Když vynechám exoty, jako je Land Rover Defender nebo Toyota Land Cruiser, neznám mnoho aut, která by se vyráběla tak dlouho. Zároveň je ale jasné, že Švédové na začátku nového tisíciletí vsadili na trend, který byl tehdy teprve v plenkách. V té době jezdily v prvních generacích BMW X5 i Mercedes ML – Audi Q7 mělo do debutu ještě tři roky. Volvo evidentně našlo správnou kategorii a to se mu vyplatilo.
XC90 se stalo velmi rychle nejprodávanějším modelem automobilky Volvo v USA a v roce 2005 dokonce nejprodávanějším autem této značky na celém světě. Posbíralo řadu ocenění, zejména z hlediska bezpečnosti. Auto totiž bylo vybaveno vpředu sníženým příčníkem, který přispěl nejen k ochraně posádky tohoto vozu, ale i té, se kterou by se XC90 případně střetlo. Bezpečnější měl být také eventuální dopad chodce na kapotu.
Ze staré školy
První SUV od Volva tak bylo ve své době vpravdě moderním autem – naopak dnes je posledním zástupcem vozů ze staré školy. Nehodlám ho teď příšerně zkritizovat ani ho nechci příliš srovnávat s moderními SUV, za tak dlouhou dobu totiž ostatní prošly třemi generacemi (BMW i Mercedes).Volvo je stále stejné. Spíš bych ho měl pochválit. Ačkoliv je staré a známé, vypadá prostě pořád dobře. Na první pohled je to pořádné a bytelné SUV, takový rodinný tank. Proto ho mají tátové a mámy také tolik rádi.
Design vozu je navíc takový, že na rozdíl třeba od Audi Q7 nenalepil vozu status mafiánského auta. Velký dík ale patří i lidem, kteří ho řídí. Přece jen uvažují hlavně nad bezpečností, na níž si Volvo buduje image. A tak jezdí klidně, rozvážně, bezpečně, nejlépe podle předpisů. A víme dobře, že to se o majitelích Q7, X5, ML a dalších úplně všeobecně říct nedá.
Testovaný kus přijel v bílém laku, který autu nápadně sluší. Jestliže ale platí o exteriéru, že za dobu působení na trhu příliš nezestárl, interiér je na tom podstatně hůř. Je škoda, že během faceliftů se výrazně nezlepšilo provedení palubní desky nebo některých detailů v kabině. Plastová tlačítka spolu s digitálním displejem jsou návratem do doby, kdy jsem v kapse nosil cihličku od Nokie. Moc se nepovedl ani hrubý displej navigace.
To pravé pro rodinu
Volvo XC90 má ale jednu velkou výhodu. Prostornost prostě nestárne. A tak nabízí své posádce vzdušnou kabinu s rozmáchle velkými křesly vpředu, dostatkem místa ve druhé řadě a z kufru výklopnou třetí řadu pro nejmenší pasažéry. Na nedostatek prostoru si nikdo stěžovat nemůže. Na kluzké sedačky s nulovým bočním vedením už možná ano. Ale to k pohodlným křeslům vyvedeným v kůži prostě v tehdejší době patřilo.
Majitel si může být ovšem jistý, že pokud bude potřeba, naloží do XC90 prakticky všechno. Kufr je malý jen ve chvíli, kdy je vyklopená třetí řada. To se pak do něj vejde jen 249 l. Sedadla lze ale schovat tak, že vznikne rovná podlaha, zarovnaná navíc i s nákladovou hranou. Při takovém uspořádání má zavazadelník objem 530 l. Sklopte i druhou řadu a máte 1837 l. Páté dveře jsou navíc horizontálně dělené, podobně jako u Range Roveru nebo BMW X5, a tak se dovnitř budou snadno strkat větší předměty, třeba i kusy nábytku. Jen dosáhnout pak až na vnitřní stranu kufru není právě snadný úkol.
Na projížďce s tímto stařečkem byl také příjemný fakt, že ani na palubě aktuální verze není celá řada bezpečnostních „serepetiček“, na které jsme si už zatím u Volva zvykli. Ono je dobré mít systém varující před střetem s jiným autem, ale když na vás panicky bliká před vyšším retardérem nebo dupe na brzdu před závorou do garáže, tak to není úplně ono. Právě za volantem XC90 jsem si uvědomil, že méně je někdy více. Tenhle velký tank s hmotností 2,2 tuny prostě nepotřebuje tolik elektroniky. Posádka se bude vždy cítit v bezpečí. I proto ho mají lidé tolik rádi.
