Suzuki Grand Vitara 2.4 VVT: Já módu neřeším

Kategorie kompaktních SUV je přecpaná k prasknutí a kromě pomyslného středního proudu zahrnujícího převážně silniční exempláře se zde ještě pořád najde několik málo výjimek, které zcela seriózně myslí i na jízdu terénem. Jednou takovou je Suzuki Grand Vitara. Ta se v současné generaci pohybuje na trhu osmým rokem, proto nastal nejvyšší čas pro facelift.

Vitara dostala novou masku chladiče se dvěma výraznějšími příčkami procházejícími pod logem značky. To v kombinaci s mírně upraveným nárazníkem a světly vypadá poměrně dobře. Ukazuje se, že takové drobné retuše mohou vozu, který jezdí ve své aktuální generaci po silnicích už od roku 2005, vdechnout nový život. Přitom klasické off-roady, jichž je jako šafránu, akceptují fanoušci v nezměněné podobě i desítky let. Stačí si vzpomenout na menšího sourozence Suzuki Jimny.

V terénu na jedničku s hvězdičkou

Rozhodně se ale není čemu divit, protože hlavní předností těchto vozů nemusí být vzhled, jde totiž především o výkony v terénu. I proto se nová Grand Vitara pravděpodobně jako poslední v segmentu kompaktních SUV drží osvědčených nástrojů pro zdolávání přírodních překážek. Zatímco móda velí vydat se směrem k metrosexualitě, kdy se jiná SUV zabývají spíše tvarem LED pro denní svícení nebo plejádou elektronických pomocníků pro jízdu ve městě, na palubě Grand Vitary rozhodně adaptivní tempomat, asistent pro jízdu v pruzích nebo kontrolu únavy řidiče nenajdete. Chyba? Kdepak!

Na palubě Vitary totiž objevíte kouzelný ovladač, který už v jiném voze této kategorie téměř nespatříte. Jde o přepínač stálého pohonu všech kol (který je tradičně řešen mezinápravovým diferenciálem) a nabízí tři nastavení. V základním 4H se můžete prohánět po silnici nebo v lehkém terénu, v režimu 4H Lock však diferenciál uzavřete a můžete vyrazit beze strachu do bláta, na sníh nebo sypký povrch.

Jakmile přijde prudké klesání nebo stoupání, stačí nastavit 4L Lock a díky redukční převodovce s téměř dvojnásobným poměrem je velmi snadno a bezpečně překonáte. Možná vám teď připadá, že čtete spíš reklamní brožuru, faktem však je, že Suzuki Grand Vitara dokáže v terénu udělat opravdu velký dojem. Není to jen díky snadno ovladatelnému pohonu všech kol, nýbrž i kvůli nebývalé konstrukci. Inženýři do samonosné karoserie přímo vestavěli žebřinový rám, což zvýšilo tuhost automobilu a zlepšilo jeho odolnost vůči kroucení. Se světlou výškou 20 cm a nájezdovými úhly 29 stupňů vpředu a 27 stupňů vzadu, si lze užít dobrou zábavu i v pěkně rozoraném vojenském újezdu.

Benzinový nenasyta

Vždy je ale potřeba mít na paměti, že přes své schopnosti není Grand Vitara takový extremista jako například zmiňované Jimny, abych mu byl schopen odpustit nedostatky i při běžném cestování. Těch ovšem nacházím jen několik. Předně jsem se zajímal o motor, který rovněž nepodléhá módním trendům. Jde o jednotku ze staré školy – benzinový čtyřválec o objemu 2,4 l. Dosahuje výkonu 124 kW a točivého momentu 227 Nm. Je velmi tichý, v nízkých rychlostech dynamický, ale při dálničním cestování už menší přeplňované konkurenci nestačí. Vzhledem k použité pouze pětistupňové manuální převodovce točí 3800 otáček za minutu a do vyšších rychlostí se mu příliš nechce.

Nebude se tam ale chtít ani řidiči, jestliže si prohlédne účet od benzinové stanice. Já jsem se pokusil dát motoru šanci hned třemi výlety, které kombinovaly městský provoz, dálnici i okresní silnici. Jel jsem s velmi lehkou nohou a napjatě pozoroval palubní počítač. Výsledek: 11,5 l benzinu na 100 km. To už je zásah do rodinného rozpočtu. Pokud vám tak vysoká spotřeba vadí, budete si muset buď pořídit hlučnější naftový motor, nebo si vystačit s třídveřovou variantou, kterou pohání benzinová jedna-šestka.

Japonské kompaktní SUV využívá nezávislé zavěšení McPherson vpředu a propracovanější multilink vzadu. Cestování s ním je proto komfortní a bez kompromisů. V případě Grand Vitary tedy rozhodně neplatí, že dobré schopnosti mimo silnici se automaticky rovnají nepohodlné jízdě na asfaltu. Podvozek je měkký a dobře filtruje nerovnosti. Počítat musíte s výraznějšími náklony karoserie v zatáčkách.

Prostor jen pro posádku

V interiéru je ale dost prostoru, přičemž se sedí poměrně vysoko, a to tak, že i lidé menšího vzrůstu vidí z předních míst na vrch kapoty. To usnadňuje parkování. V pohodlných sedadlech nechybělo v případě testovaného vozu ani vyhřívání. Vůz má sice tvrdé plasty, které na první pohled nevypadají tak kvalitně jako u jiných japonských značek, ale přesto jsem se nedočkal žádného vrzání nebo skřípání. Místa je dostatek i na zadních sedadlech.

Jedinou kaňkou na vysvědčení z prostornosti je bohužel zavazadelník. Nabízí hodnotu, kterou přebíjí všichni konkurenti – pouhých 398 l, po sklopení sedadel 758 l. To je velmi málo, navíc se dovnitř přistupuje pátými dveřmi výklopnými vpravo. Pokud jste ve městě, znamená to, že musíte parkovat s velkou mezerou. Navíc vám dveře zablokují přístup k chodníku.

Přes tyto nedostatky má Suzuki Grand Vitara mé sympatie. Patří totiž k těm automobilům, od nichž si můžu v klidu dovolit ztratit své poznámky. Zanechávají ve mně dojem, jsou výjimečně schopné, konstrukčně dobře řešené a svým pojetím jdou proti současné módě. Takové vozy hledají opravdoví řidiči.