musel znovu zvykat na tužší, přesné a citlivé řízení reagující okamžitě. Také jsem si musel zvykat na bezprostřední reakce na plyn u dieselového motoru. Ostatní značky vám v zájmu ekologie dávají jako standard režim, kdy je auto velmi laxní a probere se až po aktivaci režimu Sport. XV nic takového nemá, na plyn reaguje rychle pořád a tak je to také správně.

 

Stvořen pro zatáčky

A pak tu máme podvozek. Ten je dost vysoký na zdolávání terénů (nebo městských obrubníků), ale jinak je hodně tuhý. S XV si díky tomu nejvíc užijete na okreskách, zvlášť pokud sáhnete po atmosférickém benzinovém dvoulitru, což by byla moje volba, pokud bych si XV měl koupit. Diesel není špatný, ale je přece jen výrazně dražší a nakonec spotřeba zas až tak dramaticky nižší není. Na dálnici při rychlejší jízdě stejně přesáhnete 8 litrů, běžně budete jezdit zhruba za 7 litrů.

Jediné, co bych snad XV mohl vytknout, je paradoxně jeho přednost – podvozek. Nemohl jsem se během testování zbavit dojmu, že hlavně zadní náprava je tvrdá až moc. Pravda, parádně kopíruje silnici a auto na ní sedí jak ­přilepené, ale pokud potkáte ostrou nerovnost, zadní kola jako by měla tendenci odskočit. Typicky se toto stávalo u městských žluto-černých retardérů. Je to škoda, ale třeba v modelovém roce 2015 japonští inženýři zase trochu povolí. Nicméně pokud nejezdíte po retardérech, nebudete si na nic stěžovat.

Subaru XV není v ničem nové, ale v současné konkurenci si pořád drží své místo. Důvod je prostý: žádný podobně jezdící crossover, který by vám coby řidiči nabídl tolik potěšení, aktuálně na trhu nenajdete.

Subaru XV 2.0D

Motor | vznětový přeplňovaný čtyřválec, 1998 ccm, 147 k, 350 Nm

Jízda | 0–100 km/h za 9,3 s, 198 km/h, spotřeba v testu 7,0 l/100 km

Základní cena | 779 000 Kč