To nejlepší na konec
Švédský vůz žil dlouho a za svůj život vystřídal řadu motorů i převodovek. Jezdil s benzinovými pětiválci i šestiválci, a dokonce i s osmiválcem, kterému ještě doba byla nakloněna. Dokonce se tím chlubil nápisem V8 na chladiči. S nadcházejícím důchodem se nabídka pomalu zužuje. Dnes už proto dealeři nabízejí jen dva vznětové pětiválce – D4 (163 k) a D5 o výkonu rovných 200 k. A pak je tu ještě speciální úprava od Polestaru zvyšující o něco málo výkon přeprogramováním řídicí jednotky. Tak jsem samozřejmě k testu dostal to nejlepší.
Pětiválec znám z celé řady dalších modelů Volva. Líbí se mi jeho dunivější zvuk, který je rozhodně příjemnější než klapot některých čtyřválců. A síly má motor také dostatek. Točivý moment 460 Nm je opravdu dost i na tak těžké auto, tudíž jsem si s ním jako brzda provozu nepřipadal. Naopak, Volvo XC90 bylo pěkně agilní a sebevědomé. Škoda jen, že se pojí se zastaralou automatickou převodovkou Geartronic. Ta má šest stupňů a řadí velmi laxně. Opravdu jsem se tak přenesl do doby, kdy automaty znamenaly ještě pomalejší časy na stovku a horší spotřebu.
A to není nic proti XC90 – starý Geartronic měla donedávna i další, mnohem modernější Volva. Teď už mají automat nový a lepší, černý Petr zůstal v ruce modelu XC90. A přesně jak jsem čekal, automat tak trochu kazil dojem. Velká prodleva po sešlápnutí plynu a podřazení s patřičným škubnutím se mi u SUV moc nezamlouvají. Spotřeba také těžko klesne pod 10 l nafty na 100 km. Budete-li poskakovat ve městě, raději se rovnou připravte na 12 l.
Jen se houpat
Svezení s XC90 mi také připomnělo, jakým vývojem SUV za poslední dekádu prošla. Dnes jezdíme s X5, Cayennem nebo Macanem a přijde nám normální, že se na klikaté okresce chovají téměř stejně jako našlapaný hatchback. Kdepak Volvo! Proplétat se vlásenkami není hodno jeho majestátu. A tak do každé zatáčky poctivě zaklekne, zhoupne se a pak div ne se zvednutým vnitřním kolem prohučí šikanu.
Je to špatně? Kdepak, starý pán potřebuje jemné zacházení. Na sportovní svezení jsou tu přece jiní. Když se k němu budete slušně chovat, pohoupe vás jako dědeček vnouče na koleni. Pokud snad bude nejhůř, přispěchá na pomoc pohon všech kol řešený známým Haldexem (4. generace) nebo případně elektronika. Nakonec vůz snadno zvládne i nějakou tu zavátou cestu na horskou chatu.
Je velmi těžké hodnotit 12 let staré auto dnešní optikou. Za 12 let se kategorie SUV rozrostla o mnoho modelů, o další podkategorie a varianty. Na XC90 je sympatické, že zůstalo takové, jaké je. Takže pokud se vám líbilo před deseti lety, možná se vám bude líbit i dnes. Sám musím přiznat, že jsem si za jeho volantem ani nepřipadal jako ve staré ojetině. A rozhodně jsem se nestyděl. Jsem jen zvědavý, jestli následující generace dosáhne takového věhlasu a délky života jako tato odcházející hvězda.
Volvo XC90 D5 AWD Polestar
Motor – vznětový pětiválec, 2400 ccm, 210 k / 3900 ot.min-1,
460 Nm / 1900–2800 ot.min-1
Převodovka – šestistupňová automatická,
pohon všech kol – mezinápravová spojka
Jízda – 0–100 km/h za 10,3 s, 205 km/h,
kombinovaná spotřeba 8,2 l/100 km
Rozměry – 4807 × 1936 × 1784 mm, rozvor 2857 mm
Pohotovostní hmotnost – 2196 kg
Zavazadelník – 530 / 1837 l
Základní cena – 1 268 490 Kč*
*Cena dle ceníku Auto Průhonice, a.s.
